Anna's Suffering - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Po divokým večírku Anna zjišťuje, že si nepamatuje, co se stalo. Když se chystá odejít domů, napadne jí Linda.

30.07.2013 (08:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 503×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

5. kapitola

Ráno jsem se probrala v něčí posteli, byla jsem si jistá že moje nebyla. Zamrkala jsem, když jsem spatřila vedle sebe Petera. Chtěla jsem si sednout, ale nešlo to..pořád jsem měla ruce přivazaný. Snažila jsem si vzpomenout na včerejšek, ale vůbec se mi nic nevybavilo.

„Petere?“ Pípla jsem a lehce do něj strčila nohou. Zamručel.

„Co je?“

„Mohl bys mě prosím, rozvázat?“ Peter zvedl hlavu a podíval se na mě.

„Bože můj, jak ses semka dostala?“ Polkla jsem.

„Nestalo se nic, že ne?“ Se vyhrabal trochu z postele a odvazal mi ruce, promnula jsem si je.

„Vůbec netuším.“ Pokrčil rameny.

„Já si nemůžu vzpomenout, co se včera stalo.“

„Tak to jsme dva a mimo to, ses dostala do mé postele.“ Zašklebil se, podívala jsem se kolem a bála se podívat co z mého oblečení na mě zustalo. Odkryla jsem se, kupodivu jsem měla všechno, až na rifle. Popadla jsem je a oblékla jsem se do nich., honem jsem vystřelila ven.

Bohužel jsem neměla to štěstí a potkala Lindu, bylo ji jasný odkud jdu.

„Ty děvko“ Dostala jsem od ní další facku, znovu po mě skočila. Chtěla mě zmlátit, chytla jsem jí ruce a začala se bránit.

„Tys spala s mým přítelem!“

„Ne, ne nespala!“

„Nelži mi, ty couro!“

„Au!“ Zaječela jsem, kousla mě do ramene a okamžitě jsem jí ty ruce pustila. Už jsem to začala chápat, nejspíš to muselo být nastraženo na mě.

„Lucas tě viděl i jeho jak se k sobě máte!“ Chytala jsem od ní facky a další rány, už jsem nemohla dál. Prostě jsem se nechala,aby mě mlátila.Nenechala mě do té doby, než začla téct červená. Nejspíš by mě zabila, kdyby mohla.

„Ty mala huso, pokus se k němu přiblížit a zabiju tě!“

„Mě nezajíma..“ Pípla jsem.

„Vyrvu ti všechny vlasy a udělám ti ze života peklo, pokud se ho ještě dotkneš! Rozumnělas ty blbá šprtko?!“

„Jo.“ Ještě mi udeřila poslední ránu, potom se zvedla a odkráčela pryč. Nechtěla jsem vědět, jak vypadam, ale všude po obličeji mi tekla krev.Chvíli jsem ještě ležela na zemi, než jsem se zvedla a šla domů. Doufala jsem, že rodiče nebudou doma a neuvidi mě takhle.

Dorazila jsem domu, prošla jsem kolem obývaku, když mě zastavila máma.

„Annie, zlato?“ Podívala jsem se na ní. „Pane bože, jak se ti to stalo, ukaž?“ Začala mi prohlížet obličej, sykla jsem bolestí.

„Spadla jsem ze schodu.“ Zalhala jsem, moje máma si mě všímala jenom někdy, takže nerozeznala mojí lež.

„To si spadla ale pořádně.“

„Mami nech mě.“ Zavrčela jsem.

„Ošetřím ti to.“

„Chcic si dát sprchu, potom“ Máma semnou vyjímečně souhlasila.

„ Budeme se s tvým tátou rozvádět, měla bys to vědět.“ Polkla jsem, neodpověděla jí a zamířila do koupelny. Pustila jsem sprchu a sedla si na vanu. Popadla jsem žiletku , přejela jsem si s ní po ruce.

Vzala jsem to od loketní jamky a udělala jemnější řezný tah, okamžitě to začalo krvácet a ja cítila úlevu. Udělala jsem další rýhu a pokračovala jsem tak až skoro po celé ruce. Vana se zaplňovala trochou mé krve a já sledovala jak bolest s tou krví odchází. Cítila jsem se mnohem lépe.

Poté jsem vylezla, počkala než to přestane krvacet a poté si oblékla dlouhé triko a zašla dolů za mamkou, aby mi ošetřila moje rány, které jsem schytala od té malé mrchy.

„Sedni si a nevrť se, asi to bude štípat.“ Natočila si mou hlavu k sobě a opatrně mi čistila rány. Většinou jsem měla hodně modřin, skoro přes celý obličej.

„Když použiješ pudr, skvěle to zamaskuješ..“

„Díky mami.“ Pousmála jsem se na ní, ikdyž mě bolelo se usmát. Měla jsem těíseň především i u srdce. Když mě ošetřila, zmizela jsem do pokoje. Díky bohu, jsem zítra ještě do školy nemusela. Chtěla jsem prospat oba dva dny a nebo dokonce propsat celý život. Zhroutil se mi můj život

Vlastně teprve to bylo na začatku, když se mi to všechno začínalo hroutit. Vůbec jsem netušila jak to dokážu zvládnout.

Následující díl »

Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování