OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Alis Thalveig - 5. kapitola

24.09.2010 (18:00) • Noctuelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 653×

Šli ruku v ruce po mostě. Alis se zahleděla do drobných vlnek na vodní hladině Tammerkoski, která protékala centerm Tampere.

„Není krásná?” zeptala se a když se na ní Kai tázavě zadíval, pokračovala. „Neustále někam plyne. Je sama sebou, svobodná.” Na tváři se jí usadil melancholický úsměv. Opřela se o zábradlí, pohled upírala kamsi do mokrých hlubin.

„A ty?” přerušil Kai ticho mezi nimi. „Ty jsi svobodná?” Pečlivě volil slova, bál se, aby mu neutekla jako z té kavárny. Na lících měla stále ještě stopy slz a Kaiovi nezbývalo nic jiného, než si vyčítat špatně zvolenou otázku. Nechtěl jí vidět plakat, natož její pláč zapříčinit. Alis nezvedla oči od vody, když odpovídala.

„Kdysi jsem snad i bývala a není to tak dávno. Ale teď,” ironicky se uchechtla. „Ne, rozhodně nejsem svobodná.” Alis nechtěla Kaie zatěžovat svými problémy, ale prokázal spoustu odvahy a možná i potřeby Alis znát. A ona byla tvořená především problémy. V odrazu jejího melancholického smutku se z nebe snášela další sněhová nadílka.

Alis zaklonila hlavu a nechala na svou tvář dopadat vločky. Kai jí vzal za ruku, vločky se mu rozpíjely na řasách a byl překvapivě šťastný. Držel ve své dlani prokřehlé prsty té nejzajímavjejší bytosti, jakou kdy potkal a poprvé po několika měsících necítil ledové prázdno, které v něm zůstalo po odchodu Veer.

###

(Kai)

(Leden 2009)

Vyděšeně jsem na Veer zíral. Právě jsem přišel domů z práce a hned za dveřmi svého stísněného bytu, kde se mnou už přes rok žila, jsem se s ní téměř srazil.

„To myslíš vážně?” vypadlo ze mě, když jsem se málem přerazil o její kufr, který zabíral skoro celou předsíň. Veer, drobná černovláska, žena, kterou jsem miloval, stála nad taškami se svými věcmi jako anděl zkázy a mě ten pohled zabíjel.

„Odjíždím,” řekla pevným, sebejistým hlasem, ale do očí se mi nepodívala.

„Kam? Kdy se vrátíš? Proč jsi mi to neřekla dřív?” Otázky se ze mě valily jako ledová vlna strachu, jenž mě stravoval.

„Nevrátím se, Kaii, už ne.” Věděl jsem to dřív, než to řekla. Bylo mi to úplně jasné až na jednu věc. Naprosto jsem nechápal proč.

Posbírala všechna svá zavazadla a já jen stál a nevěřícně na ní koukal. Nezmohl jsem se na jediné slovo. Naposledy se na mě otočila.

„Sbohem, sydän.” *

A pak se za ní zabouchly dveře. Poprvé jsem ucítil ten pocit, který mě několik následujících měsíců neopustil. Byl jsem sám, naprosto prázdný a uvnitř mého srdce dunělo bolestivé ticho.

Tehdy jsem poznal, jaké to je... Zemřít.

###

(Listopad 2010)

Alis už dávno nebyla malou holčičkou, ačkoli občas propadala záchvatům naivity. Většinou přesně věděla, co chce, jenže teď si připadala naprosto ztracená ve svých pocitech. V hlavě se jí usadil zmatek a nejistota a to hned po tom, co se s Kaiem rozloučila lehkým políbením na jeho bledou, prochladlou tvář.

Začínala ho mít svým způsobem ráda, i když jí bylo jasné, že má svou 'temnou' minulost. Ale kdo ne... Jeho společnost v ní zanechávala příjemný pocit naděje. Pocit, že s ním by to mohlo být jiné, trvalejší.

Vzpomněla si na Erica **, ketrého už tak dlouho neviděla a který by si určitě věděl rady. Vybavila se jí jejich malá aférka a pobaveně se pousmála. Už dlouho se svými hvězdnými přáteli nemluvila...

Stále ztracená ve svých myšlenkách odemhla domovní dveře a vyběhla dvě patra ke svému bytu. Překvapivě nebyly zamčené, proto Alis obezřetně nahlédla do předsíně, v níž se na šachovnicové dlažbě vyjímaly sytě červené boty na podpadku. Alis vykoukla zpoza rohu do obýváku a spatřila pečlivě upravenou vysokou ženu, jak si hoví na jejím gauči.

„Raakel?” vydechla Alis.

(* poznámka autorky: Toto finské slvo snamená "srdce"...

** Eric Bäckman, kytarista švédských electrometalových Deathstars... Více v příští části. :))

Autor: Noctuelle, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alis Thalveig - 5. kapitola: