Nad sklenkou červeného • OurStories.cz ~ naše povídky

Povídka o mém oblíbeném interpretovi. Berte to s rezervou. :) Jen trochu šílených představ, když večer nemůžu spát. I když spíš myslím na svého přítele, kterého miluji nejvíc na světě. Ale občas si prostě holka, která sotva vylezla z pubertálního období, musí zašílet a představovat si aspoň chvilku někoho, koho má ráda a je to hvězda.
A tak vzniklo tohle.
Kvůli erotické scéně omezuji povídku na 18+.
A.

26.08.2014 (13:00) • • Povídky » Jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1595×

Jiří Hašek (frontman a zpěvák kapely Flattus) a jeho unplugged ke skladbě Timeout, ke které složil hudbu, z jejich alba. S Marií Zicháčkovou.

Byla jsem tam se svým přítelem tady na Žofíně v Praze. Vidět ho, to bylo něco báječného. A když jsem s ním mluvila… byl tak milý, tak usměvavý, tak skvěle na mě působil, říkala jsem si, že jsem snad nikdy v životě nebyla šťastnější. Když potom při koncertě seskočil z pódia a tančil s těmi dětmi, měla jsem sto chutí ho k sobě přitáhnout a políbit ho na tvář. Samozřejmě, že jen na tvář. Nemohl by zpívat, kdyby na ústa. A držel si před nimi mikrofon. Mohla jsem to udělat, protože můj přítel byl na toaletě a neviděl by mě. Mohla jsem to udělat, ale neudělala jsem to. Jsem čestná holka. A i když to tak nevypadalo, nejsem ani bláznivá fanynka, která by něčeho takového byla schopná. I když jsem si Jirku přidala do přátel na Facebooku hned druhý den po koncertě. Přijal moji žádost, chvilinku jsme si psali a já byla nadšená.

„Proč jsem to neudělala?“ ptala jsem se sama sebe a vcházela jsem do areálu Žofín na Slovanském ostrově v Praze. Byla jsem tu zase, rok poté. Občas jsme si napsali pár slov, nechtěla jsem být moc vlezlá, a tak jsem se třeba zeptala na něco ohledně koncertů, občas jsem se snažila chatovat jako s kamarádem, a když někdy neodepsal, nechala jsem to být. Neotravovala jsem, když jsem měla pocit, že o to zrovna nemá zájem. Ale vážně jsem si přála ho ještě někdy vidět. Věděla jsem, že dnes začíná koncert později než minule a že už se večer nedostanu domů. Byla jsem připravená zajít si po koncertu do hotelu a zaplatit si jednu noc. Musím to v Praze přežít a domů jet ráno. „Nebude to tak strašné,“ pomyslela jsem si. „Prahu mám ráda, bude fajn tu chvíli pobýt.“ Z mých úvah mě vyrušil známý hlas, který mě přiměl pousmát se a otočit se za ním.

„Je sladký, myslím, že by ti mohlo chutnat.“ Jirka Hašek stál vedle mě a podával mi sklenku červeného vína.

Dobře si vzpomínal na to, že když jsem mu na Facebooku psala poprvé, psali jsme si chvíli i o alkoholu, oba jsme se shodli, že máme raději víno než pivo, a já říkala, že mám radši ta sladší. Sám měl pro sebe také jednu sklenku, přiťukl si se mnou na zdraví a napil se. Nezapomněl mě obdařit jedním ze svých okouzlujících úsměvů.

„Děkuju,“ řekla jsem, pousmála jsem se na něj a byla jsem si jistá, že se červenám.

Nechápala jsem, proč to dělá. Je mu dvaatřicet, doma na něj jistě čeká manželka s dětmi, a on tu na mě dělá oči a dostává mě do kolen. Ale já jsem měla přítele, takže mi vlastně bylo úplně jedno, jestli ta jeho žena a děti existují. Pro mě existoval jen můj přítel. Ale i tak jsem se musela červenat. Jirka se mi líbil, to jsem nemohla popřít. Jen jsem věděla, že bych nikdy nechtěla zradit důvěru mého přítele a nikdy bych ho nechtěla podvést. Ani kdyby se mi to nezdálo a Jirka o mě vážně stál. Ani tehdy ne. Nikdy.

