OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » 100 leté odloučení - 6. kapitola

24.03.2009 (17:17) • Denda • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1937×

Chtěla jsem jen na začátek napsat pár větiček. Moc děkuji za komentáře, i když vás to čte poměrně málo(beru to podle komentářů), tak se to fakt pěkně čte. Tohle je moje první(vlastně druhá, ale ta první byla jednodílná) velká povídka, kterou vypadá, že i dokončim:) Tak snad se vám bude líbit dál, i když tenhle dílek není nic moc..:)

A tady už je pokračování:

Ráno mě probudil křik. Vylítla jsem z postele a šla za tím křikem. Byly to dvojčata. Stáli v koupelně a stříkala na ně voda. Studená voda, protože to dostříklo až ke mně. Rozesmála jsem se a pak přiběhl táta. Zhrozeně se podíval.

,,Co jste to zase vyvedli?“ šel dovnitř zastavit ten proud vody. Kluci mezitím celý mokrý vylezli.

,,My ve sprše poslední nebyli,“řekli sborově.

,,Jen jsem vešel do sprchy a najednou to začalo stříkat, ani jsem se toho nedotkl,“podotkl Ryan, jak jsem si myslela. Pořád se snažím na nich najít nějakou neshodu, ale vůbec mi to nejde. Mám ale takový dojem, že Ryan má takovou menší skoro neviditelnou jizvičku na tváři z dětství a ta teď byla trochu vidět.

,,Jo jo fajn,“zabručel táta, kterému se to povedlo zastavit, ale také byl mokrý. Zasmála jsem se a odešla do pokoje se obléct a pak do mojí koupelny si vyčistit zuby a upravit se. Pak už jsem jen šla na zastávku. Vicky se už usmívala a těšila se až jí budu vyprávět.

,,Ahoj,“přivítala mě, ,,tak co? Užila sis včerejší den?“

,,Ahoj, no jasně. Užila,“usmála jsem se, ale připomnělo se mi to jeho objetí. Zase mě zamrazilo.

,,No…tak povídej. Už se nemůžu dočkat,“zubila se na mě.

,,Pozval mě na pohár a povídali jsme si tak různě o všem. O tom, kde všude byl a kam bych se chtěla podívat já a tak. Prostě jsme si jen povídali,“pousmála jsem se.

,,A?“ naléhala Vicky a už jsme nastupovaly do autobusu.

,,A nic. Vicky ještě ho zas tak dobře neznám,“otočila jsem oči v sloup a sedla jsem si. Ušklíbla se.

,,Takže ani malinkatá pusa?“ vykulila oči.

,,Ne,“zabručela jsem trochu otráveně, ,,ale pokud ti to udělá radost, tak jsem ho objala.“

,,Vážně? Fyzický kontakt. To je dobré znamení,“řekla pro mě až s moc přehnaným nadšením. Vicky se vedle mě usmívala a já jsem se ponořila do hlouby myšlenek. Nechtěla jsem Vicky říkat, že když jsem ho objala, tak že to bylo, jako kdybych objímala mrtvolu, i když moc krásnou a moc živou. Jak jí znám, stejně by to přešla s mávnutím ruky a nezajímala se o to, ale mě to nějak nedalo a prostě jsem na to musela myslet. Když to shrnu, tak mi pár věcí nesedělo. Byl ledový, jak led, když jsem se ho ptala, jak věděl, kde bydlím, tak trochu zaváhal, jako kdyby nevěděl, co odpovědět a jeho kůže byla až moc bílá. Moc krásně bílá. Rozhlédla jsem se po autobusu a viděla jsem dvě holky, jak na mě koukají a něco si špitají. Zaslechla jsem pouze: ,,Ano! On se baví s ní!“ Toho jsem si nějak dál ani nevšímala. Vystoupily jsme a první koho jsem spatřila byl Jesse.

,,Ahoj,“usmál se a podíval se na nás obě.

,,Ahoj,“řekly jsme sborově a já jsem se usmála. Kolem zrovna procházely ty dvě holky z autobusu a vypadaly, že na Jessem můžou jen oči nechat. Na mě vrhly takový nepřátelský a šly dál. Trochu jsem se zamračila a Jesse nadzvedl obočí.

,,Ale to nic,“mávla jsem rukou. Ani jsem si nevšimla, že Vicky zase zmizela. Usmála jsem se a podívala jsem se mu do očí. Měly tu svojí zvláštní tmavě hnědou barvu, kterou jsem snad v životě neviděla. Pomalu jsme se rozešli do školy.

,,Máš o víkendu čas?“zeptal se a já jsem se jen překvapeně podívala.

,,Mám, proč?“ i když jsem tušila, co bude chtít.

,,Mohli by jsme jít zase ven,“pousmál se.

,,Klidně a ráda,“ usmála jsem se. Skvělý, takže zase s tím nejkrásnějším klukem strávím možná i celý den.

,,Zítra? Ráno, že bych tě vyzvedl,“ podíval se po mě a už jsme zastavovali u mojí třídy. Lidi po nás trochu vyjeveně koukali, pár holek házelo nepřátelské pohledy, tedy na mě na Jesse až moc přátelské. Ignorovala jsem to.

,,Jasně,“přikývla jsem.

,,Dobře. Měj se,“mrkl na mě a už přicházela Vicky. Jesse mezitím zmizel za rohem chodby a já se připojila k Vicky.

,,Tak co Tess?“podívala se na mě a zase jí hrály ohníčky v očích.

,,Jdu s ním ven,“řekla jsem suše a došla k lavici a sedla si, ,,zítra,“ dodala jsem. Úsměv se jí roztáhl od ucha k uchu. Povzdychla jsem si, ale pousmála jsem se. Zazvonilo.

Pátek. To vždycky chodím do školní jídelny, protože nikdo není doma, aby navařil a mě se moc nechce vařit. Nebylo by to tím, že bych to neuměla to ne, ale prostě mě to moc nebaví. Taťka byl v práci, dvojčata měly baseballovém trénink, mamka chodila pravidelně každý pátek do kavárny za jednou svoji kamarádkou si popovídat. Takže jsem šla po škole do jídelny. Sedla jsem si s Vicky a dalšími kamarády na volné místo u stolu a všichni si povídali. Teda já jsem jedla, Vicky vyprávěla, všechny tři holky dychtivě poslouchaly a kluci se tam bavili o včerejším fotbale. Nic pro mě. Dala jsem si do pusy sousto salátu a rozhlédla se. Uviděla jsem Jesse u jednoho vzdálenějšího stolu s partičkou kamarádů. Všichni se momentálně smáli. Pak začali jíst až na Jesse. On ani tác neměl před sebou. Svraštila jsem obočí, otočila se zpátky a dala si další sousto do pusy. Zajímavé je, že Jesse jsem ani nikdy neviděla jíst. Začíná mi tu něco nesedět. Přece někdy jíst musí a ve škole obzvlášť, když máme kolikrát i moc hodin. Dojedla jsem salát a šla vrátit tác. Vicky mě následovala. Když jsme šly zpátky Jesse si mě všiml a pokývl hlavou a usmál se. Zamávala jsem se lehce a několik kluků se na mě obrátilo a zazubilo. Pak jsem vyšla na vzduch a šla s Vicky domů. Vicky zase vyprávěla, co budou dělat s Leeem o víkendu a že by jsme mohly my dvě taky někam zajít, ale když si uvědomila, že zítra jdu ven s Jessem, tak to stáhla zpátky. Došla jsem domů, rozloučila jsem se s Vicky a šla dovnitř. Už tam byl taťka.

,,Ahoj Tess,“ seděl v obýváku a přepínal kanály na televizi.

,,Ahoj tati,“ usmála jsem se a pak jsem prošla nahoru do pokoje. Odložila jsem batoh a sedla jsem si na postel. Zase jsem se zamyslela nad Jessem. Něco tu prostě nehraje a já zjistím co. Byla jsem odhodlaná to zjistit, ale vůbec jsem nevěděla, kde bych měla začít. Zamyšleně jsem přešla k počítači a začala psát referát na pondělí, abych to nemusela dělat v neděli.

Referát jsem dopsala asi kolem šestý, ale uběhlo to celkem rychle. Doma už byli všichni a já jsem se protáhla a unaveně zívla. Bylo to vyčerpávající. Nejen ten referát, ale i to přemýšlení o Jessovi mezitím. Sešla jsem dolů a přišla jsem přesně k večeři. Celá rodina už seděla u stolu, kromě mamky. Ona nandavala jídlo. Sedla jsem si na místo a podívala jsem se po ostatních. Ryan s Mathewem se záživně bavili o dnešním jejich tréninku a táta se jen zamyšleně díval někam do prázdna. Mamka nám všem dala porci a sama si sedla vedle mě. Začali jsme jíst.

,,Mami?“ozvala jsem se po chvilce.

,,Ano?“podívala se na mě a kousla do brambory.

,,Zítra mě vyzvedne kamarád a půjdu s ním ven,“ na tohle Ryan a Matthew zareagovali obdivným pískáním, ušklíbla jsem se na ně.

,,Dobře jen jdi,“usmála se a zamračila se na dvojčata. Ztichli a věnovali se dál jídlu.

,,Vrátím se asi odpoledne a někde se nejspíš najíme,“ objasnila jsem svůj čas příchodu, i když ne tak stručně.

,,Jasně. Žádnej problém,“usmála se a dojedla jídlo. Taky jsem dojedla a s tím, že jsem unavená jsem šla nahoru a rovnou pod sprchu. Pak jsem se oblékla do pyžama a po vyčištění zubů jsem šla do pokoje. Četla jsem si ještě a pak jsem jen tak ležela. Pořád jsem přemýšlela nad Jessem, ale nakonec jsem usnula. Byla jsem vyčerpaná.

Autor: Denda, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 100 leté odloučení - 6. kapitola: