OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Story of my life

10.10.2011 (16:00) • DrzaJordan • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 939×

David:

Budík zvoní. Převalím se na bok a vypnu ho. Otevřu oči, ale hned je zase zavřu, protože mě šíleně bolí hlava a chce se mi spát. Lehnu si zpět na záda a přemýšlím, co se to včera vlastně dělo. Nic jsem si nepamatoval.

„Sakra, co se to včera…“

„Na té párty jsi to docela dobře rozjel. A ne jenom tam…“ promluví na mě nějaký člověk. Vytřeštím vyděšeně oči a snažím se dostat ven z postele. Zamotám se do peřiny, a tak vzdám snahu uniknout. Pořádně se na něj… Cože?! Na něj?!… Kouknu se na tu osobu a poznám v ní svého spolužáka.

„Ryane, co tu děláš? Co se včera stalo?“

„Ty si nic nepamatuješ?“ posmutněl.

„Eh, poslední věc, kterou si pamatuju je panák. Tak co se včera stalo?“ snažím se z něj dostat.

„Ále,“ řekne až podezřele vesele Ryan. „Nic zajímavýho. Jen ses opil a nebyl jsi schopný se domů dostat sám. Takže jsem tě sem dovedl. Rovnou jsem u tebe přespal, protože domů to mám daleko,“ řekl.

„Aha,“ odpovím a podrbu se na hlavě. Celé tělo mám bolavé. Co jsem to včera proboha dělal? Vymotám se z peřiny a chci jít na záchod. Já jsem nahý! Proč jsem nahý?!

„Ááá. Ryane, proč jsem nahý?!“ zapištím jako holka.

„Davide, ty si asi vážně nic nepamatuješ,“ zasměje se Ryan. „Až moc aktivně jsi mi pomáhal se svlékáním…“ Vytřeštím oči, začervenám se a se slovy „promiň“ jsem se utekl do koupelny převléct.

Ryan:

Já blbec! Když zavřel dveře, začal jsem bušit pěstí do postele. Mohlo mě napadnout, že si nic pamatovat nebude. Do očí se mi hrnuly slzy, ale snažil jsem se je potlačit. Vodní postel se začala celá vlnit a pak jsem pod rukou ucítil mokro. Rychle se snažím v pokoji najít něco, čím tu dírku zacpu.

„Mňau,“ ozve se z tmavého kouta v pokoji. To je nápad! Utíkám rychle pro kočku a hlavu jí strčím do té díry. Kočka začne lapat po dechu a topí se. Zaryla drápy do postele a vyškubla hlavu z díry. Zasyčela na mě a utíkala ode mě co nejdál. Díra se zvětšuje. Nenapadne mě v tu chvíli nic jiného, než že si na to lehnu, a tím ji zacpu. Jsem celý mokrý.

„Že já jsem tu spal…“ zanadávám, když se otevřou dveře, a tam stojí David.

„Ahoj,“ řeknu s úsměvem a dělám, jako by se vůbec nic nestalo. Neúspěšně.

„Co jsi to tu panebože vyváděl?!“ zeptá se, „Proč jsi celý mokrý?“ už nikdy se nepřiblížím k vodní posteli.

„Asi jsem ti trošku zničil postel.“ Udělám na něj omluvný kukuč. David si hlasitě povzdechl.

„Svlíkni se,“ řekl. Ztuhnu. Cože? To myslí vážně?

„Tak dělej, svlíkni se,“ naléhá. Vůbec jsem nechápal. Postavil jsem se, na nic jiného jsem se v tu chvíli ani nezmohl. David protočil oči v sloup a šel ke mně. Zajel mi rukou pod tričko, aby ho odlepil od těla. Já to ale pochopil trochu jinak. Přitáhl jsem ho k sobě blíž a dlouze ho políbil. Když jsem se od něj po nějaké té chvíli odtáhl a podíval se na něj, viděl jsem něco, co mi nebylo zrovna dvakrát příjemné. Oči měl vytřeštěné děsem.

„Já…“ vydám ze sebe přidušeně, „Už musím jít domů… A promiň za tu postel.“

O DVA DNY POZDĚJI: (ve škole)

David:

Nemůžu přestat myslet na to, co se stalo u mě doma. Proč zrovna on? Vždyť není bohatý! Rodiče by mi ho neschválili. Proč myslím zrovna na to?!

„Ahoj Davide, jak se dnes máš?“ pozdraví mě Mia a udělá na mě zamilované oči. To je ono. Vždyť nejsem na kluky a Mia je hezká. Přitáhnu si ji blíž k sobě a políbím ji. Po chvíli se zase odtáhnu. Nic. Vůbec nic to se mnou neudělalo. Ale to, co jsem uviděl, mě hodně bolelo u srdce. Ryan to všechno viděl. Jeho zelené oči mě probodávaly hněvem. S bolestným výrazem ve tváři se rozutekl na chlapecké záchody.

„Ryane! Počkej, vysvětlím ti to!“ zakřičím a utíkám za ním. Blonďaté vlasy mi padají do očí a přes slzy nevidím na cestu. Otevřu dveře a vejdu dovnitř. Z některé z kabinek se ozývají vzlyky. Otřu si slzy a postupně prohledávám kabinky. Ve čtvrté je Ryan. Palcem mu otřu slzy z tváře a pohladím ho po jeho krátkých černých vlasech. Smutně se na mě podívá. Chci mu všechno, co viděl vysvětlit, ale nevycházejí ze mě žádná slova.

„Nech mě být. Jdi pryč,“ řekne Ryan a odvrátí pohled na podlahu.

„Ne. Chci ti něco říct.“ Přemáhám sám sebe to vyslovit. „Miluju tě.“ Ha a je to. Šlo to celkem samo. „Miluju tě…“ zopakuji. S úsměvem mu podám ruku, aby se zvedl ze země.

Ryan:

Zvedl jsem hlavu. Nejdříve jsem se podíval na jeho ruku, a pak jsem mu pohlédl do jeho ledově modrých očí. Příjemný pocit mě hřál u srdce. S jeho pomocí jsem se zvedl ze země a pevně jsem ho objal.

„Davide, ani netušíš, jak moc to bolelo. Já…“ chtěl jsem mu všechno říct, ale utišil mě prstem přes pusu.

„Nic neříkej. Začneme od začátku,“ řekl a políbil mě. Zajel mi rukou pod tričko a já si vzpomněl na ten den, kdy jsem mu zničil postel. Sám pro sebe jsem se usmál. Ani nevím, jak dlouho jsme tam byli, ale na hodinu už jistě zvonilo. Spolužák vešel na záchody.

„Tady jsi Ryane, učitel tě hledá. Už zvonilo,“ řekl a vešel za roh. To co uviděl, ho šokovalo.

„Ty a David? Cože?“ podivil se, ale než jsem ho stačil zastavit, utekl. Kam asi utíkal?

„Máme problém,“ odpověděl na moji nevyslovenou otázku…

DOSLOV:

David:

O několik dní později byl Ryan vyloučen ze školy. Moji rodiče zaplatili hromadu peněz, abych na škole mohl zůstat. Dostal jsem zákaz se s Ryanem scházet. Rodiče nemohli překousnout fakt, že jejich syn je homosexuál. Ve škole mnou většina opovrhovala a dívala se na mě skrz prsty. Můj život už nikdy nebyl takový, jako dřív.

Autor: DrzaJordan, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Story of my life: