Není nad první pomoc • OurStories.cz ~ naše povídky

Jaké to je, když najdete mrtvolu? Dveře do mysli náctiletého Johna jsou otevřeny. Vstoupíte?

18.12.2014 (12:00) • Barrow • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1136×

Klikaté cesty nemám rád. Stále kličkujete sem a tam, až vás z toho bolí hlava. A navíc, nikdy nevíte, co vás za každou zatáčkou může čekat. Kdoví, třeba narazíte (v tom lepším případě) na šíleného dědečka Hříbečka, který si bude chtít zahrát na schovávanou, anebo (v tom horším případě) potkáte úchylného psycho-pedofila, který vás…

Co to tam leží? To je člověk? A proč tam leží? Takhle uprostřed silnice. Radši ho půjdu varovat, že ho něco může přejet. Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko…

Dojdu k ležícímu tělu. Je to holka! A docela pěkná holka. No, je to taková holka, kterou jen tak nepotkáte ležet na silnici. Lehce ji pošťuchnu nohou. Ach, co jsem to za zvíře. Taková neúcta k lidem!

Nereaguje. Ani poté, co si kleknu a zatřesu s ní. A sakra. Úplně cítím, jak mé srdce vynechalo jeden úder. Co když je ta holka mrtvá?! A já do ní kopl! Do mrtvoly!

Tak jo, tak jo. Hlavně klid. Nádech a výdech. Teď je třeba… zavolat pomoc! Ano, to potřebuju. Počkat. Ne já, ale ta holka potřebuje pomoc. Sakra, ale mně by se taky šikla!

Vylovím z kapsy mobil a vytočím 155. „Rychlá záchranná služba, prosím,“ ozve se z telefonu ženský hlas.

„Tady John Rain, na… našel jsem dívku v bezvědomí!“

„Dokážete nahmatat tep?“

Tep. No jasně. Jak se měří tep? Ve filmech to zkouší na krku. „Ne,“ odpovím po celkovém ohmatání krku.

„Kde se právě nacházíte?“ zeptala se tak ledabyle, jako by se dozvěděla, že meloun je vlastně zelenina.

„Klikatá 21. Malé město.“

„Dobře, pomoc k vám dorazí do dvaceti minut. Zatím vyčkejte.“

Položila to. Ani se nezeptala, jestli jsem v pořádku. Prý mám vyčkat. Jen tak si hezky sednu vedle mrtvolky jedné neznámé holky a budu rozjímat a čekat. To nedokážu. Jsem muž činu!

V lekcích první pomoci v jednom pochybném přírodovědném kroužku jsem se musel něco naučit. Třeba: jestli tělo smrdí, tutově je člověk mrtvý. Přičichnu si. Cítím docela příjemnou vůni. Ach jo, pochybný kroužek, pochybné znalosti. Zkusím masáž srdce. Prý máme „masírovat“ do rytmu písničky Rolničky. Spojím si ruce a uložím je dívce na hruď. Á ráz dva tří čtyři. Rolničky, rolničky, kdo pak vám dal hlas...

Jak ta písnička, sakra, pokračuje? Ještě chvíli se snažím vzkřísit srdce. Tak, a teď dýchání z úst do úst. Zaklonit hlavu ucpat nos a vdechnout. Je to jednoduché. Když si to proberete v mysli.

Vždycky jsem si můj první polibek přestavoval jinak. Třeba že políbím vzhůru nohama zavěšený na pavučině zrzavou kočku. Hm. Jo.

Ale na co to myslím, pane bože. Soustřeď se, soustřeď se. Tohle musí být nejlepší polibek, jaký kdy dáš. Dobře, stačí, aby rozpumpoval srdce této nebohé (brzy mrtvé, jestli budu pořád myslet na sexy zrzky) holce.

Zakloním jí hlavu. Zacpu její malý nos. Volím si tebe, Pikachu! Pojď a udělej ze sebe defibrilátor!

A je to tady. Skláním se dolů. Jsme už skoro na dotek, když si něco uvědomím. Co když má ta holka přenosnou nemoc? A co když je nakažená? Pokousal ji zombík? Rychle zkontroluju, jestli nemá kousance. Na rukách nic nevidím, ale ostatní části těla má skrytá pod tričkem. Považuju se za správného chlapa, takže žádné holce nic nesvleču bez jejího dovolení. Alespoň zatím.

A tak se poraženecky šoupnu stranou. Alespoň ještě zkusím tu masáž srdce. Ach jo, kde je ta záchranka? Smutně se kouknu na dívku. Vždyť kvůli mně může umřít. Stisknu rty.

Podruhé se nad ní skláním. Nejprve rozpumpovat srdce. Splněno. Pak dýchání. Podeberu jí hlavu, zacpu nos a vdechnu. Čekal jsem příjemné mravenčení nebo cokoliv, ale věci se mění, když jde do tuhého. Odtáhnu se. Dýchání taky splněno. A proces opakovat. Potřetí už cítím, jak se pohnula. To je nevěřitelné! Já jsem někomu zachránil život!

„Hej,“ řeknu starostlivě, „jsi v pořádku?“

Dívka pomalu otevře oči. Prohlédne si mě zvláštním výrazem. Ale něco je špatně.

„Teď už ano,“ odpověděla. Hned potom se na mě vrhla. Srazila mě k zemi a zakousla se do mého masa. Její nehty se mi zarývaly do rukou.

Pomalu jsem upadával do bezvědomí, ale ještě předtím jsem slyšel houkat sanitku. To teda jedete brzy, pánové. A zavřel jsem oči.

Autor: Barrow, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Není nad první pomoc:

5. Barrow přispěvatel

19.12.2014 [21:45]

Díky za komentáře. :-) Jsem ráda, že se vám povídka líbila. Pokračování napíšu. Teda jestli bude inspirace. :-) Zakončení jsem nemohla udělat jinak. Jednoduše se mi líbil nápad, že předvídal nebezpečí, ale pak se hrdinsky postavil strachu, což se mu stalo osudným činem. Emoticon

4. Carol1122 přispěvatel

19.12.2014 [10:37]

Jáj, to bylo super! Emoticon Taky bych se nebránila kapitolovce

3. TheCyanWolf přispěvatel

18.12.2014 [22:50]

Tak to bylo super, vážně! Bavila jsem se královsky a i když mě konec taky poněkud zaskočil, nijak mě to nepobouřilo. Líbí se mi tvůj styl psaní Emoticon .

2. Blacky

18.12.2014 [17:13]

Začalo to tak dobre. Bola to taká stupidita, až som sa rehotala. Myslím v dobrom slova zmysle. Taká paródia na čokoľvek. Ten Pikachu ma dostal. Urob zo mňa defiblirátor, tá veta sa u mňa zapísala do hlášok roku 2014. Bez debát.

Fakt som sa celý čas bavila,. Niekedy aj takáto debilkovina krásne spríjemní večer. A potom, ja neviem, asi budem za debila, ale oveľa viac by sa mi páčilo ak by to skončilo tou jej vetou teraz už áno. Alebo nakoniec tá jeho veta to jede brzy pánové.

alebo to ukončiť dákou jeho inou hláškou. tá upíria vec na mňa zapôsobila ako sprcha.

Nechcem aby to vyznelo zle. Bavilo ma to, skutočne. len by sa mi viac pozdávalo ak by to zostalo tak stupídne po celý čas a neskončilo masakrom toho hlupáčika. :P

Ale to je len môj názor. :P Inak, keď sa prenesiem cez môju nezmyslenú nespokojnosť konca :p bolo to fakt vtipné a zábavné.

1. Nový čtenář

18.12.2014 [16:22]

Co to je? Emoticon Bože nechceš z toho udělat kapitolovku?