OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Russian roulette

08.04.2010 (15:00) • SwayCullen • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1268×

Song

Nadechla jsem se a podívala se mu do očí. Sledoval mě svým rentgenovým pohledem a já měla co dělat, abych se neroztřásla. K tomuhle mě nevycvičili. Na tohle mě nikdo nemohl připravit. Tohle jsem nechtěla. Ani jsem netušila, jak jsem se sem dostala. Byla to snad náhoda nebo jen předem určený osud? Asi oboje. Jak jinak bych se mohla stát tajnou agentkou nasazovanou jen na ty nejnebezpečnější a nejutajovanější operace? 

Učili mě, abych se nebála. Bojovala a vraždila. Donutili mě, abych zapomněla svoje jméno, svůj život a minulost. Jediné, co jsem si měla pamatovat byl výcvik, můj úkol a nové jméno. Isis. Isis - bohyně, ale taky Isis - vraždící stroj bez kousku citu v těle. Stal se ze mě vraždící maniak, každý svůj úkol jsem splnila na jedničku a nikdy mi nic nebylo vyčteno. Byla jsem jednička. Až to teď.

Měl to být jen další úkol, jednoduchá práce. Dostala  jsem za úkol zabít jednoho drogového bosse. Enrique Murciano byl velice chytrý a hlavně mladý. Myslela jsem si, že to bude lehké. Dostat se k němu blíž. Okouzlit ho a pak ho sprovodit ze světa. Rychle a bezbolestně jako obvykle. Neměla jsem ráda, když trpí. I když spousta z nich si to zasloužila. Ale zpátky k tématu. 

Všechno šlo podle plánu, okouzlila jsem ho, ale udělala jsem osudovou chybu - i on okouzlil mě. Zamilovala jsem se a nedávala si pozor. Byla jsem blázen a krutě se mi to vymstilo. Když se Enrique dozvěděl kdo jsem, rozzuřil se a tak jsem skončila tady. Na místě, odkud není úniku. Na jediném místě, odkud se jen jeden z nás mohl dostat živý. Ten druhý musel skončit jinak - zabalený do černého igelitového pytle a s navždy ztichlým srdcem. 

Pořád se na mě díval. Jeho čokoládové oči, který byly teď chladné a bezcitné se do mě zabodávaly jako ostré drobné jehličky. Bylo to on nebo já. Ruská ruleta. Jeho oblíbená hra, která mě možná bude stát život. Trochu jsem se rozklepala. Musel si toho všimnout. 

,,Nadechni se. Zhluboka. Zklidni se,” řekl a já po dlouhé době zase slyšela jeho sametově jemný hlas. Hlas, který mě okouzlil. Hlas vraha.

Naštvaně jsem po něm mrskla pohledem, ale to mi moc nepomohlo. Chtěla jsem po něm skočit a zabít ho, ale z nějakého důvodu jsem chtěla i dodržet pravidla hry. Jen já a on. Nikdo jiný. Začínala jsem být vyděšená, ale nedokázala jsem od něj odtrhnout pohled či odejít. Musela jsem zůstat. 

Rozvážně jsem posouvala ruku až doprostřed stolu, na kterém ležel 44. Magnum. Byla to jedna z mých oblíbených  zbraní. Musel to vědět. Ucítila jsem na konečcích prstů chladný kov a znovu se zachvěla. Ale nezaváhala jsem. Moje prsty se pevně obtočily kolem zbraně a já si jí přitáhla k sobě. Pomalu jsem jí vzala do ruky a prohlížela si jí jako bych ji viděla poprvé. Byla to moje láska a zároveň nenávist. Stejně jako on. Pozvedla jsem ruku s pistolí až k hlavě a zhluboka jsem se nadechla.

,,Zavři oči, někdy to pomůže,” udělil mi další “milou” radu. Po chvíli váhání jsem ho poslechla. 

Před očima se mi začal odvíjet celý můj život. Uvidím ještě někdy východ slunce?  Tak moc bych ještě chtěla dostat další šanci. Měl můj život vůbec cenu? Nebo jsem byla jen na obtíž? Ale na všechny tyhle otázky bylo už pozdě. Moc pozdě na přemýšlení, jestli můj život měl vůbec cenu.

Otevřela jsem oči a naposled se mu podívala do tváře. Věděla jsem, že on je moje zkáza. Zkontrolovala jsem náboje v zásobníku, snad jen proto, abych se přesvědčila, že to není jen sen. Byl tam jen jeden. Jako obvykle. Zatočila jsem zásobníkem a zacvakla jsem ho zpátky na místo. 

Odjistila jsem zbraň.
Další můj nádech. 
Bude to snad můj konec?
Nic jsem nevěděla.
Naposled jsem se podívala do jeho očí.
Usmál se a já se taky usmála.
Poslední hluboký nádech.
Vystřelila jsem a pak…

Autor: SwayCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Russian roulette: