Myslet se má v dešti! • OurStories.cz ~ naše povídky

Takže tohle je moje první povídka na Our Stories, vymyslet mi jí pomohla jedna písnička, bohužel nevím jak se jmenuje, pro ty co sledují superstár to byla od Nelly furtado a ještě někoho, jak to spívali v párech Takže, ještě jen doufám že se vám to bude líbit a předem děkuji za komentáře

30.09.2009 (13:00) • RenesmeCullen • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1089×

Pusťe si k tomu tohle :)

Postavy:

Chloe - neskonale překrásný člověk

Aaron - neznezámý chlap, chodí s Chloe pro její žádanost a krásu

Jaden - pouši zamilovaný do Chloe, samozřejmě člověk

Chloe:

„V devět u tebe, ano Chloe?“ zeptal se mě Aaron do telefonu.

„Dobře, Miluji tě“ řekla jsem potichu. Jenže než jsem stačila dopovědět, položil to. Povzdychla jsem si. Měla jsem Aarona tolik ráda…

Vešla jsem do skříně a tam vytáhla jedny růžové šaty, protože mi šli pěkně k vlasům a pleti. Pomalu jsem se do nich nasoukala, a zapínala zip. Ohlédla jsem se v zrcadle jestli jsou ty pravé na večerní ples, sice byly docela krátké, ale Emmovi se v nich budu určitě líbit.

Mířila jsem do koupelny, abych si mohla pročesat svoje oříškové vlasy a udělat s nich společenský účes. Na kosmetickém stolečku mi začal zvonit mobil. V domnění že je to můj přítel jsem ho běžela zvednout.

„Halo?“zeptala jsem se nedočkavě, ani jsem se nepodívala na číslo.

„Ahoj Chloe, tady Jaden“ zněl poněkud potěšeně.

„No, aha, ahoj Jadene“ vydala jsem kapku smutněji.

„Hele Chloe co děláš?“

„No jdu na ten ples Aaronem“

„Aha, v kolik máte schůzku“

„Má tady být v devět“

„To je za chvilku, tak teda nic, uvidíme se pak pa“

„Pa“ řekla jsem a položila to.

Konečně jsem si mohla zajít do koupelny a udělat si lehký drdol. Dva pramínky mých kroucených vlasů, jsem si nechala aby mi lemovali obličej. Přejela jsem ji jen jedním pohybem rty, aby se více leskly, nic víc jsem nepotřebovala. Tohle mi dostatečně stačilo abych se sebou byla spokojená.

Bylo pomalu devět a tak jsem vyběhla z mého pokoje a mířila si to na chodbu. Ještě jsem zamkla byteček a spěchala k výtahu. Ten jel neuvěřitelně pomalu a já jsem spěchala. Nechtěla jsem aby na mně musel Aaron čekat.

Konečně výtah dojel a já jen hodila pozdrav vrátnému a vyběhla jsem ven. Pršelo, i přes déšť jsem ho nikde neviděla. Čekala jsem asi ještě pět minut a on nikde.

Pomalu jsem vkročila nohou na mokrou zem. Toulala jsem se po městě a bylo mim jedno, jestli zmoknu nebo ne. Stejně už asi nikde nepůjdu. Proplétala jsem se mezi lešením a stavebními tyčemi. Prstami jsem přejížděla po kovových tyčích a kapky deště padaly v šumění na zem.

Došla jsem k mému oblíbenému místu, doprostřed města k fontáně. Tohle bylo moje místo, a jen já jsem se tu cítila tak dobře. Tohle místo se mnou sdílelo všechno, za slunečných dnů radost a za dnů jako byl tenhle, smutek.

Posadila jsem se na okraj schodů a upírala jsem pohled do země. Fontána za mnou byla v plném proudu a její ledové kapky dopadali na moji pokožku i přes to že byla ode mne asi čtyři metry. Kolem ramen mně najednou objala horká paže a pak už jsem byla v náručí mého kamaráda Jadena, který tu byl vždy pro mě.

Jaden:

Zase jí ten kretén nechal. Pozoroval jsem ji, jak se proplétala mezi lešením a dotýkala se všeho kolem sebe. I když byla na kost mokrá byla nádherná, možná nádhernější, než kdyby vůbec nezmokla.

Došla na její oblíbené místo, nikdy to nikomu neříkala, ale já jsem věděl že tohle místo je jen její a jedno z nejdůležitějších. Posadila se blízko fontány, která byla v proudu a asi na ni dopadaly její kapky protože se lehce chvěla.

