OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Albínka 2. Dračí stezka - Epilog

17.02.2012 (14:00) • KatBriam • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1147×

Pohled Scotta

Probudil jsem se s podivným pocitem, že sen, co se mi zdál, byl skutečnost. Ve snu hrála hlavní roli Kate, jako vždy, ale za ní něco hořelo. Po mém boku stála Vanessa a u nohou nám skotačily dvě děti. Naše děti. Ty, které teď čeká.

Jako vlkodlačice porodí až na přes rok, ale to mi nevadilo. Upíři rodili svá mláďata tři měsíce po početí. Netušil jsem, kdy rodí albíni, ale pokud to byla pravda, měl jsem dceru, která se jmenovala Ofeila.

Vedle mě se na posteli převrátila Vanessa a dál spala. Vylezl jsem z postele a postavil se k oknu, které bylo zataženo před dopadajícími slunečními paprsky. Svými smysly jsem cítil, že za chvíli zapadne a já budu moct vyjít ven.

Teď, jako nově korunovaný král, jsem měl povinnost každý den projít město a zkontrolovat, že je vše v pořádku.

Opřel jsem si čelo o závěsy a sklo okna a zavřel oči. V hlavě jsem si přehrál celý sen:

„Scotte?“ zašeptala, když se objevila přímo přede mnou.

Srdce se mi rozbušilo, tak jako pokaždé, když navštívila mé sny. Vedle mě stála Vanessa a držela mě za ruku. Stiskl jsem jí ji, aby věděla, že stojím při ní, i když je tu má pravá láska.

„Ty jsi mrtvá, tak mě přestaň pronásledovat, prosím…“ požádal jsem ji se sevřeným srdcem. Chvíle, kdy mě podvědomí dovolilo vidět ji tak, jak doopravdy vypadala, byly vzácné. Spíš se mi zdávalo o tom, jak ji kvůli mně vedou na šibenici.

„O čem to mluvíš, proč jsi nebyl u Shellby, jak jsme se domluvili?“ dobrá, tenhle rozhovor se táhl jiným směrem než obvykle. Nevyčítala mi to, co se jí stalo.

„Nedošla jsi…“ odvětil jsem a přemýšlel, proč hovoříme o místě jejího domova.

„Jak to víš?!“ zeptala se a hlas se jí chvěl. Srdce se mi sevřelo bolestí. Tenkrát jsem tam nedošel, protože mě a mou rodinu u hranic přepadli albíni. Jeden z nich utekl, ostatní jsem zabil. Ta potyčka stála většinu mé rodiny život.

Chtěl jsem její sestře vyjádřit upřímnou soustrast a navrhnout, aby se stala jednou z nás. Myslím, že by to stejně odmítla, ale dlužil jsem to Kate.

„Mám tam strážce, který pečuje o blaho tvé sestry. Nedovolí nikomu z mých ani tvých, aby se k ní přiblížil. To byl můj poslední slib daný tobě…“ ujistil jsem ji a vysvětlil jí, proč vím, že tam nebyla. Colin mi pravidelně posílal hlášení po raptorovi, který sloužil k rychlé poště mezi temnými. Raptor byl něco, co byl pro elfy a albíny fénix – poštovní holub.

„Nikdo o něm nic neví…“ zaprotestovala a vzdorně mi pohlédla do očí. Plameny za ní se roztančily, jako by se ji chystaly polapit. Chvíli jsem uvažoval, že bych ji strhl k sobě a zabránil té plamenné postavě, aby mi ji ukradl. Pak jsem se ale rozhodl ji nechat. Už jí nemohlo nic ublížit. Byla mrtvá.

„Neřeš to, Kate, ne teď… Zítra se žením. Chci nechat svou minulost za sebou. Stačí mi, že lidé tvého druhu povraždili mou rodinu. Zbyla mi jen Daisy… Prosím, nech mě jít a už mě nehledej. Jen o tohle tě žádám…“ poprosil jsem ji. Věděl jsem ale, že i nadále mě bude pronásledovat v mých nočních můrách.

„Dobrá, Scotte, nechám tě jít… Jen poslední věc,“ ujistila mě.

U srdce mě bodlo a já cítil, jak mě tvář stáhla bolestná grimasa. Dlužil jsem jí aspoň tohle. „Pro tebe vše, Katie…“

„Až si ji zítra budeš brát, mysli na to, že jsem ti povila dceru, Scotte, jmenuje se Ofeila…“

„Cože?! Jak to myslíš?! Katie, počkej!“ zakřičel jsem, ale plamenná postava ji pevně objala a odtáhla. V té chvíli jsem se probudil.

Otevřel jsem oči a odtáhl závěsy. Slunce už zapadlo, takže to bylo bezpečné. Vanessa se probudila a pohlédla na mě. Zelené zvířecí oči jí zářily jako oči kočky. Prohlížela si mě s líným úsměvem.

„Jak ses vyspal, lásko?“ zeptala se a já zavřel oči a pod víčky viděl obraz Katinu usměvavou tvář a její vlídné, zelené oči.

„Dobře, Van, jsi připravená na svůj velký den?“ zeptal jsem se a natáhl se, abych jí pomohl ven z postele.

Objala mě rukama kolem krku a nechala se vytáhnout do stoje. Vedl jsem ji do koupelny.

„Jistě, jak by taky ne, když se dnes stanu tvou královnou?“ zeptala se a protáhla se.

Cítil jsem spokojenost její vlkodlačice. Vybrala si mě za druha, což znamenalo, že budu její až do konce jejího života. Bude o mě bojovat s kteroukoli ženou, včetně Kate, která už nežila.

Snažila se mi ji vypudit z mysli svým šarmem a občas se jí to i povedlo. Dnes ale ne. Myslím, že ji naštve, když zjistí, že jsem při obřadu myslel na jinou.

Následující dvě hodiny byly v duchu příprav. Vanessu odvedla Daisy do salonu a tam jí pomáhaly obléct se a učesat tak, aby vypadala jako pravá královna. Po obřadu proběhne korunovace.

Já jsem seděl v trůnním sále a poslouchal služebnictvo, které pobíhalo kolem a připravovalo poslední detaily.

Když přišla půlnoc, rozezněla se sálem svatební fanfára a dveře na konci sálu se otevřely. Dovnitř vstoupila Daisy, jako jediná přítomná z mojí rodiny. Pak vstoupili Vanessini sourozenci. Byla ze čtyřčat. Všichni její sourozenci byli kluci.

Poklonil jsem se jí.

Pak vstoupila Vanessa. Vlasy měla vyčesané nahoru, ale pak jí z jemného drdolu spadaly kaskádovitě přes ramena až k prsům. Slušelo jí to. Černé šaty měla obepnuté okolo trupu, okolo nohou se jí sukně rozšiřovala v záplavě hedvábí a krajek.

Nemohl jsem jinak, než představit si tady Kate. Určitě by šla v bílé, jako obvykle. Milovala modrou a bílou barvu. A moc jí to v nich slušelo. Vlasy by si nechala určitě rozpuštěné, ale stáhla by si ofinu z očí dozadu k temeni, nejlépe v drobných copáncích.

Zamrkal jsem, když mi Daisy dupla na nohu.

„Co je?“ zavrčel jsem.

„Že by sis pro ni došel? Čeká tam na tebe!“ sykla podrážděně.

„Aha…“ zamumlal jsem a vykročil si ke dveřím pro nevěstu. Vanessa se plaše usmála, což se k ní vůbec nehodilo. Po zádech mi přejel mráz.

Moje tvrzení se potvrdilo, když mi nehty bolestivě zaryla do rámě, které jsem jí nabídl. Z ranek mi vytryskla krev. Když ji ucítila, spokojeně zavrněla a pokynula svým bratrům, kteří ji lenivě pozorovali od trůnu.

Došli jsem až k nim a pak jsme poklekli před našimi rodinami. Daisy se postavila přede mě.

„Slibuješ, že se o ni budeš starat, stejně jako o vaše děti a svou rodinu?“ zeptala se.

„Tak slibuji.“

„Slibuješ, že ji budeš ctít jako svou družku a nikdy ji neopustíš?“

„Tak slibuji.“

„Slibuješ, že budeš jen s ní, na věky věků?“

„Dokud nás smrt nerozdělí,“ pronesl jsem lidský slib a obešel tak jedno z pravidel.

Daisy se otočila k Vanessiným bratrům. Ti přikývli a Denis, ten nejstarší, předstoupil před Vanessu.

„Slibuješ, že se o něj budeš starat, stejně jako o vaše děti a svou rodinu?“

„Slibuji.“

„Slibuješ, že ho budeš ctít jako svého druha a nikdy ho neopustíš?“

„Slibuji.“

„Slibuješ, že budeš jen s ním, na věky věků?“

„Na věky…“ pronesla a její slova byla prodchnuta láskou.

Opětoval jsem ji, ale ne dost. Tak ryzí lásku, kterou jsem cítil ke Kate, už asi k nikomu jinému nepocítím.

Dovolili nám vstát a já se otočil k Van, abych potvrdil svůj slib. Naklonil jsem hlavu, ona naklonila svoji. Já ji kousnul do tepny a sál, ona se mi zakousla do krku a uhryzla kus masa. Když se naše krve promísily, odpoutali jsme se od sebe.

„Od teď jsme svoji, Scotte, nikdo nás už nerozdělí…“ zašeptala mi do ucha.

Zavřel jsem oči a zatnul ruce v pěst. Pocit ztráty a zrady vůči mé lásce byl ještě větší, než když jsem ji opustil spící v letní chatě na jejím pozemku.

Katrine… Zasténal jsem v duchu.

Věděl jsem ale, že tohle jméno, ani osoba jméno nosící, už mi nepatří.

Obávám se, že Scotta se dočkáte až na konci třetího dílu, dříve ne, mám totiž velké plány s Katerine...

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Albínka 2. Dračí stezka - Epilog: