OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Za dveřmi je...

19.02.2014 (17:00) • TheCyanWolf • Povídky » Jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 1111×

Starý muž s kulatými tvářemi a lesklou pleší se naposledy otočil ve dveřích. Předváděl více než přehnaná gesta, tvář mu zbrunátněla a obočí spojilo do zamračené tlusté linky.

„... A ať to mám ráno na stole, je vám to jasné? Jinak vás čeká vyhazov!"

„Ehm, ano, pane, můžete se spolehnout," zalhal podřízený, který se krčil u svého papíry posetého stolu. Možná, že k tomu svým dílem přispěla i ona nepatrná, drobounká lež, ale jakmile za sebou korpulentní šéf podniku zavřel dveře, podřízený se v záchvatu svalil na zem. 

***

„Haló?"

Kráčel dlouhou nemocniční chodbou, jeho kroky - stejně jako v tuto chvíli zcela bezvýznamné „haló" - se rozléhaly děsivou prázdnotou. Ztěžka polkl a na čele se mu objevila kapka potu. Ať už jeho pohled směřoval sebedál, konec chodby se zářivě bílou omítkou se neráčil zjevit. Zdálo se tedy, že kráčí nekonečnem, po chvíli se však ukázaly jedny jediné dveře šedavého odstínu se stříbrnou klikou.

Váhavě za ni vzal a v nepromazaných pantech se ozvalo zaskřípění. V jeden moment se na něho upřely pohledy všech lidí, zatvrzele sedících v přeplněné čekárně, v očích se mu objevila panika a zmatená mysl zvažovala útěk. Potom však vykulené oči zachytily dobrotivý úsměv jednoho ze starců, kterak ho vybízí, aby se vedle něj usadil. Vlastně... převážná většina lidí patřila do kategorie starších lidí s tvářemi poznamenanými neúprosným tokem času. A všichni zřejmě čekali, až budou pozváni do dveřích naproti. 

Vše bylo zářivě bílé a podivně lesklé, od podlahy ke stropu, dokonce i lidé na sobě měli běloskvoucí oblečení. Podíval se na sebe a vyjekl, když si uvědomil, že jeho sako i obnošené, proděravěné ponožky září právě touto barvou.

Pohlédl na starce, který se nad jeho výrazem musel usmát.

„Pane? Mohu se na něco zeptat?" vyhrkl.

„Ale jistě," otočil se k němu starý muž s dobráckým úsměvem, „copak vás zajímá?"

„Kde to jsme?"

Ta otázka musela zřejmě vyznít dost naivně, neboť stařec se vzápětí hlasitě rozesmál a smíchy praskala rovnou celá čekárna. Všichni nebozí důchodci, kteří nejspíše provedli hromadný útěk ze starobince, se váleli po zemi a chytali se za břicha. Jediné, co mezi jejich pobaveným hýkáním dokázal rozeznat, byla slova jako „hlupák" a „vtipálek".

„Co jsem řekl špatně?" otázal se poněkud podrážděným tónem, načež vyvolal další mexickou vlnu bezzubých úsměvů. V podstatě jediní, kdo se nesmáli a pokukovali stejně tak nechápavě, byl malý chlapeček s maminkou v rohu čekárny. Nervózně přihlíželi situaci a čekali, jak to všechno dopadne.

„Přece u konečného soudu. Neříkejte, že vám to předem neoznámila!" 

„Ale kdo?!"

Všechny úsměvy ztuhly. „Tak vy o tom nevíte? Ona k vám... předem nepřišla?"

„O čem to tady, sakra, mluvíte?" rozčílil se muž. „A co je za těmi pitomými dveřmi? Na co tu všichni čekáme?!" vyskočil mu hlas o oktávu výš.

„Víte... za dveřmi je Smrt. A všichni tady čekáme na poslední soud: jestli se máme vrátit na zem - dostat tedy druhou šanci - nebo zda naše životní pouť skončila, chápete?"

Muž zůstal přibitý na svém místě, naprosto šokován. To by vysvětlovalo všechny ty starce, kteří nyní mlčky seděli se sklopenými pohledy. Všechnu tu bílou záři a jeho neschopnost vzpomenout si, jak se do nemocnice dostal.

Z hlubokých myšlenek ho vyvedl hlas dobrotivého starého pána, který do něj dloubl loktem.

„Jste na řadě, mladý muži. Hodně štěstí!"

Dveře se otevřely a na malou chvíli byla k spatření kostnatá ruka, která ho vybídla dovnitř. Ještě jednou se ohlédl na celou čekárnu, i mladou maminku, která vyjeveně svírá své dítě. Partu mladých kluků na druhé straně s pochmurnými výrazy. Jen ti starci netrpěli ničím jako skleslotí, protože i kdyby se do světa živých nevrátili, budou si vědomí toho, že za sebou mají dlouhý život.

A co on? Bude mít tu šanci se do téhle čekárny ještě jednou vrátit a mít tenhle pocit, spoustu vzpomínek a klid v duši?

Vykročil do dveří, a... myšlenky se v tu ránu rozplynuly v mlhavém oparu.

Autor: TheCyanWolf (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Za dveřmi je...: