Anna další den přichází do školy a nestačí se divit, co se začíná dít. Annina minulost začíná vyplouvat na povrch.
01.08.2013 (10:00) • Sutton • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 471×
7. KAPITOLA
Netušila jsem, co ta proradná mrcha chtěla udělat. Další den ve škole jsem se to dozvěděla. Když jsem přišla do školy a dorazila jsem ke své skříňce, kde bylo napsáno „Vražedkyně“. Nechápala jsem, jak se to dozvěděli, ale naprosto všichni na mně nechávali své pohledy, které nebyly zrovna dvakrát milé. Polkla jsem, už tohle na mě začínalo být moc. Když jsem nepočítala to, že bydlím u Lindy a Melissy. Chtělo se mi brečet, když jsem si vybavila tu situaci. Brečet rozhodně nehodlám. Právě jsem ve škole byla více očerněná, takže jsem to čekala mnohem horší, než to bylo teď.
„Páni, docela mě překvapuje, že se nestydíš za to, žes zabila svýho bratra.“ Otočila jsem se na holku, která stála vedle mě. Netušila jsem, kdo to je, ani jsem s ní neměla žádnou hodinu.
„Já ho nezabila, jasný?!“ Chtěla jsem ji udeřit, ale nechtěla jsem se dostat do problémů.
„Linda mi to říkala, a ta by nikdy nelhala.“ Otočila se na patě a odešla. Vzala jsem si své věci a zamířila na hodinu. Nejradši bych ze školy vypadla pryč a už se do ní nikdy nevrátila. Když jsem prošla kolem každého, začali mít na mě opravdu hnusné poznámky.
„Měla zemřít místo toho chudáka.“ Snažila jsem se ignorovat to, co o mně říkali. Ale nešlo to tak lehce, bolelo to. Chtěla jsem zapomenout na svou minulost.
„Je šiblá a chodí k psychiatrovi.“ Přimhouřila jsem oči a podívala se kolem a snažila se zjistit, kdo to řekl. Všichni se jen usmívali, s takovým pohledem, který dokáže ublížit. Tohle mě opravdu bolelo mnohem více než to, že mě Linda ustavičně napadala.
Dorazila jsem do třídy a zapadla zase do poslední lavice a čekala na hodinu. To byla moje chvíle klidu, kdy se málokdo odvážil něco na mě prohlásit.
Linda jako naschval si ke mně přisedla, hodila na mě svůj ďábelský úsměv.
„Je to síla být totálním looserem, že?“ Podívala jsem se na ni.
„Nech mě, prosím, být,“ zakňourala jsem a doufala, že mi dá pokoj.
„Víš, mohly bychom být skvěla rodina, kdybys nebyla taková kráva.“ Ušklíbla jsem se, ale ona pokračovala. „A tvýho tátu mám ráda, škoda, že byl s tvou matkou.“
„Tvoje matka je děvka,“ vypadlo ze mě, věděla jsem, že teď bude právě zle. Chtěla mě praštit, ale já jsem jí uhnula a moje ruka spočinula na její tváři v tu chvíli, kdy učitel vešel do třídy.
„Ona mě napadla!“ zaječela, strčila jsem do ní.
„Slečno Adamsova, běžte do ředitelny.“
„Ale já jsem nic...“ Zamrkala jsem, učitel mi podal papírek.
„Bez řečí.“ Vzala jsem si ho a zamířila k ředitelně. Chvíli jsem tam seděla a čekala, dokud mě ředitelka nezavolá dovnitř. Uběhlo asi deset minut, když vyšla sekretářka. Vešla jsem dovnitř.
„Posaďte se, slečno Adamsová.“ Sedla jsem si do křesla naproti ní.
„Četla jsem zápisy z vaší předchozí školy, tohle tady netolerujeme.“
„Věřte mi, já jsem Lindě nic neprovedla,“ snažila jsem se ji přesvědčit, že jsem v tom nevinně.
„Na předchozí škole jste měla kázeňské problémy.“ Sledovala jsem ji, jak si předčítá mojí složku, poté jsem stočila pohled stranou. Chtěla jsem jí říct, co mam doopravdy za problémy. Ale nemohla jsem, příliš jsem se Lindy bála, krom toho jsem s ní teď bydlela. Tohle pro mě bylo další utrpení.
„Já nechci mít problémy.“
„Co s váma mám udělat?“ Ředitelka si povzdechla a pak se na mě podívala.
„Slibuju, že se to už nestane.“
„Měla bych vás vyloučit za tohle chování, ale budu k vám velmi vstřícná a nechám vás jenom týden po škole, kde budete pomáhat ve školní knihovně.“
„Dobře,“ přikývla jsem, tohle bylo pro mě aspoň lepší, než kdybych musela hned ze školy domů.
„Jsem ráda, že jsme si rozumněly, pokud se tohle bude opakovat: Nebudu vstřícná jako teď. Můžete jít.“
„Děkuju.“ Zvedla jsem se a vypadla ven z ředitelny, oddechla jsem si, že mě nevyhodila. Otec by asi zuřil. Navíc, poslední dobou byl hrozně agresivní, možná to zapříčinil rozvod s mámou. Chtěla jsem mít oba dva rodiče zase spolu, ale nebylo to možné.
Možná bych mohla prostě vypadnout ze školy a po zbytek dne se už nevracet. Na chodbě jsem potkala Petera s dalšíma klukama. Podívala jsem se po nich a polkla jsem.
„Není to ta kočka z pátku?“ Zastavili se u mě, sklopila jsem oči k zemi.
„Neřekl bych, že to byla ona.“ Pokusila jsem se je obejít, ale jeden z nich mě chytil za loket.
„Au, pusť mě.“
„Ale no tak, nebuď tolik upjatá, kotě.“ Najednou se ve mně objevil ten pocit. Ano, právě jsem z nich dostala strach.
„Řekla jsem, abys mě pustil.“ Pokusila jsem se mu vycuknout, ale nebylo to snadné. Pokaždý mi pevně stisknul loket. Myslela jsem, že umřu bolestí na místě, a nebo při nejlepším mi rozdrtí kost.
„Ještě se uvidime, zlato.“ Zvedl mi hlavu, abych se mu podívala do očí, a poté mě pustil a odešel. Okamžitě jsem vypadla ze školy, dostala jsem strach a už jsem na tomhle příšerném místě nechtěla být!
I když jsem měla být po škole, bylo mi to vlastně jedno. Vrátím se tam, až skončí škola a nikdo tam skoro nebude.
Následující díl »
Autor: Sutton (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Diskuse pro článek Anna's Suffering - 7. kapitola:
Přidat komentář:
- The Betrayal's Price - Prolog
- Budu tam
- English Gentleman - 1. kapitola
- Smrťák 3 (1. část)
- Setkání v lese
- The Killing Past (Prolog)
- Smrťák 2 - Kylův život za tajnými dveřmi 1/2
- Zdrávas Maria
- Smrťák 2 (1. část)
- Smrťák 1/2
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!