Sen nebo skutečnost? • OurStories.cz ~ naše povídky

Věřím, že fantazije má větší moc než skutečnost. Věřím, že láska vše překoná. Myslím, že těch lidí je víc...

02.03.2014 (13:00) • • Povídky » Jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 610×

Můj krásný sen

„Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.“
Robert Fulghum

Svítil měsíc a byla u prostřed lesa. Okolo mě byla malá mýtinka. Já stála naproti klukovi, kterého jsem milovala. Vedle něj stála smrtka. Nevěděla jsem, co se děje. Jediné, co jsem věděla, bylo, že třeba umřu. Bylo to pošetilé, ale co si mám, proboha, myslet? Mám myslet na to, jak žiju, když vidím smrtku.

Pohnula se a já si teprve všimla, jak strašidená je tato chvíle. „Stojíte na rozhraní smrti a života, co si volíte?″

„Život,″ vykřikla jsem.

„Co ty?″ Její hlas se se pomalu blížil k mým uším.

„Život.″ Jeho hlas zněl sebejistě a já si uvědomila, že vidí jen sám sebe. Věděla jsem, že by mě nechal umřít. Proč ho miluju?

„Tys ukázala na mě, můžeš jít. Tvé srdce je čisté jako voda ve studánce,″ ukázala na mě a pokračovala. „Najdi cestu ven.″

Podívala jsem se na toho, koho jsem milovala, poslala mu pusu a poslední pohled. „Sbohem.″

„A ty jdeš se mnou. Nemyslš na nic jiného než na sebe.″ Smrtka pronesla poslední slova a zmizela i s ním.

Zůstla jsem sama jen se svým strachem a tichem. Pomalu jsem vstoupila mezi husté stromy a hledala cestu. Větvičky mi drápaly kůži, velké větve mi bránily jít dál, ale já se nevzdávala. Věřila jsem, že se dostanu pryč. S tím jsem chodila po lese, ale pomalu jsem ztácela naději. Viděla jsem se v rakvi. Měla jsem strach a chtěla jsem pryč. Chtěla jsem se probudit, ale co když to nebyl sen? Ale skutečnost? Našla jsem strom, kde se dalo lehnout. Po chvíli jsem upadla do říše snů.

♦♦♦

Viděl jsem dívku, která se choulila pod stromem. Další zbloudilá duše, která se snáží najít cestu ven. Tato dívka měla kaštanově hnědé vlasy a oříškové oči. Líbila se mi. Zvedl jsem ji ze země a nesl pryč. V mé mohutné náruči vypadala jako malá víla. Vynesl jsem ji na zem a tam ji položil na písek. Tato pláž je má nejoblíbenější. sklonil jsem se nad ni. Jemně se jí zachvěla víčka.

„Sbohem...″

♦♦♦

Probudila jsem se na pláži a okolo mě byl jemný písek. Jak jsem se sem dostala? Rozhlédla jsem se okolo sebe. Do dáli bylo vidět moře a zapadající slunce. Zpívali tu ptáčci a mě to uklidnilo. Pomalu se mi klížila víčka.

♦♦♦

„Slečno,″ probudil mě krásný sametový hlas. otevřela jsem oči a dívala se do obličeje mladého muže.

„Chcete něco?″ Jeho modré oči mě propalovaly a já si připadala, že se každou chvíli rozplynu. Vzpomněla jsem si na ten sen, a nebo to byla skutečnost? Podívala jsem se vedle sebe a uviděla prádné místo. Kde je? Místo něho jsem tam viděla jen černý kříž. Co se to stalo? Je to jen další sen. Podívala jsem se na muže před sebou a vzpomněla si na muže ze snu. Vypadal úplně stejně jako ten muž, co mě zvedl ze země. Co to znamená?

„Chcete drink?″

„Ano.″ Usmíval se. jeho úsměv byl tajemný.

♦♦♦

Nepoznala mě a já byl rád. Mám šanci, aby se do mě zamilovala?

♦♦♦

Myslím, že jsem se zamilovala...

Myslíte, že to byl sen?

Nebo skutečnost?

To je jen na vás...

Autor: , v rubrice: Povídky » Jednodílné