„Nemáš zač,“ odpověděl mi s úsměvem. „Kde máš dneska přítele?“ zajímal se.

Nepřišlo mi to zvláštní. Byla jsem ráda, že se se mnou vůbec zahazuje, že se mnou mluví, a jen se tak ptal, když mě minule viděl po boku mého přítele. Tak není divu, že se ptal, protože asi nechápal, proč jsem zde letos sama.

„Byl dnes dlouho v práci,“ vysvětlila jsem. „A aby si trochu odpočinul, jela jsem sama. Vlastně, stejně by nestíhal, končil asi tak… před hodinou,“ dokončila jsem větu, když jsem zkontrolovala na mobilu čas.

Jirka se usmál a přikývl.

„Takže se po koncertě zase vracíš do Plzně?“

Samozřejmě, to jsem mu také psala, že jsem z Plzně. A minule jsme se vraceli, proto jsem tak pospíchala.

„Dneska ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Už mi dnes nic nejede, a popravdě, mám i strach jet domů takhle v noci sama. Zaplatím si pokoj v hotelu a přespím tu do rána. Pak pojedu.“

Chvíli přemýšlel, pak zavrtěl mírně hlavou.

„A není to zbytečný? Takhle utrácet? Víš, jestli chceš, můžeš přespat u mě a ráno bych tě hodil do Plzně. Stejně bydlím sám, takže to není žádný problém.“

Chvíli jsem nad tím přemýšlela, a nakonec, jen chvíli před tím, než vystupoval, jsem s jeho nabídkou souhlasila. Co se může stát? Věřím mu. Je čestný. Nebo se mi tak alespoň jeví.

Koncert byl skvělý, stejně tak skvělý jako minule, a já potom šla s Jirkou k němu domů. Bydlel jen kousek od Žofína a tak jsme šli pěšky. Trochu jsem se už chvěla zimou a on mi dal ruku kolem ramen, aby mě zahřál. Nebránila jsem se mu. Neviděla jsem na tom nic špatného, myslel to dobře. Když jsme pak dorazili k němu domů, trochu znejistěl a začal mluvit o tom, že má problém s postelí, že má sice velkou, ale jen jednu, a že se klidně vyspí na gauči, jestli by mi mělo vadit spát vedle něj. Zavrtěla jsem hlavou, usmála jsem se a řekla jsem, ať si s tím nedělá starosti, že mi nedělá problém vyspat se na posteli vedle něj, nebo že se na tom gauči klidně vyspím já, ale s tou možností nesouhlasil.

„Budeme spát vedle sebe,“ ukončil naši debatu. „Na gauči návštěvu spát nenechávám. Dáš si ještě něco k pití? Čaj, kafe… víno?“

Kdyby neřekl tu poslední možnost, vybrala bych si čaj. I když jsem na to víno měla chuť. Ale sama bych to nevytáhla. Jenže on ho zmínil. Podívala jsem se a řekla jsem, že si to víno dám moc ráda, ale jen v případě, že se napije se mnou. Oznámil mi se smíchem, že jinak to přeci není ani možné, a došel pro láhev a dvě sklenky. Sednul si vedle mě na gauč a nalil nám. Nevím, zda byl jeho účel mě opít, ale já se každopádně opila strašně rychle. Cítila jsem, že se mi trochu točí hlava. Náš rozhovor se stával mnohem uvolněnějším a seděli jsme už mnohem blíž u sebe, než na začátku. Zdálo se, že Jirkovi vůbec nevadí, že se mi motá jazyk, a nalíval mi další sklenku.

„Ne…“ řekla jsem. „Já už nechci… Strašně rychle se opíjím a nechci, aby mi bylo špatně.“

„Ta jedna sklenka to nezhorší,“ sliboval mi s úsměvem na rtech a já jsem ji tedy nakonec vypila.

Zachoval se dobře a další už mi nenaléval. Místo toho mi ale jemně, jakoby omylem přejel dlaní po stehně, ale já jsem si byla jistá, že to omylem nebylo. Podívala jsem se na něj, trochu nejistě, a ucukla jsem před jeho dotykem. Měla jsem přítele a on to také věděl. Nechtěla jsem ho podvést, to zkrátka nejsem já. Ale cítila jsem, jak skvěle na mě Jirkovy dotyky, které nepřestávaly, působí. A i když jsem si to nechtěla přiznat, věděla jsem, že ho chci. Dostával mě do varu, snad tomu napomohl i ten alkohol. Byla jsem vzrušená a já si všimla, že on také. Z toho, jak dýchal trochu rychleji, než je normální stav, ale hlavně z toho, že se mu boulily kalhoty. Po chvíli jsem se váhavě dotkla jeho rozkroku. On vzal moji dlaň a přitiskl si ji pevněji k tříslům. Chtěl mé dotyky přes kalhoty cítit, ale v žádném případě nebyly tak intenzivní, jako by byly bez nich. To už jsme se líbali a já už ani trochu nemyslela na to, že bych se mu snad měla bránit. Místo toho jsem stáhla obě ruce k jeho klínu, rozepnula jsem mu džíny a on si je sám sundal. Sáhla jsem mu pod trenky a vzala jeho pyj do dlaně. Nesnášela jsem honit někomu pod prádlem. Je tam strašně málo místa na pohyb. Stáhla jsem mu trenky tak, abych se mohla hýbat tak, jak jsem chtěla. Šla jsem na to pomalu a nevěděla jsem, co on na to řekne, jak zareaguje, protože kluci jsou zvyklí na rychlejší zacházení, ale já si přála, aby mi na to neřekl nic a nechal mě dělat, co chci já. A on byl hodný kluk, neřekl mi nic a nechal mě. Nejspíš se mu to líbilo, protože mi po chvíli slastně zasténal do rtů a políbil mě. Usmála jsem se, těšilo mě, že mi to jde. Nechala jsem se svléknout, on mě vzal za ruku a na okamžik ji odtáhl, aby se mohl pohodlně svléknout. Oba jsme už byli nazí a on na mě nalehl. Obdařil mě několika něžnými polibky a šeptem mě poprosil, ať pokračuji. Chvíli jsem ho ještě hladila a dělala, co chtěl, ale pak jsem se trochu instinktivně stáhla, když vzal svůj penis do dlaně a přiložil ho ke mně, aby do mě mohl vniknout. Všiml si toho a pohlédl na mě.

„Co se děje?“ zeptal se nechápavě. „Nechceš to?“

„Chci,“ odpověděla jsem, „ale nic neberu. Nemůžu to dělat bez ochrany, Jirko.“

Chvíli mlčel, zdál se být zamyšlený. Pak mě políbil, zvedl se a slíbil, že bude hned zpátky. Odešel z pokoje a za chvíli se vracel s malým balíčkem v ruce. Vybalil ho, nasadil si ho na ztopořené přirození, usmál se na mě a nalehl na mě. Políbil mě na krk a pak do mě něžně a pomalu vnikl.

Zazvonění budíku mě vrátilo do reality. Otevřela jsem oči, a i když mě probuzení vytrhlo ze snu před koncem, nebyla jsem zklamaná. Vlastně… naopak. Měla jsem pocit, že bych byla zklamaná, kdybych snila až do konce. Co když by se potom zachoval jako kretén? Ráno mě odmítl odvézt domů, nebo bych třeba odhalila, že to všechno točil a pak by se u videa bavil se svojí kapelou? Byla jsem šťastná, že jsem se probudila. Protože bych svého milovaného přítele, se kterým plánujeme svatbu, nikdy nedokázala podvést. Ani kdyby o mě Jiří Hašek z Flattus opravdu stál…

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné