OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Albínka 2. Dračí stezka - 5. kapitola

06.02.2011 (13:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1314×

Týden v údolí uběhl jakoby nic. Postupně jsem si zažila denní rozvrh. Ráno bývala společná pikniková snídaně, pak odlétaly hlídky hlídat pohraničí třetí dimenze. Obědval každý zvlášť a k večeři se zase všichni sešli.

Můj program byl: Ranní běh a rozcvička s Danielem, společná snídaně, lekce elfštiny s Irime (mimochodem, stali se z nás velmi dobré přítelkyně), pak dvě hodiny historie s prababičkou. Ty mě bavily nejvíc. Pak následoval oběd s mou nalezenou rodinou a draky. Pak jsem měla hodinu volna. Obvykle jsem s Briamem létala po údolí a on mě seznamoval s tamními zvířaty, rostlinami a magickými bytostmi.

Pozorovali jsme hašteřivé gryfy, dovádivé jednorožce i mrzuté mladé draky. Pak následovala lekce šermu a bojového umění, zase s Danielem. Byl očividně rozhodnutý udržet mě ve formě. Nadával za každou sebemenší chybičku.

Život v údolí mě do sebe vtáhl a já se tu brzy cítila jako doma. Jen mě trápila jediná věc: Phoenix odmítl odnést Scottovi můj dopis. Doručil jen ten pro Shellby. Usoudila jsem z toho, že je u ní, jak jsem ho nabádala v dopise.

Pak ale došel dopis obratem od Shellby. Netušila jsem, jak se jí povedlo přivolat phoenixe, ale očividně se jí to podařilo.

V dopise stálo:

Milá Katerine,

Jsem tak ráda, že žiješ, že si ani nedokážeš představit mou úlevu. Moc ráda bych poznala babičku i prababičku, ale pochybuji, že se k tobě v nejbližší době dostanu. Když jste ty i Tomas odešli, celé údolí a financování připadlo na mě a já nevím co dělat dřív.

Všichni Ramzleyovi se odstěhovali a nikdo se tu už neukázal. Ani Sčoty. Je mi to líto, ale tvou zprávu mu nemůžu předat.

Jak jsi mi radila, posílila jsem noční strážce a nechala vysvětit celý zámeček. Upír by se k nám do domu dostat neměl, ale s vlkodlaky to bude těžší…

No, snad si nějak poradím.

Brzy zase napiš, budu čekat.

Mám tě ráda, Shellby

Mrzelo mě, že si Sčoty nemohl přečíst můj dopis, ale neztrácela jsem naděje. Nemohl přece tak snadno zapomenout po tom, co se mezi námi odehrálo. Doufala jsem, že počká.

Jednou jsem si o tom promluvila s Briamem a ten byl jiného názoru, ale jeho jsem nemohla ve všem poslouchat. I když se zdálo, že je neomylný…

Dostali jsme s Priamem náš vlastní dům. Zpočátku musel Brkám spávat venku, protože se dovnitř nevešel. Domy byly určené pro albíny, jejichž draci dokázali nabrat jejich nejdominantnější podobu. To Briam ještě nedokázal. Říkal, že je to moje chyba, protože ho do sebe nepustím. Věděla jsem, že je to pravda, ale popírala jsem to.

„Soustřeď se, Kate, prosím tě!“ zakřičel někdo a já si uvědomila kde jsem, minulost a přítomnost se propojili a já natáhla tětivu luku, šíp namířený mírně do vzduchu.

„Špatně, Katie! Ten loket musíš dát víš. Víc rozkroč nohy, musíš v nich mít oporu!“

Spravil můj postoj a teprve pak mě nechal vystřelit.

Šíp se zabodl těsně vedle terče.

Jó, na lukostřelbu jsem nadání rozhodně neměla.

„Vidíš, kdybys pořádně držela postoj a nekymácela se ze strany na stranu, možná bys trefila. Zkus to znovu a protentokrát pořádně, prosím tě,“ poučoval mě Daniel.

Brkám na něj nesouhlasně zavrčel, ale on si toho nevšímal a podal mi nový šíp.

Nasadila jsem ho, zamířila a vystřelila. A zapištěla radostí.

Poprvé jsem trefila střed. Za 3 hodiny těžkého dření jsem konečně trefila. Bezmyšlenkovitě jsem Daniela objala a on úplně vyvedený z míry se nechal. Po chvilce si odkašlal a já si uvědomila, co vlastně dělám. Rychle jsem ustoupila.

„Ehm, pro dnešek končíme Katerine,“ uklonil se mi, nastavil ruku a na ní mu přistál Orel s modrým peřím. Pochopila jsem, že dominantní zvířata přebírají barvu draků. Orel na mě upřel pohled safírových očí a zapískal.

„Mám ti od Gartiema vyřídit, že jsi se zlepšila. Uvidíme se zítra na rozcvičce.“

A s tím odešel. Orel zase vzlétl do vzduchu.

Briam se na něj žárlivě díval. A pak upřel pohled azurových očí na mě.

„Dovol mi to zkusit,“ požádal mě nahlas.

Otřásla jsem se strachem. Posledně, když jsme to zkoušeli, dopadlo to špatně. Jemu se to nepovedlo a já skončila u prababičky se záchvatem paniky.

Nevím proč u mě propojení vyvolávalo takovouhle reakci. Možná to bylo těhotenstvím. Od babičky jsem se ale dozvěděla, že jsme první dvojice, které se během prvních 3 dní nepodařilo navázat dost těsný kontakt na to, aby se mohl Briam proměnit.

Posadila jsem se na zem vedle něj, opřela se o jeho bok a zhluboka dýchala. Snad se to tentokrát povede…

„Dobře, zkus to…“ pobídla jsem ho a pevně stiskla zuby.

Briam se zlehka dotkl mého vědomí a postupoval dál. Tiše mi přitom broukal.

Když se dostal na samý okraj mé duše, mým tělem se rozprostřela panika, ale potlačila jsem ji a vyvolala jsem si v mysli vlka, jako bych se v něj chtěla proměnit.

A pak se to stalo.

Brkám si otevřel dvířka do mé duše, do nejniternější části mě samotné a vydechl úžasem. Pak se mým tělem prohnali ohnivé plameny, po kterých jsem byla celá rozbolavělá. Instinktivně jsem se chtěla o Briama opřít, ale už tam nebyl. Spadla jsem naznak do něčeho Teplého a huňatého. A to něco vykviklo, vysmeklo se to zpode mě a rozzuřeně vrčelo.

Nemůžeš dávat pozor! To bolelo! Vrčel rozzuřeně Brkám. A já se na něj usmála.

Tak ty se mi budeš smát? Jen počkej! Zacvakal zuby a místo toho, aby svým dlouhým dračím ocasem prosvištěl okolo mé hlavy, přátelsky vrtěl vlčím ocasem.

Briamův hněv přešel v údiv, když si uvědomil co se stalo.

Ty, já… Zakoktal udiveně.

Jo, máš moji podobu! Přitakala jsem šťastně.

Podíval se na mě a jeho oči se blýskaly pochopením a něhou.

Promiň, nechtěl jsem na tebe křičet. Už vím, proč jsem se nedokázal proměnit.

Zamračila jsem se. Jo? A proč teda?

Kvůli dítěti. To ono vždy dostalo záchvat paniky. Děsí se pomyšlení, že by se o tebe měl s někým dělit.

Mimoděk jsem si položila ruku na břicho. „Tak malé a už je tolik majetnické! Copak z tebe asi vyroste, cvrčku?“ Mluvila jsem potichu na svoje břicho.

Nečekala jsem, že mi přijde odpověď, ale přišla.

Nejnadanější albínka a dcera královny, přece…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dodávám vám sem ukázku z mé budoucí knihy. Je psaná ručně, oskenovaná, tak to snad půjde přečíst.... A chci slyšet reakce!

Kniha:

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Albínka 2. Dračí stezka - 5. kapitola: