Tímto způsobem jsem psát ještě nezkoušela, ale je to krátké, a tak se případný čtenář nebude trápit dlouho. :) Není to jen o něm, o poslíčkovi, ale taky o přátelství a jeho největším klamu - v případě ne mém, spíš té osamělé duše, které jsem propůjčila ich formu. :) A pak, až ji uvidíš, slib, že nikdy už ji nepustíš...
08.10.2011 (16:00) • SaDiablo • Povídky » Jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 1254×
Až ji uvidíš, řekni jí, co vše pro mne znamená, že z jejích odchodů již jsem znavená… Vyřiď jí, že kolik věcí by se mohlo stát, ale třeba ne, když nebude se bát. I já mám strach a chuť všeho si nevšímat, tak proč nutí mě, proč, taky se bát?
Je tolik věcí, situací, ale s těmi hlavu nestojí lámati si přeci, no tak, ukaž alespoň trochu soudnosti, kam poděly se ty báječné chvilky radosti? Lámu si hlavu, ale ona nezlomí se docela, je jako louka květin uvadlých posetá. Nedá mi vědět, ani maličkosti nesdílí, s přítelem, který nebýval jí nemilý.
Proč mluvím ve třetí osobě, samé proč, když vše mířené je na tebe? Tvůj hlas a obličej, jak vlastně vypadá? Ach, koho prosím, jsem z toho zoufalá, kdyby někdo řekl mi upřímně, co dělat, jak chovat se a nechovat.
A tak báječná léta byla, vzpomínáš si? Smály jsme se, zas a znova, a z tvé duše proudila láska, přátelství, žádná nenávist či zloba. Nebo alespoň jsem ji nezaznamenala, víš, není to jednoduché, když nakonec k tobě, ke mně obrátilo se to trpké.
A tak se vypisuji z problémů, což nepomáhá, ale chci napsat někomu, kdo třeba bude schopen vidět tě a říct, že nechybíš mi – jako obvykle – o nic víc. Akorát délka času, prý život je krátký, ale bože, ta délka, tikot nepodvolil se mému hlasu. Byl tichý, však zoufalý a prosebný, v odpovědi přišla samá otázka, hlasem hanebným… mi bylo vtloukáno, že jsem naivní a na každého přijde to. Víš? Ta chvíle otázek ze ztráty pár let času životem, ale toho srdce, z hloubky tlukotem, už nejde se vzdát. Zapomenout, to je dobré si přát.
Ale komu je dopřáno zapomenout, však možná dobré jest si rozpomenout, poučit se z chyb a neustát, to říkám sama sobě, co mám si přát. A tak, cizí osobo, až ji uvidíš, řekni, cokoliv tím způsobíš, že ať pro cokoliv stala se tou vzdálenou, ať nikdy nezapomene na nit našeho přátelství, byť spálenou. Na uhel.
Však i v černotě světlo někde je, i nový přítel, jedinečný, kterým budeš nahrazena, však ale nikdy více zastoupena. Jsi jen jedna, stejně tak i já, mám jeden život, jeden směr, na chmurné úvahy vymezen pouze chabý den. A tak, příteli, až ji uvidíš, pošli jí to, co vkládám ti do rukou, co bolí mne, co s tikem nutkavou potřebou mám chuť ti znovu vzít. Je to touha. Neodejít.
A tak pár set slov snažím vepsat papíru, utkat ti ta slova přesně na míru. Jako ptáče v kleci lapeno i já cítím se, že najednou přece jen ti odevzdávám ze svého srdce zcela vše. Ať dobré či špatné, ať líbí se ti něco či vůbec jako já, pohleď na léta tíživá. Poddej se osudu, co s námi zamýšlí, o čem holoubě asi tak přemýšlí?
Krůčkem přibliž se k zítřkům lepším o mnoho, ani já už nemám strach, no tak, do toho. Už nikdy nejsme my, už žádné já a ty, jsem tvor dříve sklíčený, který náhle stal se rozumným, který tolik pochopil.
Už jdi, posle bílý, vzlétni do oblak, ty to zvládneš, máš moc, jsi pták…
Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Posle bílý:
Krásná povídka. To, jak jsi popsala pocity a ještě k tomu ty rýmy, mě doslova uchvátilo. Úplně mě to pohltilo. 
Oči mi maličko přeskakovaly, stejně jako Carlie, avšak nemůžu říct, že by to bylo Tebou, mám tu totiž skřítka, v podobě mladšího bráchy, který mě tahal za vlasy a to se pak těžko soustředí 
. Jako báseň bych si to asi nepřečetla, nevím, avšak... kdo ví? 
Závidím ptákům jejich křídla.
Nu... dílko rozhodně zaujalo. Originální, až bych řekla zvláštní. Jsem trochu unavená a jelikož slovosled a použitá slova vyžadovala nutnou dávku pozornosti, musela jsem se několikrát vrátit a začít číst znova, ale za to samozřejmě nemůžeš ty! 
Rozhodně to nebylo nudné... naopak. Skvěle napsané, zajímavá myšlenka... ty rýmy tomu dodávaly cosi... možná, že kdyby to bylo psaný klasicky formou básně, vypadalo by to přehlednějc jinak se fakt skoro všechno krásně rýmovalo... rozhodně si zasloužíš velkou pochvalu 
Tenhle text mi přišel celý v rýmu dala by se z toho napsat i docela dlouhá báseň. Já nevím z tvé tvorby mám zvláštní pocity.
V začátku jsem myslela, že to zas zavřu, ale pak mě to tak zvláštně pohltilo a musela jsem číst dál... Tenhle styl není sice jeden z těch, který mi sedí, vždy když se mi dostane do rukou, většinou letí... Ale tohle je opravdu skvělý a ani si nepřipadám po přečtení tak zneužitá... Skvělá práce 
mě se to líbilo :)
Přidat komentář:
- The Betrayal's Price - Prolog
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!