Astrální podoba - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Šestnáctiletá Zoe Windehousová je už pět let na vozíčku. V jedenácti se s rodiči vybourala a od té doby nemůže hýbat nohama. Její otec navíc při nehodě zemřel. Věří v nadpřirozeno, a proto si z ní spolužáci často utahovali. Nedávno se však pokusila o astrální cestování. Podařilo se jí to. Dostala se ale do úplně jiného světa. Jak si povede v jiném světě?

12.02.2013 (07:00) • Elizabetha0 • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 727×

Nemůžu ani sportovat... Vlastně nemůžu dělat vůbec nic. Jedině sedět, koukat na televizi, psát úkoly do školy a hrát na počítači. A přesně to také dělám. Koukám do počítače. Na jednom blogu, který jsem nedávno objevila, jsem se dočetla mnoho zajímavích věcí. Například to, že pomocí mysli dokážu hýbat předměty. Nebo astrální cestování! U astrálního cestování jde o to, že se musíte na sto devadesát procent zklidnit a vůbec na nic nemyslet. Pak se odprostíš od své fyzické podoby. Ty procenta jsou jen můj odhad. Zkrátka mě to strašně zajímá. Možná bych to mohla někdy zkusit... Do obličeje mi spadl pramen blonďatých vlasů, a tak jsem si je zastrčila zpátky za ucho.

Uslyšela jsem, jak se klíč otočil v zámku. Mamka je doma.

„Ahoj, zlato!" uslyšela jsem mámin milý hlas.

„Ahoj, mami," odpověděla jsem. Za chvíli už stála vedle mě a četla si text o astrálním cestování. Na rameni jsem ucítila její dech.

„Hmm... astrální cestování... To zní zajímavě." Tak po téhle osobě jsem zdělila všechno to nadpřirozeno. „Máš napsané úkoly?" zeptala se.

„Mám," odpověděla jsem, ale moc jsem mámu nevnímala. Soustředila jsem se na text. Na další otázky už jsem odpovídala jen slovy: „Ano.." nebo mím oblíbeným „M-hm".

„Mami, pomůžeš mi v pokoji do postele?" zeptala jsem se a nasadila psí obličej. Podívala se na mě čokoládovýma očima a přes obličej jí spadly dlouhé havraní vlasy jako záclona. Máma totiž nemá ráda, když jí někdo ruší při práci, a ona se teď chystala uklízet nebo mýt nádobí.

„Dobře!" řekla nakonec. Když jsem projížděla okolo zrcadla, letmo jsem se do něj podívala. Uviděla jsem - jak jinak - sama sebe. Dlouhé blonďaté vlasy, světlé oči, výrazné lícní kosti a opálená pleť. V té rychlosti jsem ji sice neviděla, ale naprosto přesně jsem věděla, že na levé ruce mám pihu do tvaru srdce. Moje další zvláštnost ze sta.

Když mě máma uložila do postele, lehla jsem si, zavřela oči a pokusila se uvolnit. Ano, hádáte správně, pokouším se o astrální cestování. Pochybuji, že by se to povedlo hned, ale za pokus to přeci stojí, ne? Vyhnala jsem z mysli všechny myšlenky a snažila se pravidelně dýchat. Představila jsem si, jak se můj duch (nebo jak to mám nazvat) pomalinku odděluje od mé fyzické podoby. Postupovala jsem od nohou k hlavě. Za chvíli mě začaly svrbět ruce, ale odolala jsem nutkání poškrábat se. Pokusila jsem se představit si stejnou věc několikrát za sebou. Nemám tušení, jak dlouho jsem ležela. Postupovala jsem dál. Představila jsem si, jak moje fyzická podoba pomalu vibruje a astrální podoba o něco rychleji. Postupně jsem si představovala, jak obě podoby vibrují rychleji.

Najednou jsem ucítila pocit absolutní úlevy. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Pomalu jsem se otočila a vyjekla. Moje vyjeknutí znělo jako ozvěna. Nejdivnější bylo, že jsem stála na podlaze. Ale nebyla to podlaha mého pokoje. Byla to kamenná podlaha a já stála v úplně cizím pokoji. Kde to jsem? Otevřela jsem dřevěné dveře a vešla do široké chodby.

„Ahoj, prosím tě, nevíš, kde to jsem?" oslovil mě někdo. Docela jsem se lekla. Otočila jsem se a uviděla krásnou dívku. Měla černé vlasy a světlé oči. Vypadala stejně zmateně jako já.

„Ty jsi také zkoušela astrální cestovaní?" zeptala jsem se jí. Jen přikývla. „To je úžasný!"

„Ehm, promiň, já jsem Emily," představila se.

„Já Zoe." Rozhlédla jsem se kolem a najednou uviděla východ.

„Pojď," řekla jsem a rozběhla se k východu. Byl to úžasný pocit, běžet. Podrážky bot mi klapaly o podlahu a já si ten pocit pořádně vychutnávala. Prudce jsem dveře otevřela.

Stála tam další žena. Uznávám, že Emily je krásná, ale proti téhle nemá šanci. Tahle byla nádherná. Měla zrzavé rovné vlasy a tmavé, až černé oči. Na sobě měla přiléhavé šaty.

„Vítejte v astrálním světě, Zoe a Emily!" přivítala nás mocným hlasem. Co se tady děje?

Následující díl »

Autor: Elizabetha0, v rubrice: Povídky » Na pokračování