Pomalu jsem se k ní přibližoval. Boty nepříjemně ťapali v kalužích vody a mě promokal smoking. Došel jsem k ní a ona vypadala jako kdyby si mě vůbec nevšimla. Chvíli jsem tam stál a nevěděl co dělat. Nakonec jsem se rozhodl. Položil jsem jí kolem ramen svojí ruku a pak si k ní přisedl. Ještě chvíli zírala na zem, ale pak mě objala stejně jako já ji. Opřela si hlavu o moje rameno a ani se nehla. Tahle chvíle byla naprosto zázračná, ale trvala jen chvíli, než si někdo vedle nás odkašlal.

Zvedl jsem hlavu a uviděl tak jejího kluka, který s ní chodil jen proto protože byla jedna z nejžádanějších v okolí. Jenže Chloe to neviděla, měla ho až moc ráda. I když jsem nechtěl, lehce jsem do ní strčil a ona zvedla hlavu. Podívala se na Aarona který nasadil ten nejroztomilejší obličej který kdy existoval a pak k ní natáhl ruku. Bez váhání se chytla a postavila. Ještě chvíli jsem ji držel. Těkala mezi námi očima, vyměňovali jsme si s Aaronem zlostné pohledy, ale když se na jednoho z nás otočila tvářili jsme se že je všechno v pohodě.

Nakonec mě Chloe pustila a omluvně se usmála. Aaron si jí chytil kolem pasu a schoval pod deštník. Sledoval jsem ji dokud se mi neztratila z dohledu, neboli dokud nezašli za roh.

Chloe:

Aaron se mi minimálně desetkrát omluvil ještě než jsme stačili vlézt do dveří. Když jsme vešli do sálu, odložil deštník a pak mě vyzval k tanci, ochotně jsem šla. Tančili jsme uprostřed sálu na jednu pomalou písničku a nic jsme nemluvili.

Když skončila, odvedl mě Aaron ke stolu a šel tančit s jinou. Byl to prostě zvyk. S úsměvem jsem ho pozorovala. Všechno co mělo být dneska zkaženo, bylo zase v pohodě, zachráněný večer řekla bych. Kdyby nevěděl kde mně má hledat, nikdy by se tohle neuskutečnilo a tak jsem musela v duchu děkovat za to, že mě tak miluje a zná mě.

Dokončila písnička a ti dva se ještě drželi a usmívali se na sebe. Podívala jsem se ke vchodu na přicházející hosty a pak zpátky na Aarona jenže on už nestál na svém místě. Nadzvedla jsem se a začala ho hledat. Uviděla jsem jen jak se zavírají dveře které vedou ven. Šla jsem tam v domnění, že tam na mě čeká.

Jen jsem otevřela dveře, úsměv mi spadl ze tváře. Aaron tak stál s tou holkou a vášnivě se líbali. Jen jak mě spatřili, odtrhli se od sebe a on si jí dal za sebe, jako by jí bránil.

„Aarone co to…“ nechápala jsem.

„Chloe, si krásná, ale je s tebou nuda“

„Takže sis našel náhradu?“ zeptala jsem se a pokynula směrem k blondýnce.

„Megan je nejen krásná, ale i vtipná na ni nikdy mít nebudeš“

Tohle mi stačilo, do očí se mi drali slzy. Já jsem ho milovala a on při první příležitosti zahnul. Poslepu jsem hledala dveře a snažila se vypadnout. Ani jsem si nevšimla a do někoho jsem narazila. Byl to Jaden, zase se zjevil z ničeho nic. Podívala jsem se mu do tváře a ten měl jen vražedný výraz na Aarona. Lehce mě odstrčil a než jsem stačila zareagovat za mnou se ozval ten křik dívky.

Oba se prali v blátě. Zakrývala jsem si oči, nemohla jsem se na to dívat. Sice bych řekla že přes slzy nic neuvidím, ale tohle jsem viděla příliš zřetelně. Vpadla jsem do sálu a jen jsem zavřela dveře, sesunula jsem se k zemi. Kolem byl docela rozruch, teda u chlapců. Shromáždil se kolem mě hlouček a začali se dohadovat jestli se něco neděje.

Natočila jsem hlavu ven a ti dva už se neprali. Viděla jsem jenom Jada. Zavřela jsem oči a rozvzlykala se. Objali mě nějaké paže které mi potom pomohly vstát. Podepíral mě celkem pohledný chlapec, když spatřil můj pohled jen se usmál a táhl mě ven.

Nezeptala jsem se na nic, bylo mi to jedno. Byla jsem hlavně vděčná, že mě odsud odvádí. Nakonec jsem se ještě podívala dozadu, tam kde jsem před chvílí stála stál teď Jaden s bolestným pohledem. Byl tak ublížený že to rvalo srdce. Nejdřív jsem nechápala proč se tak tváří, ale pak mi zapadlo všechno jako skládačka. Nejdřív mě našel, teď se popral s Aaronem protože mi ublížil a dělal to s prostého důvodu. Miluje mě.

Jaden:

Když jsem přišel, Chloe zrovna zacházela ven. Bylo mi jedno že mě ořve že jí třeba sleduju. Jen vědět proč jde zase ven.Plížil jsem se přes celý sál a když jsem šahal po klice uslyšel jsem ohromný Aaronův křik. Nemohl jsem pochopit jak někdo může ponižovat tak krásnou bytost.

Rychle jsem ty dveře rozrazil a Chloe do mě narazila. Podívala se mi do obličeje a její pohled byl zakrytý proudem slz. Rozzuřeně jsem se podíval na jejího teď už bývalého přítele. Měl na tváři docela výsměšný výraz. Lehce jsem ji odsunul a jedním skokem jsem ho srazil k zemi.

Jeho nový oběv začal ječet, co mi dodávalo ještě větší zuřivost. Jednu jsem mu uvalil a z nosu mu začala téct krev.Zase hysterický křik. Jen jsem ji zpražil pohledem a hned se mu chtěl zase věnovat. Ale ten hajzl se mezitím vkroutil a uvalil mi silnou ránu do hlavy až jsem pad do bláta.

Ani jsem se nezvedl a rukou mu podkopl nohy ten se skácel k zemi a zase jsme se začali být na pěsti. Museli jsme toho nechat protože by si jeho přítelkyně asi vyječela všechen hlas co měla, nebo co. Když kulhavě odcházel zamručel něco jako „Tohle ti nedaruju debile“

Vstoupil jsem zase do sálu a díval se kolem sebe. Nikde jsem ji neviděl, jen lidé upřeně hleděli na jedno místo. Upřel jsem zrak taky. Chloe šla pryč v obětí zase jiného muže. Tohle bolelo, asi nikdy nepochopila co pro mě znamená. Koutkem oka jsem jen viděl, jak se na mě koukla ale to jsem si asi namlouval. Vždyť ona se o mně nikdy nezajímala.

Tak jak jsem rychle přišel tak jsem i odešel. Chodil jsem po městě přes prázdné uličky. Všechny mě vedli k jednomu místu, kterému jsem se chtěl vyhnout. Jako kdyby se proti mně spolčili. I když jsem chodil oklikami, nebo aspoň jsem si to myslel. Pořád jsem jen probodával zem, nemohl jsem za to jak jsem jí miloval, ale ona mě asi ne.

Došel jsem doprostřed města, na její místo. Sedl jsem si tam kde před pár hodinami seděla ona a pochopil jsem proč tady tak často chodila. Bylo to prostě kouzelné místo,které se vžívalo s mojí náladou.

Položil jsem si hlavu do rukou a nechal pocity ať si volně kolují, možná že bych to ze sebe vybrečel, vyřval nebo něco.

Chloe:

Hledala jsem ho snad po celém městě, když jsem se ptala u něho v hotele, řekli mi že se ještě nevrátil. Že prý bude ještě na zábavě, to určitě. Bylo jen jedno místo kde jsem nebyla a mohl by tam být i když to bylo málo pravděpodobné. Moje místo.

V dešti jsem se rozutekla a co nejrychleji se snažila doběhnout k fontánám. Párkrát jsem zakopla, ale nevadilo to. Na tváři jsem měla úsměv, nevím co ho vyvolalo, ale byla jsem vděčná. Doběhla jsem k zadnímu vstupu náměstí. Mhouřila jsem oči a pak jsem uviděla, jak se něco lehce hnulo. Bylo to skrčené a černé. To musel být on!

Pomalými kroky jsem se k němu blížila. Déšť jako kdyby usával a propouštěl ke mně zvuky. On brečel, brečel kvůli mně… zřejmě. Musela jsem se znovu usmát. On předtím utěšoval mě a teď to bude naopak.

Došla jsem k němu a zase se slině rozpršelo. Měl hlavu v rukách. Pomalu, tak aby se nevylekal jsem mu obmotala paže kolem krku. Stejně se lekl. Sklonila jsem se k němu a začala se mu dívat na profil tváře. Za chvíli se taky otočil. Nemohl uvěřit že tam jsem, nebo co protože pořád mrkal očima jak splašený. Naše tváře byly od sebe jen malinké kousíčky. Prolomila jsem ten malinký, skoro neviditelný kousek a políbila ho. Cítila jsem jak se mu kapku nadzvedly koutky. Aniž bych se nadála. Vstal a objal mě do jeho obětí kde jsem se téměř ztrácela. Pak se sklonil a teď to byl on kdo mě začal líbat a já si uvědomila že ho miluju.

Autor: RenesmeCullen, v rubrice: Povídky » Jednodílné