OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Královna smutku, bolesti a utrpení

03.04.2011 (13:00) • SafiraDarkfire • Povídky » Jednodílné • komentováno 11× • zobrazeno 1298×

Král:

Lásko moje, Zlodějko mého srdce, Královno smutku, bolesti a utrpení. Kam odešla jsi se srdcem mým? Kam odnesla sis ho? Já trápím se a soužím, bez tebe, bez srdce, které chráníš, nejsem nic. Jsem tělo bez duše. Bez vůle… Kam jsi utekla? Co jsem ti udělal, žes odešla? Vypařila se? Nemiloval jsem tě dost? Anebo až příliš? Nebo… kde jsi, Lásko? Zlodějko mého srdce. Královno smutku, bolesti a utrpení. Kde jsi zmizela se srdcem mým?

Smrt:

Po kom se tak soužíš, bezvýznamný tvore? Po kom voláš? Proč mě vyšší bytosti povolali k tobě. Chceš snad pomstu? Nebo něčí smrt? Protože ty máš ještě dlouhý život. A kdo jsi, že vyšší bytost uposlechla tvé volání?

Král:

Hledám Zlodějku svého srdce, Královnu smutku, bolesti a utrpení. Zmizela a já nevím kam, nevím proč! Chci znát odpověď. A kdo jsem? Jsem muž, který daroval a ztratil své srdce pro Královnu svého bytí. Nemám již jméno, není důležité, jelikož s mým srdcem mi Královna odnesla i mou duši. Najdi mi ji, Smrti. Doved ji ke mně. Prosím, chci vědět proč má Královna odešla.

Královna:

Kde to jenom jsem? Jak jsem se tady ocitla? Proč nejsem u své Lásky? Ach… bude si myslet, že odešla jsem… To ne. Musím se zvednout. Musím jít dál… musím najít cestu domů z téhle pouště! Pouště plné mrakodrapu, aut, hluku. Musím zpátky do své pouště písku… Za svým Králem.

A ty? Ty jsi kdo, podivné zjevení jsi! Odkud ses to objevil? Ze vzduchu? A co ta kosa? Tu máš na mě? Už umírám? Ne! Ještě ne! Dovol mi naposledy vidět svého Krále! Dát mu vysvětlení poslední polibek. Dovol mi to, Smrti! Je to mé poslední přání.

Smrt:

Ty jsi Zlodějka jeho srdce? Královna smutku, bolesti a utrpení? Ty? Taková obyčejná dívka? Nemůžeš být Královnou! A proč jsi tak důležitá, že nejvyšší bytost vyslyšela tvé volání, tvou prosbu? Kdo doopravdy jsi?

Královna:

Jsem Zlodějka srdce svého Krále, Paní smutku, bolesti a utrpení. Jsem žena, která ztratila se v poušti, a jediné, co vlastní, je srdce svého Krále. Nevím, proč nejvyšší bytost posílá tebe, Smrti, když nemám umřít. Nevím, proč se zželelo jí mě. Ale jedno vím. Nejsem obyčejná dívka! Nemůžu si vzpomenout, ale vím, že nejsem obyčejná. Proč jsi zde, Smrti?

Smrt:

Chyť se mě a uvidíš.

Královna:

Odvedeš mě do života za zrcadlem?

Smrt:

Ne dnes. Dnes neumřeš. Tvůj čas nepřišel.

Vypravěč:

Natáhla ruku a chytila se kostnaté ruky smrtky. Projel jí chlad. Dotkla se jí smrt. Najednou se ocitla na své poušti. Poušti písku a svého Krále. Rozběhla se k němu a skočila mu do náruče. Dotkla se jej a projel jimi zvláštní pocit. Zvláštní vzpomínka. A ona se od svého Krále odtrhla a ustoupila pár kroků zpět. On také ustoupil.

Ani jeden nechápal, co se to stalo. Ano byli král a královna… A smrt je pozorovala s určitým kouskem škodolibosti, ale zároveň i závisti a bolesti. Oni patřili k sobě, ale zároveň spolu nepomohli být.

Dívali si jeden druhému do očí, až to ona nevydržela a sklopila svůj zrak. Otočila se ke Smrti a chytla se jí za ruku. Smrt se nemusela ptát. Odvedla ji tam, kde ji našla.

Král:

To není možné… Ona ztělesňuje Lásku v lidské podobě. Ale ne tu krásnou, nýbrž tu, která je plná utrpení, neopětovanou, sebezničující, bolestnou, tu pravou… Ona je Královna Lásky…

Královna:

On je… Přátelství… Ale ne klasické přátelství, které existuje mezi lidmi, se kterými jdete na zábavu, on je to přátelství, které utírá slzy, když já způsobím bolest… Nemůžeme spolu být, protože Láska a přátelství nikdy nejde dohromady. Už to chápeš Smrti? Nikdy… A pak nastupuješ ty… Smrt, která všechno dá zase do pořádku…

Tak trochu z jiného soudku...

Jsem zvědavá, co na to povíte...

Nejde tak úplně o děj...

Spíž, jestli pochopíte, co se pokouším říct...

Shrnutí

Autor: SafiraDarkfire (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Královna smutku, bolesti a utrpení: