OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ach, Kate! - 1. - Začátek

05.02.2018 (12:00) • Pavla777 • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1432×

Sakra, dneska vůbec nestíhám! nadávala jsem si v duchu a uháněla od autobusu k té obrovské budově. Dnes jsem tam měla pohovor. Byla to budova jedné z největších firem ve městě a já tam jdu žádat o stáž. Aspoň jsem si myslela, že jdu žádat o stáž. Ten stavební objekt přede mnou měl dvacet pater.

Jmenuju se Kate Swiftová. Právě jsem dodělala vejšku a mám diplom z ekonomie a obchodu. Žiju v obřím městě jménem New York a zrovna dnes ho proklínám, jinak ho samozřejmě miluji. Jak jinak. Vždy se tu něco dalo dělat.

Vyběhla jsem jako šílená do pár schodů před budovou. Kafe v mé ruce se jen tak tak drželo v kelímku. Ještě abych se polila. To bych nedostala už ani brigádu. V této firmě se vždy koukalo na vzhled a upravenost. Pohledem jsem tedy střežila kelímek v mé ruce a nevnímala okolí.

Zničehonic jsem skončila na zemi. Bolelo mě čelo a ruka. Zmateně jsem se rozhlížela, co se stalo. Přede mnou se skláněl nějaký muž a košili i sako měl od mého kafe. Zírala jsem na něj s pusou dokořán. Hned za ním bylo slunce, takže jsem viděla jen siluetu. Oči mi začaly slzet z toho pohledu.

„Jste celá?“ zeptal se ledovým hlasem a já jen němě přikývla hlavou. Blbá otázka, jen jsem upadla a nevšimla jsem si, že kdyby pode mnou byla pila cirkulárka, která by zapříčinila rozdělení mého těla na několik částí. „Pojďte, pomůžu vám na nohy,“ nabídl mi ruku. Konečně ho napadlo něco normálního. Můj pohled padl na mé oblečení, už nevypadám tak reprezentativně, jak jsem si plánovala. Do háje! Po smutečním obřadu pro můj vzhled jsem zvedla víčka a začala zkoumat cizince přede mnou. Byl to sexy mladík v na první pohled extra drahém kvádru, které bylo kvůli mně zničené. Kde na to vezmu?!

„Já… moc se omlouvám, tu košili a to sako vám samozřejmě zaplatím," nemusí vědět, že na to nejspíš nemám. „Ještě jednou se moc omlouvám, spěchám na přijímací pohovor. Dnešní ráno je obří katastrofa. Opařila mě sprcha, spálila jsem si jazyk o kafe, nestihla autobus a teď tohle. Já… vím, že vás to určitě nezajímá, ale já vždy chodím včas a raději i s předstihem. Dnes nestíhám. A to z jednoho konkrétního důvodu. Ráno mi volala paní personální, že u pohovoru bude i ředitel, a já jsem tak strašně nervózní! Myslela jsem, že budu někde zavřená v kanceláři a dělat grafy a tak. Čísla mi jdou, mám ráda práci v kanceláři... Ale já mám být asistentka ředitele! To mám diplom s vyznamenáním, abych nějakému náfukovi vařila kafe? No řekněte, je to fér? Tady máte mé číslo, zavolejte mi, až budete mít účet z čistírny. Doufám, že nejdete na nějakou důležitou schůzku...“ mlela jsem páté přes deváté a přitom psala na malý papírek z kabelky své telefonní číslo. Pan Cizinec mě trpělivě poslouchal a převzal si ode mně papírek od žvýkaček s mými konaktními údaji.

„Myslím, že jste říkala, že jdete pozdě,“ upozornil mě ten krásný muž, počkat, kdy jsem si všimla, že je krásný? Sexy jo, ale i krásný?

„Ano, děkuji. Zde je mé číslo," ukazovala jsem na papírek v jeho elegantně dlouhých prstech, mohl by být pianista. „Zavolejte mi, kolik stála čistírna nebo nové oblečení. Ještě jednou se moc omlouvám. Je mi to strašně líto, ale teď mě už omluvte,“ vydrmolila jsem ze sebe a znovu se rozeběhla k budově. Tentokrát jsem se rozhlížela na všechny strany, jako když se snažíte v New Yorku přeběhnout silnici za největší dopravní špičky.

Výtahem jsem dojela do dvanáctého patra, kde se podle recepční bude konat můj pohovor. Celé to patro je personální oddělení, velká firma se rovná hodně zaměstnanců, a tím pádem velké oddělení. Proboha, o čem to zase přemýšlím! Nervózně jsem si hrála s taškou a podupávala nohou. Pár lidí se na mě divně podívalo. Ignorovala jsem je. Co když mě nevezmou? Jak zaplatím nájem? Kam jinam pošlu životopis? Možná bych měla začít přemýšlet o jiné firmě, kde ze mě neudělají hej ty, pojď sem a tam, dones kafe, dojdi do čistírny... Kate! Přestaň už, zatím nic nevíš!

Ani jsem se nenadála a seděla jsem v zasedací místnosti a se mnou čtyři lidé, všichni v nejdražších hábitec, nikdo z nich asi nebude jako Ronald Weasley. Čekalo se jen na hlavu této instituce, na samotného Brumbála. Tedy, to by spíše sedělo na dřívějšího ředitele, ale nějaký pátek to tu už přebral jeho syn a ten se zatím neráčil dostavit. Určitě to byl nějaký hrdopýšek, který všude chodí pozdě.

Seděla tu nynější sekretářka ředitele, hlavní personální, mzdový účetní a sekretářka personálního, ta, která mi volala. Takže dvě ženy a dva muži. Cítila jsem se z nich nesvá. Možná za to mohlo mé chaotické ráno.

Jménem jsem znala jen sekretářku ředitele, Andreu. Nebyla vůbec milá. Hned mě seřvala, že jdu o pět minut pozdě, a nezapomněla opomenout, že budu dělat pod ní. Ona to prý všechno nestíhá, zajímalo by mě, co má tahle nejlepší kamarádka blonďaté barbií za práci. Dlouhovlasá Andrea měla totiž na ksichtíku tunu make-upu, kostýmek od Gucciho a šíleně dlouhé pestrobarevné drápy.

Začala jsem uvažovat, co taková asistentka ředitele má na práci a zda je to to samé, co sekretářka. Ráno mě to nenapadlo, ale když jsem viděla Andreu, začalo mi to vrtat hlavou. Je sekretářka to samé, co asistentka? Andree jsem nějak nechtěla věřit. Protože kdybych měla dělat část její práce, byla bych druhá sekretářka. Třeba se ten personální jen spletl. Budu šéfovi vařit kafe, zvedat telefony, vyřizovat vzkazy a tak dál? K čemu jsem potom tolik dřela na diplomu?

Za mými zády se otevřely dveře. Neotáčela jsem se, stále jsem seděla čelem k usazeným lidem a nervózně si mnula ruce. Konečně jsem zahlédla nově příchozího. V tu ránu by ve mně krve nedořezal. Málem jsem nechala pusu dokořán. Byl to ten muž, do kterého jsem vrazila. Musela jsem být rudá až na zadku.

„Pane řediteli,“ vyskočila hned Andrea a zírala na jeho špinavou košili, sako měl sundané a přehozené přes ruku.

„Andreo, sako i košili mi donesete do čistírny, ale než tam půjdete, tak mi z kanceláře doneste čistou náhradní… hned,“ promluvil mrazivě přísným hlasem, až mě zamrazilo v zátylku. Krve by se ve mně člověk nedořezal, možná na tvářích, protože ty byly rudé, ale to už jsem vám říkala.

„Pane Blacku, myslela jsem, že budu u výběru mé pomocnice,“ zdráhala se Andrea odchodu. Ještě u toho pohodila svými vlasy a zamrkala na Cizince, tedy pana Blacka.

„Tak to můžete klidně jít, dnes se žádná vaše pomocnice vybírat nebude. Sekretářka a asistentka jsou dvě různé pracovní pozice. Musím vás zklamat, Andreo. Ovšem to byste měla vědět. Teď mi, prosím, můžete dojít pro tu čistou košili. Tahle už dost studí. Děkuji,“ odbyl ji a zaměřil svůj pohled na mě. Zaraženě jsem mu pohled oplácela. A ještě víc zčervenala. Jo, teď jsem byla určitě i červená na zadku.

Andrea nakonec neochotně odešla a nezapomněla se na mě při odchodu pořádně zamračit. Ještě mě nepřijali a už tu mám nepřítele. Super! Takže jsem nakonec měla pravdu a asistentka je něco víc než sekretářka.

„Takže, slečno Swiftová. Jste tu na doporučení děkana z vaší univerzity. Četl jsem vaši konečnou práci o naší firmě. Velmi zajímavé a kvalitní čtení. Vyhrála jste plno ekonomických soutěží a vydala již knihu o ekonomii, tu si také rád přečtu... Máte jisté nadání, pokud jste to psala vy. Vše si tu teď ověřím pár otázkami. Jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj. Já raději rovnou přijímám kvalitní a nadané pracovníky. Je pak méně práce se smlouvami... Á, Andreo, děkuji.“ Nervózně jsem se dívala na svého možná budoucího šéfa. Byl to kus. Možná tak o pět let starší než já, ale už toho tolik dokázal! I když já také nejsem nezkušené kuře. Ta kniha mi dala pořádně zabrat.

Pan Black se přede mnou začal svlékat. Raději jsem se nervózně dívala jinam, ale ty jeho břišní svaly nešly přehlédnout. Oči se mi vždy stočily k jeho polonahé postavě. A on mě při tom začal sledovat. Kate! Je to tvůj možná šéf! Neslintej! Těkala jsem pohledem všude možně, jen abych nekoukala na něj. Andrea sebrala jeho sako a čekala i na košili.

„Počkejte, Andreo,“ zastavil ji, když si zapínal knoflíčky, ale nedopnul je. „Ta kravata je také špinavá a tady v kapse mám něco důležitého,“ došel k ní a z kapsy u saka vyndal papírek s mým číslem. Sakra!

Po tom, co Andrea odešla, se mě začal ptát na mé ekonomické názory a ekonomické vědomosti. Ke konci rozhovoru se už začal usmívat a já se také konečně uvolnila. Přešel z ekonomiky do mého soukromí.

„Byla jste tu na praxi a dokonce znovu i na stáži. To se vám u nás tak líbí?“ zeptal se s uličnickým úsměvem. Zdá se mi to, nebo mě tu balí? Ale to je blbost, měla bych vypnout svou fantazii.

„Když se ptáte takto, tak líbí. Baví mě tento směr obchodu a ekonomiky.“

„Hm… máte přítele?“ zeptal se mě nakonec a já na něj zůstala němě koukat. Nepřehání to? Že by mě vážně balil?

„Ne, nemám, a nevím, jaký to má vliv na mé přijetí,“ sdělila jsem nepříjemným hlasem. Začínal mě štvát.

„Právě jste přijata. Pokud byste měla přítele, nevěnovala byste se své práci celým svým časem. A já potřebuji, abyste byla k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Nebojte, budete náležitě peněžně odměněná. Zatím se tu zaučíte, a až si budu jistý vašimi kvalitami, nastoupíte na plný úvazek. Doufám, že mi teď neřeknete, že odmítáte.“

„Přijímám,“ vykřikla jsem nadšeně. Až moc nadšeně a až moc nahlas. Znovu, sakra!

„Ani nevíte výše své měsíční mzdy,“ smál se mi Black a ostatní se k němu přidali, doteď tu jen spali.

„Nevadí, vždy jsem chtěla tuto práci a věřím, že jako asistentka ředitele si nebudu muset stěžovat na svůj plat. Již jako brigádníkovi mi bylo dobře placeno, a to jsem neměla skoro žádnou zodpovědnost,“ odpověděla jsem také s úsměvem. Já jsem přijatá! Jupí! Teď budu mít na jeho účet za čistírnu, he.

„Dobrá, dostanete všechny papíry s sebou. Charlesi, připrav to. Pokud jsi to nepřipravil mezitím, co jsi tu nevnímal. Já zatím slečnu Swiftovou provedu po firmě. Ukážu vám vaši kancelář. Věřte mi, z dvacátého patra je krásný výhled... Pokud se nebojíte výšek, ovšem.“

„Omlouvám se, jestli budu vlezlá, ale proč jste toto místo nenabídl někomu z firmy a berete mě hned ze školy na tak vysokou pozici?“ nedalo mi to, musela jsem se zeptat.

„Protože dokud jsem nečetl vaší práci, neměl jsem v plánu shánět asistenta. Přece si nenechám proklouznout mezi prsty člověka, jako jste vy, slečno Swiftová,“ vysvětlil mi a postavil se. Šla jsem jeho příkladem a podala si s ním i s ostatními ruku. Pan personální jménem Charles mi rovnou podal štos papírů. Byla tam smlouva snad na deset stran. Jen jsem nakoukla na částku mzdy a málem spadla na zadek. První tři měsíce budu mít padesát devět tisíc dolarů. Pak mi bude plat zvednut podle vykonané práce.

„Dočetla jste se něco, s čím nesouhlasíte?“ zeptal se posměšně Black. Musela jsem vypadat opravdu ohromeně.

„Vůbec nic. Předtím jsem se trefila, jen jsem nečekala tu částku. Hádala jsem jinou,“ přiznala jsem ostýchavě.

„Je moc nízká?“ zeptal se pan Charles a Black zadržoval smích. Musela jsem vykulit oči.

„Ne, zbláznil jste se?“ zírala jsem na něj, jako by spadl z Marsu.

„No, budete muset být k dispozici čtyřiadvacet hodin denně. Jezdit na pracovní cestu. Práci si brát i domů, pokud to bude nutné. Takže nebudete mít žádný soukromí život a tak dále. Budete stejně osamělá jako já a další v mé firmě, opravdu to chcete podstoupit?“ rejsnil pořád do mě Black.

„Stále mám tři měsíce zkušební lhůtu, pane šéfe, nevidím žádný problém to aspoň vyzkoušet. Klidně hned tu smlouvu podepíšu. Nevidím důvod této firmě nevěřit, již jsem tu podepisovala podobnou smlouvu... Ale pro jistotu si ji raději přečtu. Jak jste to říkal? Důvěřuj, ale prověřuj?“ usmála jsem se a smlouvu schovala se vším do kabelky. Ještě že mám obří kabelku a smlouva do ní zapadla, jako by to byla bezedná kabelka mé oblíbené Hermiony.

„Začínáte se mi líbit. Teď jdeme... Děkuji vám za pomoc. I když jste tu jen ztráceli čas, Charlesi,“ smál se Black a mě popostrčil do dveří. Vyšla jsem tedy na chodbu a šla s ním do výtahu.

„Ještě jednou se omlouvám za to ráno. Za oblečení i mé blábolení. Doufám, že jste to nebral osobně,“ špitla jsem potichu, když jsme stáli ve výtahu a jeli do dvacátého patra.

„Uděláme za tím černou tlustou čáru. Jako by se to nestalo. Aspoň jsme se zbavili Andrey,“ prohlásil s tvrdou maskou. Čekala bych, že se bude smát.

„Vy nemáte svou sekretářku rád?“ vypadlo to ze mě rychlostí blesku. To, že je teď milý, neznamená, že můžeš plácnout vše, co máš na jazyku, kozo. Kdybych mohla, plácnu se do čela.

„Teď nevím, jak to myslíte? Je hezká, ale úplně vypatlaná, a všude by chtěla být. Je dokonce pyšnější než já. A to je jen sekretářka, a já jsem ředitel a majitel v jednom,“ při mluvení se mračil a díval do zrcadla, které bylo na stěně výtahu.

„Už teď mě vraždila pohledem. Asi čekala, že budu místo ní vařit kafe,“ šeptla jsem tiše. Začala jsem si dávat pozor na mou nevymáchanou hubu, aspoň zčásti.

„Toho si nevšímejte. Vidí ve vás konkurenci, nic jiného. Jdeme,“ výtah se zastavil a vystoupili jsme v hale, kde za pultem seděla Andrea. Hned, jak uviděla Blacka, tak vyskočila a šla mu naproti.

„Sako a košile budou zítra. Kravatu máte ve skříni. Volal Jeremy May, máte mu zavolat ohledně nějakého auta. Prý si ho můžete vyzvednout. Dále volala vaše matka, prý se jí neozýváte už celý týden. Dáte si kávu?“ Andrea srovnala rychlý krok našeho šéfa a vše na něj drmolila takovou rychlostí, že jsem ji skoro nestíhala.

„Slečno Swiftová, dáte si kávu?“ zeptal se mě Black a zničehonic zastavil, že jsem to málem do něj znovu naprala.

„Ne, děkuji,“ pípla jsem ustrašeně, protože se strašně mračil.

„Slyšela jsi, Andreo, kafe nechceme. Na to auto zavolejte, že ho vyzvedneme, je zde pro slečnu Swiftovou. Matce zavolám sám a oblečení mi zítra doneste do skříně. Ještě něco?... Tím pádem nechci být rušen, mám tu se slečnou Swiftovou nějakou práci,“ opět mluvil mrazícím hlasem. Měla jsem z něj husí kůži, dokázal být dost odměřený. Zdálo se to jen mně, nebo poslední věta měla dvojsmysl? Na co tu, proboha, myslím! Zasloužila bych si pořádnou facku, anebo aspoň studenou sprchu.

„Samozřejmě, pane,“ prohlásila Andrea a mě probodávala ještě větším vraždícím pohledem, než o pár pater níže. Už bych byla dávno mrtvá, kdyby to šlo. Smrtka by se od ní měla co učit.

Black otevřel dveře do obří kanceláře, která byla v rohu budovy, takže tam měl dvě stěny prosklené. Zůstala jsem jen koukat. Prošla jsem dovnitř a uprostřed místnosti se zastavila. Měl tu pracovní stůl, gauč, stůl a křesla a obří skříně. V některých skříních byly papíry a v jiných jeho oblečení.

„Líbí?“ zeptal se mě a já jen němě kývla. „Budete mít podobnou, je hned vedle. Pak se tam půjdeme podívat. Je trošičku menší a má jen jednu stěnu prosklenou. Doteď byla nevyužita.“

„Ehm… já dostanu auto?“ zeptala jsem se po chvíli. On si u zrcadla zatím vázal kravatu. Jeho ruce se zastavily při vázání kravaty a pohledem spočinul na celé mé maličkosti.

„Samozřejmě, budete jezdit na schůzky a tak. Dostanete pracovní auto, parkovací místo u firmy, pracovní mobil, notebook, zálohu platu, abyste si nakoupila nové oblečení. Nic proti vašemu vkusu, ale jak už jsem řekl, budete se mnou chodit na obchodní schůzky, takže musíte mít oblečení světově známých značek. Je to povinnost, máte to napsané ve smlouvě. Kupte si dva, no, s vaší šikovností aspoň tři kostýmky, dvoje šaty a nějaké boty k tomu. To bude pro první měsíc stačit, pak si dokoupíte nové a zase nové a tak dál. Teď se jdeme podívat na vaši kancelář,“ rozhodl za mě, když si dovázal kravatu, a já se začala cítit nesvá. Proč mě přijal, když teď prohlásil, že jsem nešikovná? Pořád má nasazenou tvrdou masku a jemnou vrásku mezi očima. Proč dole byl samý smích a teď se tváří takhle?

„Proč jste mě přijal, když jsem nešikovná?“ nevydržela jsem to a štěkla na něj. Už sahal po klice, ale ruku zase spustil a otočil se na mě. Jeho obličej se vůbec nezměnil. Stále se mírně mračil.

„Protože máte dobrý mozek, což se u žen nevidí tak často, tedy aspoň já nemám to štěstí. Někteří klienti raději spolupracují se ženou a někteří zas ženám nevěří. Budeme skvělý vyvážený tým. Teď se jdeme  podívat na vaši kancelář. Můžete si ji předělat k obrazu svému.“

Tiše jsme přešli do vedlejší místnosti. Na Andreu jsem se raději ani nepodívala. V myšlenkách mi létalo úplně něco jiného. Čekala jsem, kdy se probudím a zjistím, že to byl jen sen. Nové auto, mobil, notebook a další věci. Nemůžu tomu uvěřit. Oproti tomu šéf, který vám rozkazuje a na nic se vás nezeptá. Jo, je to vyvážené.

Další místnost byla opravdu o trochu menší, ale byla útulná. Gauč jsem měla v oranžové barvě a stěny byly vymalovány bílou, oranžovou a mezi tím černé ornamenty. Moc se mi to líbilo. Celkově byla sladěná a praktická. A hlavně působila pozitivně.

„Tak co?“ zeptal se nevrle Black, ale já si jeho tónu nevšímala.

„Čekám, kdy se probudím,“ prohlásila jsem a on se začal smát, ale vůbec to nebyl pravý veselý smích, spíše výsměch.

„Zatím si tu sedněte a přečtěte si smlouvu a další podklady. Já si musím něco vyřídit. Až tu smlouvu podepíšete, pojedeme vyzvednout auto a další prkotiny. Zatím,“ rozloučil se rychle a já si sedla za stůl na bílou vysokou židli. Byla strašně pohodlná.

Smlouvu jsem studovala tři čtvrtě hodiny. Měla jsem dostat auto, kartu na naftu, iPhone, notebook i s přístupem do databáze firmy, kartu pro vstup do uzavřených prostor zde ve firmě, třicet tisíc na nákup oblečení na první měsíc, parkovací místo před budovou a plno volňásků do různých podniků. A co hlavně, VIP vstupy do většiny barů ve městě. To bude mít Gregory s Kristen radost.

Gregory je můj nejlepší kamarád a nemusím mít strach, že by si na mě něco zkusil. Je to gay, takže všechny nákupy probíhají s ním. I teď půjdu s ním. Konečně se bude moci rozšoupnout. On studoval návrhářskou školu a teď se snaží někde uchytit. Zatím má smůlu, ale já ho po dvou měsících finančně podpořím a on si otevře vlastní podnik. Takový byl plán. On mi pak bude darovat světaznalé jedinečné kousky oblečení.

Smlouvu jsem podepsala a šla ji odevzdat Blackovi. Jakmile jsem vyšla z kanceláře, Andrea mě propálila pohledem, nevšímala jsem si jí a chtěla zaťukat na druhé dveře.

„Nechoď tam, nechce být rušen!“ seřvala mě Andrea a já se na ni otočila s obočím nahoru. Zaprvé, odkdy mi tyká, a za druhé, řekl, ať přijdu.

„A co mám podle tebe dělat? Dnes jsem tady měla být jen na pohovor a už se tu zabydluji, takže chci aspoň vědět, kde co je. A šéf mi slíbil, že mě tu provede, pokud nemá čas, ať mi někoho přidělí! Nebudu tu ztrácet čas na zadku, když můžu něco dělat,“ rozčílila jsem se už. Andrea mu lezla do zadku a bylo to krásně vidět. Nejspíš ho i balila, pokud spolu rovnou nespali. To poslední by vysvětlovalo ty vraždící pohledy. Prostě jen žárlí.

„Co se tu děje?“ vylezl ze dveří Black a já měla zvednutou ruku přesně na jeho obličej. Rychle jsem paži spustila dolů podél těla.

„Sekretářka mě k vám nechce pustit. Smlouvu mám podepsanou, a pokud po mně nic nechcete, tak bych šla. Jestli mám zítra nastoupit, musím si nakoupit oblečení, a hodil by se mi ten notebook, abych zjistila, jaký obchod se zrovna uzavírá. Ať se doma připravím,“ vyříkala jsem můj malý seznam v mé hlavě a on si mě měřil pohledem.

„Fajn, podepsanou smlouvu zaneseme na personální, vezmeme to přes účetní oddělení, ať nám vyplatí tu hotovost, a pak přes IT oddělení pro všechnu elektroniku. Pokud nespěcháte, můžeme vyzvednout i vaše nové auto. Máte ho kde doma parkovat?“ usmál se na mě a zabouchl za sebou dveře od jeho kanceláře. A tak jsem s ním vyrazila na výlet po zařizování.

$$$

„Gregory!“ zastavila jsem u chodníku se staženým okýnkem, když jsem zahlédla mého přítele, jak mává na taxi. Zůstal nevěřícně koukat na auto a až pak si všiml mě. Ústa se mu otevřela v úžasu.

„Kate?“ zeptal se pro jistotu a zíral dovnitř auta.

„Zavři papulu a naskoč si. Jsem přijatá, musíme na nákup oblečení za třicet tisíc,“ vybafla jsem na něj a rychle dávala svou kabelku na zadní sedadlo.

Rychle otevřel dveře a naskočil si. Kdybych ho neznala, řekla bych, že je v pohodě. Prozradila ho jen nepatrná vráska v obličeji, usilovně přemýšlel. Nedůvěřivě si mě nakonec přeměřil, ale pak roztáhl ústa do širokého amerického úsměvu. Udělala jsem na něj dojem.

„Gratuluji, takže jsi jeho pravá ruka! Já si to myslel. Co sekretářka, tu může dělat kdejaká slepice, ale asistentka. Jo, ta musí mít pořádný mozek, a ty ho máš, Katie. Super kára, to je firemní a oni ti ji hned půjčili?“

„Ta je moje, Gregu. Ani jsem nepodepsala smlouvu a už měl zařízenou koupi tohoto auta, mimochodem je to Audi R8. Ani nechceš vědět, kolik stálo. Prý musím reprezentovat firmu. Dále mám notebook značky Mac a iPhone X! Já si pořád myslím, že sním. Ehm… Kam to bude, pane?“

„Chtěl jsem do školy. Musím si zařídit věci okolo koleje. Zatím jsem nestihl sehnat byt a oni mě už vyhání. Nechce se mi vracet domů. Táta má furt připomínky kvůli mé orientaci… Promiň, kazím ti tvou radost,“ řekl nešťastně, když už seděl v mém autě, a já se rozjela směrem univerzita.

„To bude dobré, něco vymyslíme. Co bych tu bez tebe dělala?“ usmála jsem se na něj povzbudivě a usilovně přemýšlela.

U školy jsem byla hned, túrovala jsem auto, kde se dalo, a Gregory si užíval jízdu. Dokonce zapomněl na své trápení. Kdyby tak mohl bydlet se mnou. Počkat, vždyť může!

„Gregu,“ oslovila jsem ho, než stačil vystoupit, „já vím, kde budeš bydlet. Že mě to nenapadlo hned. Má spolubydlící se stěhuje. Sice už týden, ale dnes měla odvézt poslední věci. Říkala to už před měsícem. A já mám teď práci, takže utáhnu nájem sama, proto jsem na to nemyslela. Co ty na to? Nastěhuješ se ke mně?“

„To by bylo skvělé!“ vypískl a hned mě objal. Není nad to udělat kamarádovi radost.

$$$

Gregory mě tahal z jednoho nóbl obchodu do druhého. Jakmile jsem řekla, kde pracuji, hned si mě hýčkali a strojili jako panenku. Greg si to užíval a na truc si něco také vyzkoušel. Nakonec mě ještě přemluvil, že zajdeme i do kadeřnictví. Stříhal mě gay Jack. Podezřívala jsem Grega, že po něm jede. A proto jsem si neodpustila rýpanec, jakmile jsme odešli. Co bych to byla za kámošku, na tohle tak zapomenout, cha.

„Půjdeme oslavit konec školy a tvé přijetí. Už jsem psal Kristen. Přijde k tobě do bytu. My se ještě stavíme pro mé věci na koleji, aspoň to nejhlavnější. Co ty na to?“ vykládal mi nadšeně Gregory. Mile jsem se na něj usmála a zapřemýšlela.

„Jen tě musím upozornit, že do mého auta se toho moc nevejde. Někde seženu větší. Black má určitě obří SUV. Třeba mi ho půjčí,“ dělala jsem si srandu a nastartovala auto.

$$$

Alkoholem se mi už pletly nohy. Měla bych přestat pít, zítra jdu do práce, sice až na půl osmou, ale to nevadí. Jak jsem tak uvažovala, tak jsem do někoho vrazila a vylila pití, které jsem držela. Naštěstí se vylilo na zem a ne tomu druhému na oblečení. To už mám dnes za sebou. Počkat, ten oblek znám. Opatrně jsem zvedla hlavu. Ale ne!

„O… omlouvám se,“ vykoktala jsem ze sebe a nemohla na něj přestat zírat. Zkoumavě si mě prohlížel.

„Katie, už zase do někoho dneska vrážíš? Musíte ji omluvit, má co oslavovat. Dnes dostala svou vysněnou práci, i když měla od rána den blbec. Moc se za ni omlouvám. Katie, pojď, najdeme stůl,“ táhl mě od toho muže Gregory.

„Ehm… Gregory, tohle je můj nový šéf,“ špitla jsem a ukázala na toho velikána, do kterého jsem dnes už podruhé vrazila.

„Cože?!“ vyhrkl Gregory a otočil se zpět. „Asi bychom měli vypadnout.“

„Slečno Swiftová, představíte mi vašeho přítele?“ došel až k nám a měřil si nás přísným pohledem.

Hlasitě jsem polkla. Že bych dostala hned padáka? Nakonec jsem to hodila za hlavu a představila je.

„Pane Blacku, toto je můj jediný budoucí manžel Gregory Rodriges. Bude se mnou teď bydlet,“ usmála jsem se na Grega a na Blacka se raději ani nepodívala.

„Dnes jste u pohovoru říkala, že přítele nemáte,“ ozval se hned Black a z jeho hlasu mi naběhl mráz po zádech. Najednou jsem vystřízlivěla. Ten hlas byl dost mrazivý a já se pod tím náporem přikrčila.

„Ze mě nemusíte mít strach, pane Blacku. Tedy pokud nejste na kluky, to bych si dal říct, jste pořádný kus chlapa,“ zaculil se na něj Gregory a mně spadla brada dolů. Jaký zase strach? Co to Gregory kecá? Vždyť těch kosmopolitanů tolik nebylo!

Do toho přišla i Kristen a dožadovala se pozornosti, takže jsem ji představila také. Tentokrát jsem vtípky vynechala.

„Velice mě těší, pane Blacku. Já jsem teď redaktorka ekonomického plátku jménem Inflace. Myslíte, že bychom se v budoucnu mohli domluvit na rozhovoru?“ začala hned Kristen a mně zamrzl uměle vytvořený úsměv na tváři.

„Tak dost. Gregory, připadá ti pan Black jako gay? A Kristen, se svým rozhovorem za ním přijď do kanceláře. Pane Blacku, omlouvám se, že jsem do vás opět vrazila. Opravdu to nedělám naschvál, teď nás omluvte, než vás tihle dva oslintají. A to myslím doslova,“ omluvila jsem se mu a ty dva chytila, abych je odvedla, ale zastavila mě ruka na rameni.

„Počkejte přeci,“ smál se mi Black za zády a já se nejistě otočila, „máte si kde sednout?“ Ten chlap je náladovější než ženská, která má své dny.

„Někde se místo přeci najde,“ vypadlo z Kristen rychleji, než jsem ji stačila zastavit.

„Pojďte. Zvu vás všechny tři na drink k VIP stolu. Nebo vás tu je víc?“ zeptal se Black normálním hlasem a podíval se po nás třech.

„Jsme jen my tři. Vaší nabídku přijímáme, že, Katie?“ radovala se Kristen a mě polilo horko. Opatrně jsem se podívala na mého nového šéfa.

„Nevyhodíte mě hned, že ne?“ zeptala jsem se ustrašeně a on se začal strašně smát. Dostal přímo záchvat smíchu. Bylo mi skoro až do breku. Vzal mě za ruku a už mě vedl někam přes parket. Do jaký bryndy jsem se to zase dostala!

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ach, Kate! - 1. - Začátek: