Albínka 2. Dračí stezka - 6. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Jak bude Kate reagovat na mluvící mimčo? A co Briam? Vyrovná se s tím, že se musí o Kate dělit s malým cvrčkem? A jak dopadne závod o vanilkové sušenky? Dovíte se zde...

27.02.2011 (16:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1255×

Zůstala jsem zděšeně stát a zírala jsem si na břicho.

Ono to mluví! Vypískl Briam zděšeně a položil mi vlčí hlavu na břicho.

„Tys to slyšel?“ doteď jsem si myslela, že to byl jen přelud. Výplod mojí mysli, ale asi ne.

No jasně! Kdo by ten majetnický, pisklavý, nevrlý hlásek neslyšel. Vrčel.

„Hele, nežárli. Jsem vás obou…“ poučila jsem ho.

Ale já chci, abys byla jen moje! Zavrněl nespokojeně.

„A co Scott? Ten ti nevadí? Slíbil jsi, že mi ho pomůžeš najít!“

Jasně že pomůžu. A pak ho sežeru a ty budeš jen moje! Zasmál se.

„Hele, to není směšné.“

Ne, to teda není. Tátu nezabiješ, jinak si to s tebou vyřídím já… Ozvalo se znovu dítě.

Ha, třetí osoba do debaty.

A co by jsi mi asi tak udělal, cvrčku, hm?

Tohle! Ozvalo se z mého břicha a pak už Briam letěl vzduchem a narazil do protějšího stromu.

„Proboha!“ vykřikla jsem a rozběhla se Briamovi na pomoc. Mezitím se ale vyškrábal na nohy a zíral mi na břicho.

Jak dlouho jsi těhotná? Zeptal se hlasem profesionálního doktora.

„Měsíc, možná dva, hele, já ani nevím, jak dlouho jsem byla u elfů, vzhledem k tomu, že jsem byla delší dobu v bezvědomí.“

Dva měsíce a už má schopnosti telekineze. To je dobrý… Zazubil se.

„Telekineze? To albíni dovedou?“ divila jsem se.

No jasně! Albíni, elfové, démoni, občas i lidé… Daniel tě to naučí ovládat. Je to součást výcviku… Popošel blíž ke mně, v očích hravé jiskřičky.

A pak mě šťouchl nosem do břicha. Vítej do rodiny prcku!

Neříkej mi prcku! A dej ten špinavej psí čumák pryč! Chci spát… Stěžovala si holčička.

„Nech mé dítě spát…“ Pokárala jsem Briama a ten si nespokojeně odfrkl.

Jasně, nechám. Hele, já mám hlad. Nezajdem k tvý babičce na kus řeči? Má moc dobrý sušenky…

„Ty ses nějak rozmlsal! Myslím, že ti naše spojení vyhovuje. Bez něj by ses do vesnice ani nedostal.“

Ale jo, dostal, ale teprve až ses narodila. Draci, kteří čekají na spoutání, protože vycítili, že se jejich albín narodil, musí být přítomní u všech rituálů a oslav, aby věděli co je čeká.

„Jo? A co nás teda čeká?“

Tenhle rok bude zasvěcení Emmy. Předminulý rok se stala partnerkou a letos si vyslouží místo mezi svými. Čekají ji 3 zkoušky, které si sama vylosuje. Pak je tady hostina na počest první albínky. Koná se vždy na jarní rovnodennost, tedy za dva týdny. Oslava Kuthur – nai, neboli počátku. V ten den se Emma spojí s duší jednorožce, kterého si zkrotí, ale jen pod podmínkou, že projde zkouškami…

„A když neprojde?“

Musí to zkusit další rok.

„A když jí to nevyjde ani pak?“

Pak musí odejít a stane se padlou. Budou jí vymazány všechny vzpomínky na údolí a je na drakovi, jestli půjde s ní, nebo bude čekat na dalšího vyvoleného…

„To je kruté…“

Život je krutý, má drahá… Pak je tu ještě Omwe, neboli dušičkový pochod. To se shromáždí úplně všichni albíni starší 20-ti let a zapalují svíce za padlé, za ty, kteří zemřeli při nepokojích s elfy nebo je zabili netvoři. Bývá to v den zimního slunovratu, tvoje prababička, jako naše kněžka a Strážkyně pak celou noc káže a udílí rady.

„Slavíte vánoce?“

Vánoce?

„No jasně, vánoce. Den kdy se sejdou rodiny a rozdávají se dárky a vyprávějí se legendy…“

Ne, vánoce neslavíme, ale slavíme Artenu, to je den, kdy se dračí albíni v den letního slunovratu sejdou k večeru u velkého táboráku a vyprávějí, co ten rok zažili, co se naučili a bojují o postavení ve skupině…

„Jako opravdové boje?“ podivila jsem se.

Jasně, opravdové. Poražený buď umře, nebo se uzdraví a dostane postavení toho, který ho přepral.

„To je tak…“ nemohla jsem najít to správné slovo…

Co? Necivilizované?

„Jo, to je ono, necivilizované.“

Kate, máš v sobě duše zvířat, máš jejich instinkty. Co dělá vlk v tobě, když tě Daniel přepere?

„Nejraději bych mu utrhla hlavu…“

Jo, přesně… Zakřenil se. Instinkt zvířete, pokud je dominantní, je dostat se výš. A to ty chceš. Chceš být nade všemi, protože jsi doteď nebyla ve skupině. A máš k tomu i předpoklady. Hele, málo albínů žije mezi lidmi. A ještě míň se jich tam rodí. Elfové posílají albíny do druhé, lidské dimenze až po dvaceti, proto jsi tak výjimečná. Bojuješ od malička.

„Jo, ale raději bych vyrůstala tady, s rodinou…“

To je možné, Katie, ale plno albínů, i těch starých, by dala nevím co za tvé zkušenosti…

„Hm, hele, já mám taky hlad. Půjdem teda k tý babičce?“

Zakroutil hlavou nad mým nevrlým výrazem a rozešel se ze cvičiště k vesnici.

Jasně, ale sušenky jsou moje…

Usmála jsem se

„Jasně, ale moje jsou ty vanilkové…“

Hej! Tak to ani náhodou! Ty jsou moje nejoblíbenější.

„Dobře, kdo bude u babičky první, má vanilkové sušenky…“

Ok, beru. Na tři…

„Raz,“ začala jsem a přikrčila se ke skoku.

Dva… Pokračoval Briam.

„Tři!“

A s tím jsem skočila a v letu se přeměnila na vlka.

Oba jsme vyrazili vpřed a jako střely se řítili k vesnici. Stříbřitý vlk vedle sněhově bílého. Plašili jsme králíky, kteří zrovna překousávali stébla na jeteli a zahnali na útěk párek gryfů, než jsme se dostali do vesnice…

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování