OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » 100 leté odloučení - 2. kapitola

16.03.2009 (18:43) • Denda • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1696×

,,Tess!! TESS!! Vstávej je půl sedmý!!“ vytrhl mě ze sna jeden z mých bratrů.

,,Cože?! Půl sedmý?! A to si mě nemohl vzbudit dřív Ryane?!“ vylítla jsem z postele a začala se převlíkat.

,,Jsem Matthew..no mohl jsem tě vzbudit, ale myslel jsem, že si vzhůru,“ pokrčil klidně rameny Matthew.

,,Kdybych byla, tak pomalu vycházim,“prskla jsem k němu, natáhla si svetr a zmizela v koupelně. Všechno muselo být rychlé. Ani ne za 3 minuty už jsem běžela po schodech dolů, popadla tašku a bundu, zakřičela do baráku rozloučení a běžela jsem, jak nejrychleji to šlo na autobus. Jak jsem se přiblížila k zastávce, spozorovala jsem autobus a i Vicky. Přidala jsem na tempu a naštěstí mě řidič uviděl a ještě mě a Vicky otevřel dveře.

,,Tak to ti to moc dlouho nevydrželo Tess,“ zazubila se Vicky.

,,Ještě ty začni,“ řekla jsem trochu otráveně, ale Vicky se jen blbě usmívala. Pak už jsme se bavily jen o tom, co se bude dít ve škole a co po škole. Měly jsme v plánu si vyjít na nákupy a jen my dvě, což znamenalo bez Lea. A to bylo skvělý, protože si budu připadat jako kamarádka než jako křoví. Dojely jsme před školu a vystoupily. Pozdravily jsme skupinku prváků, které známe ze školního výletu, kde jeli prváci s druhákama a třeťáci se čtvrťákama. Zamířily jsme do třídy a na první hodinu jsme měly Dějepis a našeho pana profesora Blacka. Moc ho nemusím, ale je na nás vcelku milej. Jak vstoupil, tak jsem šla rovnou před tabuli a přednést referát.

Po škole jsem šla jen já s Vicky, protože jak jsem se od Vicky dozvěděla, že Leo si musel něco zařídit. Bavily jsme se o dnešních nákupech a kam všude skočíme.

,,Taky by jsme mohly jít do té nové kavárny vedle toho obchodu s těma šatama, prý je to tam fajn. Ségra tam byla a prý je to velmi luxusní kavárna, usmívala se Vicky.

,,Mohly by jsme,“kývla jsem, ,,ale chtěla jsem jít taky do parku, takže malá procházka v parku ti doufám nevadí,“zazubila jsem se na ní.

,,Ne nevadí, mohly by jsme z toho parku totiž jít se podívat na boty a to by jsme stejně musely přes park,“usmála se.

,,Jo tak to je fajn,“zasněně jsem se usmála a stoupla si před vrátka, ,,tak ve 3 na zastávce?“zeptala jsem se.

,,Jo platí. Tak se zatím měj,“zamávala mi a šla domů. Otočila jsem se a prošla vrátkama a šla jsem až k dveřím od domova a otevřela je. Hodila jsem tašku ke stěně a pověsila jsem si bundu. Šla jsem za mámou do kuchyně. Krásně to tam vonělo.

,,Ahoj, co to kuchtíš..?“ usmála jsem se a naklonila jsem se přes rameno, abych viděla to jídlo.

,,Jen obyčejné boloňské špagety zlatíčko. Dáš si?“ usmála se mamka.

,,Dám..mám velkej hlad,“ vytáhla jsem ze šuplíku příbor a sedla jsem si na místo u stolu. Mamka mi přinesla porci a já se s chutí do toho pustila.

,,Dneska jdu s Vicky na nákupy,“řekla jsem mamce mezi sousty.

,,Dobře, v kolik jdete?“ zeptala se mě a se skleničkou džusu a jídlem si sedla naproti.

,,Ve 3 a nevím v kolik dorazíme, ale nejspíš kolem 6,“ řekla jsem s plnou pusou špaget.

,,Dobře..teple se obleč. Dneska je venku chladno,“ řekla mamka s klidnym hlasem. Kývla jsem. Na mamce je skvělý, že nijak moc nic neřeší. A ani se jí nedivim. Přede mnou vychovávala Matthewa a Ryana a to pro ní musel být silnej oříšek. Ty dva, ačkoli jim je už skoro 19, se pořád chovají jako malé děti. Dojedla jsem špagety a šla uklidit talíř.

,,Půjdu se připravit, abych přišla včas,“ řekla jsem mamce a šla do pokoje. Po cestě jsem sebrala tašku do školy. V pokoji jsem si převlíkla triko a mikinu. Ráno jsem si vzala totiž věci, který jsem našla, takže to nebylo příliš pohodlné a šla jsem se učesat do koupelny. V koupelně jsem ještě vyspravila řasenkou řasy a šla jsem zase dolů. Táta akorát přišel z práce.

,,Ahoj tati,“ pozdravila jsem vesele.

,,Ahoj Tess,“ usmál se a prohlídl si mě, ,,ty máš rande?“ zděsil se trošku.

,,Ne nemám. Proč…?“zeptala jsem se nechápavě.

,,Že jsi tak vystrojená,“pořád si mě prohlížel.

,,Nejsem,“mávla jsem rukou, ,,to se ti zdá. Jsem úplně normálně vystrojená. Jdu s Vicky nakupovat, tak se zatím měj. Ahoj mami!“

,,Ahoj zlatíčko,“ozvalo se z kuchyně.

,,Tak si to užij,“ ozval se táta a já už byla na cestě na zastávku.

Čekala jsem jen chvilku než dorazila Vicky a obě jsme čekaly asi jen 2 minuty než přijel autobus. Nasedly jsme a jely jsme blíž k centru. Cestou jsme probraly vše možné. Od nejlevnějších obchodů až po to, co nejstrašnějšího na sobě měly celebrity. Vystoupily jsme, kde jsme potřebovaly a rovnou jsme vpadly do prvního obchodu s oblečením. Zkoušely jsme si toho hodně, ale nakonec jsem ulovila triko a džíny. Vicky mikinu a dvě trika. Pak jsme šly do dalších a dalších obchodů. Když už jsme měly pár tašek, rozhodly jsme se jít do té kavárny a dát si kávu. Vicky sestra měla pravdu. Byla luxusní a drahá, takže jsme se obrátily a šly jsme do parku, protože moc peněz nám už nezbylo a ještě jsme se chtěly jít podívat na boty.

,,To triko je naprosto senzační. Lepší jsem sehnat nemohla,“Vicky vytáhla triko s hvězdičkami s nápisy, které se z mého úhlu nedaly přečíst, ale bylo vážně pěkné. Šedé s černými a červenými nápisy. Lidi, co v parku seděli, hlavně ti starší, na nás divně koukali, ale to jsem nějak nebrala na vědomí.

,,Je fakt pěkné,“usmála jsem se, ,,ale na moje džíny nemá,“ ušklíbla jsem se a vytáhla svoje tříčtvrteční džíny.

,,No jo furt,“zadrmolila, protože jsem měla pravdu, ale usmívala se. Schovala jsem zase ty džíny. Když jsem se podívala na cestu, všimla jsem si kluka. O něco malo starší než já. Asi o 2 roky. Tipovala jsem ho na 18 a byl strašně krásný. Hezčího kluka jsem snad v životě neviděla. Špinavé blond vlasy mu trochu vlály okolo bledého obličeje a jeho oči měly zvláštní tmavě hnědou barvu, ale byly hluboké a naprosto dokonalé. Vicky si ho všimla taky, pak do mě strčila a zazubila se od ucha k uchu. Jen jsem zavrtěla hlavou a podívala se na Vicky.

,,Kudy musíme jít do toho obchodu s botami?“ zeptala jsem se, abych změnila téma, ale Vicky mi neodpovídala. Jen koukala nepřítomně za mě. Zamávala jsem jí před obličejem.

,,Vicky!“řekla jsem hlasitěji, pak se trochu pousmála a koukla se dolů do země. Trochu jsem se zamračila a najednou se přímo za mnou ozval krásný sametový hlas.

,,Katie?“

Autor: Denda, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 100 leté odloučení - 2. kapitola: