OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Kim

14.09.2011 (12:00) • LadyShady • Povídky » Jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 977×

Jednou přišel jsem domů, do mého domu, tam byla moje žena. Kim. Miloval jsem ji, i když nám to už neklapalo delší dobu. Ale snažil jsem se. Kvůli Hailie. Ale ona mě prostě vyrazila. Vyhodila mě, z mého domu a nastěhovala si tam nějakýho negra i s jeho šestiletým synem. Ale takhle to nejde. Je to můj dům. Moje věci. Všechno je tam moje! A vezmu si to zpátky, i se svou dcerou... Zabiju ji, děvku, za všechno, co mi udělala. Celou cestu jsem myslel jenom na jedno slovo: Zabít. Oba dva. Když jsem dojel před dům a zaparkoval, prostě jsem vtrhnul do domu. Nikdy by mě nenapadlo, že budu fakt schopnej někoho zabít, ale s tím negrem jsem neměl problém.

„Co tu chceš?" zařval na mě negr a zvedl tu svou tlustou prdel z mojí sedačky.

„Jdu si pro to, co je moje," zasmál jsem se vystřelil. Jednou, dvakrát. Negr spadnul na zem hned vedle sedačky. Pohled mi utkvěl na postýlce, kde zabrečela Hailie. Já jsem debil, ten zvuk ji asi vyděsil.

„Promiň broučku, nikdy si to neodpustím..." Stoupnul jsem si k postýlce a usmál se na mou malou dceru.

„Tati?" ozvalo se ode dveří. S tím jsem ale tak trochu nepočítal. To dítě toho negra... Musím ho umlčet, jinak je to všechno v prdeli, v totální prdeli. Ale jak? Abych Hailie nevyděsil.

„Tam si sedni," zavrčel jsem na kluka a ten si strachy sednul. Přeskočil jsem bar a popadl ostrý kuchyňský nůž. Proběhnul jsem kolem baru zpátky ke klukovi.

„Promiň, nic jinýho mi nezbejvá," řekl jsem jen a než stihl zakřičet, nebo tak něco, měl prořízlej krk. Kim tu asi není... Budu tu mít klid. Vrátil jsem se zpátky k postýlce.

„Ty seš tak roztomilá, tatínkova holčička, viď, že jo? Jsi tatínkova roztomilá holčička, seš celá po mně, jsem na tebe opravdu hrdej..." zašeptal jsem a usmál se. Hailie přestala plakat a usmála se. Má tak roztomilý úsměv. Nikdy bych jí nedokázal ublížit.

„Co se to tu-"

„Sedni si, děvko! A jestli se pohneš, ztřískám tě! Kurva!" Kim, proč musela přijít a zkazit mi ten okamžik s mou dcerou? Podíval jsem se na Hailie a ta už naštěstí usnula s medvídkem vedle sebe.

„Dobře!" sedla si na sedačku a při pohledu na jejího manžela se hlasitě rozbrečela.

„Nevzbuď ji, fakt nechci, aby věděla, co chci právě udělat!" zařval jsem na ni, ale ona prostě nezmlka. Prostě se zmítala v slzách na sedačce.

„Ticho, kurva! Proč mě ty, zasraná děvko, pořád nutíš, abych na tebe řval?! Jak jsi vůbec mohla?! Normálně jsi mě vyhodila a začala milovat tohohle oplzlýho negra!" zařval jsem na ni, a ona pořád brečela, taky měla důvod. Stoupnul jsem si před ni, aby mě dobře viděla.

„Co se děje, Kim? Myslíš si, že sem na tebe moc tvrdej?!" Ona na mě jen něco nesrozumitelně zakřičela.

„Možná sem tak špatnej, ale ty mě teď vyslechneš! Tak za prvý -  jsem celkem v pohodě. Chceš mě nechat, to je pěkný! Ale on prostě nenastoupí na moje místo, posrala ses?! Tenhle gauč, tahle televize a celej tenhle dům je můj!" Vzteky jsem hodil konferenčním stolkem do druhého kouta.

„Ale jak jsi ho mohla nechat spát v naší posteli?! Koukni, Kim. Teď se na něj koukni, na svýho manžela!"

„Ne!" zaprotestovala a zakryla si obličej rukama.

„Já řek, koukni se na něj!" zařval jsem. „Už nevypadá tak dobře, co, pitomec malej?!“ zasmál jsem se a ukázal na mrtvýho negra.

„Proč tohle děláš?!" zakřičela a z očí jí vytekl vodopád dalších slz.

„Do prdele, drž už hubu!" okřiknul jsem ji.

„Seš opilej..."

„Myslíš si, že ti dám snad pokoj?! Ne! Půjdeme na malou projížďku."

„Ne!" vykřikla a chytla se sedačky. Chytil jsem ji za předloktí a prudce ji k sobě přitáhl.

„Ale já nemůžu nechat Hailie samotnou, co když se vzbudí?!" vzlykala, jak jsem ji vlekl po koberci v předsíni.

„Budem hned zpátky... Tedá já budu. Ty budeš v kufru," zasmál jsem se a posadil ji na přední sedadlo u auta. Vyjel jsem někam, kde budeme jenom my, do nedalekýho vřesoviště, nebo co to je.

„Fakt mě sereš, Kim, fakt jsi mi to spočítala. Chtělas prostě přijít zpátky a ulovit mě! Ale tehdy jsme byli malý děti, Kim! Bylo nám jenom osmnáct, to bylo před lety! Fakt jsem si myslel, že jsme se z tohohle dostali. Ale hovno!"

„Miluju tě!" vzlykla. Hovno. Prostě se jenom bojí, že ji zabiju. A taky že jo.

„Och bože! Můj mozek pracuje na plný obrátky!" zašklebil jsem se.

„Miluju tě!" zopakovala a pustila rádio. Tu písničku, kterou tak nenávidím.

„Co to děláš?! Změň stanici, nesnášim tenhle song! Připadá ti to snad vtipný?!" zařval jsem a vztekle vypnul rádio. O co se snaží? Nasrat mě ještě víc?!

„Ne, nepřipadá!" vykřikla a koukla se z okýnka.

„Hele, představ si tenhle obraz - Leží tam šestiletej kluk a má prořízlej krk. V tým obýváku, hahaha!" zasmál jsem se. Kim se mezitím ještě víc rozbrečela.

„Milovalas ho?" řekl jsem do ticha. Najednou mě přepadla lítost.

„Ne..." odpověděla. Kurva, proč mi lže?!

„Kecy, ty čubko! Do prdele, nelži mi!" zařval jsem a ujel mi volant. Auta na mě troubila jak magoři.

„Co máš kurva za problém! Jdi do prdele!" zařval jsem z okýnka na chlapa a ukázal na něj prostředníček.

„Kim! Kim! Proč už mě nemáš ráda?" zase mě přepadla lítost. „Přijdu ti odpornej, že jo?"

„Tak to není!" snažila se to vyvrátit.

„Ne, myslíš si, že jsem odpornej!" Kim se mě na důkaz její pravdy pokusila obejmout. „Kurva! Nesahej na mě! Nenávidim tě! Nenávidim tě! Přísahám Bohu, nenávidim tě... O můj bože... miluju tě... Jak jsi mi to kurva mohla udělat?! Jak jsi mi to mohla kurva udělat?!"

Zastavil jsem auto na samotě, kde nikdo neni.

„Dělej, děvko, vystup!" vystoupil jsem a otevřel je dveře.

„Nemůžu, bojím se!" skrčila se na sedadle.

„Řek sem ti vystup, děvko!" Jedním krátkým pohybem jsem ji chytil za vlasy a táhnul ji z auta ven.

„Nech moje vlasy! Prosím, zlato, nedělej to! Miluju tě! Koukni, můžeme vzít Hailie a odjet!"

„Jdi do hajzlu, je to tvoje chyba!" Shodil jsem ji na zem a začal chodit kolem ní. Bože, zhroutím se, vem si prášek, Marshalle... Sesunul jsem se vedle ní a vytáhl z kapsy nůž.

„Hej, vzpomínáš si, jak jsme byli na Brianově párty?" Hrál jsem si s nožem. „A tys tam byla tak nalitá, žes všechno poblila? Byla to sranda, že jo?"

„Jo!"

„Byla to sranda, že jo?!"

„Jo!!" Právě mě napadnul scénář na všechny ty mrtvý, aby to nebylo na mě.

„Poslouchej, řeknu ti něco legračního: Ty a tvůj manžel jste měli hádku a tys vzala do ruky nůž. Omylem jsi probodla svýho manžela a ten padnul mrtvej k zemi. A v tu chvíli přišel malej kluk. A tys zpanikařila a prořízla mu krk."

„Ne!" Kim se zase rozbrečela.

„Ale počkej, to neni všechno - vidělas to a představila sis následky a spáchala jsi sebevraždu. Ach jo, měl jsem- Hej, kam jdeš?! Vrať se zpátky!" Až teď jsem zjistil, že Kim utíká někam pryč. rychle jsem se zvedl a utíkal za ní. „Mně neutečeš, nikdo ti nepomůže! Mám tě!" Chytil jsem ji za rameno a zastavil.

„Pomoc!" vykřikla Kim.

„Ale tady nikdo není, jenom my dva. Budu teda křičet s tebou. Ach, pomozte mi někdo!!!" zvolal jsem a zasmál se. Už je to skoro u konce.

„Fakt se z toho nedostaneš, nikdo tě neslyší. A teď už kurva drž hubu a chystej se na to, co tě čeká! Byla jsi stvořená proto, abys mě milovala!" zakřičel jsem zabodnul jí nůž do břicha. A znovu... a znovu...

„A teď krvácej, děvko! Krvácej! Krvácej!" křičel jsem, jak jsem jí bodal nůž do břicha. Když Kim v mojí náruči ochabla, dovlekl jsem ji k autu. Vyndal jsem z kufru igelitovej pytel, její tělo dal do něj a uložil do kufru. Ještě dnes s Hailie zajedu k jezeru, tam se Kim zbavim. Nasedl jsem do auta a jel spokojeně domů...

Autor: LadyShady, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kim: