Annu čeká její vysněný sen, ale ne tak, jak by si přála. Lucas není ten typ dokonalýho kluka, jaký vlastně je?
13.08.2013 (16:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 422×
O MĚSÍC POZDĚJI
Proboha, a je to tady, můj den! Ano, ten nechtěný den. Skoro celý den jsem měla na přípravu. Podívala jsem se na budík a bylo přesně 8:00, a do pokoje mi vletěla moje mamka a Linda, která byla moje družička.
„Vstávej, princezno.“
„Jsem vzhůru, mami.“ Pomalu jsem se vyhrabala do polosedu, ano, právě teď jsem si zasloužila snídani do postele.
„Za hodinu ti příjde kadeřnice a udělá ti ten nejhezčí účes...“
„Děkuji, Lindo,“ povzdechla jsem si a radši se pustila do jídla a poté jsem se podívala na mamku.
„Napustím ti vanu s bublinkami.“ Kývla jsem a poté, co mamka odešla, chytla jsem Lindu za ruku a zoufale jsem se na ni podívala.
„Pomoz mi, nikdy ho nebudu milovat.“ Linda se pousmála a sedla si blíž.
„Nikdo neříka, že spolu musíte žít pořád, a na to, že spolu musíte spát. Je to jenom kvůli tomu, aby se ti postaral o dítě.“ Nadechla jsem se, ve skutečnosti měla nejspíš pravdu. Za celou dobu se mě Lucas ani nedotknul, i když mohl. Vždyť si dělal, co chtěl, a už to udělal jednou, tak proč ne znovu?
„Máš pravdu,“ přikývla jsem, měla jsem v plánu ho na oslavě opít, aby se mě o noci nedotknul. Bylo mi z něho špatně!
„Annie, koupel je připravená!“ zakřičela na mě mamka z koupelny, abych ji slyšela. Podala jsem Lindě svůj tác s jídlem a vlítla do koupelny.
„Díky, já to zvládnu,“ pousmála jsem se a ona odešla. Pustila jsem ze sebe oblečení a vlezla si do horké vody. Bylo to přijemné, ale najednou se mi vrátily vzpomínky, co jsem tenkrát udělala. Jizvy jsem měla po celém těle. Ale měla jsem šaty, které většinu mých jizev skryly.
Ve vaně jsem snad zůstala hodinu, ale udělalo se mi strašně dobře a byla jsem spokojená. Poté jsem vylezla ven a osušila se. Vrátila jsem se zpátky do pokoje, kde na mě čekala moje kadeřnice. Ani jsem ji neslyšela přijít.
„Tady máme naši krásnou nevěstu.“ Pokusila jsem se o úsměv, který se mi nepodařil, a tak z toho vznikl úšklebek. Posadila jsem se na židli.
„Co kdybychom jí natočily vlasy, vyčesaly, a poté do vlasu dali korunku?“ Linda s mámou se podívaly nejprve na sebe a potom na mě.
„Myslím, že bude vypadat krásně,“ přikývla máma a kadeřnice se pustila do díla.
„Nechtěla jsem, aby to došlo až sem. Proč jsem to nemohla udělat po svém, mami?“
„Annie, víš, jaký k tomu mam postoj!“ okřikla mě, jenom jsem rozmáchla rukama.
Kadeřnice mi vlasy dělala hodinu, ale opravdu to vypadalo krásně.
„Nalíčím ji já,“ hned se ozvala Linda.
„Jen do toho.“ Linda popadla svoje šminky a hned se pustila do díla, ale ja jsem jen protestně zamručela. Co kdybych jednoduše ze své svatby utekla? Ve škole to věděli doopravdy všichni a Lucas si pozval všechny kamarády z fotbalu, a Linda zase donutila pár našich přátel, i když jsem se s nima moc nebavila.
„Já nechci,“ zakňourala jsem.
„Zlato, tady máš řetízek. Je starý a pujčený.“ Hned mi ho mamka připnula, usmála jsem se.
„Ještě něco nové a modré.“
„Mám modrý podvazek a je nový.“ Linda se uculila. Zamrkala jsem, tohle nemyslí vážně! Nadechla jsem se a rozhodla se už neprostestovat, ať to mam hlavně za sebou. Natáhla jsem si podvazek na nohu a přešla pomalu k mým krásně bílým šatům.
„Pomůžete mi?“ Sundala jsem si svoje oblečení a začala se pomalu soukat do šatů. Linda mi je potom zapnula.
„Můžeme, děvčata?“ Ve dveřích se objevil táta, pousmála jsem se.
„Tati.“
„Ty jsi naprosto princezna.“ Podal mi rámě, a tak jsem se chytla a mířili jsme k autu, který už čekalo před domem. Nasedla jsem dovnitř, společně s otcem. Vyrazili jsme ke kostelu a mě se začínal zmocňovat šílený strach, ale ano, já tohle zvládnu! Byla jsem si jistá. Po pár minutách jsme tam dojeli. Jeli jsme jako poslední. Poté mi táta otevřel dveře a zase nabídnul rámě a vedl mě vstříc oltáři. Všichni už tam stáli a nedočkavě čekali, blížili jsme se uličkou a kostelem se rozezníval svatební pochod.
Poté mě otec předal Lucasovi, stoupla jsem si vedle a letmo se na něj podíval. Byl naprosto bez výrazu. Kněz začal něco povídat a já jsem ho naprosto ignorovala a vracela jsem do vzpomínek, které mě pohltily uplně celou. Vzpomínala jsem na to všechno, co se stalo, a že to mohlo být uplně jinak.
„Slečno Moreau?“
„Ano?“ podívala jsem se na kněze.
„Berete si pana Williamse za svého manžela?“ Nadechla jsem se a najednou se mi sevřelo hrdlo a nechtěla jsem to vyslovit, nedovolilo mi to.
„Ano,“ pípla jsem, že to bylo zřetelně slyšet.
„Vy, pane Williamsi, berete si slečnu Moreau za svou manželku?“ Podívala jsem se k němu, měla jsem pocit, jako by se v něm ocitnul samotný ďábel. Dobře, o tomhle se nežertuje, ale měl ten ďábelský pohled.
„Samozřejmě, že ano.“
„Vyměňte si prstýnky a poté se můžete políbit.“ Taky jsme tak udělali, pak se ke mně sklonil a letmo mě políbil. Polibek jsem mu nechtěně oplatila.
„Prohlašuju vás za manžele.“ Najednou začali všichni tleskat a mně bylo z toho všeho strašně špatně. Poté jsme vychazeli z kostela, ještě jsem hodila kytici, aby ji někdo chytil, a byla to moje máma.
Když jsme nasedli do společného auta, naklonil se ke mně a zašeptal:
„Konečně se tě budu moct dotknout, aniž by z toho byly problémy.“ Ironicky jsem se usmála a natočila jsem se k němu.
„Zkusíš to a urazím ti ruku, a věř mi, že po tom všem to dokážu.“
O PÁR HODIN POZDĚJI
Už jsme byli na oslavě, nelíbilo se mi před rodiči přetvářet, jak se máme rádi.
„Otevři pusu.“ Podívala jsem se na něj. „No tak, dělej a neboj se.“ Pootevřela jsem pusu, lžičkou mi strčil kousek dortu a poté mě políbil na rty.
„Vypadá to, že k sobě našli cestu,“ zaslechla jsem mámu s jeho mámou, jak spolu mluví. Kdyby jenom věděly, jak tomu ve skutečnosti je.
„Vážně tě baví se takhle přetvářet?“ zašeptala jsem to tak, aby to slyšel jen Lucas.
„Lásko, vážně se mě na to budeš ptát? Já si to užívám.“ Políbil mě na tvář, podívala jsem se zoufale na Lindu.
„Co kdybychom si šli zatancovat?“ Zavrtěla jsem hlavou, všichni ostatní se bavili, na rozdíl ode mě. Zmáčknul mi ruku silně, tak, že mě donutil vstát a jít s ním na parket. Dal mi svoje ruce kolem pasu a já se ho chytila kolem krku.
„Co kdyby ses mi naučila neodporovat, mh?“
„Nauč se mě do ničeho nenutit.“
„To by potom nebyla zábava, miláčku.“ Cítila jsem, jak mě na sebe tlačí, měl sílu a mě to bolelo. Snažila jsem se nedávat nic najevo, věděla jsem moc dobře, že bych si strašně uškodila.
„Omluvíš mě potom na chvíli? Chci být taky chvíli se svou sestrou,“ podívala jsem se na něj a snažila se být milá.
„Ty jsi na mě milá, páni. Nevidím důvod, proč bys nemohla.“ Tancovali jsme snad dva ploužáky, než mě konečně pustil a já mohla utéct k Lindě.
„Dostaň mě odtud,“ zakňourala jsem nenápadně.
„Je to tak zlé?“
„Víc, než si myslíš.“ Chytla jsem Lindu a zatahla ji k toaletám, ale díky bohu tam byl zadní východ.
„Nenávidim ho.“ Prostě jsme obě dvě utekly pryč, měla jsem v plánu se vrátit až další den.
„Bude tě hledat“
„Je mi to jedno, ja s ním nechci být. A dostaň mě z těch šatů. Budu jinak nápadná.“ Když jsme vyběhly ven, mávla jsem na taxíka, který nam okamžitě zastavil.
„Kam to bude, dámy?“
„Kam chceš jet?“
„Já nevím, kamkoliv,“ rozhodila jsem rukama. „Pryč od něj.“
„Zavezte nás k nejbližšímu hotelu.“ Netuším, zda jsem udělala dobře, že jsem o tom mluvila před tím taxikářem, ale vždyť taxíku je tady snad tisíc. Taxikář nás zavezl ihned k hotelu „50“. Hned jsem mu podala peníze a vyběhla ven, a Lindu jsem táhla sebou.
„Musíš mi donest nějaké věci, dobře? Já si tu vezmu pokoj.“ Došla jsem k recepci.
„Co si budete přát?“ Slečna recepční byla milá, usmála jsem se na ni.
„Jeden pokoj, je mi jedno, jakýkoliv máte volný. Zaplatím vám potom, až se budu odhlašovat.“ Podala jsem jí doklady, které požadovala.
„Pokoj 212.“ Podala mi klíče.
„Děkuju, Lindo, dones mi to, prosím.“ Zmizla jsem do pokoje.
O DVĚ HODINY POZDĚJI
Čekala jsem na ni dvě hodiny, ale ona stále nepřicházela. Když jsem zaslechla zaklepání, oddechla jsem si, konečně je tady! Otevřela jsem dveře a málem jsem dostala infarkt. On! Chtěla jsem zavřít, ale on mi to nedovolil. Vešel dovnitř beze slov a poté za sebou zamkl.
„Takže ty jsi mi chtěla zdrhnout?!“ Popošel blíž ke mně. „O to to bude horší.“ Odložil si sako na židli. Začala jsem couvat, neměla jsem kam couvnout. Přirazil mě ke zdi a hned mi vrazil facku.
„Ty malá špinavá děvko!“ Sevřel mi pevně loket, až jsem vypískla bolestí.
„Nemám rád tyhle hry.“ Najednou jsem začala ječet, během chvíle jsem měla jeho jazyk ve své puse. Tímhle si u mě dokáže vyprovokovat nenávist, ale ať. Tohle bude jeho problém. Pokusila jsem se ho od sebe ostdrčit. Nechtěla jsem se s ním líbat, ale neměla jsem žádnou možnost. Když přestal být tak tvrdý, jsem ho kousla do rtu. Ale to jsem dělat neměla, protože jsem od něj schytala další facku.
Po tváři mi stekla slza, pak jsem skončila na podlaze. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Chytil mě za bradu.
„Mohlo to být uplně jinak, takhle jsem to neplánoval. Ale ty budeš poslušná!“
„Nejsem tvůj majetek!“ zakňourala jsem.
„Právě, že už jsi, za to, že jsi mi zníčila život, sis snad nemyslela , že tě budu nosit v náruči, lásko.“ Cítila jsem v jeho tóně hlasu ironii. Popravdě, ne dost malou.
„Tak se zvedej, kotě. Nebo chceš ležet na zemi?“ pozvednul obočí a já se snažila sbírat ze země. Čekala jsem, že to zase schytám a nebo snesu od něj nějákou urážku. Pomohl mi na nohy, ale potom mě hodil na postel. Trochu jsem se praštila do hlavy, ale ne moc. Dalo se to vydržet. Najednou si začal rozepínat košili.
„Ne, tohle neuděláš.“ Věděla jsem, co se chystá dělat.
„Pššt, nebude tě to bolet.“ Když si všechno ze sebe sundal, tak si lehnul nade mě a začal mě líbat na krku a pomalu ze mě stahovat šaty.
„Prosím, ne,“ zaprosila jsem, nechtěla jsem ten pocit zažít znovu.
„Věděla jsi, že téhle noci neutečeš, teď si s tebou můžu dělat, co chci.“
„Ohlasím to!“ Zasmál se, potom už ze mě serval šaty.
„Kdo ti to asi tak uvěří, jsi moje žena. Zapomněla jsi?“ Ušklíbla jsem se a snažila se ho ze sebe dostat dolů, ale vůbec se mi to nedařilo. Nebyla jsem si jistá, jestli to chci mít za sebou, a nebo to co nejdále oddálit. Musím se ho zbavit! To byla jediná myšlenka, co mi hrála v hlavě.
Rukou mi přejel po stehně, kousla jsem se do rtu. Potom do mě hrubě pronikl prsty, sykla jsem. Zasténala jsem, když začal hýbat prsty. Chtělo se mi brečet a taky mi po tváři tekly proudy slz, ale on to ignoroval. Když si pohrál, tak do mě vniknul hruběji než předtím. Bolestně jsem se prohnula a v tu chvíli jsem chtěla umřít na místě. Když bylo po všem, vyjel ze mě a odpadnul vedle. Nevšímal si mě a já začala brečet více, ale potichu. Nechtěla jsem přitahovat jeho pozornost.
Bolelo mě to, co mi udělal před pár měsíci, ale on tohle udělal znovu. Proboha, proč? Proč se v tom tak vyžívá a proč se vyžívá v bolestech toho druhého? Teď jsem ho právě nenáviděla. Bylo mu jedno, že jsem těhotná. Klidně to prostě udělal! I když jsem bříško neměla tak velké, ale i přes to. Neomlouvá ho to. Tohle je pro mě utrpení!
Následující díl »
Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Diskuse pro článek Anna's Suffering - 15. kapitola:
Přidat komentář:
- The Betrayal's Price - Prolog
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!