OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Mary & Robert

09.03.2014 (10:00) • AlejahArleneRose • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1210×

„MARY!!!“ křičí Robert. Slzu má na krajíčku. S rozšířenými zorničkami a pusou otevřenou dokořán sleduje svou milovanou, jak klesá k zemi. Vidí, jak má vytřeštěné oči. Robert se zvedne ze země, kde se složil s bolestí nohy. Bolest ale odezněla, přehlušil ji šok. Robert vyběhne k Mary, a ještě než Mary klesne k zemi, chytí ji do náruče a zděšeně se podívá do jejích očí, do očí, které postupně ztrácejí svůj původní lesk a krásu. Stiskne její ruku ve své a z jeho očí vytečou slzy. Bolí ho srdce, má pocit, jako by mu polovinu srdce někdo uřízl a spálil.

Ztratil ji, navždy.

,,Roberte, miluju tě.“ Takto znějí Maryina poslední slova. Mělo by to působit konejšivě, ale Robertovi se následkem těchto slov ze srdce odlomí další kousek. Jakmile Maryiny oči pohasnou a přestane se zdvihat srdce, v Robertovi to začne burácet. Zvedá se mu hladina hněvu, vzteku vůči té osobě, která stále stojí u dveří. Robert stiskne Maryinu ruku a zvedne hlavu, aby se mu podíval do očí. Aby se podíval do očí vraha, který zabil jeho milovanou.

Nejvíce Roberte ale překvapí, že ve vrahových očí vidí potěšení, uspokojení, jako by si to utrpení užíval. V Robertovi se vzdme touha po odplatě, po kruté odplatě.

Robert se naposledy podívá do prázdných očí Mary. Naposledy stiskne její jemnou a malou ruku ve své. Zvedne se, pohled má zapřený do vraha své milované. On se nepřestává usmívat a zdá se, že se docela tuto situací baví. Začne ho naplňovat hněv a vztek a především touha po pomstě. Jeho pomstychtivost dosahuje takových rozměrů, skoro až biblických. Robert ještě nikdy takový hněv nezažil. Jen jednou, když mu bylo šest let a jeho mladší čtyřletý bratr James mu rozbil jeho oblíbené autíčko. Tenkráte Robert chtěl, aby jeho bratr za to trpěl. Chtěl mu hodně ublížit, ale to se nemohlo rovnat s tím, co pociťuje Robert nyní.

Robert se zvedne a upře pohled na muže, na vraha, který právě zabil jeho milovanou Mary. Ten muž stojí ve dveřích a nepřestává se umívat, má na tváři takový výraz, jako kdyby si to užíval, jako kdyby si užíval to, jak kulka, vystřelená z jeho zbraně, proletěla Maryiným tělem. Jako kdyby si užíval to, jak Robert trpí, jak prolévá slzy nad jeho nynější ztrátou.

Poněkud komické, neměl by vrah náhodou z místa činu utíkat, jako by mu šlo o život? Ano, to by měl, měl by utéci dříve, než přijede policie s těmi svými červeno-modrými blikajícími majáčky.

Jenže k jeho dobru se dá připsat to, že jsou tady na hony vzdálené od civilizace. Jsou tu na samotě. Robert s Mary si chtěli užít víkend. Sami, bez žádných problémů. Měly to být krásné letní tři dny. A ten muž je sem kdoví proč přišel zabít.

Robert popojde blíže k muži a v očích se mu zablýskne jiskřička nenávisti. Tolik ho nenávidí, tolik mu chce ublížit, chce, aby ten muž trpěl.

Udělá další krok, takže je od sebe další jen čtyři metry. Už jen čtyři metry a stane se něco, co by nikdo před výletem nečekal.

„Proč?‘‘ V jednom slově Robert vyjádří několik emocí - smutek, nenávist, lítost, hněv a především láska k dívce, které přestalo tlouci srdce. „Proč Mary? Proč zrovna ona a nikdo jiný?“

„Proč?“ zopakuje ten muž s uchetnutím.

„Vážně se mě ptáš ‘Proč‘?“ Robert na jeho otázku nehodlá odpovědět. Nejenže nezná odpověď, ale i nechce přistoupit na mužovu hru. Muž jen přikývne a odpoví na Robertovu otázku.

„Je to jednoduše prosté. Byli jste ve špatnou dobu na špatném místě. Ach, a že to stálo za to si chvíli počkat. Chtěl jsem to udělat už páru před vámi, ale John mi to nedovolil. Jen kvůli němu jsem udeřil až dneska. Měli byste mu poděkovat.‘‘ Muž opustí místo, kde celou dobu stál, a projde kolem Roberta až k Mary, nad níž se skloní. Pohladí ji po chladné, kdysi teplé tváři. Rukou přejede od obličeje až k hrudníku, kde Mary zeje krvavá díra po kulce. Muž si v krvi namočí prst. Prst zvedne před obličej a chvíli zkoumá Maryinu krev, jako by zkoumal víno. Prst pak olízne od krve.

Robertovi se zhoupne žaludek a pohár vzteku přeteče. Robert popadne nůž, který ležel na kuchyňské lince a kterým Mary krájela chleba krátce předtím, než věci vzaly velký spád.

Robert si dodá trochu odvahy. Chce ho zabít, ano, ‘za to, co udělal Mary, si to zaslouží,‘ pomyslí si Robert a napřáhne ruku s nožem. Chce udeřit, ale nestihne to. Muž se otočí a jeknile uvidí, že Robert chce do něj zapíchnout nůž, odkulí se a z pouzdra vytáhne pistoli, tu odjistí a chvíli zaváhá.

‘Má ho zastřelit? Nemá ho zastřelit?‘ Uvědomuje si, že Robert pro něj představuje nebezpečí. Je to svědek a přítěž.

Než Robert stačí cokoliv udělat, ozve se výstřel a Robert se v bolestech zhroutí k zemi.

„Odpusť mi to, Mary,“ zašeptá spolu s posledním úderem srdce a protože ho, stejně jako Mary, netíží žádná vina, připojí se ke své Mary a společně odejdou vstříc svému dalšímu osudu.

Autor: AlejahArleneRose (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Mary & Robert: