OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Merry Christmas - Jednorázovka

03.01.2011 (17:30) • Souteze • Povídky » Jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1541×

Sára stála před výkladní skříní a toužebně hleděla na vánoční výzdobu. Dnes je štědrý den. Nikdy vánoce neslavila. Její rodiče umřeli, když byla ještě malinká a v dětském domově to nestálo za nic. Většinou se na vánoční večeři vypařila do pokoje a četla si knížky. To bylo vlastně jediné, co měla. Knížky a pár drobných. Milovala příběhy v nichž dobro vítězilo nad zlem a kde se rozlévala dobrá magie. Harry Potter, Pán prstenů, Eragon, to bylo její.

Zadívala se do další kýčovitě vyzdobené výlohy a zamrzelo ji, že nikdy nezažije vánoce v rodinném kruhu. Tolik by si přála mít krásné vánoce.

„Slečno, nechcete si koupit štěstíčko? Stojí jen pár centů.“ promluvil k ní starý pán s prošedivělými vousy a vlídným pohledem.

„Nevím, jestli mám dost peněz.“ odpověděla mu Sára a začala hledat po kapsách. Sledoval její počínání a jak postupně nacházela pár drobných. Když už prošmejdila všechny kapsy s omluvným výrazem se na něj podívala.

„Omlouvám se, ale tohle je vše, co mám.“ řekla a ukázala mince, které se jí třpytily na dlani.

„Víte co slečno? Dám vám jedno zadarmo. Jsou vánoce.“ usmál se na ni starý pán a podal jí košík.

„Vyberte si.“ Sára se podívala na pestrobarevné pytlíčky s překvapením. V každém se skrývala malá drobnůstka pro radost. Byly tak krásně barevné. Zelené, červené, modré, fialové. Až na jeden. Ten nejmenší pytlíček měl šedou barvu a působil velice nenápadně. Stejně jako já. Pomyslela si Sára.

„Vezmu si tenhle.“ řekla a sáhla po šedém dárečku.

„Jak je libo. Veselé vánoce slečno.“ usmál se a šel zase dál.

„Veselé vánoce!“ zavolala za ním, ale ten pán byl pryč, jako by se po něm slehla zem.

„To je divné.“ zabručela Sára a převracela balíček v ruce. Opatrně jej na kraji roztrhla a otevřela. Na dlaň jí vypadla malá rulička – stočený lísteček. Udiveně jej rozmotala a nápis na něm ji ještě víc vyvedl z míry. Něco si přej!

„Něco si přej? Co to má být?“ divila se nahlas. Nějaká žena, která právě procházela kolem se na ni opovržlivě podívala. Sára se zamyslela. Nikdy na takové věci nevěřila, ale proč si z legrace něco nepřát? Co by ráda zažila? Nemusela si dlouho lámat hlavu. Věděla přesně, co chce.

„Chci být na vánoce v Bradavicích.“ zašeptala a zamrkala. Byla to hloupost, přece není v pohádce. Ale najednou okolo ní zavířil napadaný sníh. Bylo to jako sněžné tornádo. Nabíralo na intenzitě, až nebyla Sára vůbec vidět. Úplně ji to vcuclo. Slyšela svůj jekot, jak letěla tou nicotou. Bylo jí špatně od žaludku a bolela ji hlava. A najednou se rozplácla na nějaké podivné chodbě. Bylo to jako na nějakém starém hradě. Opatrně vstala a rozhlédla se kolem sebe.

„Kde to kruci jsem?“ zeptala se nahlas.

„Přece v Bradavicích.“ ozval se za ní dívčí hlas. Prudce se otočila. Naproti ní stála zrzka.

„Cože?“ vyhrkla nechápavě s neblahým podezřením, že je to jen hloupý žert.

„No v Bradavicích, škole čar a kouzel.“ usmála se na ni obyvatelka hradu.

„Takže se to přání opravdu splnilo.“ zašeptala si pro sebe.

„Jsem Lily Evansová, jak se jmenuješ?“ Sára vykulila oči. To je přece Harryho máma. To není možné, kouzla přece neexistují.

„Já jsem Sára Campbellová.“ představila se rychle.

„A můžu ti nějak pomoct Sáro?“ zeptala se jí mile Lily. Sára se na chvilku zamyslela.

„Myslíš, že by jsi mě mohla dovést k Brumbálovi?“ zeptala se s prosbou v očích.

„Jistě, pojď za mnou.“ vedla ji hradem a Sára si všechno bedlivě prohlížela. Cestou potkali pár studentů, kteří po ní házeli kradmé pohledy.

„Jak jsi se sem vlastně dostala?“ zeptala se najednou Lily, když vycházely už asi čtvrté schody.

„Já vlastně ani nevím.“ vyhrkla Sára a všimla si, jak Lily nadzvedla obočí. Ale nevyzvídala. Dál šly mlčky. Najednou se Sářina společnice zastavila. Před nimi se tyčil kamenný chrlič.

„Citrónová zmrzlina.“ řekla nahlas a zřetelně Lily. Sára samozřejmě věděla, co se stane. Přesto na celou situaci koukala s otevřenou pusou. Lily se uchechtla a pokynula jí, ať jde nahoru. Sára opatrně vyšla po schodech a ty ji jako na eskalátoru vyvezly až ke dveřím. Rozbušilo se jí srdce a dvakrát tiše zaklepala.

„Dále.“ pravil tiše hlas zevnitř. Zhluboka se nadechla a vešla. Dala si pozor, aby to bylo pravou nohou. Profesor Brumbál vypadal přesně tak, jak jsi ho pamatovala z knížek. Seděl majestátně za stolem, v očích mu hořely plamínky.

„Dobrý den slečno...“

„Campbellová. Sára Campbellová.“ doplnila ho rychle Sára.

„Co pro vás mohu udělat?“ zeptal se přívětivě a ukázal na židli u stolu. Sára pomalu přešla k židli a posadila se.

„Je to poněkud zvláštní. Já jsem mudla. Tedy alespoň si to myslím. V mém světě jste vy a všichni studenti, dokonce i Bradavice součástí knížek. Vím, že to zní naprosto nepochopitelně.“ přiznala, když viděla, jak si ji Brumbál měří pohledem. „Ale je to pravda! Byla jsem v Londýně na jednom náměstí a prohlížela si výlohy. Přišel za mnou jeden pán a dal mi zadarmo štěstíčko. To je takový pytlíček, ve kterém je nějaká hloupost pro radost. Byl v něm papírek.“ zalovila v kapsách a podala mu popsaný útržek. Zkoumavě si ho začal prohlížet.

„Přála jsem si být na vánoce v Bradavicích, no a tak jsem tady.“ dokončila svoje vysvětlování a čekala na verdikt profesora.

„Jestli je to tak, jak říkáte, to kouzlo se koncem vánoc zruší a vy se vrátíte zpět.“ zauvažoval a Sára přikývla.

„Takže vašim přáním bylo být tady na vánoce?“ zeptal se ještě pro kontrolu.

„Ano, víte já nemám rodiče a nikdy jsem nezažila pěkné vánoce.“ vysvětlila smutně Sára.

„V tom případě je vše jasné. Do jaké koleje by jste chtěla?“ Sáře poklesla brada někam ke kolenům. Nemusela se rozmýšlet dlouho.

„Do Nebelvíru.“ vyhrkla. Profesor se usmál.

„Dobře, vyzvedne vás Lily Evansová, je to...“

„Já vím, kdo to je.“ ujistila ho Sára a nervózně schovala pramen vlasů za ucho.

„Znáte naši budoucnost.“ Sára přikývla. „Musíte mi dát slib, že nikomu nic nepovíte.“ řekl jí Brumbál přísně.

„Ano, slibuju.“ odpověděla vážně hnědovláska. Profesor se usmál.

„Až nadejde konec vánoc, přijďte prosím sem ke mně.“

„Jistě, pane.“ souhlasila.

„Slečna Evansová vás už čeká. Veselé vánoce Sáro.“

„Vám taky pane profesore.“

+++

Když Lily dovedla Sáru do společenské místnosti, všichni už byli ve svých ložnicích. Sára byla v pokoji s Lily a zjistila, že kromě nich tam nikdo není. Lily byla opravdu laskavá a zbytečně se nevyptávala za což byla Sára ráda. Lehla si brzy a usnula dřív, než se její tělo dotklo postele.

+++

„Sáro, vstávej! Musíme na snídani.“ budil ji milý dívčí hlas. Sára měla chvilku strach oči otevřít. Nakonec naznala, že to přece jen nebyl sen a koukla se na zrzku.

„Ahoj Lily.“ rozzářila se jako sluníčko a vyhupsla z postele. Šla se umýt a v ručníku vpochodovala zpět do pokoje.

„Asi mám problém, nemám tady žádné věci.“ přiznala nové kamarádce.

„To nevadí, půjčím ti něco, jestli chceš.“ usmála se na ni Lily a otevřela svůj šatník. Sára si nakonec oblékla džíny a zelenou mikinu. Sešly schody do společenky a tam už stáli tři kluci. Sáru hned napadlo, kdo to je. Lily zamířila k rozcuchanému klukovi, kterému na obličeji kralovaly brýle.

„Sáro, tohle je můj přítel James Potter a tohle jsou Sírius Black a Remus Lupin. Kluci, tohle je moje kamarádka Sára z Kanady.“ představila je a Sáru udivilo, jak lehce si Lily vymyslela malou lež o jejím původu.

„Moc mě těší.“ usmála se na ně.

„Ahoj Sáro.“ usmál se Sírius a hned ji objal okolo ramen.

„Po snídani si všichni společně rozbalíme dárky.“ oznámil jí Remus.

„Myslím, že já tady žádné dárky mít nebudu.“ zapochybovala Sára a v doprovodu pěti nových kamarádů vyrazila na snídani. Přesto, že si tohle místo už tolikrát představovala, když četla knížku, nebylo to nic proti skutečnosti. Sírius ji celou cestu držel okolo pasu a popisoval všechno, co minuli. Nezapomněl dodat pár historek z jejich klučičích vylomenin a Sára se přistihla, že se od srdce směje. Všichni tady byli tolik milí a ona si poprvé připadala jako doma.

K snídani si dala toast a hrozně toužila ochutnat sirupový košíček. Byl vynikající, ale předčily ho čokoládové žabky a Bertíkovy fazolky. V síni moc lidí nezůstalo. Všichni odjeli domů na prázdniny. Sára zabloudila pohledem k učitelskému stolu. Brumbál se na ni lehce usmál. Oplatila mu úsměv a opět se obrátila k Jamesovi, který barvitě líčil nějakou super akci na paní Norrisovou.

„Co myslíš, že dostaneš od rodičů?“ ptal se se smíchem James Síriuse, když se vraceli do společenské místnosti.

„Já ti nevím, ale nejspíš první místo v anketě vyděděných Blacků!“ odpověděl mu Sírius a ušklíbl se.

„A co ty Sáro?“ zeptal se James a obrátil se na brunetku.

„Moji rodiče umřeli, když jsem byla malá, takže asi nic.“ řekla tiše.

„Promiň.“ omlouval se hned James.

„To je dobrý! Vůbec si je nepamatuju.“ odpověděla mu Sára a pokusila se o úsměv. Lily to naštěstí zachránila a převedla hovor na úplně jiné věci jako je třeba famfrpál. Ve společenské místnosti na ně čekal vánoční stromek a pod ním spousta dárků. Poberti a Lily se na ně hned vrhli a Sára si sedla do křesla a pozorovala je. Bylo pro ni opravdu příjemné nasávat tu radost z vánoc. Nikdy nic takového nezažila.

„Sáro, taky tady jeden máš.“ zavolal ji Remus a hodil ji malý balíček. Sára ho roztřesenými prsty rozbalila. Byl v něm přívěšek s červeným rubínem. Znamení Nebelvíru, napadlo ji. Nebyl u něj žádný vzkaz. Sára si ho obratně připnula okolo krku a dál pozorovala nové kamarády. Lily po chvilce zmizela v dívčích ložnicích, ale Sára ani nemrkla a už byla zpět. Držela v ruce knihu.

„Taky bych ti ráda něco dala.“ usmála se a podala ji učebnici kouzelných tvorů.

„Ale Lily, z čeho se budeš učit?“ zeptala se jí hnědovláska. Lily jen mávla rukou.

„Už ten předmět nemám. Klidně si ji nech.“

„Děkuju.“ hlesla Sára a usmála se.

Den ubíhal a čas nechtěl Sáře vyhovět a o chviličku počkat. Nechtělo se jí ani pomyslet, že své nové kamarády opustí, sotva je poznala. Byli se venku koulovat, stavěli sněhuláka, Sírius jí ukázal Chroptící chýši a šli i na kraj Zapovězeného lesa. Přišlo jí, že za ten den stihla opravdu hodně věcí.

Seděli ve společenské místnosti, v krbu hořel oheň. Sára ležela s hlavou opřenou o Lilyno rameno. Sírius seděl oddaně vedle hnědovlásky a hrál s Remusem šachy. James si pohrával se zlatonkou.

„Tenhle okamžik, si chci zapamatovat.“ pronesla Sára a usmála se na ostatní.

„Já taky.“ souhlasila Lily. Sírius se vymrštil z sedačky.

„Tak se vyfotíme!“ vyhrkl a pádil pro foťák. Všichni se po sobě pobaveně podívali. Když utíkal zpátky, zakopl a skutálel se až přátelům k nohám.

„No páni, u nohou se mi ještě chlap neplazil.“ zasmála se Sára a ostatní se k ní přidali. Sírius na ni vyplázl jazyk.

„Tak šup! Nějak hezky si stoupněte.“ popoháněl je a zatím nastavoval samospoušť. Lily s Jamesem si sedli na zem a objali se. Sára si stoupla mezi Remuse a Síriuse a objala je oba okolo ramen.

„Sýýýr!“ řekli všichni naráz a fotoaparát blesknul. Jakmile se tak stalo, všichni vybuchli smíchy. Sára se podívala na hodinky. Bylo už pozdě.

„Potřebuju za Brumbálem do pracovny.“ vyhrkla nervózně.

„Dovedu tě tam.“ navrhl jí Sírius.

„Mějte se.“ usmála se na ostatní a poslala jim vzdušný polibek. Tvářili se trošku překvapeně: Že by se s nimi loučila? Ne, to je hloupost. Vždyť sotva přijela.

Sírius ji mlčky vedl prázdnými chodbami. Sára mu chtěla něco říct, ale nevěděla, jak začít. Najednou stáli před chrličem. Podívala se mu do očí.

„Nechtěla by jsi se mnou zítra někam jít?“ zeptal se rychle. Kysele se na něj usmála.

„Myslím, že by nám to neklapalo Síriusi. Jsem z jiného světa, než ty.“ myslel si, že to použila jen jako slovní obrat, ale ona mu říkala pravdu. Vytáhla se na špičky a líbla ho na tvář.

„Citrónová zmrzlina.“ a schody ji vyvezly do pracovny ředitele školy.

„Jste připravená slečno?“ zeptal se jí profesor.

„Myslím, že ano.“ usmála se v ruce držíc Lilynu knihu. Přepadl ji divný pocit. Jako by ji něco začalo tahat za žaludek.

„Už to přichází.“ řekla profesorovi.

„Na shledanou, slečno Campbellová.“ řekl a v očích měl skrývaný smutek.

„Sbohem, pane.“ zamávala mu, zavřela oči a pak ji pohltil vzdušný vír.

Když oči znovu otevřela, stála opět na ulici plné lidí. Vedle ní stál starý pán s košíkem, ve kterém byly barevné pytlíčky.

„Vyberte si.“ nabádal ji. Sára si všimla, že šedivý pytlíček už tam není. Sevřela v levé ruce knížku od Lily a pravou vytáhla modrý balíček. Když ho otevřela, překvapením zamrkala. Na dlani jí ležela fotografie s Poberty a Lily. Zamyšleně si šáhla na krk, kdy se jí houpal malý rubín.

Ano, tohle byly ty nejkrásnější vánoce ze všech.

Autor: Souteze, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Merry Christmas - Jednorázovka: