OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Night of the Hunter

19.11.2013 (15:00) • Pavluss • Povídky » Jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 1486×

V té další bezesné noci, kterou trávím na střeše starého kostelíku, jako každou noc. Přejíždím si prsty po rudých rtech, které se chvějí touhou. Touhou, která mi nikdy nebude dopřána, protože nejsem žena. Jsem stvůra. Přenádherná stvůra s dlouhými křídly, které se ve světle půlnočního světla lesknou jako noční nebe. Má půvabná tvář, která je mým prokletím a jednou i mojí zkázou, se napne, když se do ní opře čerstvý vzduch.

Lehnu si na nerovnou střechu a nechám, aby mi lehký vítr ovíjel mé nepříliš zahalené tělo. Lehké černé šaty, které začínají těsně nad mými ňadry a končí v půlce stehen. Byla jsem potrestána za svoji krásu od muže, kterého jsem milovala a kterého jsem podvedla. On se mi pomstil tím, že mě proměnil ve stvůru.

Postavím se a rozpřáhnu svá dlouhé křídla, která mi sahají až skoro po zem. Cítím ho. Muže. Na cestě. Tělo se mi celé roztřese touhou. Snesu se dolů na zem, až k místu, odkud ho cítím. Je to silný pach. Vidím ho. A není sám. Jsou tři. Jejich silné postavy se pozastavují a každý z nich se vydává na opačnou stranu. Prostřední z nich zůstává. Najednou ho ozáří měsíc a já ho spatřím v celé své kráse.

Muž mladého věku, silný. Neskutečně silný. Paže se mu rýsují samými vyrýsovanými svaly s obezřetným a nebezpečným pohledem se rozhlíží kolem. V ruce svírá dlouhý špičatý nůž. Nastražené uši připravené zaslechnout jakýkoliv šumot v lese. V temných očích se mu rýsuje opatrnost a přes lehce otevřené rty, kde svým zvýšeným sluchem slyším, že jeho adrenalin je na plných obrátkách. Jazykem si přejede po spodním rtu. Celá se rozechvěju vzrušením. Je to noční lovec. Lidi jako on loví stvůry, jako jsem já. Neznají smilování a bez jediného slova vás polapí a okamžitě zabijí. Měla bych okamžitě vypadnout. Ale on mě šokovaně přitahuje. Cítím, že ho chci. Že ho chci v sobě. Tohohle budu litovat, ale už je pozdě.

Půvabným krokem se celá v celé své kráse odhaluju na měsíčním světle. Okamžitě, když mě spatří, tak zbystří a jeho tělo se prohne v bojovné pozici. Trup ohne dozadu a nad hlavu pozvedne svůj špičatý nůž, připravený ho použít. Na mě. A taky že ho použije. Sjede mě ledovým pohledem odshora až dolů. V očích mu nepatrně něco pohrává, ale nedokážu říct co. Je to snad touha, nebo snad nenávist? Tuhle otázku mi nikdo neodpoví. Chtěla bych si s ním pohrát. Drápy mu přejet po napnutých zádech, aby poznal, co je to být mým otrokem. Svázat mu ruce za zády a ukázat mu, že jediný, kdo rozkazuje, jsem tady já. Neunikne mi, jak neukázněně mu sjede pohled k mému klínu.

Drápy si přejedu po odhaleném stehnu až k mému neukázněnému šatu, který začnu lehce posouvat až k mému klínu. Zároveň sleduju, jak jeho dych zrychluje a trup se uvolňuje. Za chvíli budeš můj. Jen ještě kousek. Zaváhám, a to je špatné. Okamžitě se vzpamatuje a onen noční lovec je zpátky.

Rozeběhne se. Je rychlý, ale já jsem rychlejší. Moje instinkty stvůry jsou dvakrát silnější než ty mužské, takže během pár vteřin jsem o několik metrů napřed. Mohla bych se vznést do vzduchu, ale tím bych přišla o něj. A já ho tak strašně chci. Je tak silný a nepředvídatelný. Chce mě zabít, ale taky vím, že mě doopravdy chce. Poznala jsem to na něm.

Zastavím se. Jsem u obrovské betonové zdi, kterou stačí jen přeletět. Snesu se právě včas, když dobíhá, aby zjistil, že mě nedostal. Celý zadýchaný a úplně propocený se zastaví u zdi. Pozvedne temné oči ke mně. Propichuje mě nenávistným pohledem. Jeho svaly se propínají a já doslova vidím, jak každá kapička potu dopadá na jeho tělo, které bych teď chtěla mít na sobě, aby mě svíralo a dráždilo na nejrůznějších místech. Proč nic neřekne? Bojí se snad, že pláchnu? Přejedu si znovu po rudých rtech, abych ho ještě víc rozdráždila. Pootevře rty.

Spokojeně se ušklíbnu a snesu se dolů před něj. Sklopím svá křídla a snesu se přímo před něj. Otočím se k němu zády a opřu se o betonovou zeď. Své havraní vlasy přenesu po pravé straně zad a tak mu dávám jasný výhled na moje odhalená ramena. Sklopený pohled a silné skousnutí rtů. Nesnáším čekání. Cítila jsem, že mě chce, tak proč tak otálí? Ať si mě vezme. Teď a tady. V celé mé kráse. Pro tuto noc jsem jeho stvůra.

Ucítím na své kůži jeho chladný dech. Potom mi jeho prsty začnu sklouzávat od zad až nahoru ke krku, kde si pomalými pohyby nachází místo jeho horké rty. Ano! Ano! křičí mé podvědomí, avšak já nevydám ani hlásku. Pravou rukou mi sjíždí po krku dolů až do půli mých zad a pak jediným a tvrdým pohybem mě tlačí ke stěně.

Tlačí se na mě a sevře moje ruce ve svých dlaních, až mi to určitým dojmem způsobuje bolest. Pootočím hlavou a s pootevřenými rudými rty vzrušeně oddechuju. Lovec si svými horkými a dráždivými rty dláždí cestu k mému krku.

Tlačí se na mé tělo a nedovoluje, abych se vůbec pohnula. Znovu si skousnu dolní ret, ale to už on přebírá za mě. Zuby mi tahá za spodní ret až se celá otřesu vzrušením. Zapůsobí na mě svojí neuvěřitelnou silou. Otočí si mě tváří v tvář a koleno zatíná těsně do mého klína, zatímco obě mé dlaně tlačí ke zdi.

Zběsile si vrhá na moje rudé rty a dovnitř se mi proráží jazykem. Nechám ho vést a absolutně mu neprokazuju žádný odpor. Moje tělo to chce, stejně jako jeho. Jeho jazyk zkoumá, co se mu nabídne, a teď se do toho zapojuju i já a žhavé polibky mu oplácím s plnou vervou, až se musí na několik vteřin odtáhnout, aby nabral dech. Nikdy jsem takového jako on neměla.

Rukou mi sjíždí z mé dlaně až dolů podél mého těla. Přejíždí mi po jemných podvazcích, které mám připevněné k vysokým černým botám na podpatku, které se mi táhnou až k mým stehnům. Jedním prstem je odepíná a nepřestává mi přejíždět jazykem po krku. Poté mi celou dlaní přejede po stehně až k mému klínu, kde si prsty nahmatává mé nejcitlivější místo.

Vzrušením zalapám po dechu, ale to on mě umlčuje svým líbáním znovu a znovu. Nepřestává mi přejíždět po mém přirození. Nemůžu si pomoct a svými drápy mu přejedu po přední straně trika, až je celé na cáry. Ještě víc ho to popudí a o to víc zrychlí dráždění. Mám přenádherný pohled na jeho vyrýsovanou postavu. Je překrásná a jenom celá moje.

Zajedu mu prsty do vlasů a zatáhnu. Přisaju si ho znova moje rty. Pomalým tahem si nahmatá zezadu zip od mých šatů a jediným trhnutím ze mě je stáhne, takže před ním stojím obnažená. Vzrušeně si mě prohlédne a stáhne si už tak rozdrápané tričko. Znovu sleduju, jak jeho tělo řeckého boha se leskne v kapičkách potu. Když mě povalí na zem a okamžitě mě zajme pod své tělo, tak se nebráním. Nechám ho, ať si se mnou dělá, co chce. Pro tuhle noc jsem pro něj jeho děvka a on můj pán, který rozkáže, co si bude jen přát.

Prsty mi jedním rychlým pohybem do mě vnikne a začne si se mnou pohrávat. Nedovolí, abych vykřikla, a tak mě zase vězní ve svých trýznivých polibcích, ze kterých mi téměř krvácí rty. Ale on je tak nenasytný a bere si je bez dovolení dál. Nadzvedne se, aby ze sebe mohl stáhnout nepotřebné kalhoty.

Jediným rychlým pohybem do mě vráží, až se mi protočí panenky očí. A on stále zrychluje a přitom si svoji zlost potupně vybíjí na mých přecitlivělých ňadrech, která mi natahuje a mačká. Vykřikuju do té tmavé noci svůj vybuchující orgasmus. Zatímco mu drápy přejíždím po nahých zádech, tak se Lovec do mě boří ještě hlouběji, aby tam probudil svůj neutichající orgasmus, a hlasitě mi sténá do obličeje. On však pokračuje dál a jazyk zkoumá mé prsní bradavky. Chutnají mu. S šíleným výrazem ve tváři vidím, jak se mu líbí, když mě dráždí. Mezi rty sevře jednu s bradavek a zatáhne. Syknu bolestí a zároveň vzrušením. A on se zase začíná hýbat. Rychleji a rychleji. Další orgasmus už určitě nevydržím! A zase se vznáším v tvé slastné agonie vášně a neukojitelné touhy.

Na pár vteřin zavřu oči. Už necítím jeho tělo na mém. Už necítím nic. Když jej otevřu, tak tu jsem sama. Ještě stále omámená na sebe navléknu své hanebné šaty a tiše sleduju okolí. Najednou se ze všech stran se na mě seběhnou Lovci.

Jsou to ti tři, co jsem je uviděla na mýtině u lesa. Jeden z nich je můj lovec. Všichni tři se vítězoslavně usmívají. Tohle je moje prohra. Vím, že teď přijde můj konec. Že teď přišla chvíle říct sbohem. Lovec vystoupí z řady a vytasí špičatý nůž, na který si velice dobře pamatuju. Nemám šanci vyhrát. Svůj boj jsem prohrála před pár vteřinami. Ve tváři se mu mihne určité znepokojení. Nebo snad i strach? Ne, je to odpor vůči mně. Taková, jaká jsem. Zavřu oči a naposledy na své tělo nechám dopadnout noční vánek. Poté se špičatý nůž zabodává do mého srdce. S rozpaženýma rukama padám na zem a umírám. Vidím, jak se tváře lovců ode mě odvracejí, avšak jeden z nich zůstává. Lovec si ode mě bere poslední vášnivý polibek před tím, než úplně ztratím nad svým tělem kontrolu…

 ________________________________________________________________

Doufám, že se vám povídka líbila, a ráda bych, aby si někteří odpustili zbytečné komentáře. Děkuji :)

Autor: Pavluss, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Night of the Hunter: