OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Zamilovaný kanibal

14.03.2014 (11:00) • MaggieLove • Povídky » Jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 1817×

Má milá Gréto,

píšu ti už podruhé, a stále mi na můj dopis neodepisuješ. Musím tě pokárat! Tohle se prostě nedělá. Copak se stalo s mou dychtivou kočičkou, která udělala pro svého pána všechno, co mu na očích viděla?

Doufám, že jsi na svého páníčka nezanevřela! To bych ti nikdy neodpustil. Matka na mě také zanevřela, a ty moc dobře víš, jak skončila.

Copak ti nechybí naše schůzky v chatě, kde jsem se poprvé seznámil s tvou rozkošnou neteřinkou s pěkně baculatými tvářičkami, které jsem si opekl na rožni a snědl společně s bramborem a mrkví?

Už vím, proč se mnou nemluvíš! Přišel jsem na to! Že jsem to byl ale hlupák! To tě tolik mrzí, že jsem snědl našeho hosta bez tebe? Ty moje koťátko, kuřátko moje, odpusť mi. Věru, nemohl jsem si pomoct. Byla tak měkká, mladá a lahodná. Ani kousek jsem ti nenechal. Já hlupák! Vždyť jsem měl jídla tak na týden. Aspoň kousíček jsem ti mohl nechat.

Z celého srdce se ti omlouvám, sluníčko, broučínku, srdíčko moje! Musíš mi odpustit. Přece mi nevyvrátíš, že čerstvoučké masíčko tvé neteřinky je lepší než staré a zkažené. Vždyť je z toho pak břichabol. Sama to znáš!

Když jsi u mě byla poprvé, naservíroval jsem ti mou matku. Chutnala ti! Vzpomínám si, jak jsi labužnicky olizovala jednotlivé mastné kostičky a já pak slízal mastnotu z tvých plných rtů. Když si na to vzpomenu, moje mužská pýcha stojí v plném pozoru, až je to nesnesitelné. Vidíš, co se mnou děláš? Chci být zase s tebou, u tebe a v tobě, kde mi bylo vždycky nejlíp. Jsem rád, že jsme společně tu starou mrchu snědli. Zasloužila si to! Za to, jak mě mučila a týrala. Zasloužila si skapat, děvka proradná! Taky jsem se o to postaral. Koukala, když jsem na ni vzal sekáček na maso.

„Henry, nezabíjej mě. Prosím!“ křičela, ale já se nemohl ovládnout. Víš, že mám výkyvy nálad, a občas to se svým vztekem přeženu. I tobě jsem několikrát ublížil a nikdy to nebudu moci napravit.

Ale ta tvoje neteřinka! Jakže se jmenovala? Eva? Ano, jmenovala se Evička! Vůbec nekřičela. Když byla ke mně otočená zády, praštil jsem ji také sekáčkem na maso. Všude tekla krev. Kdybys to viděla, smála by ses, stejně jako já.

Božínku! Ještě teď se mi sbíhají sliny, když si vzpomenu na její lahodný šťavnatý zadeček, který jsem dal do misky, abych ho mohl marinovat olivovým olejem s česnekem, petrželkou a mořskou solí. Na noc jsem ji nechal marinovat, aby ještě víc ta její prdelka změkla, aby chytla chuť česneku a petrželky.

Druhý den jsem kousky jejího zadečku upekl na pánvi na troše oleje – nejdříve zprudka, poté pozvolna a během opékání jsem kousky toho lahodného masíčka potíral zbylou marinádou, stejně jako bys vařila vepřovou panenku. Sbíhají se ti sliny? Mně teda ano!

Nemůžu ti ani pořádně popsat, jak moc dobré to bylo. Myslím, že bych mohl vydat knížku s recepty. Co ty na to říkáš? Jeden muž se o to už pokusil. Zkusím i nějaké jeho recepty, ale pochybuji, že mi to bude chutnat, protože používá moc chilli papriček. Zabíjí to veškerou masovou chuť.

Možná by lidi, jako jsem já, jako jsi ty, možná bychom se spřátelili a pak pořádali honosné večírky. To by bylo super! Nemyslíš, má lásko? Tolik šťavnatého masíčka v jedné místnosti. Už teď mi z toho kručí v žaludku.

Má lásko, kdy se vrátíš domů? Čekám tu na tebe s večeří. Jako zákusek máme modrá očka tvé neteřinky Evičky. Možná budou tvrdá, ale to nevadí, můžeme je vyhodit do koše. A jako hlavní chod bude moje nová hračička. Tentokrát se rozdělím a nebudu žádný hamoun! Neboj se, kočičko moje. Uvidíš, že ti moje sousedka, černošská slečinka Gulu, bude chutnat. Musím se přiznat, že už jsem měl chuť ji ochutnat bez tebe. Jsem to ale ošklivý chlapec! Ale neboj, odolal jsem a dneska jdu na lov. To bude legrace!

Tolik mi chybíš! Vrať se! Copak ti nechybí, jak jsme si spolu hráli, jak jsem si tě opřel o pohovku a uštědřil ti několik ran devítiocasou kočkou, kterou jsem sám vyrobil a na konec jsem dal pár hřebíčků, které rozdrásaly tvou jemnou kůžičku? Copak ti nechybí, jak jsem z tebe slízával tvou krev a pak se do tebe udělal jak nějaký školák, který to dělal poprvé?

Líbilo se ti to! Nezapírej! Ale dost těch hanebností, vím, jak to nemáš ráda. Doufám, že až si to přečteš, pomažeš hned ke svému páníčkovi. Už se těším!

Tvůj nešťastný hladový Henry

Vložil jsem popsaný papír do obálky, kterou jsem potom olízl, abych ji mohl zalepit a následně poslat.

Ach, má Gréto!

Tak moc se na ni těším. Na její baculatou postavu, chlapecký úšklebek a její pihy, které má rozesety po celém těle. Připomíná mi Marfušku a občas, když si udělá dva culíky, mi připomíná roztomilou holčičku, jako byla Pipi dlouhá punčocha. Doufám, že si to přečte co nejdříve. Už mě nebaví na ni čekat.

Rozhodl jsem se zajít pro večeři. Mám to jen pár kroků, lepší než supermarket.

Zvedám se ze židle a jdu ke svému stolečku, kde mám veškeré své pomůcky. Je dobré pracovat na patologii jako uklízeč. Mám tam odtamtud spoustu mých hračiček. Například kleště. Je těžké otevřít hrudník, to vám tedy povím, ale s těmi kleštěmi to jde jedna báseň. Beru si ze stolečku skalpel. Účinná zbraň, kterou mám nejraději, ani moc nepoškodí tělo. O deset minut později jsem stál přede dveřmi mé sousedky Gulu a v té kose klepal na dveře. Otevřela je hned.

Na sobě měla kytičkovaný retro šaty a vlasy si svázala do úhledného drdolu, který zdobila růže. Usmívala se na mě.

Je tak obrovská! No, nějak jsem to nevymyslel. Asi se mi nevejde do mrazáku. To nevadí! Nějak to vymyslím. Nejdřív uvařím hlavu, co zbude, hodím psovi. Hrudník, ruce a nohy už nebude tak těžké narvat do mrazáku. Jsem to ale hlavička.

„Jé, Henry, co že jsi se stavil?“

„No, mám problém,“ začal jsem s mou malou lží. Pěkně jsem si to naplánoval. „V týdnu mi přijede přítelkyně a chtěl jsem jí něco uvařit, jenže nemám dost dobrý recept a Regan, ta napůl Češka a Angličanka, co se sem minulý měsíc přistěhovala, mi řekla, že máš nějaké masové recepty.“

„Masové?“ zapřemýšlela. „No jasně! Něco už najdeme. Pojď dál, ať tu venku nezmrzneš. To zase napadlo sněhu, co? Už aby to roztálo.“

„Jo, už aby to roztálo.“ A ty konečně sklapni, abych mohl pokročit ve své práci. Bože! Je strašný utrpění koukat na svou živou večeři. Víte, jaký mám hlad?

„A z jakého masa budeš vařit?“

Z tebe. „Ze speciálního masa, až z Afriky.“

„Z Afriky?“ zeptala se pochybovačně.

„No jasně. Přes internet seženeš všechno.“ Blbka! Taky skočí na všechno.

„Hm, možná bych si ho mohla taky někdy pořídit. Až děti vyrostou, budou ho potřebovat ke škole.“

Už ho nebudeš potřebovat. „Jo, je to dobrá věc. Máš tam i skvělé recepty, ale znáš chlapy, raději se zeptají ženský.“

„Ještěže mě máš. Manžel miluje masový věci,“ řekla a natáhla se pro sešit s recepty, který měla v kuchyni. „Takže mám receptů, že bys to do týdne nespočítal.“

„Kde máš vlastně děti a manžela?“ Zajímalo mě, jestli je doma sama. Sice jsem si to ověřil, než jsem zaklepal, ale co kdyby? Nemůžu riskovat!

„Všichni jsou pryč. Nechali mě tu a odešli se projít. Počítám s tím, že se vrátí tak za tři hodiny. Říkali, že se staví u babičky, a ta zrovna upekla buchty.“

Konečně byla ke mně otočená zády a já mohl zasáhnout. Skočil jsem na ni a řízl ji skalpelem do krku. Nestačila ani zakřičet. Řez byl rychlý, účinný a všude tekla krev.

Bože, tolik krve, tolik škody!

Položil jsem ji na zem. Byla hodně těžká. Poslední dobou hodně přibrala. No, asi jsem neměl tak dlouho čekat, možná bude prolezlá sádlem. No, když tak uděláme škvarky!

Odnesl jsem si ji domů, kde jsem ji připravil na hostinu. Zatím jen do mrazáku, ale až mi Gréta odepíše, že se staví, budu muset vařit.

Jen hlava trvá dlouho, než ji uvaříte. Dneska jsem ji třebas vařil pět hodin, než změkla. Uvařil jsem ji s bramborem, celerem a mrkví. Z vývaru si udělám polévku.

Něco mě napadlo! Možná bych mohl poslat ochutnávku Grétě. Možná pak by ke mně přiběhla jako pejsek. Vždyť láska prochází žaludkem, ne? A Gréta miluje moje recepty. Uřízl jsem své večeři ucho, šlo to snadno, celé to maso se rozpadalo, a pak jsem ho uložil do krabičky s lístečkem. S láskou tvůj milující Henry!

A v klidu jsem šel odnést dopis. Po zpáteční cestě jsem si všiml černošské rodinky, jak se vrací domů. Škoda, že už tam nemají maminku, ta hezky teď skončí v mém bříšku.

Doufám, že se bude líbit. :) Je to jen takový nápad, který mě napadl jednou ve škole, když jsem měla referát na sériové vrahy.

Dlouho jsem to chtěla sepsat, ale nějak se mi to nevedlo, nebo jsem spíš nemohla najít vhodná písmenka. Ale díky PetraCullen jsem se na jednorázovku vrhla a konečně to sepsala. :)

Všem přeji příjemné čtení, i když pro mnohé z vás to možná bude utrpení :D  

Autor: MaggieLove (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Zamilovaný kanibal :