OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Příběh o dívce beze jména

15.07.2010 (15:00) • Wendushka • Povídky » Jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 1152×

Každý večer, když dívka chodívá se psem, sedává na místě, kde ho poprvé uviděla. Poprvé se zamilovala, poprvé ho políbila. Ale od té doby uběhly už měsíce a ona na něj stále čeká. Doufá, že všechno bude jako dřív. Ví, že už je po všem, ale neuvědomuje si to. Nechce si to uvědomit. Představuje si, že k ní přichází stejně váhavým krokem, jako před rokem. Jenže tohle jsou jenom představy a ona musím žít v realitě.

Nejradši sedává v dešti. Protože on měl rád déšť. Do teď nechápe, co se stalo. Pořád má před očima jeho nádherný úsměv a v uších jí zní jeho hlas. Vzpomíná na okamžik, kdy se jejich oči poprvé setkaly. Už tehdy věděla, že on je ten pravý. Ale moc dlouho spolu nebyli.

Utápí se v představě, že jsou stále spolu a že se nikdy nic nestalo. Její svět nikdo nechápe. Nikdo ho ani pochopit nechce. Pro všechny je to ta divná holka v černé. Nikdo neví, co se uvnitř ní děje. Pomalu to neví už ani ona sama. Každý den její srdce svádí boj s rozumem. Srdce nechce pochopit, že je konec a rozum zase, proč dívka dělá to, co dělá.

Poslední útěchou je jí pes, který se stal jejím nejlepším a nejvěrnějším přítelem. Dostala ho právě před rokem v den, který pro ni znamenal mnoho radosti i bolesti. I díky němu se s ním seznámila…

Celé její tělo je pokryto drobnými jizvami. Všechny mají stejný tvar, tvar písmen, ze kterých se skládá jméno, jeho jméno. To se teď vyskytuje skoro všude - v pokoji na stěnách, v sešitech, vyryté na stole... Každý večer přemýšlí nad tím, že skončí svůj život. Ale nikdy k tomu nenašla odvahu. Jako kdyby nad ní byla nějaká neviditelná ruka, která ji vždy zadrží.

Dívka vytáhne z kapsy nějaký předmět - nožík. Pokouší se o to znovu. Ale ani tentokrát se jít to nepodařilo. Podívá se na svou zkrvavělou ruku a zase je tam jenom jeho jméno. Začíná být zoufalá, protože chce za ním. Křičí, ale nikdo ji neslyší. Zůstala tady sama, nemá si ani s kým promluvit. To nejdražší, co měla, jí někdo vzal. Bez něj není celá. Když odešel, vzal s sebou i část jí.

Dívka jde domů. Je smutná, že se jí to nepodařilo, protože nechce být na světě bez něj. „Proč mi to nepovolí? Proč nechce, abych HO následovala?“ Ptá se sama sebe. Doma lehne do postele a usíná s myšlenkou, že je stále s ním.

Tohle se opakuje každý večer, už víc jak půl roku. A ona pořád věří, že se to všechno jednoho dne všechno vrátí. Jenže to se nestane. Sen zůstane vždy jen snem, sen se liší od reality. Třeba jen tím, že se nikdy nesplní. Ale to jí pořád nedochází. V hloubi duše by s tím vším chtěla skončit, ale na druhou stranu to zase nechce…

Každý den chodí k jeho hrobu, několik hodin tam sedí a povídá si s ním. Ví, že ji neslyší, ale nevadí jí to. Vždy když je u něj, cítí se jinak – je jí lépe. Ale loučení jsou pro ni muka…

Autor: Wendushka, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh o dívce beze jména :