OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » 8. Vůně sena

17.02.2010 (10:02) • Luna • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1091×

Znovu se chtěli pustit do práce, ale dřív než stačili naskočit do sedel zazvonil Ralphovi telefon. „Rain prosím?“ „Zdravím Vás pane Raine, volám z nemocnice Sv. Martina. Před chvíli k nám přivezli zřejmě ... vaši dceru?“ Bez rozmyslu souhlasil. „Lékaři ji uvedli do umělého spánku a připravují ji na operaci. Já bych od vás zatím potřebovala několik údajů, protože nemáme žádné její doklady.“ „Aha,“ nastala chvíle trapného ticha. „Pane Raine, já chápu, že jste zřejmě v šoku z toho, co se stalo, ale potřebovala bych číslo zdravotního pojištění vaší dcery.“ „Jo jo jistě,“ během hovoru došel k Sallyinu batohu a vytáhl z pěněženky katičku pojišťovny, nadiktoval sestřičce číslo a další důležité informace, které by měli vědět, například o její alergii na penicilin. „Sestro prosím Vás, řekněte mi, jak je na tom?“ Drsnému rančerovi se do očí hrnuly slzy. Opět se mu vybavil obraz bezvládné Sall. „Po operaci toho budeme vědět mnohem víc pane Raine. Teď Vás mohu jen ubezpečit, že vaše dcera je mimo ohrožení života.“ Najednou Ralpha napadla nejhorší varianta toho, co by se mohlo stát. „Dokážete...“ ta slova se mu zasekla v hrdle. Věděl, že to, co ho právě napadlo, by Sally nepřežila. „Dokážete zachránit,“ znovu se odmlčel, „ach bože...“ zhluboka se nadechl. Sestře došlo, která myšlenka ho rozhodila. „Zatím Vám nemohu slíbit, že nohu Vaší dcery dokážeme zachránit, ale moderní medicína již několikrát dokázala zázraky...“ snažila, se ho uklidnit, ale spíše nalila olej do ohně. „Jaké jsou šance?“
To už stál otci za zády Frank a důvěrně ho držel za rameno. Snažil se ho podpořit. Pak se z telefonu ozvala ta krutá pravda. „Nebudu vám lhát pane, je to padesát na padesát.“ „Děkuji vám,“ na více slov se nezmohl a tak raději telefonát ukončil. „Frankie...“ „Slyšel jsem to táto,“ pěvně se objali. „Ona to zvládne, jako bys neznal naši Sall.“ Otec se smutně pousmál a rychle hřbetem dlaně utřel jedinou slzu, která se mu spouštěla dolů po tváři. Poplácali se po zádech a nasedli na koně.

***

Večer byl temný a teplý. Pár minut po půlnoci nahnali posledního zdivočelého koně do ohrady nedaleko ranče. Ralph vyčerpaně sesedl z koně. Sotva se držel na nohou. Posadil se na zem a zády se opřel o ohradu. Cítil se příliš starý na to aby vstal, na to aby udělal cokoliv. „Ralphe zvedej se, pudeme domů.“ Trent stál nad ním a podával mu pomocnou ruku. Stále se cítil zahanben, tím co se mu stalo, ale pohled na krev nikdy nezvládal dobře. Mesíc se právě schoval za temný mrak, v krajině nastala naprostá tma, kterou narušilo slabé zablikání zvonícího mobilu. Opět volali z nemocnice...

Rozhovor sice trval jen pár minut, ale ostatním to připadalo jako celá věčnost. Nervózně přešlapovali, Ron chodil sem a tam a Frank se tiše modlil. Ralph konečně strčil mobil zpátky do kapsy. Na tváři měl naprosto nečitelný výraz. „Tak už nás nenapínej táto, jak její?“ Vyhrknul Tomas. „Už má po operaci, zatím jí ještě nechají spát, zřejmě to bude dost bolestivé až se probere, ale to nejhorší má zasebou. Lékaři zatím nejsou schopní určit, kdy se postaví na nohy, ale podle chirurga, který jí operoval, se to neobejde bez následků. Dopad koňského kopyta jí kromě zlomeniny vykloubil koleno, moc jsem mu nerozuměl ale prý došlo k přetrhání vazů. Už nikdy nebude chodit jako dřív, doktor říkal, že se zřejmě neobejde bez opory...“ odmlčel se. A nastalo hrobové ticho. Nikdo si nedokázal představit Sall s holí. „To jsou kecy, Sally by se nikdy nesrovnala s tím, že by byla mrzák,“ prohlásil Ron. „Jak to můžeš říct,“ okřikl ho okamžitě bratr. „Vždyť je to pravda. Ona je lvice, popere se s tim, uvidíte, že bude chodit...“ prohlásil sebevědomě Ron, znal ji dost dlouho na to, aby věděl, jak odhodlaná umí být.

Tiše se vkradly do domu, kde je čekalo nemilé překvapení. Když se potichu plížili před obývací pokoj nad schodištěm se ozval podivně známé cvaknutí. Světla se v tu chvíli rozsvítila. Do jednoho otočili zrak k hornímu patru. Nad schody stála Diana v noční košili a v rukou svírala nabitou brokovnici. Mířila přímo na ně. „Dino?“ manžel ji oslovil přísně přesto s mírným náznakem úsměvu, nikdy nepochyboval o tom, že by se o sebe jeho žena nedokázala postarat, a teď se o tom na vlastní oči přesvěčil. „prosím tě přestaň na nás mířit.“ „Ralphe?“ nevěřícně vykulila oči. „Chlapci, co tu dělaté,“ přelétla je všechny pohledem, poté si uvědomila, že nejsou v plném počtu. Takhle narychlo se ještě nikdy nevrátili, většinou si táboření a nahánění koní užívali co nejdéle to šlo. Od setmění tušila, že se něco muselo stát, protože nemohla usnout. Očí se jí hrůzou rozšířily. „Ralphe, kde je moje dcera?“ zbraň jí vypadla z rukou. Pevně se chytila zábradlí. Strach a paniku vystřídala náhlá nevolnost. Ralph k ní rychle vyběhl. Barva jejího obličeje se změnila ze světle růžové na nezdravě bledou. „Diano, Di, slyšíš mě?“ jednou rukou ji držel kolem pasu a druhou něžně pohladil po tváři. I po tolika letech svou ženu miloval stejně vroucně, jako když se brali. Zvedl ji do náruče, odnesl do ložnice, kde ji položil na postel. „Ralphe, kde je moje dcera?“ „Jen klid, naše dcera bude v pořádku, jen měla malou nehodu.“ Natáhla k němu ruku, chtěla ho pohladit po tváři, ale on její dlaň sevřel do své. „Nikdy si mi nelhal Ralphe, tak s tím teď nezačínej,“ pousmála se, měla ho dokonale přečteného. Ve zkratce jí vyložil co se stalo. Nechtěl se zabývat detaily, které by ji ještě více rozrušily. „A teď už spi drahá, zítra se za ní pojedeme podívat,“ políbil ji na čelo. Seděl u ní dokud nezačala klidně a pravidelně oddechovat. Pak sešel do obýváku.

Z baru vytáhl láhev dvanáctileté whiskey, posadil se do svého křesla naproti krbu a dopřál si doušek kvalitního alkoholu. Prožil příliš náročný den, než aby dokázal usnout střízlivý. Mlčky sledoval plápolající oheň. Jeho synové se vytratili do svých pokojů. „Můžu se připojit,“ za zády se mu ozval Ronův tichý přesto hluboký hlas. „Jistě,“ pokynul k baru, „nezapoměň si vzít skleničku, nerad piju sám.“ Ron si sedl do druhého křesla, bylo to jeho oblíbené místo, Ralph mu nalil. „Na tebe, Rone,“ v krku mu najednou narostl knedlík, který jen těžko polkl. „Slyšel jsem toho záchranáře, nebýt tebe, vykrvácela by,“ podíval se na něho vděčným, otcovským pohledem. Ron nesouhlasně zavrtěl hlavou, „všichni na tom mají svůj podíl, teda kromě mého bratra,“ snažil se situaci odlehčit. Ralph se přidušeně zasmál. „Na Sall,“ Ronova sklenice se přiblížila k té druhé, křišťál zvonivě zacinkal. S narůstajícím množstvím alkoholu v jejich krvi se uvolňovala jejich vzájemná konverzace.

Nakonec si zapálili i doutník. „Ralphe, řeknu ti jednu věc ...“ Ron už sotva mluvil. Jazyk se mu motal tak, že by ho střízlivý člověk stěží pochopil. Z úst mu vyšel obláček šedivého kouře, šlukoval a bylo mu to jedno. „Kdyby... kdyby byla ta tvoje dcera o něco starší, byla by to ideální manželka.“ Ralph se rozesmál. „Tak já ti teda taky něco řeknu,“ ani jemu už nebylo moc rozumět. „Kdybys byl o pár let mladší, byl bys ideální zeťák,“ spiklenecky na něj mrknul. Otočil lahev dnem vzhůru ale s nelibostí zjistil, že už ji dopili. „No co se dá dělat, zeťáku,“ vyprsknul smíchy, konečně z nich opadl ten příšerný stres. „načneme další,“ neptal se. Odpotácel se k baru a vytáhl další neméně kvalitní lahev whiskey...

Ani jeden z nich si nevšimlNiny, která vyšla z pokoje, aby zkontrolovala svého snoubence, ten se u ní po příjezdu stavil jen na skok aby se převlékl do čistého. Vyslechla si ten jejich rozhovor a ani v nejmenším se jí to nelíbilo. Ron přeci patřil jí. Nehodlala se o něho s nikým dělit. Rozhodla se, že ho hned ráno donutí odjet domů. Na patě se otočila a tiše vklouzla zpět do jejich pokoje. Mohla předpokládat, že mezi Sall a Ronem bylo něco víc. „Jak jsem mohla být tak hloupá,“ zlobila se sama na sebe. „Mělo mě to napadnout, když o ní tak pěkně mluvil. Prej že jí má rád jako sestru,“ napučeně si lehla do polštářů. Její ego však nijak neutrpělo na velikosti, byla si jistá sama sebou, věřila tomu, že si Rona omotala kolem prstu tím, že mu slíbila rodinu. Toužil po dítěti víc, než po čemkoliv jiném a to ona využila ve svůj prospěch. Její herecký výkon vyprávějící o bývalém partnerovi, kterého opustila kvůli tomu, že s ní nechtěl mít miminko, byl hodný oskara. Ale opak byl pravdou, kdykoliv viděla kočárek, div se neosypala. Nechtěla dítě ani za nic, té dokonalé lsti využila jen k tomu, aby se dostala k Ronovým bankovním účtům...
Oba podnapilí rančeři nakonec usnuli v křeslech...

Autor: Luna, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek 8. Vůně sena: