OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Komplic

11.03.2011 (10:00) • Carlie • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1115×

Zděšení v jeho tváři mělo více jak hmatatelný podtext. Stál strnule a tiše, jakoby jeho svaly vypověděly službu, a třebaže si byl vědom nebezpečí, které mu v tento ukrutný okamžik hrozilo, nemohl donutit mozek, aby vyslal signály o pohybu do končetin. Jakou měl šanci on, postarší muž, redaktor novin, čtyřnásobný otec a dědeček, oproti velikánovi, co stál naproti němu?

„Konečně si vyrovnáme účty, Josefe,“ řekl tvrdším, přesto monotónním hlasem onen neznámý člověk. Připomínal spíše velkého hromotluka, co tu za někoho odvádí špinavou práci.

„Co chcete? Já vás neznám,“ štěkl po něm. Z tohoto, pro něj naprosto cizího muže, nesálala sympatie či dobrota. Uvažoval, jaké jsou jeho naděje na útěk. Posoudil ovšem, že chlap, který mluví zřejmě ruským přízvukem a jeho tělo vypadá jako hora svalů, bude asi něco o umění sebeobrany vědět. Typoval by ho na ruskou mafii… z toho byl ovšem vykolejený. Nepamatoval si, že by se nitka jeho života propletla s nitkou ruské mafie, alespoň zatím si nevzpomínal.

„To nevadí, že mě neznáte, milý pane. Stačí, že znám já vás,“ pravil výsměšným hlasem a propaloval svou oběť tvrdým pohledem. „ A věřte mi, pane, že já vás znám velmi dobře,“ dodal, aby z jeho slov bylo více jak patrné, že on s jeho životem již seznámen byl, přesto se snažil chovat jako gentleman a hovořit vychovaně, a to i když to k jeho celkové vyzáži naprosto nesedělo.

„Promiňte mi, mladý muži, ale já vás opravdu neznám a nejsem si vědom toho, že bych znal i někoho jiného, s kterým byste mohl být spřátelen i vy,“ oponoval svému ruskému nepříteli naprosto klidně, ovšem pod tou vyrovnanou maskou něco vřelo. Byl to strach, který měl být potlačen, ale nedařilo se.

„Vlastně, ano máte pravdu, že vy mě neznáte, milý pane Josefe,“ prohlásil tím svým výstředním hlasem. Bylo jasné, že hodlal ve svém monologu pokračovat. „Ovšem, zcela ale jistě si pamatujete na článek, jenž byl vydán ve vašich novinách minulé pondělí a jenž nám zásadně zkomplikoval život a obchody.“

„A smím se tázat na vaše jméno?“ ptal se plaše pan Josef, avšak na muže, pro něj velkého hromotluka, působil tón jeho hlasu výsměšně a uštěpačně.

„Snažíš se být vtipný, dědulo? Bejt tebou a na tvém místě, bojím se o svůj život a život své rodiny,“ vyhrožoval ruský hromotluk, kterého už unavoval tento formální rozhovor. Kaše z hrníčku pro něj přetekla v okamžiku, kdy si pan Josef, podle něj hrál na nechápavého.

Celá tato akce měla špatné načasování. Oba muži, kteří naproti sobě stáli a byli osvíceni jen večerní lampou v zákoutí nejzapadlejší čtvrti ve velkém hlavním městě, ve městě jménem Praha, nejevili se přístupnými. Hromotluk proto, že to měl nakázáno a porušení jakéhokoliv příkazu, by ho stálo jak velké peníze, tak také ohrožení na životě, a postarší pán, mimochodem redaktor novin, zas z toho důvodu, že tu bojoval za svou čest a jméno celé jeho redakce. V tuto chvíli by snad byl ochoten obětovat i život… už si stihl uvědomit, co tento neznámí dotyčný bude zač a kdo ho zřejmě vyslal.

„Máme pro vás nabídku, která se neodmítá.“ Snažil se pohnout z místa hromotluk, ale na jeho zjevnou snahu se redaktor zdejších novin nehodlal podílet.

„Promiňte mi to, mladíku, ale já opravdu nechápu, o čem to tu mluvíte.“ Hrál si na nechápavého, snažíc se získat více času na vymyšlení východiska z této zapeklité situace. Proč jen dnes si nevzal do práce své auto? Litoval toho, v duchu proklínajíc svého obvodního lékaře, který mu doporučil častější vycházky a delší pobyt na čerstvém vzduchu. Nebýt jeho a své snahy, konečně dodržovat rad svého lékaře, provětral by i dnes bez vyjímky své milované auto značky škoda Oktávia.

Hromotluk už nehodlal nadále vyčkávat, jeho čas by drahocenný, proto přistoupil na jinou taktiku. Rozhodl se pozměnit pravidla celé této směšné hry a vnést do ní více tvrdosti, krutosti a násilí. Popadl redaktora, postaršího pána za paži a natlačil ho na zeď jednoho ze zchátralých domů, které vyčnívaly okolo nich, tváříc se jako kulisy divadla pro tuto směšnou, však hrůzy nahánějící divadelní hru. Chytil Josefa pod krkem a snažíc se mu ukázat, že jeho síla je opravdu tak veliká, jak se na první pohled může jevit dle jeho zevnějšku, zmáčkl redaktorovi ohryzek a donutil ho syknout bolestí.

„Co k čertu chcete? Co mám udělat, abyste mě nechali na pokoji?“ tázal se redaktor, který opravdu sotva popadal dech. Byl vystrašený. Celá tato záležitost byla jako noční můra sama. Snaha vše rozdýchat a uklidnit se, se mu teď jevila jako jeho stará přítelkyně. Stále dokola, furt a stále se o něco snažil… většinou bezvýsledně.

„Berte prosím na vědomí, že už nejsem nejmladší. Snadno mi ublížíte. To byste snad chtěl, mladíku? Já vás žádám, zasvěťte mě už do tohoto tajemství. Prozraďte, v čem spočívá ta vaše neodmítnutelná nabídka a já vás posléze informuji, zdali jsem ochoten ji zvážit.“ Spolupracoval, ale neoplýval nadšením. Myslel si, že za dobré jméno své živnosti, by se nechal i zavraždit, ovšem teď, když nastaly tyto komplikace a jemu bylo vyhrožováno, nebyl si zcela jist, zdali by byl ochoten se obětovat. Kromě své práce, která mu byla skoro nejdražší, jelikož mu celý život bylo vyčítáno, že je workoholik, měl tam někde v různých částí Prahy svou rodinu, kterou bezmezně miloval. Chtěl s ní strávit ještě nějaký ten čas, než odejde klepat na nebeskou bránu, protože přijde jeho čas… ještě měl nějaký ten pátek, aby si své poslední chvíle života zpříjemnil blízkostí své rodiny. Ach, jak dlouho už neviděl svá vnoučata…

„Pakliže hodláte spolupracovat, dědo, bude to pro vás polehčující okolnost. Dohodněme se tedy…“ navrhl jeho rusky mluvící nepřítel.

Nakonec, i když to bylo redaktorovi novin panu Josefovi nesmírně prosti srsti a pakliže by snad existovala jiná možnost, určitě by na ni přistoupil, udělal přesně to, co po něm ruská mafie žádala. Začal spolupracovat se svými nepřáteli, s lidmi, o kterých nechával své podřízené psát články, které se týkaly problematiky této skupiny rusky mluvících lidí mezi naší populací, co sjednává nelegální převážení lidí, překupnictví drog či snad také dovoz nelegálně držených zbraní různých ráží a obsahů, buďto do země naší, nebo přes ni, do jiných. A věřte, že tyto články byly podloženy důkazy, jenž vypovídaly o pravdě oněch textů.

Ano, pro záchranu svého života byl ochotný stát se komplicem člověka, který tomu všemu poroučí. Nebyl zaujatý… nemohl o sobě tvrdil, ba dokonce ani nikdo jiný to o něm říci nemohl, že neměl rád každého člověka na světe, co mluvil ruským jazykem. To by ten někdo ošklivě a sprostě lhal, hanebně by ho pošpinil. On, postarší pán, redaktor novin, čtyřnásobný otec a dědeček nemohl vystát jen ruskou mafii a její společníky, do jejíchž prostředí se nešťastnou náhodou dostal a to nejen proto, že se jeho nitky života náhle propojily s nimi, ale zejména z toho důvodu, že pravda a všechny jejich aktivity, byly ve skutečnosti ještě horší, než si myslel. Realita byla ještě drsnější, jakmile byl nucen sundat si růžové brýle a kouknout se na problematiku dnešního světa svýma očima.

Autor: Carlie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Komplic :