OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Učitelky a jiné pohromy

24.04.2014 (19:00) • simapj • Povídky » Jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 1653×

Sedím si tak krásně při hodině se zaujatým výrazem. Máme dějepis a na něj skvělou učitelku paní Renatu Vl…. S ní jsou hodiny vždycky fajn, a ke všemu je to naše třídní. Zrovna hrajeme fotbal. Spíš naše upravené učivo. Máme kolečka s otázkami, a když odpovíme špatně, dostáváme vlastňáka, ale když dobře, dostává gól druhý tým. Náš tým sedí u mojí a Vlasty lavice a všichni zíráme na Davida, jak se u tabule snaží odpovědět na svou otázku. Když paní Vl… přikývne a pošle Davida si sednout, celý náš tým si může úlevou oddechnout. Znovu jsme vyhráli. Už po páté v řadě. Vtom zazvoní a všichni vědí, že přichází deset minut přestávky, ale potom matika s to blbkou Ko….

Všichni hned začnou shánět úkoly z úterý. Vytáhnu si z lavice mobil a napíšu SMS Hance: Čau, Hani. Tak co, těšíš se matiku a na čtvrtletku? A co se stalo, ty máš úkol? To jako fakt? Neděláš si srandu? Rychle odešlu SMS a schovám mobil zase do lavice. Vlasta přišla s Luckou a Alenkou zezdola. Byly si pro stravenky. Zazvoní a do třídy vchází většina kluků. Ani se nemusíme dívat ze dveří, abychom zjistili, že paní Ko… už jde. S jejími botami na podpatku je slyšet už od sborovny. Po chvilce klapání podpatků vchází dovnitř. Dnes má své hnědé vlasy s blonďatým melírem sepnuté skřipcem. Brýle má naražené na očích. Kolem krku má extravagantní náhrdelník, který vypadá spíš jako řetěz. Ve fialovém pláštíku po kolena vyniká její maličká postava. Zadřepne za katedru a začne tím svým škrabopisem psát do třídnice.

„Kdo chybí?“ vyštěkne na nás jako vždy. Asi nás ze všech tříd na druhém stupni nesnáší nejvíc. Nikomu to ale nevadí, my ji nesnášíme taky. „Opravila jsem vaše písemné práce. Dopadly děsně, jako vždy. Kam si myslíte, že to takhle dotáhnete?“ zeptá se nás s výrazem - já vím že nikam. Vzpomenu si na maturitní video jedno svého kamaráda. Zbytek hodiny na nás pořvává, jako bychom jí něco udělali. Naopak dneska jsme byli výjimečně hodní. Se zvoněním se vypaří ze třídy, ale její voňavka tady bude cítit ještě nejméně dvě hodiny.

Po téhle přestávce nás čeká hudebka. Mnou snad nejvíce nenáviděný předmět. A učitelka, kterou na hudebku máme, je snad největší blbka na škole. Se zvoněním do třídy vcupitá podivné individuum. Učitelka Kl… je zrzka s culíkem pod zadek, dlouhým velkým nosem a v brýličkách. Je menší než většina naší třídy. Přiblble se na nás usmívá a obnažuje své nažloutlé zuby. Zasedne za katedru, uhladí si svoje rudé sáčko a teď se přiblble usmívá do třídnice. Je to učitelka z prvního stupně a naše třídní od třetí třídy do páté třídy. Už ve třetí jsem ji nesnášela. Teď jsem v osmičce a moje nenávist nevymizela. Paní Kl… je nejmíň oblíbenou učitelkou na škole.                                      

„Ahoj, dětičky. Tak kdo dnes chybí?“ zeptá se a celé třída znuděně odpovídá „nikdo“.

„Tak to je výborné. Takže dnes si probereme operetu a napíšeme si test,“ řekne nám a podivně se zašklebí. Začne vykládat o operetě a čmárat něco na tabuli. Nikdo ji nevnímá. Já s Vlastou hrajeme město, jméno, zvíře (no co dělat při hodině, aby vás učitelka neviděla?). Lucka s Alenkou před námi si po sobě čmárají. Vašek v první lavici se válí po lavici. Na testy nedošlo, jako obvykle. Paní Kl… odchází ze třídy se slovy - tak příště, dětičky. Všichni si sbalí věci do tašek. Jde se na oběd. Náš školní den končí. Konečně.   

Autor: simapj (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Učitelky a jiné pohromy: