OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Vánoční láska

30.12.2010 (18:00) • Barrys • Povídky » Jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 1330×

Vánoční láska

Jednoho štědrého večera na okraji města Budín stála drobná chaloupka, ve které byly dvě hodné  a milé děti Honzík a Janička. Honzík byl dvanáctiletý kluk s dobrým srdcem, ale někdy si i vymýšlel, měl bujnou fantasii a  často nemyslel jenom na sebe. Janička byla desetiletá holčička, měla krásně blonďaté vlasy a nikdy s ní nebyla nuda. Měla velmi ráda své rodiče. Jejich otec byl chudý chasník, který si vydělával na živobytí spravováním chalupních střech a jejich matka byla bez práce, ale velmi pomáhala v domácnosti. Neměli moc peněz a proto chodívali žebrat na ulici o chléb.

Při jednom Štedrém večeru dostali  ve městě Honzík a Janička  od pána v přepychovém oděvu, který se jich ptal na cestu do města, dvě zlaté mince, ale vůbec nevěděli, co s nimi  mají udělat. Po dlouhém přemýšlení se konečně rozhodli,  že Honzík přinese  jeden zlaťák mamince a Janička půjde koupit  za ten druhý vánoční husu. Janička se rozloučila s Honzíkem a kráčela si to směrem k městu. Při cestě potkávala mnoho lidí, kteří se vysmívali jejímu potrhanému oblečení, ale  ona si  z toho nic nedělala, byla na to  už zvyklá.

Její dětská očička se celá rozzářila při pohledu na vánoční stromek na  velkém náměstí. Také sledovala vánoční výzdoby vyvěšené na domech, v obchodech a dívala se a velmi obdivovala   krásné sněhuláky, dívala se s velkým nadšením na krásu Vánoc a na veselé děti, hrající si před svými domy.

Už byla na sto metrů před řeznictvím, když v tom zaslechla na rohu  ulice vzlyk. Byl to vzlyk  malého dítěte. Janička neváhala a rozeběhla se směrem, kde slyšela dětský pláč. Na konci ulice seděl malý kluk v roztrhaném svetru, měl bolavou  ruku, ale  když se mu na ni chtěla Janička podívat, natáhl se po ní s dřevěným husárkem.

Janička ho uklidnila, že se jí nemusí bát a že mu to sama ráda  ošetří. Kluk jí ukázal ruku. Janička se mu na ni podívala a řekla mu: „Pojď se mnou, musíme zajít do lékárny pro obvaz s desinfekcí, ruka ti krvácí a bude zle, když se neošetří.“ Kluk se na ni usmál svým žalostným úsměvem.
Janička ho chytla za neporaněnou ruku a táhla ho k lékárně, bylo jí kluka ale moc  líto, a proto mu řekla před vchodem do lékárny, že se ničeho nemusí bát a že všechno bude jako dřív. A zase mu bude dobře a bude zdráv. Vzala za kliku u obchodu a milým hlasem řekla:

„Dobrý den.“ Když se nic neozývalo, tak řekla znovu.

„Dobrý den.“ A už trochu hlasitěji.

Po chvíli přišla paní lékárnice, která se dívky  zeptala, co že to  potřebuje. Janička jí řekla, že potřebuje desinfekci a obvaz. Prodavačka to po chvíli položila na stůl a řekla: „Dělá to jeden zlatý.“ A už to bylo..., Janička vůbec nemyslela na peníze, nevěděla, že se v lékárně za první pomoc platí.

„No co,“ povzdechla si a dala prodavačce jeden zlatý, řekla prodavačce nashledanou a táhla kluka ven z lékárny.

Když venku převazovala a desinfikovala ránu, zadívala se klukovi do očí, které zářily láskou a moudrostí, jako by tušil, co je ta holčička zač...  Když  Janička  už konečně dovazovala poslední kus obinadla, dala klukovi pusu na čela a popřála mu Veselé Vánoce.

Kluk vyrobil nejkrásnější úsměv, který kdy Janička viděla a dal jí dřevěného husárka. Janička ho nejprve odmítla, ale když viděla s jakou odhodlaností jí koníčka dává, vzala si ho na památku. Holčička se  hošíkovi sama představila a chlapeček řekl, že je Petřík-sirotek a že bydlí s jednou zlou paní ve vedlejší vesnici. Poté se spolu rozloučili a Janička  už zase rychle spěchala domů.

Věděla že nebudou mít na Štědrý večer co jíst, že se maminka s tatínkem a Honzíkem na ni budou asi i velmi zlobit. Ale potom po dlouhé době přemýšlení, co na ni doma čeká konečně přišla před jejich starou chaloupku. Zaklepala a u dveří ji hned vítal o dva roky starší bratr Honzík.

Když viděl, že nic nenese, tázal se jí proč a ona mu vše řekla. On se poté zamračil a řekl příběh, co potkalo jeho. Když jsem šel směrem k domovu, tak jsem potkal starou babičku, nabízela mi zvláštní koření proti dávivému kašli.

„Víš, jak má naše maminka pořád problémy s kašlem?“ řekl Honzík Janičce.

„Ano vím,“ řekla Janička Honzíkovi.

„No a to koření stálo jeden zlaťák a já ho koupil.“ Janička se taky na oplátku zamračila a řekla Honzíkovi: „Jsem zvědava, co nám na to řeknou naši rodiče,“ a zabouchla za sebou  dveře...

Večer se celá rodina sešla u stolu, pomodlila se, jak to dělávala každý večer a začali si říkat příběhy a příhody za dnešní den. Když říkala svůj příběh Janička a poté Honzík, maminka se rozplakala a tatínek hladil děti po vláskách.

„Dobře jste udělali děti moje,“ řekl tatínek a maminka v slzách přikyvovala.

„Láska Vánoc není v přepychu  a jen  se přece cpát  husou nebo mít spoustu dárků, ale je v lásce k ostatním a to je důležité si uvědomit,“ dodala maminka a dala ze své  mateřské lásky svým  oběma dětem velkou pusu. Poté si  všichni  na noc zazpívali koledy a šli s láskou a pocitem štěstí spát a nechali si o něčem krásném jistě zdát...

Autor: Barrys (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční láska: