OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Obětavost

21.03.2015 (10:00) • Veru177 • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 1388×

Vpadla dovnitř, celá rudá a udýchaná. „Co se - “ Slova jí uvízla v hrdle, když spatřila hroudu lidského masa svalenou před svou zděšenou sestrou. Krev jí ztuhla v žilách.

„Já – on… Chtěl… musela jsem…“ Crystal se zlomil hlas a do očí jí vyhrkly slzy. Pistole se jí v ruce roztřásla. Kolem jejích nohou se pomalu začala tvořit krvavá louže. Kdyby nebylo třesu v jejích rukou, mohla být stejně mrtvá jako muž u jejích nohou.

Claire polkla knedlík v krku a vydala se přes obývák k uslzené blondýnce. Natáhla ruku a stiskla prokřehlé prsty své sestry. „Dej mi tu zbraň,“ zachraplala. Crystal k ní zvedla prázdný pohled.

„Chtěl mi ublížit. Říkal…“ Zavrtěla hlavou a vlasy se jí rozletěly kolem hlavy. Claire si vždycky myslela, že její sestra vypadá jako samotný anděl. Anděl, který měl nyní na rukou krev.

Opatrně jí z prstů vykroutila zbraň a slétla pohledem na muže v šedém obleku. Ve tváři mu jasně převládalo překvapení. Nečekal, že by se nevinná a nesmělá knihovnice obrátila proti němu. A už vůbec ne se zbraní.

„Dobře, řekni mi přesně, co se stalo,“ poručila jí Claire, hlas se jí přitom třásl sotva postřehnutelně. Děsila se, že sem někdo každou chvíli vletí. Věděla, že rodiče jsou pryč, matka jí ráno oznámila, že bude hostit letošní charitativní sbírku pro děti s leukémií a bylo okolo toho hodně zařizování. Ale co služebnictvo? Co když někdo něco zaslechl? Musejí jednat rychle.

„On – už jednou přišel a měl… chtěl po mně…“ Crystal zaštkala a zhroutila se Claire do náruče. „Věděla jsem, že-že mě nenechá na pokoji. Vyhrožoval mi,“ mumlala do sametového svetříku své sestry, naprosto ovládnutá svými emocemi. „Už jsem to nemohla… dál snést. Když… když byl na odchodu… vza-vzala jsem Josého zbraň.“

José byl jejich bratranec, který u nich na dobu neurčitou žil. Svou zbraň si nijak zvlášť nehlídal, už vůbec ne v domě. Nepředpokládal, že by se mohlo něco stát.

„Kdy jsi mu ji vzala?“

„Když… za mnou přišel poprvé. Bála jsem se. A když jsem ji měla… nebylo to tak zlé.“ Crystal zvedla hlavu a otřela si oči, celé tváře měla zamazané od řasenky. „Co budeme dělat?“ zašeptala zlomeně.

A Claire najednou věděla co dělat. Vzala svou sestru za ramena a zpříma se jí pohledem zabodla do očí.

„Teď mě dobře poslouchej. Stalo se to takhle…“

„Nevěděla jsem, co mám dělat. Vyhrožoval mi. Říkal, že když neudělám, co chce, zaplatím za to. Začal se po mně sápat a já si myslela, že to udělá. Že to… opravdu udělá. Myslela jsem, že umřu. A pak se objevila Claire a…“

„Střelila jsem ho. Nedokázala jsem jasně uvažovat. Viděla jsem nějakýho slizouna, jak se válí po mé sestře a už jednou se mi svěřila, že ji někdo obtěžuje. Zachovala jsem se instinktivně, chránila jsem svou rodinu.“

„Zachránila mě. Já-já nevím, co by se stalo, kdyby se tam neobjevila. Ani na to myslet nechci. Vděčím jí… za všechno.“

„Ano, udělala bych to znovu. Pro mou sestru ano.“

Crystal poposedávala na židli a čekala, až ukončí výslech její sestry. Odolávala pokušení začít si kousat nehty. Co když to nezabere? Co když jí neuvěří? Co když na něco zapomněly? Co když…

Dveře naproti ní se otevřely a v nich se objevila její sestra. Výraz měla naprosto klidný, soustředěný. Detektiv se objevil přímo za ní… a držel ji za želízka na jejích zápěstích. Crystal polila hrůza. Ne, ne, ne! Tohle nebylo v plánu!

„Claire…“

Mladší ze sester Whitehalových usedavě plakala. Snažila se něco vyžblebtnout, ale skrz hlasité vzlyky jí nebylo rozumět ani slovo.

„Crystal, uklidni se,“ naléhala na ni ledovně klidná Claire. „Musíš se sebrat a postarat se o mámu. Z tohodle ji klepne…“

„Ty-tys říkala, že…“ zakvílela Crystal. „Říkalas, že když řekneme, že-že to byla sebeobrana, že ti nic nehrozí!“

Crystal byla krásná a okouzlující, ale její inteligence trochu pokulhávala.

„Všechno je v pohodě. Ty teď půjdeš domů a budeš hodná holka. Lidem řekneš, co se doopravdy stalo, rozumíš?“ Claire chytnula svou sestru za ruce a naléhavě se jí zadívala do očí.

Crystal na minutu přestala štkát. „Vždycky jsi mě chránila,“ špitla uplakaně. Claire si povzdechla. Někdy si přála, aby to bylo naopak. Aby tu byl někdo, kdo bude chránit ji samotnou. Kdo ví, možná ten den jednou nastane. Každopádně to nebude dnes.

A ani příštích pět let.

Budu vděčná za jakékoliv komentáře... :-) 

Autor: Veru177 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Obětavost: