100 leté odloučení - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tákže omlouvám se, že jsem nic tři dny nepřidala, ale přes víkendy to tak občas bude, ale zase mám dobrou zprávu, že jsem napsala tři kapitolky, takže se můžete na co těšit:) Jsou sice o něco kratší, ale myslím, že celkem záživné:)

30.03.2009 (21:45) • Denda • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1513×

Probudila jsem se okolo jedenácté. Teda probudil mě zvonící mobil. Podívala jsem se, kdo volá a zjistila, že je to Vicky. Zvedla jsem to.

,,Ahoj Tess, to jsem já Vicky,“ řekla vesele.

,,Ahoj,“zívla jsem.

,,Ty ještě spíš?“ zeptala se překvapeně, jakoby mě neznala.

,,Vicky je víkend. Vždycky spim dlouho. Co potřebuješ?“ zeptala jsem se, jinak by jsme se k tomu nedostaly.

,,Eh…jo no.. chtěla jsem se zeptat, jak si se včera měla a co Jesse?“ byla moc zvědavá a nápadná byla taky dost. Sedla jsem si na postel a rozhlédla se.

,,No… měla jsem se vcelku fajn,“odpověděla jsem stručně, ale lhala jsem trochu.

,,To je skvělý a řekl ti už něco? Líbali jste se? Povídej, chci všechno slyšet!“ nemohla se dočkat a já si jen neslyšně povzdechla. Nemůžu jí přece říct, co se stalo.

,,Nic se nestalo Vicky. Musela jsem jít domů,“zase jsem zalhala, ale ne tak moc. Domů jsem musela, teda…chtěla jsem domů.

,,A ani na rozloučenou nějakou pusinku jste si nedali?“ zeptala se trochu sklesle.

,,Ne. Vůbec nic,“zavrtěla jsem hlavou, i když to nebylo vidět a rozhlédla jsem se po pokoji, kde mám nějaký tepláky a tílko na doma.

,,Áha a sejdeš se s ním znovu?“ zeptala se s nadějí.

,,Jo zítra…snad,“řekla jsem, i když to taky nebyla zcela pravda. Kdo ví, jestli se mnou bude chtít mluvit.

,,Tak to je skvělý,“řekla zase radostně.

,,Vicky, musím končit. Volá na mě mamka, tak se měj,“ zase jsem lhala. Mamka na mě nevolala, ale znám Vicky, takže jsem jí řekla to nejdůležitější a teď to musím ukončit, jinak by ten rozhovor rozvíjela dál a dál.

,,Jasně, měj se,“položila to a já se šla převléct. Normálně by jsme měli něco jako rodina dělat spolu, protože je neděle a my jsme v neděli vždycky spolu, ale dnes to vypadalo, že máma a táta potřebujou někam jet. Když jsem sešla dolů, viděla jsem, jak se máma shání po pár věcech a táta netrpělivě čeká.

,,Ahoj Tess,“pozdravil mě taťka a vesele se usmál.

,,Ahoj, kam jedete?“zeptala jsem se zmateně, protože dneska na programu byly rodinné filmy.

,,Volala babička a máme se tam prý stavit. Má pro nás něco, takže chce, abychom tam přijeli, takže dneska filmy padaj,“pousmál se táta.

,,Jo fajn, nevadí,“usmála jsem se. Mamka se přihnala k nám a podívala se na mě a vlepila mi na tvář pusu.

,,Doufám, že tu s nima vydržíš,“podívala se k pošklebujícím se dvojčatům. Kývla jsem.

,,Neboj, zvládnu to,“usmála jsem se.

,,Tak dobře. My máme celkem naspěch, tak se mějte,“ zamávala jsem jim a oni odešli k autu. Pak vyjeli a zmizeli v zatáčce. Podívala jsem se na bratry.

,,Co máte dneska v plánu?“zeptala jsem se jich.

,,Zůstaneme doma a budeme…,“zamysleli se, „ a budeme hrát střílečky,“ šťouchli do sebe a už běželi nahoru do pokoje.

,,Fajn,“ řekla jsem si už pro sebe a šla se najíst do kuchyně. Vzala jsem si jen cereálie. Jak jsem tak jedla a pak uklízela nádobí, přemýšlela jsem o Jessovi. Byl tak krásný a dokonalý a já byla na vrcholu štěstí, když jsem s ním mohla mluvit, a pak mě zachránil před stromem a oznámil, že je upír. Tomu se ani nedalo věřit. Šla jsem nahoru a řekla si, že začnu s celkovým úklidem domu. Stejně jsem neměla, co na práci a tohle bylo dokonalé odreagování. I když moc ne. I při úklidu jsem na něj furt myslela a najednou mě napadlo, že jsem vlastně včera Jesse zastavila, když mi chtěl něco říct. Začala jsem přemýšlet, co chtěl říct, když vyslovil: ,,Víš Tess, když jsem tě spatřil poprvé, tak..." Začal jsem přemýšlet, co chtěl říct dál. Musím si s ním prostě promluvit.

Uklízela jsem asi dvě hodiny a pak jsem si šla unaveně lehnout a usnula jsem.

Vzbudil mě příjezd auta. Všimla jsem si, že za oknem se už stmívá, takže jsem tipovala tak půl sedmou. Šla jsem dolů a zrovna vešli máma s tátou. Nesli nějaký větší košík.

,,To vám babička dala?"zeptala jsem se a oba útrpně přikývli a položili košík. Babička nám vždycky dávala nějaké věci kdykoli, kdy jsme k ní přijeli, takže asi nevynechala ani tuhle návštěvu. Mamka s taťkou začali uklízet věci a já začala ohřívat jídlo. Jak rodiče vybalili, ozvalo se dupání a ve dveřích se objevili bratři. Zasedli jsme a dali se do jídla. Všichni si povídali o návštěvě a já je vůbec nevnímala. Přemýšlela jsem o zítřku, jak asi oslovím Jesse, abych si s ním mohla promluvit. Došla jsem k závěru, že asi za ním přijdu a nějak začnu, protože na nějaký předpřipravený proslovy jsem nebyla nikdy. Hned po večeři jsem pomohla mamce uklidit a pak jsem šla do sprchy. Po sprše jsem si vlezla do postele a četla jsem si. Kolem deváté jsem usnula.

Autor: Denda, v rubrice: Povídky » Na pokračování