Albínka 1. Katrine di Pirstori 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak po strašně, ale strašně dlouhé době je tu další díl. Omlouvám se, ale neměla jsem přístup k netu. Tak tenhle díl: Kate málem zabijí, ale zachrání ji... Hádejte kdo?

08.07.2010 (17:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1574×

Letěla jsem nočním vzduchem jako duch. Scott mi zmizel z doslechu už hodně dávno a já se rychlostí tornáda blížila ke svému domova..

Kolem půlnoci jsem dorazila do zahrad kolem našeho panství. Slétla jsem na zem a přeměnila se ve vlka. Ihned jsem ucítila šiplavý pach Scottova bratra Ezra. Určitě to byl on, kdo zabil mého bratra… Ne, žádná pomstu.

Jinak nebylo kolem domu nic, žádná další stopa. Vyběhla jsem zahradami ven, do lesů. Začala jsem kroužit ve velkých kruzích kolem pozemků a hlídala spící sestru. Upíři ještě nelovili, ale až budou.

Uběhla půl hodina než jsem z dálky uslyšela někoho běžet a vítr ke mně dovál pach Scottovy matky.

Zastavila jsem a čekala. Sofie mi běžela rovnou do náruče a já tiše vycenila zuby. Zastavila se přímo přede mnou s širokým úsměvem na tváři.

„Petere, Ezro, Agatho, Daisy, Auguste! Mám tu toho vlka!“ zavolala a do pěti vteřin jsem byla obklíčená.

Utvořili kolem mě malý kroužek, přikrčili se do bojového postoje a začali se přibližovat.

S nenávistným vrčením jsem na ně hleděla a hledala jakoukoli skulinu mezi nimi. Byla jsem rychlejší, nedohonili by mě. Bylo jich moc a tak jediná šance byl útěk.

„Co jsi zač?“ zasyčela Sofie, „Proč si mi zabil dvě děti?“

Odpověděla jsem zaštěkáním.

Jediná úniková cesta vedla přes ně. Vymrštila jsem se a srazila Ezra k zemi. Pevně jsem se mu zakousla do ramene, ale to jsem neměla dělat, neboť mě vzápětí odhodila strašná rána stranou.

Něčí drápy mi roztrhaly sametový kožich na krku a bílá barva se změnila na rudou.

Upírům zmodraly oči. Teď byli na lovu oni a mě šlo o život. Zranění na krku se mi rychle zahojilo, ale z výpadů upírů jich mnoho přibylo.

Nakonec jsem měla roztrhanou celou přední nohu, až byla odhalená kost. Kdysi bílí kožich byl v jasné krvavé barvě.

Bojovala jsem z posledních sil. Ležela jsem na zemi a žádný z nich nebyl mrtvý. Takový neúspěch. Vždy jsem je kousla, když některý z nich udělal výpad, ale byli to jen chabé škrábance oproti mým zraněním.

Musela jsem se odtud dostat, coby pak dělala Shellby?

Z posledních sil jsem vstala. Nohy se mi klepaly pod náporem ztracené energie a já se sotva držela na nohou, přesto jsem udělala krok.

Všichni stáli a posměšně mě pozorovali. Neměla jsem žádnou šanci na přežití. Daisy ke mně udělala krok a se smíchem do mě strčila nohou. Chňapla jsem po ní, ale minula a spadla s žuchnutím k zemi na bok do jehličí.

„Končíš, vlku…“ zašeptala a sklonila se ke mně, aby mi zlomila vaz.

Mami, už jdu za tebou!

„Dost!“ zavolal Scott, který právě doběhl k nám.

„Co je? Scotte? Mysleli jsme, že jsi mrtvý, že tě ten vlk zabil… August tě včera viděl, viděl, jak zabil Juliet…“ šeptala nevěřícně Sofie a chtěla ho obejmout.

On ale mířil rovnou ke mně. Sklonil se a přejel mi dlaní přes čumák.

„Dávej pozor, je nebezpečný… Trvalo nám věčnost, než jsme ho zabili, za chvíli bude svítat…“ upozorňovala Agatha.

Scott jen odstrčil Daisy a klekl si ke mně.

„Ach Katie, ti tě ale zřídili, co ti to jen provedli… Já ti to říkal,“ zanaříkal a položil si mou hlavu na klín.

Tiše jsem kňučela a aspoň náznakem se snažila zavrtět ocasem.

Něžně mě hladil pod očima a hladil můj krví prolitý kožich. Jeho rodina na nás nechápavě civěla. Mě to ale bylo jedno, byla jsem vděčná za záchranu života. Agatha se mě taky pokusila pohladit, ale ostře jsem na ni vyjela.

„Katie, ššš, odnesu tě domů, lásko… Shelby se o tebe postará… Uzdravíš se… Tiše, Kate,“ mumlal mi tiše do ucha.

Nepřestávala jsem tiše naříkat. V jeho náruči jsem se aspoň trochu cítila v bezpečí.

„Ty víš, co je tohle zač?“ chytl ho za rameno Peter.

„Jistěže ano…“ zabroukal sladce. „Je to ta nejkrásnější dívka, co jsem kdy viděl.“

„Vždyť je to vlk, zvíře… A hodně nebezpečný. Ale k tobě se chová jako k pánovi.“

„Ne, je to albínka. A máš pravdu, je nebezpečná.“

Zavrčela jsem na protest.

Zasmál se. „A nejvíc milující žena na světě,“ políbil mě na temeno.

„Kdo je albínka?“ zeptal se Ezro nechápavě.

„Bytost, která nás zabíjí, proto se občas někteří z nás nevrátí domů…“

„A proč ti neublíží?“ ozvala se Sofie.

„Protože mě miluje…“ Scott se mazlil se svými slovy. Říkal to hrdě a zároveň ochranitelsky

Opouštěla mě síla. Nedokázala jsem zůstat ve vlčí podobě. Vše se ve mně utišilo a já se před zraky ostatních přeměnila. Byla jsem nahá a bylo mi to před tolika lidmi nepříjemné. Sčoty si svlékl tričko a navlékl mi ho. Přitom mi opatrně prohlédl rány.

„Ach… Vy jste ji ale zřídili…“ zanaříkal.

Měla jsem dlouhé škrábance po celých zádech a břiše a velkou tržnou ránou ránu na ruce. Pořád mi ještě tekla krev. Oči všech byly zbarveny do modra. Až na Scottovy. Ty byly pořád něžně oříškové a zhlížely na mě s láskou. Opětovala jsem mu stejným pohledem.

„Proč na nás vůbec ta holka zaútočila?“ zeptala se zděšeně Agatha.

„Je to její práce. A Ezro jí včera zabil bratra,“ vysvětlil.

„Můj bože, Katrine di Pirstori, zdejší šlechtična, cos ji chtěl přeměnit…“ zasténala Daisy.

Jen němě přikývl.

„Scotte, chci domů,“ požádala jsem ho.

„Ano, lásko, odnesu tě domů,“ políbil mě na čelo a zvedl mě do náruče.

Přitiskla jsem se k němu a pozorovala jeho rodinu, která se na mě dívala ublíženýma a omluvnýma očima.

„Spi, Katie,“ zašeptal a přitiskl si mou hlavu k rameni.

Poslechla jsem ho a po chvíli jsem o sobě nevěděla.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování