O Štěstí a Neštěstí

Tuhle skoro rok starou povídku jsem objevila v počítači. Nakonec jsem se rozhodla ji zveřejnit, i když mně připadá zvláštní, ale to posoudíte lépe vy!

03.01.2012 (16:00) • Stebluska17 • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1051×

Již od samého vzniku světa tu jsou dvě opačné síly: Štěstí v podobě krásné dívky a zamračený stařík Neštěstí. A právě tak dlouho se o něčem dohadují. Kdo má na lidi větší vliv, kdo dokáže lidem více ublížit, kdo má mít převahu; to jsou jen některá jejich oblíbená témata.

Jednoho dne Štěstí a Neštěstí dospěli do nového sporu. Jeho předmětem bylo, zda člověk při ztrátě nějakého smyslu může spadnout do spárů Neštěstí a už nikdy se z nich nevymanit. Přeli se velmi dlouho a konec byl v nedohlednu. Proto nezbylo nic jiného, než to vyzkoušet.

I vybrali si tři sestry, jež žily v malém domku na kraji lesa. Rodiče jim zemřeli před mnoha lety, ovšem to sestry jen více sblížilo. Navzájem se měly doopravdy velmi rády i přes to, že se velmi lišily.

Nejstarší sestra v nedávné době ovdověla a měla malého synka. Velmi se viděla jako hlava rodiny a nechtěla sestry zanechat samotné. Vedla domácnost - vařila, uklízela a samozřejmě se starala o svého syna. To vše s největší možnou láskou.

Štěstí se vůbec nezamlouvalo, že této dívce seberou zrak.

Druhá sestra byla též velmi hodná, jen ne tak rodinně založená. Nejraději ze všeho hrála na piano, které i s nadáním zdědila po svém otci. Hudba pro ni znamenala tu největší radost.

A právě proto se Neštěstí rozhodlo jí vzít sluch.

Nejmladší a třetí sestra byla velmi živá. Ráda jen rak při rozbřesku vyběhla ven a dívala se na východ slunce. Stejně tak často tančila a zpívala. Starat se o ni byla pro dvě její starší sestry jak radost, tak i starost. Přesto ji zbožňovaly pro její úsměv a každé slovíčko, které vyšlo z jejích úst, jelikož zpestřilo a projasnilo každičký den.

Štěstí a Neštěstí jí tedy odebrali hlas.

Následujícího dne se sestry velmi polekaly. Nejmladší dle zvyku vyběhla těsně před svítáním ven, aby svým zpěvem přivítala slunce a popřála mu hezký den. Z jejího hrdla však nevyšla jediná hláska. Stejně tak se divila druhá sestra, když usedla ke svému pianu chtíc rozeznít domem tóny pro potěchu domu i pro potěchu svou. Žádný tón nedorazil k jejím uším. Jen ticho. Nejstarší sestra se nejvíce vyděsila, když chtěla pochovat svého malého synka, ale již ho nespatřila.

V domě se rozhostil strach, udivení i občasné otřesy, když slepá sestra narazila do stěny. Klavíristka křičela a snažila se přehlušit to šílené ticho, jež drásalo její hlavu. Nejmladší dívka se snažila nějak dát najevo své nevidomé sestře, že nikam neodešla a stále je tady.

Když to Štěstí sledovalo, velmi se vyděsilo, zda se jim nepodařilo zničit jejich lásku. Neštěstí si jen spokojeně mnulo ruce. Sesterské pouto je však velmi pevné a přerušit ho je nemožné.

Vše najednou změnil jediný zvuk. Brekot malého dítěte. Syna nejstarší sestry rozrušil hluk okolo. Matka ho uslyšela a po zvuku ho našla. Vzala ho do náručí a uvědomila si, že i když ho nevidí, může ho dál milovat.

V tu chvíli Štěstí i překvapené Neštěstí usoudilo, že jí mohou vrátit zrak.

I přes to, že prostřední sestra neslyšela, pochopila, že její synovec pláče dál, i když ho chovala již vidomá matka. Také se ho chtěla pokusit utěšit. Vzpomněla si, že se mu vždy líbilo, jak hraje na klavír. Zkusila to, i když to pro ni bylo těžké, ale když se otočila, malý kluk už tolik nebrečel. Zaradovala se a dál tiskla klávesy.

Štěstí se usmálo a vrátilo dívce sluch.

Nešťastná nejmladší sestra zklamaně sledovala své dvě sestry, kterým se smysly vrátily. Také by ráda utěšila synovce - svým zpěvem. Nakonec se zaposlouchala do hudby a roztančila se po pokoji. Malý chlapec konečně přestal plakat.

V tu chvíli se vrátil hlas nejmladší sestře.

Domem zněla hudba a na lásku a na radost byste narazili na každém rohu. Mladé a krásné Štěstí se usmívalo, protože zamračený stařík Neštěstí musel přiznat porážku.

Autor: Stebluska17 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné