OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Albínka 1. Katrine di Pirstori 8. kapitola

09.08.2010 (17:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1410×

Probrala jsem se v nějaké cizí posteli s nebesy. Na tváři jsem měla zaschlou krev, kterou mi smívala malá holčička s kočičím obličejem, šedýma šikmýma očima a špičatýma ušima.

Určitě elfské dítě.

Snažila jsem se posadit se, ale dívka mě s překvapivou silou zatlačila do matrace.

To jsem byla tolik zesláblá?

„Musíte ležet paní,“ pokárala mě.

Měla takový zvláštní přízvuk. Podobný měla i má matka. Co když pocházela odtud?

To zjistím až potom. Nejprve se nějak musím dostat z toho průšvihu, vypadnout z tohohle místa a najít Scotta.

„Jak se jmenuješ maličká?“

Dívka na mě upřela šedý pohled kočičích očí.

„Alarwen.“

„A co tady dělá tak malá holčička?“

„Pracuji pro královnu.“

„Máš příkazy?“ zamračila jsem se.

„Mám vás připravit na slyšení u královny. Za zradu se nebudete moci zúčastnit oslav spojení, paní.“

„Jsem Kate,“ opravila jsem ji automaticky.

„Já vím hraběnko di Pirstori. Jste podobná své matce.“

Ztuhla jsem.

„Ty jsi ji znala?“

„Tohle jsou komnaty Artura di Pirstori, má tu obraz své rodiny.“

Trhla jsem sebou.

„Co dělám v jeho komnatách?“ zavrčela jsem.

„Nebojte se, za chvíli budete vězněna ve svých komnatách.“

„Vězněna?“

„Po slavnosti bude soud, při které královna určí trest za váš prohřešek.“

„Je hřích, že miluji?“ vykřikla jsem, v hlase osten hysterie.

„Je hřích, že milujete upíra.“

„Ano, jistě.“

Musela jsem to přiznat. Byla to pravda. Věděla jsem to i já. Svému srdci ale poručit nedokážu.

Neklidně jsem se zavrtěla, když mi na ránu začala natírat nějakou mastičku. Štípalo to. Brala bych raději peroxid, než neznámé bylinky.

„Prospěte se hraběnko, budete to potřebovat.“

Zašeptala mi do ucha dívenka a přiložila mi k nosu nějakou rostlinu, která mě donutila zavřít oči a přejít do nevědoucí malátnosti.

Snažila jsem se bránit neznámé síle, ale nešlo to. Po chvíli jsem o sobě nevěděla.

„Probuďte se! Honem! Královna nerada čeká.“

Někdo mnou třásl.

Pomalu jsem se probírala k vědomí.

Znovu ta malá holka.

„Oblečte si tyhle šaty.“

Vtiskla mi do rukou krvavě rudé šaty s dlouhým rukávem.

Poslušně jsem vstala, vysvlékla si kalhoty a tričko a oblékla jsem si šaty. Perfektně obemkly mou štíhlou postavu. Hebké hedvábí příjemně hladilo mou pokožku.

Alarwen si pro sebe pokývala hlavou a pokynula mi.

„Pospěšte si hraběnko, královna čeká.“

„Proč mě chce vidět uprostřed noci?“

Kývla jsem k oknu. Venku vládna černá noc.

„Protože ve dne spí.“

„Ale jak…“

„I albíni vládnou v noci, hraběnko.“

„Ano, jistě…“

Tahle malá holka toho ale věděla hodně možná víc, než jsem toho věděla já.

Vedla mě černou ulicí, kterou osvětlovaly louče.

Vypadalo to tady jako za středověku.

Kolem mě procházely elfové a albíni. Vypadalo to, že to tady žije v noci.

Alarwen zamířila přes nádvoří zámku k velké bráně. Prošla jí a došla do zahrady.

Pak se mi uklonila a ukázala mezi stromy.

Váhavě jsem tam vešla a uviděla jsem ženu, s vráskami kolem očí.

Bílo zlaté šaty jí obtahovaly postavu a zdůrazňovaly její krásu. Zlaté vlasy jí padaly až k zemi. Měla špičaté uši, takže to byla elfka. Plné rudé rty se zákeřně usmívaly. Zelené oči do mě bodaly.

„Vítej Katrine,“ přivítala mě přátelským tónem.

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Albínka 1. Katrine di Pirstori 8. kapitola: