Světlo a Tma • OurStories.cz ~ naše povídky

Světlo nebo Tma? Kdo z nich vyhraje?

31.10.2011 (10:00) • Nerissa • Povídky » Jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1211×

Světlo a Tma

Strach obepínal celé její tělo. Smrt pomalu kráčela směrem k ní a ona si nebyla najednou ničím jistá. Vůbec ničím. Její tělo se chvělo díky nedostatku sil a ona se tiše modlila, aby přežila ještě tuhle noc. Pak král určitě pošle posily. Musí je poslat.
Obličej se jí třpytil potem. V očích měla nepřítomný pohled a zírala kamsi do prázdna. Už jdou. Přicházejí pomalu, ale zem se chvěje pod jejich černými kroky. Nepřítel už udělal tah na obrovské šachovnici.

***

„No tak, Árene, na tvoje figurky se tak akorát práší. Měl bys táhnout,“ poradila mu s úsměvem Nerata. Spokojeně pozorovala dvoje černé figurky, jak pustoší vojska jejího manžela. Bílá, tak agresivní barva. Pálila jí do černých očí a ona schovávala slzy. Áren se zhluboka nadechnul.
„Mám snad obětovat strážné město na hranicích? Tuhle partii nesmím prohrát, dej mi čas na přemýšlení.“ Nerata je zavrtěla hlavou a černé vlasy jí spadly do obličeje.
„Nemůžeš vyhrát, miláčku. Světlo vždycky vyhasne. Nemůžeš je udržet na živu pořád. Zemřou mou rukou, ať ve válce nebo v míru,“ odpověděla drsným hlasem a vyčkávala. Áren se smutně usmál a do popředí posunul bílou figurku čarodějky.
„Je řada na tobě, zlatíčko!“ Nerata polkla a upřeně se zadívala na hrací desku.

***

„Tami, no tak, vstaň!“ Cornelius zatřásl bezvládným tělem mladé čarodějky. Nikdo z nich nečekal, že se na město vrhnou z hor. Ty přece byly chráněné královými muži, nebo stáhl i je? Všude okolo nich byl jen oheň a ozýval se vyděšený křik mužů, žen a dětí.
Zaregistroval pohyb. Napřímil se a na poslední se vyhnul černému šípu. Kousek od něj stál muž zahalen do černé látky. Bylo mu vidět jen do temných očí. V ruce držel luk a tou druhou šátral v místech, kde měl toulec. Teď už prázdný. Cornelius se zhluboka nadechl a snažil se v sobě najít poslední zbytek sil. Muž naproti němu začal tiše mluvit. Jeho slova se pomalu rozvíjela v síť, která se snažila pohltit Cornelia i Tami. Malé černé šlahounky už pomalu obtáčely jeho paže, když ucítil lehký dotek na noze. Poznal ji i její sílu, kterou mu byla ještě schopna předat. Na chvíli se na ni otočil. Zahlédl, jak se i kolem jejího drobného těla ovíjí šlahouny temnoty. Její světlo pomalu zhasínalo. Cornelius věděl, že má poslední šanci. Přijal její sílu a cítil, jak mu stříbrný proud světla protéká žilami.

Je čas na poslední kouzlo. Snad jim dopomůže k vítězství. Začal potichu šeptat, ale místo slov se mu ze rtů šířil stříbrný prach. Drobné částečky světla dopadly na temné šlahouny a ty se zasyčením zmizely. Jejich majitel vykřikl bolestí. Cornelius však nepřestával. Tiše mluvil a částečky světla se šířily kolem něj a stoupaly nad město. Trhaly tmu na cáry. Rozpršelo se.

Corneliovi po tvářích tekl stříbrný déšť. Padal na celé město a bylo slyšet syčení rozpouštějící se tmy. Přestal šeptat a lehce se usmál. Pomalu klesl na klena vedle chvějícího se volného těla Tami.
„Dokázali jsme to,“ šeptl směrem k ní. „Město je na chvíli volné.“ Lehl si vedle ní a opatrně ji objal. Ať si pro ně klidně Nerata přijde. Světlo dalo lidem naději.

***

Nerata vztekle uhodila do stolu. Na hrací ploše opět převládaly bílé figurky.

„Copak, drahoušku? Nelíbí?“ zeptal se jí škodolibě Áren a přešel směrem k ní. Prsty jí opatrně pohladil po obličeji a ona na něj upřela svůj černý pohled. Pomalu se k ní sklonil a vtisknul lehký polibek na čelo. Miloval ji stejně, jako ji i nenáviděl.

„Jsi hnusák,“ šeptla potichu. „Poslat na pomoc skrývané čarodějce další jako je ona, aby spasili nevinné. Jak šlechetné. A přitom tak sobecké. Necháš ty, které tak miluješ, utápět dál v bolesti místo, abys je ušetřil a přenechal bezbolestné černé síti. Teď mě omluv. Na mé dveře klepou mrtví,“ řekla potichu a vytrhla se mu.

„Já jsem možná hnusák, ale ty vražedkyně, miláčku!“ zavolal na ni a s úsměvem se obrátil k hrací ploše. Jednu bitvu vyhrál, ale před nimi je ještě celá válka. Sklidil figurky a mrtvé smetl do prázdnoty. Ona už si s nimi poradí. Vzal do ruky postavičky obou čarodějů. Cítil, jak jejich srdce ještě slabě tepou. Rozhodl se dát jim život s tím, že je použije v další bitvě. Tak mocné čaroděje nemůže jen tak poslat před Neratiny brány. Lehce na figurky foukl poprašek stříbřitého světla a položil je na svou polovinu stolu.

***

Probudila se na úzké a tvrdé posteli. Zhluboka se nadechla a uvědomila si, že je živá. Neměla by teď klepat na Neratinu bránu? Vždyť dala Corneliovi všechny své poslední síly. Své poslední světlo. Kde vlastně je? Poslední, co si pamatovala, byla jeho slova a pak usnula s vědomím, že to dokázali. Ale kde je teď? Snažila se napřímit, ale prudká bolest jí projela celým tělem a odhodila zpět na lůžko.

„Lež,“ ozval se hluboký hlas vedle ní. Zmateně na to místo upřela zrak a spatřila známý obličej. Jeho modré oči ji ujistily, že je v pořádku. Zhluboka se nadechla a snažila se promluvit.

„Jsme živí?“ zchraptěla v otázce a sledovala, jak se zvedá ze židle vedle postele. Věděla, že její otázku pochopil. Žít neznamená pouze tlukoucí srdce. Žít může i jako světlo. Duch světla. Prokletí. Opatrně si klekl před její lůžko a odhrnul jí vlasy z čela. Jeho rty se zvlnily do hřejivého úsměvu.

„Ano. Ale tvé jizvy se už nikdy nezahojí,“ zašeptal a pohladil ji po tváři. Pocítila obrovskou úlevu. Pak se podívala na své obvázané ruce. Skrz bílý obvaz prosvítaly černé tlusté jizvy. Tma. Málem ji pohltila. A když se jí musela vzdát, zanechala na ní své otisky. Ale pořád lepší, než být mrtvá. Lehce se usmála a zavřela oči.

„Spi,“ řekl Cornelius potichu a ona se propadla do hluboké propasti nevědomí. Použil na ni kouzlo. Věděla, že to udělal jen proto, aby se rychle uzdravila. Tahle válka ještě není u konce.

***

„Podvodníku!“ zasyčela naštvaně Nerata. Zírala na Árenovu armádu a vztek ovládal celé její tělo. Oživil je. Nechal je žít a ani je neproměnil v čiré světlo. V ducha. Neživou bytost sloužící dobru.

„Tohle je válka, drahoušku! Nemůžeš mě přece porazit.“ Áren jí věnoval letmý úsměv.

„Hra začíná,“ špitla Nerata a táhla první figurkou…

Autor: Nerissa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné