OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Andělé a démoni - 16. kapitola

25.11.2009 (18:00) • kotrbovic • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 972×

16. Novinka

Po probuzení, jsem si znovu vzpomněla, že je v domě nevítaný host, alespoň podle mě. Otisk, jistě, jak to jen bylo? Snažila jsem si tolik vzpomenout, co to jen tenkrát Mike říkal. No tak ty hlavo děravá, už si vzpomeň. Vzpomínka pak přišla z ničeho nic.

Otisk znamená, že se muž otiskne do dívky, se kterou by měl strávit celý jejich život. On bez ní nemůže být, má pocit, že ji musí ochraňovat a její slzy ho bodají do srdce, jak tisíce nožů. Takový muž, když se otiskne, musí být pro objekt svého otisku tím, čím ho ona potřebuje mít. Třeba ochraňujícím bratrem, nejlepším přítelem nebo věrnou láskou.

Ta slova mi tenkrát naháněla strach, ale ten jsem překonala docela rychle. Kdo by nechtěl mít Mika za věrnou lásku, že jo. Taková holka prostě neexistuje. A v tom je můj nynější problém. Amanda příjmením nevim jaká. Mike neřekl tenkrát nic o tom, že neexistují vyjímky v jejich druhu, anebo co kdyby Mike ztratil paměť tak jako já? Mohlo by se stát cokoliv a patřil by Mike Amandě? Třeba není proti mně, třeba už pochopila, že nemá cenu se snažit.

Tak na to zapoměň, já tady cítím nějakou levárnu. Špitl mi maličký. Čímž mě moc neuklidnil. Už včera jsme se dohodly, že když už spolu budeme moci komunikovat, tak jen z dobrého důvodu, protože se stávalo, že jsem po našich rozhovorech a jeho napomáháí mi tak unavená, že potom nezvládám už nic.

Nejsi sám. Zachumlala jsem se do peřiny a bříško hladila tam a sem. Bylo to příjemné. Nejraději bych si s malýmpovídala celé dny kdyby to šlo.

Když už se kolem mě celé prázdniny potulují všelijaké mýtické příšery, nebude slečna exalkoholička taky nějakej kříženec? Docela by mě to zajímalo, třeba má taky nějakou dovednost. Schpnost o které bych se měla dozvědět raději co nejdříve a co nejpodrobnějc. Už vím jak na to. Zvedla jsem se z postele. Šlo to těžko s obrovským bachorem. Ale jen jsem se nad tím pousmála, vždyť to znamená že už brzy bude můj a Mikův brouček na světě. Oblékla jsem se do černých šatů od D&G a letěla se nasnídat. Od včerejška mi kručelo v žaludku.

To si snad ze mě Mike, dělá srandu. Bědovala Meg.

„Meg dobré ráno, stalo se něco?“ Optala jsem se jí, ale ta mě uzemnila, ať prý mluvím potichu.

Jistě, že ano. Copak si včera byla tak mimo, že nevíš, že si přivezl Amandu?

Ha no já abych si nevšimla, když o ní přemýšlím od doby, kdy jsem jí uviděla.

Fajn, tak to ti jistě neuniklo, že tu bude na nějaký čas s námi bydlet. Meg byla rozčílená do běla, náš rozhovor završila větou, kterou mám na paměti tak jako tak.

Říkám ti Sam dej si na tu mrchu pozor, ještě nevíš čeho je schopná, ale ty buď šťastná, ty jí nemusíš prát a žehlit, ani vařit a stlát postel. Mike se opravdu pomátl. Klepla se po čele a odešla s košem prádla ven k lesu, aby ho tam pověsila na šňůru. Toho jsem mohla využít.

„Meg hele nechceš s tím pomoct? Vypadá to tak těžce. Kde je vůbec Elis?“ Nabídla jsem své kamarádce pomoc, vypadala opravdu strhaná. Mike je ubožák, když si myslí, že Elis a Meg jsou Amandiny služky. Ještě nikdy jsem ji takhle neviděla, ve tváři se jí značila bolest. Elis ani Meg nikdy nevadilo vařit a dělat domácí práce pro smečku, podle mě je to dokonce naplňovalo. Dělaly to pro jejich rodinu, ale co je pro ně Amy když obě tak vyvádějí? Že by snad nepřítel?

„To bys byla moc hodná. Elis jela radši do města nakupovat jídlo a tak. Mike se usmyslel, že budeme dělat menší oslavu na přivítání Amy, že zvládá abstinovat a takový ty kraviny. Bude to už za hodinu. Tak si musíme mrsknout.“ Podala mi košík s kolíčky, a když jsme vyšli z domu, stáli tam Poul, Rob a Lukas. Nikdo dneska nevypadal normálně, bylo logické, že i kluky to dostalo, jelikož se trápili i jejich otisky Meg a Elis. Dnes tu zřejmě bude šťastná jen Amanda a možná i Mike, dokud mu to nevytmavím. To však nebe trvat dlouho.

„Meg, kde je Mike?“ Zeptala jsem se, když už mi zbýval pověsit poslední kus prádla.

„Jel, s Amy, navštívit jeho rodiče.“ Řekla to tak samozřejmě, až se mi z toho udělalo zle. Mráz mi běhal po zádech. Po tom co to řekla, mi bylo jasné, že to není nic zvláštního, zřejmě byla dřív u Smithů doma pečená vařená. Zajímalo by mě, jaký vztah k ní má Alice. S povzdechem jsme se obě vrátili do chatky a připravily kuchyň na vaření. Cítila jsem, že v tomhle holkám musím pomoct, že jim musím být oporou. A dát Mikovi pěstí. Když se vrátila Elis z města, rozdělili jsme si úkoly, protože stihnout udělat oslavu za hodinu je blbost, podle mě je to šílenost, pitomost a kravina, ale když si to milostpán, Alfa samec přeje. Tak se mi ostatní musíme postavit třeba na hlavu. Cíla jsem k Mikovi opravdovou zlost, to mi věřte. Doufám, že až se uráčí přijet z výletu. Pozná to tak brzo, aby stačil utíkat.

Někdy bylo fajn, že Mike poznal, v jakém jsem rozpoložení, protože pak se mi vyhýbal a já na něj nemusela být rozzlobená dlouho. K tomu všemu mi tohle rozpoložení vůbec nepomáhá, abych byla natolik v klidu, aby se neozýval maličký s jeho náladami. Bylo to, jako když se po někom opičíte. Já se nějak cítila a chlapec to po mě opakoval, s tím rozdílem, že to on mohl ublížit nám oběma, kdyby se přeměnil, zato já, jen sobě. Ne, dost, nebudu už pesimistická. Vždyť to je oslava, párty, pařba nebo kalba to je jedno jak se to nazve. Bude zábava, sranda, bžunda a prdel a já se cítím, tak hrozně. To je chyba. Hned se pořádně vložím do toho ulízení celého domu, které normálnímu člověku zabere celý den. Já to trochu ošidím. Za půl hodinky zvládnu dokonce pomoci i někomu dalšímu, kdo nebude stíhat.

Fajn vše je hotovo. Děvčata upekli dort, zákusky udělali chlebíčky a pomazánky. Kluci mezitím venku dělali prase a čepovali pivo. Když bylo vše připraveno, všude uklizeno, posekaný trávník – vždyť vám říkám, že se Mike zbláznil – seděli jsme jako pecky u ohně a povídali si o Amy.

„Kdo to vlastně tedy ta Amanda je?“ Optala jsem se nikoho a čekala odpovědi alespoň od někoho. A názory od všech. Elis začala jako první.

„Chodili spolu dlouho, ještě než jste se setkali. Pochází z vlivné rodiny, její otec je starosta Carmelu. Jenomže ona nebyla doma šťastná.“ Pokračovala Meg.

„Její otec byl zvrhlík, prý ji osahával a tak. Proto začala pít. Mika to strašně trápilo. Miloval ji, i když ne jako tebe.“ Rob se vložil do rozhovoru také.

„Pak, když její matka zjistila, že pije a proč vůbec, poslala ji na odvykání do toho nejvzdálenějšího a nejdražšího zařízení v USA. Říká se, že…“

„Říká se, že se její matka zabila, že spáchala sebevraždu, jenomže tady tomu nikdo z nás, kromě Mika nevěří. On byl do ní zamilovaný, ona do něho zblázněná, bolelo je tedy oba, že Amy musí na odvykání, ale jí to přímo ničilo. Myslíme si, že matku zabila v hádce sama. Otec jí v tom samozřejmě pomáhal.“ Převzal slovo Poul.

„Proč taky ne, musel přeci ochránit svou malou holčičku, svou děvku.“ Meg se zašklebila, jen co to dořekla. No fuj to je teda něco. Tohle dělat otec mě, tak se jdu zabít.

Škoda, že v dáli bylo slyšet auto, protože jinak jsem měla na smečku spousty otázek. Jednou z nich byla otázka, na kterou jsem myslela už tohle ráno. Má Amy nějaké schopnosti? Když Amy vylézala z auta Mike přiběhl rychle na její stranu, aby ji z něho pomohl. Co má být zase tohle? Ta má tedy veškerý servis zajištěný. Doufám, že se jí po takovémhle luxusu bude chtít odsud odejít.

„Ahoj lidi, no to ale krásně voní.“ usmívala se blondýna na celé kolo. Že jí není trapně. Nikdo jí, na její hloupý skřek neodpověděl, i kdyby to myslela stokrát upřímně. Jelikož Mike šel pro něco do chatky a Amy zřejmě neumí číst myšlenky, dovolila jsem si všechny povzbudit.

Rodino, dnes teprve zažijete podívanou. Jen se nebojte, já to Mikovi nedaruju. Pronesla jsem nenápadně potichu ke smečce. Ta se zasmála a každý si raději hleděl svého. Všechna další slova byla zbytečná.

„Tak jak se cítíš Amy? Můžu ti tak říkat?“ úsměv, který jsem k ní vyslala, vypadal jako bych se snad zastyděla. Můj plán zněl asi takto. Zatím co všichni si budou jakoby hledět svého, já se budu navážet do Mika jako jeho miloučká, hodňoučká a milující přítelkyně a co na tom bude nejlepší. Budu se tak chovat i k ní. Mikovi bude divné, kam se poděl můj temperament, žárlivost a tvrdohlavost, ale to už ho na něj vybalím. Jako ten temperament myslím.

„Oh jistě že můžeš Sam.“

„No víš, já mám raději, když mi lidi říkají Samantho. Je to takové dospělejší.“ Zase ten plachý úsměv.

„Nedáš si třeba čaj nebo snad kávu?“

„Dám si čaj, děkuji.“

„Meg udělej prosím slečně čaj.“ Mrkla jsem na ní na znamení, ať jí tam nezapomene například flusnout nebo tak. Ble.

„Ehm, a ty si nedáš Samantho?“ Zeptala se ve chvíli, když jsem si představovala, jak jí rvu vlasy z hlavy. Beztak jich tam moc, nemá. Za to může asi ten alkohol.

„Ne, já už měla ale co bych to byla za dobrou hostitelku, kdybych nenabídla čaj či kávu.“ Připadala jsem si tak slušná, až do morku kostí. Třeba to neprokoukne, ani mě nezná.

„No moc ti to sluší.“ Na to se dá říct jen jedno. Vlezdoprdelka.

„Oh, děkuji.“ Poděkovala jsem slušně ale, že ona vypadá jako socka sem jí už nevysvětlovala.

„Měla jsem na mysli hlavně, to jak jsi těhotná, celá jen záříš.“ Ne asi, bože ta je blbá.

„Jistě, vždyť já vím.“ Pousmála jsem se znova a usrkla si ze sklenice s džusem. Už mě ta chudinka nudila.

„Poule, prosím tě pust nějakou muziku ano. Ty víš, jakou mám ráda.“

„Jistě. Ehm, Samantho.“ Samantho to je fakt sranda, jak tohle můžeš, vydržet. Řehtal se Poul ve svém nitru, aby Amy nic nezpozorovala. Když ji ale pustil, bylo překvapení i pro mě. Usmála jsem se sice. Dokonce mi i cukali koutky, abych nevybuchla smíchy, musela jsem, na pár vteřin zadržet dech.

PÍSEŇ OD POULA

„Jak si to dokázala, Poul byl vždycky jako, no prudký jako vlk. A teď je krotký jako beránek.“ Dívala se s otevřenou hubou na Poulovi naoko plaché pohyby a jeho oddanost.

„To víš, mám je vycvičené. Všechny.“ Mrkla jsem na ni pak na ně. Robovy unikl přidušený smích, až se zakuckal. Meg ho poklepávala po zádech.

„Aha, hm.“ Odsunula se dál ode mě. Ona se mě jako bojí jo? Já bych přeci ani mouše neublížila, ale tak ať.

„Musí tady přeci vládnout nějaká pevná ale přitom něžná ruka.“ Cukrbliky, co jsem vykouzlila jen pro ni, a že mi dali hodně práce, ji snad vyděsili ještě víc. Slyšela jsem ji, jak v duchu přemýšlí nad tím, co sem sakra zač a modlila se, ať už Mike přijde. To jsme byly dvě, taky jsem se modlila, aby Mike už byl u mě a mohla teprve začít pořádná legranda.
V tom se objevil ve dveřích. Oči vykulené. Myšlenky zmatené.

Co? Ony si snad spolu rozumí? Tak v to jsem ani nedoufal. Přišel nejistým krokem směrem k nám. Usměv od ucha k uchu.
Snažila jsem se vypadat mile a poklepala jsem na volné místo vedle sebe. Jenomže on si sedl vedle Amandy a k tomu se jí stačil zeptat, jak se cítí a jestli se jí tu u něho líbí. Do teď jsem byla celkem v klidu, byla to sranda. Brala jsem to tak, ale teď už na to kašlu.

„Miku Smithy co si jako myslíš, že děláš?“

„Sam, uklidni se, nevím, o čem to mluvíš.“ nevinný pohled na mě ale neplatil. Pořádně nasraná jsem se zvedla.

„Ty sobče. Tak tohle si přehnal.“

„Co jsem zase provedl?“

„Děláš si snad z nás všech prdel? Protože mě, to tak připadá.“ Rozčílená až do ruda jsem ukázala na nás všechny, co jsme se snažili, za hodinu připravit pohoštění pro madame. To do toho nepočítám to, že holkám nařídil posluhovat jí.

„Nedělám, jak si na to zase přišla? Nechceš se trochu uklidnit? Jsi dost vytočená a to nepomáhá…“ nechat ho doříct větu by bylo nadmíru zbytečné. Všichni měli upřené oči nejdřív na Mikovi a pak hned zase na mě.

„Přišla? Jsi úplně mimo, nebo jsi retardovaný? Ty si sem jen tak přivedeš holku, kterou tady nikdo nemá rád, a nedělej, že to nevíš, protože sis to už přečetl v mysli každého z nich. Nutíš je dělat všechny ty hloupé věci, jako je tahle naprosto nemístná oslava a všichni se tady můžou přetrhnout, aby splnily, co jsi ty nařídil. Ani nepoděkuješ. A teď sem přijdeš, posadíš se k ní a máš starost, jak se asi má. Ale uvědomuješ si, co musíme cítit mi ostatní? Bože Miku seber se.“ S těmi slovy jsem začala odcházet z oslavy do lesa. Meg a Elis mi byly v zádech. Kluci se otočili k Mikovi a Amy zády a popíjeli pivo.

„Sam není ti nic?“ starostlivá Elis mi položila ruku na bříško a Meg mě objala kolem ramen.

„To nic, já budu v pohodě a moc se vám omlouvám. Už jsem to nevydržela, nerada koukám na někoho, když trpí a už vůbec nemám ráda, když musím trpět já.“ Omluvný úsměv to měl napravit.

„Jsme rádi, že si to za nás všechny řekla, ale nebudeš mít teď s Mikem problémy?“ optala se Meg. I když věděla stejně jako já, že to nebude trvat dlouho a budeme s Mikem zase spolu.

„Běžte prosím zpátky.“ Chtěla jsem být sama, přemýšlet mě sice moc nebavilo, ale bylo to nutné. Když holky odešli, cítila jsem se sice sama, ale dohonil mě Mike.

„Sam prosím tě, co ti to přelétlo přes nos?“ poťouchle se usmíval asi jen, aby odlehčil atmosféru, ale ta byla až moc napjatá.

„Snažila jsem se ti tím vysvětlit, že i když jsi z nich právě ty ten hlavní a máš nejdůležitější postavení a zodpovědnost, tak by ses podle toho taky měl chovat. Vždyť je to tvoje rodina, sakra, Miku!“ doufala jsem, že už mu konečně docvaklo, co to provedl.

„Já vím co si ostatní myslí. Vím všechno, ale myslel jsem si, že když uděláme tu oslavu a budeme všichni spolu a lépe se poznáme, že ji budou mít rádi.“

„Myslel si špatně,“ nehledě na to, že myslet znamená ho… vědět „vždyť takhle to přeci nefunguje Miku, nemůžeš po nich chtít, aby ji měli rádi, zvlášť ne teď, když máš mě. Nehledě na to, že si mi slíbil, že dnes budeme, spolu. A tu oslavu jsme připravovali jen já a zbytek smečky. Tady nebylo žádné, my uděláme oslavu a budeme se kamarádit.“ Začala jsem se z hysterie dostávat do klidu, jelikož na Mikově tváři se značilo pochopení. Bylo lehké ho přesvědčit, že udělal chybu. Někdy jsem si připadala jako jeho rodič. Bylo vidět, že nevyrůstal v NY, jako já. Byl by pak o dost chytřejší, pokud jde o takovéhle situace.

„Odpusť mi to, já jsem si to neuvědomil a od toho tu mám, tebe. Svou milovanou a chytrou dívku, která mě hodí do klidu, když je to potřeba. Jsem šťastný z toho, jak jsi upřímná. Pomáháš mi a já jsem ti za to moc vděčný.“ Zlobit se na něho déle jak pár hodin je téměř nemožné proto už jsem se na něho nemohla déle zlobit.

„Pojď ke mně.“ Čekal s rozevřenou náručí, do které jsem se ráda schoulila. Objal mě a něžně mě políbil. Byly jsme na chvíli jako jeden. I když jen na chvíli, protože pak potřeboval, jako pokaždé, rady od chytřejšího.

„Tak co mám teď dělat, nemůžu Amandu vyhodit, jen tak na ulici.“

„Naopak, myslím si, že půjde sama a ráda.“ vjela jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho k sobě.

„Ale já jí slíbil, že u nás může pár dní zůstat.“ Zmučeně jsme se na sebe oba dívali, dokud jsme nedostali oba stejně dobrý nápad. Půjde bydlet hned zítra do hotelu Popo. Já tušila, že jsem geniál. Ale že i on? No nic.
Když jsme přišli k chatce. Elis s Lukem a Meg s Robem byli u ohně a ořezávali maso z prasete. Půlka už byla v klučičích žaludcích a pořád se v jejich očích značil hlad. Ti nebudou mít nikdy dost. Nenažranci. Poul šel za svou dívkou, která se měla zítra ukázat na oběd, aby nám všem byla představena i když se do toho Poulovi kvůli Amandě moc nechtělo. Ta šla, mimochodem radši do pokoje pro hosty spát. Mike mi slíbil, že si s ní o tom jejím stěhování, ještě dnes promluví. No, i když on toho nakecá. Spokojená, že jsem dosáhla svého a unavená s prázdným žaludkem jsem si šla také lehnout. Netrvalo to dlouho a přišel za mnou Mike.

Předchozí Další

Autor: kotrbovic, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Andělé a démoni - 16. kapitola: