Roulette • OurStories.cz ~ naše povídky

Všichni chceme zažít nějaké dobrodružství. On ho zažil, ale nic dobrého mu to nepřineslo.

06.08.2013 (18:00) • Loqui • Povídky » Jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 954×

Za celý svůj prázdný život jsem nepomyslel na sebevraždu. Neměl jsem k tomu potřebný čas a ani důvod. Ne že bych ho nějak zvlášť ochraňoval, to vůbec ne. Spíše jsem si ho pomalu, po kouscích ničil. Cigarety, alkohol, drogy – prostě všechno, co by mohlo nějak obohatit můj jinak nudný a bezcenný život. Ale nikdy jsem neměl temnou chvilku, ve které bych hleděl na prázdnou zeď a přemýšlel, čím jsem si ho zasloužil, jestli jsem si ho vůbec zasloužil a zda bych ho neměl ukončit. Nikdy. Já jsem si raději proléval krkem hektolitry alkoholu na hlučných oslavách a v barech. Vše se změnilo před třemi hodinami v jednom klubu. Potkal jsem tam jeho. Muže s prázdnýma, chladně šedýma očima. Mluvili jsme o všem možném a po nějaké době jsme se dostali k tomu, jak už nás tento nudný život unavuje. Jediné dobrodružství, jež jsme zažívali, bylo, jestli se dostaneme v pořádku domů i po dvou lahvích vodky. Zvláštně se na mne usmál a navrhnul mi tu nejdivnější věc na světě. K mému vlastnímu nemalému překvapení jsem okamžitě souhlasil.

Právě proto teď oba stojíme před dveřmi do nějaké místnosti. Měl bych mít strach, ale cítím jen vzrušení z toho, co se má stát. Otevřel mi dveře a já vešel.

Když se rozsvítila světla, musel jsem přivřít oči. Místnost byla malá a kromě malého stolu a dvou židlí taky prázdná. Můj hostitel zavřel dveře, ztlumil světla a přešel ke stolku. Z kapsy u saka vytáhl revolver a položil jej doprostřed. Pokynul mi rukou, ať se posadím, a sám zaujal místo naproti mně. Já jsem si místo toho začal prohlížet celou místnost. Když mě sem můj nový přítel zval, představoval jsem si velkou místnost plnou starožitných krámů a gobelínů na každé zdi, a ne tenhle kamrlík na smetáky a hadry bez smetáků a hadrů.

Zdi byly obloženy tmavým dřevem a na některých prknech jsem si všiml podivných bílých rýh. Přišel jsem blíž a přejel po nich prsty. Byly čtyři a přesně do nich seděly mé prsty. Vypadalo to, jako by se někdo snažil proškrábat ven. Pochybuju, že by se to jemu nebo jí povedlo. Kolem rýh byly tmavé skvrny až příliš připomínající zaschlou krev.

Můj společník si odkašlal. Přesunul jsem tedy svou pozornost k němu. Mohlo mu být něco mezi dvaceti a třiceti, vysoký, luxusně oblečený, s obličejem stvořeným k pokeru. Nedočkavě poklepával prsty o stůl. To se tak strašně těší na to, až si vystřelí mozek z hlavy? Mohl bych ho nechat ještě chvíli čekat, ale přestalo mě to bavit. Sedl jsem si a zpříma se mu podíval do očí. Nebylo v nich nic. Prostě jen prázdno. Znervózněl jsem. Nečekal na nic dalšího, vzal revolver, překontroloval zásobník a zábava mohla začít…

Roztočil bubínek. Ten zvuk, který zbraň vydávala, jsem nikdy dřív neslyšel, ale připadal mi známý. Jako by mě hladil a šeptal, že to, co přijde, bude nezapomenutelný a úžasný zážitek. Můj spoluhráč si přiložil revolver k hlavě a přitiskl prst na spoušť. Díval jsem se mu do těch prázdných, šedých očí a hledal v nich strach, nebo alespoň váhavost. V jednu chvíli mi připadalo, že jsem v nich něco takového zahlédl, ale potom se ozvalo cvaknutí, které přerušilo všechny mé myšlenky. On se na mě jen usmál a předal mi revolver. Byl těžký, ale líbilo se mi to na něm. Na hlavni bylo dokonce něco vyryto. Po chvíli mhouření očí jsem zjistil, že jsou to jména. Osm jmen vyrytých na hlavni zbraně. Napadl mě jen jeden důvod, proč by tam měly být.

Můj dech se zrychlil, když jsem roztáčel bubínek. Znovu mě pohladil ten nádherný zvuk. Musel jsem zavřít oči, abych neviděl svou klepající se ruku, když jsem pomalu zvedal zbraň k hlavě. Bude mé jméno vyryto na tento revolver? Budu devátým hráčem? Cítil jsem, jak mi buší srdce, a bál jsem se, že ho může vidět i on. Ztrácel jsem dech. Chtěl jsem stisknout spoušť, ale mé prsty mne neposlouchaly. Kdybych otevřel oči, určitě bych viděl jeho netrpělivý obličej a prsty. Slyšel jsem, jak jimi vyťukává nějaký rytmus, a chtěl jsem ho okřiknout, ale pak jsem někde ve své hlavě uslyšel podivný hlas.

Popadni dech.

Zklidni se.

Přilož zbraň k hlavě.

Počítej do tří.

Stiskni spoušť…

Znovu se ozvalo jen cvaknutí. Otevřel jsem oči a podíval se na něj. Jeho výraz se nezměnil, ale v očích jsem viděl zklamání. Podal jsem mu revolver a potěšilo mě, že se mé ruce přestaly klepat. S ledovým klidem znovu protočil bubínek. Ruce se mu ani nezachvěly, nepřivíral oči, prostě jen přiložil zbraň ke spánku a zmáčkl spoušť.

Další cvaknutí. S úsměvem ke mně poslal revolver po stole a sledoval, co udělám. Než jsme sem přišli, řekl, že můžu kdykoliv odejít, ale já mu nechtěl udělat takovou radost. Teď, když už jsem nebyl tak nervózní, mě tahle hra začala bavit. Když jsem roztáčel bubínek, představoval jsem si, jak se jeho mozek rozstříkne na jedné ze stěn a já pak budu moci vyrýt jeho jméno na revolver, odejít odtud a přemluvit ke hře někoho dalšího. Spokojeně jsem se usmál při představě sebe na jeho místě. Budu sedět s nic neříkající tváří a sledovat někoho jako jsem já, jak se snaží zklidnit své splašené srdce a dech. Teď už jsem nepotřeboval žádný hlas, jenž by mě musel uklidňovat a radit, co mám udělat. Přiložil jsem zbraň k hlavě a pomalu stiskl spoušť.

***

Ticho v místnosti protrhl hlasitý výstřel. Po něm následoval pád těla. Obličejem s široce otevřenýma očima dopadlo na stůl a okamžitě ho začalo zalévat karmínovou krví. Pomalu jsem se zvedl, obešel stůl a zvedl revolver ze zvětšující se kaluže. Budu ho muset zase pečlivě vyčistit, než na něj vyryji jeho jméno. Už je to docela dlouho, co jsem tam vyrýval osmé. Příště bych mohl zkusit pozvat nějakou ženu, ať i ženské jméno zdobí mou zbraň. Než jsem zamkl dveře, podíval jsem se na toho kluka. Usmíval se. I předtím, než vystřelil, se usmál. Na začátku se bál, ale před posledním výstřelem byl úplně klidný. Byl z těch devíti nejlepší. Jeho jméno bude největší ozdobou tohoto revolveru.

Autor: Loqui, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Roulette:

6. Lieutenant přispěvatel

27.01.2014 [1:32]

Nádhera. Emoticon Skvělý nápad a úžasně napsané. Mohu dostat autogram?

5. kiki1 přispěvatel

13.08.2013 [16:00]

Moc povedené, zajímavý a zároveň děsivý nápad. Krásná povídka. Emoticon

4. Loqui přispěvatel

11.08.2013 [16:51]

Děkuju vám oběma :) Jsem hrozně ráda, že se Roulette líbila.

3. RuskaVodka přispěvatel

08.08.2013 [14:15]

Je nesprávne, že pri takejto skvelej jednorázovke sú len dva komentáre, preto píšem ešte jeden. Emoticon Strašne sa mi to páčilo a tak som si to musela prečítať ešte raz. Fakt bombové. A wow. Fakticky. Klobúk dole.