OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Jednodílné » Zapomětlivost aneb Součást lidství

24.07.2014 (15:00) • Eolis • Povídky » Jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 933×

Zapomnětlivost aneb Součást lidství


    Zajisté všichni známe onu nepříjemnou lidskou vlastnost zvanou zapomnětlivost. Jsem si jistá, že není člověka, který by někdy něco nezapomněl. Může to být nějaká činnost (kterou jsme si odložili na vzdálené neurčito zvané 'za chvíli'), nějaká věc, nebo dokonce návštěva lékaře či jiné osoby. Zapomínání je zkrátka taková součást života. Má dokonce i milou vlastnost nám na chvíli do života vnést trochu napětí, abychom mohli šetřit čas čtením a sledováním různých napínavých příběhů. Například, když vystoupíte z vlaku mající hlavu plnou činnosti, kterou jste na určité místo šli dělat, že si vzpomenete až v polovině cesty, že jste si tam nechali například tašku s věcmi, které jsou k oné činnosti nezbytné. Stačí jen hádat, na co zapomenete příště.

    Jakožto osoba v tomto zlozvyku zběhlá, můžu říct, že budete mít život okořeněný do takové míry, že se rozhodně nebudete nudit. Stačí si jen chvíli počkat, prohrábnout se objednávacími kartičkami k lékaři, prohlédnout si nástěnku obsypanou všemožnými papírky a poznámkami, či se jen projít po domě a určitě se po nějaké době uhodíte do čela, protože jste na něco zapomněli. Ve většině případů zapomenuté činnosti stojí za tím vším ono výše zmiňované slovní spojení 'za chvíli'. Sladce si tím nalháváte, že na to máte času dost a rozhodně to není důležité. Pak se stává například to, že odjedete k nějaké kamarádce přespat, aniž byste si sbalili oblečení, které vám visí na sušáku, a to jenom proto, že jste to odložili na později a při následující činnosti na to odložení zapomněli. Někdy je za tím schovaná i roztržitost. To se pak stává, že po bytě, či domě nacházíte různé předměty, které tam nepatří, a ve snaze je uklidit na správné místo, je zanášíte na ještě prapodivnější místa, kde by je určitě nikdo nehledal. Nakonec místo toho, abyste si vzali peněženku a vrátili se zpět do auta, skončíte tak, že se sice vrátíte zpět k autu, ale s brýlemi na čtení, které jste nechali včera na záchodě po přečtení zajímavého článku v časopise (kam jste ve svém ranním pátrání zavítali) a bez klíčů, kterými jste si pro jistotu zamkli auto. Pak si jen můžete zahrát na detektivy a jít zpět po svých stopách a při tom riskovat, že se do toho zamotáte ještě víc, než jste byli doposud.

    Jedna z dalších výhod této vlastnosti bývá to, že máte stále o čem vyprávět. Jedete na ples, ale protože je zima a jdete pěšky na vlak, nechce se vám jít v nepohodlných lodičkách, a tak si je dáte do tašky a vyjdete z domu v teniskách. Během cesty na nádraží se nešikovně zavadíte o větvičku škodolibě vykukující ze záhonu ven přes obrubník. Když konečně nasednete na vlak a odložíte všechny přebytečné věci (mezi nimiž se nachází i taška s lodičkami), začnete se zaobírat kritickým stavem vašich silonek, které jste si z důvodu kousavého větru vzali na sebe, aniž byste mysleli na případnou náhradu, kdybyste si je zničili. Mezitím, co jste hluboce zabráni do úvah, jestli je po cestě nějaký obchod, kde mají silonky, vlak přijede do stanice a vy ve spěchu, abyste to všechno stihli, vyběhnete z vlaku a pospícháte po ulicích směrem k místu konání plesu. Jenže pak si začnete odškrtávat pomyslný seznam věcí a najednou zjišťujete, že máte podezřele prázdné ruce. Zapátráte ve své paměti, co všechno jste si s sebou brali, a se značným šokem si uvědomíte, že jste ve vlaku nechali všechny vámi odložené věci. Prvotní šok se změní v podráždění, a tak si to řinete na ples v teniskách, roztrhaných silonkách a lehkém svetříku, doufajíc, že se to nějak vyřeší. Když to pak vyprávíte přátelům čekajícím na vás před vchodem do budovy, stane se z toho spletitá historka, která je vašimi přáteli okomentována, že „jednou někde zapomenete hlavu“.

    Nejlepší, co můžete udělat, když někde něco zapomenete, je, že to svedete na někoho jiného, který s tím má alespoň trochu co do činění. Dá vám to takový příjemný pocit, že za to vlastně nemůžete. Abych vám dala nějaký příklad, který se opravdu stal, tak můžu vytáhnout jednu ze svých trpkých vlakových ztrát. Byl předposlední týden před prázdninami, takže jsem si odnášela věci ze šatny. Už jsem měla narvanou tašku k prasknutí a zbývala mi jen taška s tělocvikem. Naivně jsem neposlechla hlásek v hlavě, který na mě hulákal, abych to s sebou nebrala, že to akorát někde zapomenu, vyšla takto naložená ven a šla na vlak. Když jsem do něj nastoupila a rozložila si věci, abych je měla na očích, až budu vystupovat, tak jsem si vytáhla knížku a četla si. Po nějaké chvíli přistoupila paní a já jí na její žádost uvolnila místo po své tašce. Ale protože bylo všude kolem mě plno, tak jsem si dala tašku k nohám a tělocvik na poličku nad hlavou. Dojela jsem do cílové stanice a v klidu šla na autobusovou zastávku, kde jsem po chvíli přimrzla šokem na místě, protože jsem tam ten tělocvik samozřejmě nechala. Avšak svitla mi naděje, když jsem viděla, že vlak ještě neodjel. Rozeběhla jsem se k vlaku, abych svou chybu napravila, ale náhoda tomu chtěla, že jakmile jsem doběhla na nástupiště a zmáčkla tlačítko na otevření dveří, tak se už neotevřely. Zjistila jsem, že už se pro své věci nedostanu a nestačilo mi dělat nic jiného, než nasupeně sledovat, jak vlak odjíždí. Samozřejmě jsem to celé svedla na tu nebohou paní, která si ke mně přisedla a kvůli které to všechno začalo. A jak jsem dopadla? Věci se doteď nikde nenašly a já jsem o stovku chudší, protože v té tašce byl nejenom můj tělocvik, ale i kamarádky kalhoty, která po domluvě ode mě tu stovku požadovala.

    Ale tohle je jen zlomek toho, co jsem nechala na pospas vlaku. Většinou jsem to tam zanechala, protože jsem se nad něčím zamyslela. Podle toho jsem usoudila, že lidé, kteří nikdy nic nezapomněli, nejspíš ani o ničem nepřemýšlí, a nebo stále myslí jen na tu věc, kterou si odložili pryč ze svého dohledu. Pokud patříte pod tento druh pozoruhodných lidí, tak, prosím, přijměte mou omluvu a neberte si to osobně, protože není správné se na někoho naštvat jen kvůli domněnce, kterou si ten dotyčný vymyslí.

Tak už to máte za sebou. :D Doufám, že se vám to alespoň trochu líbilo a nebyla to ztráta vašeho cenného času. :) Byla bych moc ráda, kdybyste mi tady pod článkem zanechali komentář. JAKÝKOLI. ;) Klidně i kritiku, já už to snížení sebevědomí přežiju. ;D

Původně to má být vtipné, ale netuším, jak to dopadlo, to už budete muset ohodnotit vy. ;) Takový tip povídky jsem tu ještě nenašla, tak doufám, že to sem můžu dát. :) Když vidím, že drtivá většina tu hodnotí hlavně povídky poněkud drastičtějšího rázu, tak snad ztratíte pár minut, abyste na klávesnici naťukali pár písmenek se svým názorem, i když je tohle spíš veselejší. :D

Autor: Eolis, v rubrice: Povídky » Jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomětlivost aneb Součást lidství: