Another Hunger games 10. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Promítání filmu a s tím i předposlední kapitola. :)

22.12.2012 (10:00) • MaybellineEver • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1132×

10. kapitola: Hladové hry

Z veliké dálky slyšela hlas Caesara Flickermana, jak nadšeně vítá své publikum.

Smál se a vtipkoval, užíval si pozornost, tak jako vždycky.

Přišlo jí neuvěřitelné, že vnitřní šílenství, které ji pohlcovalo, na něj nemělo vůbec žádný vliv.

Před pár týdny vřele vítal každého splátce, z každého Kraje.

Z těch dvaceti čtyř, se kterými se přátelsky popichoval a bavil, zbyli teď dva.

A on se stále usmívá. Každý rok s úsměvem představuje jednotlivé splátce, kteří jeden po druhém míří na porážku. A na konci radostně vyhlásí vítěze.

Jak chladnokrevný musí Caesar Flickerman být…

Maybelline nechala modrovlasého moderátora Kapitolu být, nikdy jí vlastně nezajímal.

V naleštěných stěnách malé místnosti, ve které ji těsně před vystoupením drželi, viděla svůj odraz. Lehce napudrovaná tvář, jako by jí nepatřila. Připadala si starší nebo mladší, sama nevěděla. Červené rty lehce pootevřené, modré oči orámované tuží a hustými řasami.
Ve výrazu, který by měl být dokonale chladný a bezvýrazný, jasná trhlina.

Věnovala krátký pohled svým šatům a propletla své prsty.

Tyhle šaty chci mít na sobě, až zemřu.

„Až se tě budou ptát na finále, pokus se to podat tak, aby to vypadalo, že jsi jednala zcela impulzivně.“

Maybelline se prudce otočila, úplně zapomněla, že je Cinna v místnosti.

Těžko říct, co ji šokovalo víc. Jestli to, že něco takového řekl, nebo to, že to znělo, jako by ji chtěl pomoct. Každopádně se nezmohla na nic víc než překvapený pohled a rychlé obhlédnutí situace. Čekala, že každou chvíli sem vtrhnou mírotvorci a Cinnu zatknou.

Lehce zavrtěl hlavou.
„Tady žádné kamery nejsou.“

Věnovala mu nedůvěřivý pohled a už se k němu neodvážila obrátit zády.

Z jeho tváře se ale nedalo nic vyčíst. Byl prostě jen neuvěřitelně klidný.

„Kapitol zuří. Ještě nikdy se nestalo, že by někdo obrátil Hladové hry pro nim,“ pokračoval klidně.

„To byl cíl,“ opáčila a pečlivě sledovala jeho reakci.

Jeho tvář se nezměnila.

„Ano, já vím,“ přikývl. „Je jen na tobě, jak se zachováš dál, Maybelline. Kterou cestu si zvolíš…“

Maybelline už nepřemýšlela nad tím, co je vlastně Cinna zač.

Teď ji zaměstnávala pouze budoucnost. I přesto nedokázala věřit, že existuje alternativa, ve které jsou s Hurikánem spolu, živí. Jeden určitě musí zemřít.

Aktér, který tohle celé vyprovokoval.

Ona.

„Chci ho ochránit…“ Neuvědomila si, že to řekla nahlas, dokud Cinna na její slova nezareagoval.

„Dobře. Pak je třeba, abys působila co nejnevinněji,“ řekl a prsty jí jemně zvedl bradu.

„A hlavu vzhůru,“ usmál se.

Zazněl gong a Maybelline se podle instrukcí postavila na kovovou desku.
Věnovala Cinnovi krátký pohled, právě včas, protože v tu chvíli ji deska začala zvedat na jeviště.

Oslnila jí světla. Řev diváků jí dokonale ohlušil a rozvibroval pódium pod jejíma nohama.

Potlačila nutkání bránit se proti ostré záři dlaní a mrkala tak dlouho, dokud si její oči nezvykly.

A pak ho uviděla.

Stál na druhém konci pódia.

Vypadal tak čistě, zdravě… a krásně.

Sotva si uvědomila, že se k němu rozeběhla, vnímala jen, že udělal totéž.

Setkali se uprostřed jeviště, jako by to měli předem nacvičené, a padli si do náruče.

Cítila, jak pevně ji sevřel, a ona sama se ho držela jako o život.

Začali se líbat, v tu chvíli Maybelline zapomněla na to, že by se měla pokusit ho nenápadně varovat. Nejspíš to bylo jedno. Viděla jeho plamenný pohled, když ji spatřil.

Hurikán nepotřeboval hrát chlapce poblázněného láskou…

Neměla ani tušení, jak dlouho to trvalo.

Nepamatovala si, kdy ji zvedl do vzduchu.

Dvě slova ji pálila na jazyku, chtěla je pošeptat i křičet, ale ne pro ně. Ne pro jejich pobavení.

Někde v povzdálí slyšela Caesarovy veselé poznámky a žádosti, aby se posadili.

Ani jeden z nich na jeho prosby nebral ohledy. Diváci řičeli nadšením.

Maybelline se ho nehodlala za žádných okolností pustit.

Tohle mohlo být jejich poslední objetí.

Poslední polibek…

Zhruba po deseti minutách Caesar vstal a poklepal Hurikánovi na rameno.

Velmi neochotně Maybelline položil zpátky na nohy a aniž by pustil její dlaň, posadili se na luxusní pohovku.

Caesar Flickerman ještě chvíli žertoval a pak nadešla chvíle pro začátek promítání. To potrvá přesně tři hodiny a musí se na něj dívat celý Panem. Světla potemněla, na obrazovce se objevil emblém a Maybelline pocítila silné bodnutí u srdce.

Ne. Nebyla připravená.

Nechtěla se dívat, jak umírá ostatních dvacet dva splátců.

Devět… devět dětí zemřelo její rukou. To byla skoro polovina.

Chladnokrevně zabíjela ostatní splátce a nakonec se ani nezmohla na to dokončit to, co chtěla dokázat. Nevmetla Kapitolu do tváře jejich bezcitnost, nerozdráždila ostatní Kraje.

Jen mírně urazila Tvůrce her.

A to nestačilo.

Hurikán sevřel její ruku pevněji, zvláštní, jaký to mělo účinek.

I přesto, že bolest v srdci nezmizela, Maybelline se uklidnila.

Dokázala zvednout hlavu a podívat se na obrovské plátno.

Všechno začíná úvodním masakrem u Rohu hojnosti.

Jedna půlka obrazovky patřila jen Maybelline. Kamera ji pronásleduje od začátku běhu až do konce. Druhá zabírá ostatní splátce, většinou jejich ohromenou reakci na její výstup.

Maybelline na plátně zrovna odráží nůž chlapce ze Třetího kraje a zasahuje ho tím svým.

Z druhé poloviny obrazovky už definitivně mizí ostatní splátci, nahrazuje je ohromený obličej Hurikána, který nejspíš v tuhle chvíli začal Maybelline věnovat pozornost. Kamery zachycují to, jak rychle stoupá po Rohu hojnosti, výrazy profesionálů i jejich pokusy ji zasáhnout.

Konečně Maybelline zabíjí posledního splátce a mizí mezi stromy.

Kamera se soustřeďuje na Hurikána. Maybelline na plátně vidí, jak se ještě několik vteřin díval směrem, kterým zmizela, a vzpamatoval se až ve chvíli, kdy proti němu vyrazil chlapec z Pátého kraje. Vyhnul se jeho noži, sebral mu ho a zabodl mu ho do břicha. Pak utekl do lesa, hodně daleko od místa, kde zmizela ona.

Konečně se záběr soustřeďuje na ostatní splátce a Maybelline se může nadechnout.

Obrazy mrtvých se rychle střídají s obrazy živých, profesionálové, kteří se připravovali na lov, Hurikán, který kontroloval obsah batohu, který ukořistil, a pak zase ona, jak do termosky napouští vodu z potůčku. Záběry se zrychlují, zastavují se až v momentě, kdy je vidět Hurikán, sedící na stromě, jak pozoruje dívku z Devátého kraje pod sebou. Maybelline sledovala, jak Curnika velmi neuváženě rozdělala oheň, i Hurikánův podrážděný výraz. Všimla si, že zpozoroval luk na jejích zádech a začal váhat. Po chvilce, s výrazem zkřiveným jasnou bolestí, slezl ze stromu a dívku zabil.

Záběr znovu přeskočil na Maybelline, zobrazuje ji, jak se neslyšně plíží za jedním z profesionálů, dívkou ze Třetího kraje. Ukazují její pokus o útěk i to, jak ji Maybelline zasáhla šípem a přitlačila k zemi. Když ji políbila, Caesar okamžitě radostně poznamenal, že od téhle chvíle ji nikdo z diváků Kapitolu neznal jinak než jako Anděla Smrti. Maybelline to nezajímalo, koutkem oka zahlédla, jak se Hurikán upřeně dívá na obrazovku. Zatoužila vědět, co si v tuhle chvíli myslí…

A zvrácený film Tvůrců her pokračuje. Hurikán, jak stavěl pasti. To, jak profesionálové postupně uhnali Rosetu a Malona. Roztržku mezi dvěma splátci ze Čtvrtého kraje, které Maybelline o chvilku později zabila. A Jasmínův dychtivý obličej, když po něm poprvé vystřelila.

„Tak kde jsi, ty tanečnice?“ ozývá se z obrazovky jeho vyzývavý hlas.

Následuje krátký sestřih jejich boje, jeho smrt, polibek a pak i Levandulina vražda.

V tenhle moment děj zpomaluje – Maybelline je jasné proč.

Blížil se totiž okamžik jejich prvního setkání.

Její minulé já se znovu objevuje na plátně, Hurikán si teď může prohlédnout, jak se za ním potichu plížila dobrých pár minut, než se rozhodla zaútočit. Maybelline vidí, jak rychle otočil hlavu, když zaslechl její pohyb ve stromech, a nejspíš to způsobilo, že se nedokázal vyhnout dýce, kterou na něj vystřelila. Maybelline se na něj vrhla ze stromu a přitlačila ho k zemi.

Vzpomněla si, že v tu chvíli na malou vteřinku zapřemýšlela nad tím, proč se ani nepokusil bránit. I na obrazovce vypadal velmi klidně, smířený se svým osudem.

Kamera zblízka zabírá její obličej, její rozšířené modré oči a pootevřené rty.

Vzápětí rychle přeskakuje na Hurikánovo zmatenou tvář, jako by říkal Proč ještě žiju?

Na mýtinu vbíhá Okto, Maybelline jako by znovu cítila strašlivou bolest v místě, kam ji uhodil kyjem. Kamera ještě zabírá její útěk před ním a jeho marné pronásledování, a pak zabírá Hurikána. Z přemýšlení se mu na čele vytvořila malá vráska.

Maybelline sleduje, jak se za ní vydal. Jak se vrátil na mýtinu, očichal listy, kterých se dotkla, a vydal se po stopě její vůně a krve. I když ji ještě neměl na dohled, vyšplhal na strom a opatrně přeskakoval z jednoho kmene na druhý. Viděla, jak ji našel sbírat bylinky. A viděla, jak zaváhal, když na ni namířil šíp. Vidí sama sebe, jak se vyhnula jeho šípu a mrskla po něm nůž.

Páni… Minula ho o tak malý kousek…

Následuje šíp, kterým ji zasáhl do ramene, a pak její zběsilý pokus o útěk.

Mohl ji zastřelit, kdyby chtěl, jistě by se trefil. Přesto seskočil ze stromu a vydal se za ní.

Popadl ji, srazil k zemi a chvilku s ním sváděla předem prohnanou bitvu o svobodu.

Přiložil jí ke krku nůž, ale nepodřízl jí hrdlo. Maybelline znovu vidí jeho vzteklý výraz, když si uvědomil, že váhá. Vidí strach ve svých očích a zmatení v těch jeho.

Je to opravdu velmi intenzivní okamžik.

Záběr přeskakuje, ukazuje Hurikána, jak vchází do jeskyně, ve které Maybelline leží svázaná.

„Zdravím,“ pozdravil mile. Vzpomíná, jak moc ji to tehdy vyděsilo.

Tehdy opravdu věřila, že ji zabije. A nejen to - že má v plánu jí ublížit.
Proč jinak by ji táhl do své skrýše?

Ani ve snu by ji nenapadlo, že ji bude ošetřovat…

„Jak se jmenuješ?“ ozývá se Hurikánův jasný hlas z obrazovky.
„Maybelline.“

„Já jsem Hurikán.“

Následuje sestřih událostí, ve které se s ním prala o své oblečení.

„Proč jsi mě nezabila?“

„Už teď toho lituji.“

„Otázkou zůstává proč. Ty mi to nepovíš?“

Právě dostali lékárničku. Detailní záběr na Hurikána, jak se jemně dotýká Maybellininých zad.

Pak následuje obrázek Maybelline ležící v horečce a Hurikánova zamračeného výrazu.

Tvůrci Her dávají důraz na citlivé situace, na to, jak ji otíral žhnoucí čelo vlhkým obvazem. Na to, jak jí přitiskl ke rtům láhev s vodou a tak podobně.

„Proč to děláš?“

„To nemůžeme být spojenci?“

„Ne. To nemůžeme. Tohle může přežít jenom jeden…“

Je ukázán zpomalený záběr, během kterého se k sobě oba pomalu naklánějí.

Když k polibku nedojde, publikum, které bylo dosud zticha jako pěna, zklamaně zasténá.

Pak je vidět zhoršení Maybellinina stavu. Hurikánův vyděšený pohled, když ji nehybnou našel ležet v jeskyni, a jeho následné rychlé ošetření. Záběr zpomaluje ve chvíli, kdy bere její ruce do svých a začíná na ně dýchat.

„Přál bych si, aby mě nikdy nevybrali. Protože kdyby se nic z toho nestalo… vyhrála bys.“

Maybelline zírá na svůj šokovaný výraz.

„Jsi šílený.“
„Proč?“

„Protože pokud si přeješ mé vítězství… Přeješ si svou smrt.“

„A ty si mou smrt přeješ, Maybelline?“

Následuje polibek, na který všichni tak dlouho čekali.

A to, jak těžkopádně pak Hurikán vstal a odešel z jeskyně.

Následuje scéna, u které Maybelline nebyla.

Hurikánovo neklidné procházení, rychle měnící se pocity v jeho tváři i rána pěstí do kmene stromu.

„Zatraceně!“ vrčí Hurikán na obrazovce bezradně. „Zatraceně, zatraceně!“

Mne si obličej a vzdychá.

Ve chvíli, kdy otevírá balíček z Kapitolu, se po jeho tváři rozlévá úsměv.

Jeho rozzářený obličej mizí a na scéně se objevuje Křišťál a Perla.

Jak vidno, lovili Okta tak dlouho, až se nakonec museli rozdělit.

Perla nestačila Křišťála zavolat včas a tak ji Okto ubil kyjem k smrti.

Křišťál pak Oktovi setnul hlavu mečem.

Na plátně se opět objevují oni, uprostřed polibku.
„Rozvaž mi ruce…“

„Když to udělám, zabiješ mě?“

„Záleží na tom?“

Záběr se zrychluje a zpomaluje jen na důležitých okamžicích.

Navrácení zpátky Maybellininých zbraní. To, jak sevřela jeho dlaň s jedovatými bobulemi.

Útěk před muty. Zastřelení bestie, která se zakousla do Hurikánovi nohy. Boj s Křišťálem.

A pak se záběr zpomaluje úplně.

Ukazuje Maybelline, jak zahazuje toulec se šípy, a Hurikána, jak ten svůj nechává na Rohu hojnosti. Když stojí proti sobě, Maybelline se svírá srdce. Ano, při tomhle momentu museli Kapitolané napětím šílet. Tíha atmosféry byla tak silná, že dopadala dokonce i na ni.

Kamera zabírá Hurikánův obličej, jak hledá šípy na jejích zádech a následně je nachází rozsypané v trávě. Celý jeho postoj se uvolnil a on se usmál. Vytáhl nůž a hodil ho Maybelline k nohám.

„Nebuď hlupák!“ vrčí na něj Maybelline rozčileně.

Už se zdaleka nepodobá té chladnokrevné holce, kterou byla na začátku Her.

„To je dobrý…“ usmívá se Hurikán.

„Ne, to není dobré! Co je to s tebou, zatraceně? Vůbec mě neznáš! Začni přemýšlet! Mysli na rodinu, která na tebe doma čeká!“

„Ty mysli na rodinu, která na tebe čeká.“

„Na mě žádná nečeká!“

Maybelline překvapeně mrká na plátno.

Vystřihli jejich rozhovor o Tvůrcích her, jak předvídatelné.

Zajímalo ji, kolik toho nechali z jejího finálního proslovu.

„Proč jsi mě tehdy nezabila?“ ptá se zrovna Hurikán na obrazovce.

„Tohle není poprvé, co jsem v Aréně.“

Proslov je sestřihaný. Úvod vystřižený. Pointa dokonale pozměněná.

Maybelline má co dělat, aby se nezačala smát.

„Když mi bylo čtrnáct, Olympia Mastersová vytáhla papírek s mým jménem,“ říká Maybelline na plátně. „Už od začátku jsem neměla šanci vyhrát. Ani maličkou. Celý svůj život jsem trávila zavřená, četla jsem knížky a sledovala svět oknem. Neuměla jsem bojovat. Neuměla jsem nic.

Jediné, co jsem uměla, bylo utíkat, a tak jsem utíkala. Tak dlouho a tak dobře, že jsme nakonec zbyli v Aréně tři. Dva chlapci a já. Jeden z nich mě našel a chtěl mě zabít, byl tak blízko… Pak se objevil ten druhý a začali se bít. Ten druhý nakonec toho prvního porazil. Už jsem zbývala jen já. Popadl mě a přiložil mi nůž ke krku, chvěl se.

V očích měl šílený výraz, jak těkal po mém obličeji. Vzpomínám si, že v tu chvíli jsem si byla jistá, že zemřu. Ale nestalo se tak. V poslední chvíli obrátil zbraň proti sobě a probodl si srdce.

A takhle jsem vyhrála 71. Hladové hry.“

„Jak to, že tě vybrali znovu?“

„Připletla jsem se do davu a pak jsem se přihlásila jako dobrovolník.“

„Proč?“

„Na tom už teď nezáleží. Pravda je, že když jsem tě tehdy přitlačila k zemi, viděla jsem jeho. To je odpověď na tvou otázku, Hurikáne. Nezabila jsem tě, protože jsi podobný chlapci ze 4. Kraje, který mi zachránil život.“

Hurikán na plátně vyhazuje nůž obloukem do vzduchu a ten dopadá do jezera.

Maybelline sahá do kapsy své bundy a vytahuje váček s rulíkem.

Hurikán po ní skáče a začínají se přetahovat.

„Co si myslíš, že udělám, až umřeš, heh?“

„Myslím, že vyhraješ, necháš se korunovat a pojedeš hezky domů.“

„Tak to se pleteš! Pokud to uděláš, taky si vezmu ty bobule.“

„To pak nevyhraje ani jeden.“

„Jo.“

Následuje scéna s rulíkem a pak se ozývá hlas Claudia Templesmithe.

„Dámy a pánové, s potěšením vám představuji vítěze sedmdesátých čtvrtých Hladových her! Maybelline Everovou a Hurikána Hawthorna!“

Autor: MaybellineEver (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování