Alis Thalveig - 4. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Po strašlivě dlouhé odmlce přidávám další kapitolku Alis. Není moc dlouhá, ale už píšu další, takže by mohla být co nejdřív.
Doufám, že jste na Alis nezanevřeli a její příběh se vám bude nadále líbit...

19.08.2010 (15:00) • Noctuelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 734×

Na nose jí pošimral parsek slunce, pronikající do místnosti mezerou mezi zataženými závěsy. Alis si přetáhla peřinu přes hlavu a snažila se spát dál, jenže hlad jí donutil vstát. Jen ve vytahaném tričku na spaní se přesunula do kuchyně, kde si uvařila kávu, připravila tousty s marmeládou a z lednice vytáhla misku pudingu s piškoty. S tím vším zasedla ke stolu k rozečtené Kalevale. *

Užívala si volné chvilky, než bude muset splynout s městským shonem. Milovala tyhle rána, kdy se Tampere teprve probouzelo do chladného podzimního dne.

V 9:48 zavřela knihu a špinavé nádobí uklidila do myčky. Dalších dvacet minut byla v koupelně, pak skoro čtvrt hodiny hledala své oblíbené černé tričko, než zjistila, že ho ještě nevyprala a tudíž byla donucena vzít si jiné. O půl jedenácté zamykala dveře od bytu a začala se proplétat mezi lidmi na ulici.

Kai seděl u stolku pro tři a popíjel kávu. Trochu se bál, že tady bude sedět zbytečně, že už nikdy znovu nesebere odvahu jí zavolat. Pomalu to chtěl vzdát, zaplatit za kávu a odejít, když se s jemným cinkotem zvonkohry otevřely dveře.

Do kavárny vešla žena, na kterou čekal. Rusé vlasy měla stažené do nepořádného drdolu, kolem krku pletenou šálu, šedou ošoupanou koženou bundu přes černý svetr s rolákem, upnuté černé kalhoty zastrkané do vysokých bot. Vypadala sebevědomě a přitom zranitelně a Kaiovi se začínala líbit víc a víc. Došla ke stolu, u kterého seděl, nejistě se na Kaie usmála, přehodila svou bundu přes opěradlo židle a posadila se.

Kai nevědomky zatajil dech. Do čeho jsem se to zase pustil?

„Jsem rád, že jste přišla, Alis,” usmál se na ní, jen co odešla servírka s jejich obědnávkou.

„To já taky. Jen... Nemohli bychom si tykat?” zeptala se Alis s mírným úsměvem. Tím jakoby prolomila veškeré bariéry a ani jednomu nečinilo problém vést obyčejný hovor o obyčejných věcech.

„Takže ty jsi fotografka? Hm, typoval jsem tě na něco takového,” pronesl Kai po dobré půlhodině hovoru.

„Vážně? A co děláš ty? Říkal jsi, že hraješ na violoncello...” Alis plně využívala příležitosti dozvědět se o tom tajemném umělci co nejvíc.

„Živím se opravováním hudebních nástrojů, ale na violoncello hrávám v 'Tampere Filharmonia'. Tam jsem se seznámil s Alexem.” K jeho smůle si nevšiml, nebo nechtěl všimnout, jak Alis zatla čelist a ztvrdly jí rysy ve tváři.

„Proč jste spolu nemluvili?” Hloupost své otázky si uvědomil, až když Alis z peněženky vytáhla bankovkou, kterou nechala na stole, sebrala své věci a vyběhla z kavárny. Kai na stůl přihodil peníze za svou kávu a vyběhl za Alis. Za chůze na sebe oblékl kabát.

###

(Březen 2003)

„Alisbeto! Odemkni ty zatracený dveře," křičel na ní Alexander. Byla zabarikádovaná ve svém pokoji. Nechtěla svého bratra vidět, nechtěla vidět nikoho. Neodpovídala a věděla, že ho tím dohání k šílenství.

Všechno nejlepší, Alis. Přesně takovýhle sedmnáctiny sis vždycky přála, co?

Za dveřmi se ozval prapodivný zvuk. Neznat Alexe, myslela by si, že to byl vzlyk.

„Alis, prosím. Jde o matku," ozval se její bratr tichým zlomeným hlasem.

###

(Listopad 2010)

Našel ji stát uprostřed náměstí opřenou o kašnu a se zapálenou cigaretou v roztřesených prstech. Nevěděl, jak se jí omluvit. Natáhl k ní ruku, snad aby se ujistil, že je skutečná.

„Nedotýkej se mě,” zavrčela Alis skrz zatnuté zuby. Měřila si Kaie nepřátelským pohledem. Nemohl tušit, že se jen snaží zadržet pláč. Styděla se za sebe, nesnášela se za slzy, které jí Alexander, ač nevědomky, donutil prolít.

„Já... Odpusť, tohle jsem vážně nechtěl.” Tak strašně moc by jí chtěl pomoci, kdyby ho nechala, jenže ona kolem sebe stavěla pomyslnou zeď, za níž se dostal jen málokdo. Pevně semkla víčka a promnula si čelo. V tom obyčejném gestu bylo tolik lidskosti, že to Kaiovy umožnilo prozřít tu ledovou masku a nedbajíc Alisiných chabých protestů, obejmul to stvoření stojící naproti němu.

Alis konečně po letech pochopila, že ne každý, kdo měl něco společného s jejím bratrem, jí chce ublížit. Její slzy máčely Kaiovi kabát, ale nevadilo mu to.

Z nebe se snášela první várka letošního sněhu.

(* Poznámka autorky... Kalevala je finský epos, údajně je skoro stejně tak rozsáhlý, jako Homérovy eposy...)

Autor: Noctuelle, v rubrice: Povídky » Na pokračování