OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Švagrová

04.12.2011 (10:00) • CrazyWolf • Povídky » Jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 2190×

Zaklepala jsem na dveře.

Po dvou vteřinách se dveře otevřely a on mě vtáhl dovnitř. Připlácl mě na dveře a lačně mě políbil.

Upustila jsem tašku na zem a chytnula ho za hlavu. Klouzal mi rukama po celém těle a tak se se mnou vítal.

Po chvíli mě pustil a kousek odstoupil.

„Ahoj,“ řekl. Uchichtla jsem se a ze země vzala kabelku.

„Já jsem přišla za…“

„Michaelem? Je mimo město.“ V očích se mu objevily jiskřičky. Zarazila jsem ho, dřív než se na mě zase vrhl.

„O tom nic nevím.“

Zakoulel očima a chytnul mě za ruku. Táhl mě do obýváku a mezitím říkal: „To není moje věc. To co máš mezi tvým manželem mě nezajímá.“

Pustil mě a šel si nalít skotskou. Posadila jsem se na pohovku a dala nohu přes nohu.

„Říkal, kdy se vrátí?“ zeptala jsem se. Napil se a svou tvář otočil ke mně.

„Vím jenom, že to nebude zrovna brzo…“ Blýskl po mně úsměvem a sedl si ke mně na pohovku, tak blízko, až se jeho noha dotýkala mého stehna.

„A jelikož pro sebe máme několik hodin, co kdybychom šli… co já vím, na večeři?“ Znovu se usmál a já na něj jen vykuleně zírala.

„To myslíš vážně?“ dostala jsem ze sebe nakonec. Pokrčil rameny. „Nemůžeme spolu jít. Vždyť… vždyť jsi Alex. Já jsem Meredith. Nemůžeme… Jak to bude…“

„Ale prosím tě,“ mlaskl a dopil svou skleničku. „Bude to vypadat, že jsem si prostě vyšel se svou švagrovou. Na tom není vůbec nic špatného…“

Než jsem mohla cokoliv namítnout, vzal mě do náruče. Vypískla jsem, ale on si mě nevšímal.

„Moje kabelka, mám tam kabelku!“ řehtala jsem se, když se blížil ke dveřím.

„To počká. Nebudeš ji potřebovat.“

Naložil mě do auta a nevšímal si mých nadávek, které ale postupně slábly. Nemohla jsem skrývat, že se vlastně docela těším.

Když jsme dojeli na místo, jako pravý gentleman mi přišel otevřít dveře. Jen jsem se smíchem zavrtěla hlavou. Tohle nedopadne dobře.

Nabídl mi rámě a spolu jsme se vydali ke vchodu do restaurace.

„Nejsem vhodně oblečená!“ zasyčela jsem, když jsem se dívala na všechny ty dámy, co chodily dovnitř.

„Vypadáš perfektně,“ zašeptal mi do ucha a podíval se na moje minišaty, ve kterých mi začínala být docela zima.

Došli jsme k muži, který stál u vchodu a podíval se na nás. „Jste na seznamu?“ Panovačně jsem koukla na Alexe, ten se ale usmál.

„Samozřejmě, že ano.“ Natáhl k muži ruku, který ji přijal a po krátké oční domluvě nás pustil dovnitř.

Tiše jsem se mu zasmála do ramene. „Právě jsi ho podplatil, že?“

Alex ublíženě syknul. „Podplatil, to je tak ošklivé slovo.“

Došli jsme ke stolu, kam nás zavedl mladičký portýr a Alex mi podržel stoličku. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře a posadila se. Alex si sedl naproti mně a každou chvíli mi posílal úsměvy, díky kterým mi vláčněly všechny kosti v těle.

Objednala jsem si kuřecí salát a Alex jen vrtěl hlavou, přičemž si objednal pořádný flák masa. Když číšník odešel, naklonil se až ke mně, cítila jsem jeho dech na rtech.

„Můžeš mi říct, proč se pořádně nenajíš a nedáš si něco výživného? Pořád jenom saláty…“

Sklonila jsem hlavu do jídelního lístku a on se se smíchem odklonil.

Objednal i víno, když nám bylo doneseno jídlo. Na to jsem se vyloženě těšila. Vína byly moje úchylka, musela jsem být na každé ochutnávce, a kdo tuhle moji vášeň zahořel?

Ano, Alex, kdo jiný.

„Na… štěstí,“ zašeptal Alex, pozvedl sklenku a já si všimla krátkého zaváhání. Co asi chtěl říct? Usmála jsem se a ťukla si s ním.

Večer pomalu běžel a já se úžasně bavila. S Alexem čas utíkal jinak. Nemusela jsem si na nic hrát, ani rozdávat falešné úsměvy.

Ale čas s ním také utíkal rychleji. Ani jsem se nenadála, odcházeli jsem od stolu.

Venku mě roztřásl chladivý vítr a Alex mi půjčil svoje sako. Vděčně jsem se do něj zabalila a bylo mi ještě tepleji, když mě vzal ta ruku.

Cestou v autě bylo ticho. Seděla jsem, nebo spíš napůl ležela a poslouchala tiše hrající písničku v rádiu.

„Kdybych neřídil, zatancoval bych si s tebou. Tuhle písničku mám rád,“ zašeptal Alex. Usmála jsem se, ale nevěděla jsem, jestli to viděl.

Najednou zastavil. Zmateně jsem shledala, že už jsme u domu. Odepnul se, vypnul rádio a otočil se ke mně. Po krátkém zaváhání zašeptal: „Chceš jít dovnitř?“

Pomalu jsem přikývla.

Následující minuty byly nejkrásnější v mém životě. Jeho rty na mém krku, jeho žhnoucí oči, jeho jemné dotyky… on.

Ráno bylo opustit jeho – jejich – dům horší, než obvykle. Loučili jsme se u dveří skoro deset minut, než mě poraženě pustil.

Došla jsem domů. Odemkla jsem, zkontrolovala vzkazy na záznamníku a pak si dala dlouho koupel, s muzikou a svíčkami.

Musela jsem usnout, protože mě vzbudil až zvonek, voda byla už studená a CD jelo od znova. Vylezla jsem, zabalila se do županu a pomalu ťapkala ke dveřím.

Za nimi stál Alex. Rozzářila jsem se, když jsem ho uviděla, ale pak zvedl tvář a všechno štěstí ze mě vyprchalo.

„Co se stalo?“ zašeptala jsem. Jeho obličej byl neutrální, obezřetný a tak nějak… studený.

„Michael přijel domů,“ odpověděl tiše. Na chvíli se odmlčel a pak už jen zvedl ruku, na které se mu houpala moje kabelka.

Autor: CrazyWolf, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Švagrová: