OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Poslední slza

16.03.2011 (19:00) • AndieNaill • Povídky » Jednodílné • komentováno 16× • zobrazeno 1912×

Pronásledovali nás už hodně dlouho, ale teď poprvé jsme byli o víc než deset metrů před nimi. Zatočili jsme do jedné uličky, ale až moc pozdě jsme si všimli, že je to slepá ulice. Oba jsme věděli, proč nás sledují, však jsme jim to nemohli dovolit. To co chtěli udělat, se nikdy nesmí stát. Nás dva nemohl nikdo rozdělit.

Doběhli jsme k cihlové zdi a on se mi podíval do očí. Viděla jsem v nich, co chce udělat a moje srdce to zpozorovalo taky. Sevřelo se a slzy mi začaly stékat po tvářích. Věděl, jak mi tím ubližuje, ale i tak byl rozhodnutý to udělat. Tekly mi stále nové slzy, které setřel prstem. Lehce mě políbil a přemístil mě do naší tajné skrýše. Nemohla jsem tu zůstat, ale on věděl, že se pokusím přemístit zpět, tak naši tajnou skrýš zakryl ve štítu, ze kterého se nedá přemístit ven. Vyběhla jsem ven a doufala, že se už budu moct přemístit, ale i docela veliké okolí kolem naší skrýše bylo v jeho štítu.

Rozběhla jsem se a doufala, že se tam ještě včas dostanu. Nedovolím, aby se kvůli mně obětoval. Snažila jsem se běžet co nejrychleji, ale v hlavě se mi stále honily myšlenky s příšernými konci. Jeden horší než druhý.

Doběhla jsem tam v tu chvíli, kdy se od něj ten démon odlepil, jelikož mu nechtěl říct, kde mě najde. Démon ještě zamumlal něco v tom smyslu, že mě stejně najde a zmizel. Když ho ten démon pustil, padl na záda a těžce dýchal. Se slzami v očích jsem se k němu po čtyřech připlazila, jelikož když jsem viděla, co mu ten démon kvůli tomu, že mu neřekl, kde mě najde, se mi podlomila kolena.

Když jsem se k němu dostala, byl už skoro na druhé straně. Tam, kam živí nesmí. Položila jsem si jeho hlavu do klína a snažila jsem se mu říct, že to bude dobré, ale sama jsem věděla, že už to dobré nebude.

Věděla jsem, že mu už moc času nezbývá, tak jsem mu řekla tu jedinou věc, kterou jsem chtěla, aby si pamatoval, navždy: „Miluju tě, nikdy na to nezapomeň.“ Slzy tekly čím dál víc, když jsem si uvědomila, že ho vidím naposled.

Poslední zbytky energie vydal na dvě věci. Setřel mi slzy a sotva slyšitelně řekl: „Miluju tě a nikdy na tebe nezapomenu.“ Oči se mu zavřely, a zpod víčka mu vytekla slza. Poslední slza.

***

Pohřeb byl malý, ale přesto v něm bylo všechno, co má pohřeb mít. Všichni v černém a nechyběly ani slzy. Teda já už ani plakat nemohla. Několik dní bez spánku. Noci i dny pouze proplakané. Chtěla jsem s tímto životem skončit, ale chtěla jsem počkat aspoň do pohřbu. Sice jsem neměla ještě nic přichystané, ale věděla jsem, že se něco najde.

Všichni už pomalu odcházeli, ale já tu ještě zůstala. Ohlédla jsem se za nimi a všimla jsem si jeho sestry. Podle pohledu, který mi věnovala, věděla, co udělám.

Když všichni odešli, padla jsem před jeho hrob, i když jsem předtím nemohla plakat, slzy se znovu spustily.

Uplakanýma očima jsem se podívala na nebe a zašeptala: „Za chvíli jsem u tebe.“

Autor: AndieNaill (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Poslední slza: