OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Alis Thalveig - Intermezzo

13.10.2010 (20:00) • Noctuelle • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 807×

Poznámka autorky: V příběhu vystupuje švédská electro-metalová smečka Deathstars, jejíž členové vystupují pod pseudonymy, tak se nelekejte těch šílených jmen. (Občas používám jejich pravá jména, snad se v tom budete orientovat.) Kdo by měl chuť (a odvahu) je slyšet, nechť následuje ODKAZ.

(Alis)

(Březen 2010)

Stála jsem před domem v Helsinkách, kde jsem si na dnešek pronajala ateliér. Čekala jsem, až dorazí kluci z Deathstars, se kterými jsem měla fotit. Jako vždy měli zpoždění. Zapálila jsem si cigaretu, ale to už na mě z protějšího chodníku mávalo dlouhovlasé a černě oděné stvoření.

„Ahoj, Nighty! Kde máš zbytek kapely?” zeptala jsem se a políbila ho na uvítanou na tvář.

„Ále,” zamručel kytarista. „Asi jsem Skinnymu moc kecal do řízení, tak mě kus odtud vysadili. Já jim říkal, že to beze mě nenajdou,” dodal škodolibě.

S Deathstars jsem se poprvé osobně setkala asi před třemi lety, když jsem začínala fotit pro jeden finský hudební časopis. Bylo to v době, kdy se k nim oficiálně přidal Cat. Zůstali jsme v kontaktu a občas, když máme chuť a oni jsou zrovna ve Finsku, sejdeme se a fotíme nebo zajdeme jen tak do baru. Nightmare je pro mě mnohem víc bratrem než Alexander a s Catem se zas skvěle nakupuje a baví o takových těch obyčejných věcech.

Zatím, co jsme s Nightym rozebírali, co se stalo za tu dobu, kdy jsme se neviděli, zaparkovalo vedle mého starého autíčka nablýskané černé auto, ze kterého téměr vypadl Cat, dusící se v záchvatu smíchu. Nevypadalo to, že se jen tak uklidní, tak jsem se pozdravila s ostatními. Whiplasher si neodpustil jeho už tradiční plácnutí mě přes zadek, Skinny okomentoval můj účes - do mých přírodně temně zrzavých vlasů přibyly světle zelené proužky - a s Bonem jsme na sebe nevraživě zírali, ale nakonec se oba rozesmáli. On se vždycky tváří, jako že nanávidí všechny a všechno, ale ve skutečnosti je hrozně fajn.

„Kočičáku,” usmála jsem se na Cata, který se konečně přestal smát Skinnyho stylu řízení.

„Alisbetko!” Prudce mě objal a zatočil se se mnou dokola.

„Ale no tak, děti,” klidnil nás Whip, upozorňujíc na to, že jsme z celé party nejmladší. „Už mi tady je docela zima.” Tohle prohlášení se zas nelíbilo Nightymu.

„Ty nemáš co říkat, celou dobu sis vezl zadek v autě.”

„Kdybys nepyskoval, Emilku...”

Radši jsem jejich pošťuchování utnula, ještě by se zhádali jak ženské na trhu. Odemkla jsem dveře do domu, kde nás obklopilo příjemné teplo. Kluci si skoro dvacet minut upravovali make-up, ale pak už mi nic nebránilo ve focení. S foťákem v ruce jsem pak vydržela skoro dvě hodiny.

###

Seděli jsme v baru v centru Helsinek. S Catem jsme popíjeli mojito, ostatní do sebe lili pivo téměř po hektolitrech, ale kupodivu vypadali docela střízlivě. Bavili jsme se o turné k cédéčku 'Night Eletric Night', které klukům zabíralo veškerý čas a jiných věcech typu nesmrtelnosti chrousta a čas běžel až zbytečně rychle.

„Alis, pojď na panáka,” houknul na mě Nightmare a já šla. Dali jsme si vodku, jak jinak, jedno kolo na něj, druhé na mně. A když se k nám přidal zbytek kluků, tak to u dvou samozřejmě nezůstalo.

Po chvíli jsem už ani nevěděla, jak se jmenuju.

###

Opatrně jsem se přetočila na záda a tiše zaúpěla. Vedle mě se ozval pobavený smích.

„Ať jsi, kdo chceš, bídný parazite pasoucí po utrpení jiných, hlavně sklapni,” zaskučila jsem a konečně se mi povedlo otevřít oči.

Bohové, kde to jsem? Tohle rozhodně nevypadá jako MŮJ hotelový pokoj. Kdyby mi aspoň ta hlava tak netřeštila.

Otočila jsem se na osobu vedle sebe. Když jsem zaostřila na Cata, málem jsem spadla z postele. Zaprvé vypadal fakt hrozně, ale já na tom zaručeně nebyla lépe podle toho, jak jsem se cítila. A zadruhé... Co dělám u něj v posteli a navíc nahá!?

„Ericu? My jsme spolu...” vyskřehotala jsem váhavě.

„Upřímně, Alisbetko? Pamatuju si toho asi tolik co ty,” pousmál se. „No, tak v takovýhle situaci jsem ještě nebyl.” Tomu se zrovna u něj věří docela těžko, ale tvářil se u toho tak zadumaně, že jsem se musela smát a smích mě přešel, až když do pokoje bez zaklepání vtrhnul Whiplasher.

„Jak to, že se ještě válíš?” Pak si všiml mně a já bych se v tu chvíli nejradši zahrabala pod deku. „Myslím, že už chápu, proč se ti říká Cat-Ass-Trophy. To je vidět, že děti neumí pít. Počkáme na vás dole.” S pochechtáváním vycouval z pokoje. Bylo mi jasné, že do pěti minut o našem úletu - který ani není úplně jistý - bude vědět celý hotel.

###

O pár dní později, 27. března, se kluci chystali na cestu do Švédska. Stáli jsme uprostřed letištní haly a já se pořád ještě smála Catovi kvůli jeho čtyřem kufrům plných oblečení. A to tady byl jen na týden.

Nechtělo se mi s nimi loučit, i když jsem věděla, že je zanedlouho uvidím zas. Byli jedni z mála osob, které jsem byla ochotná pustit si blíže k sobě.

Postupně jsem je všechny objala. Nightyho jsem chytla kolem pasu.

„Odpusť, že jsem tehdy nemohla přijet...” zašeptala jsem mu kamsi do kůže na krku.

„Alis, sestřičko, to je v pohodě. Dokud jsme v kontaktu aspoň přes internet a telefon, je to v pořádku. Až mi přestaneš zvedat moje opilecký telefonáty, to teprve bude zlý.” V jeho hlase zněl úsměv a já za to byla ráda.

„Díky, bráško.”

„To já děkuju tobě. Měj se, Alis. Zavolám ti.” Naposledy se na mě zašklebil a doběhl Whipa.

Trochu nejistě jsem se otočila na Cata, který mé váhání vyřešil po svém. Z krku si sundal řetízek s přívěskem hvězdy a připnul ho k té spoustě ozdůbek, které na krku nosím já.

„Ericu, to přece nejde, vždyť je to tvoje oblíbená hvězdička.”

„Ber to jako omluvu. A nebo víš co? Je to dárek k narozeninám. Máš je pozítří, ne?” Nenechal mi prostor cokoli říct, políbil mě na tvář a zmizel v davu.

„Ozvu se!” křiknul ještě za mnou a pak jsem ho ztratila z dohledu.

Stejně mi napíše jen kvůli těm fotkám, narcistická kočka, proběhlo mi hlavou.

###

Za dva dny, na moje narozeniny, jsem už byla zpátky ve svém bytě v Tampere. Přece jenom, na Helsinki mám spoutu bolestných vzpomínek a na pohodlí domova si zkrátka potrpím. Jenže to pohodlí mi mírně narušil zvonek u dveří. Než jsem se dobelhala otevřít, stihnul ten vetřelec zazvonit ještě jednou.

„No vždyt už jdu,” brblala si protivně polohlasem. A pak... maník v uniformě pošťáka mi náladu moc nezvedl. Zaručeně mi zas nese nějaké nezaplacené účty.

„Máte tady doporučený dopis, slečno. Sem se mi, prosím, podepište.” Cpal mi pod nos obálku, jakýsi papír a propisovačku. Do kolonky jsem mu načmárala své ctěné jméno a odklidila jsem se zpět do svého doupěte, kde jsem obálku netrpělivě otevřela. Do klína mi z ní vypadl malý černý papír popsaný stříbrným písmem. Jak stylové.

Alis, vím, že sama by ses k tomu nikdy nedonutila a tak to dělám za tebe.

Vouchery mají roční platnost, tak to koukej stihnout.

Všechno nejlepší!

Nightmare Industries

S přihlouplým úsměvem jsem zírala na Nightyho úhledné písmo a nevěříně zaklepala obálkou, ze které se vysypal obdélníček z tvrdého papíru. Myslím, že ty letenky rozhodně využiju. I kdyby jen k tomu, abych té černovlasé bestii zakroutila krkem.

Autor: Noctuelle, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alis Thalveig - Intermezzo: