OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Belle Morte - Prolog

22.05.2013 (17:00) • Catella • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1221×

Lilith se narodila mezi upírskou spodinu. Potomek dvou starých rodin aristokratů vyrůstal mezi chudinou a žebráky, aniž by věděl o svém původu. Ale od té doby uplynula spousta let a z malé upíří holčičky se stal jeden z nejlepších nájemných zabijáků na světě. Ne-li nejlepší.

Prolog

Těžko říct, díky čemu se ze mě stal zrovna nájemný vrah. Jestli za to mohlo narození, moje matka totiž při těžkém porodu zemřela a tak tenhle, pro dítě, nejspíš velmi potřebný článek v mém životě chyběl.

Nebo jestli to bylo velmi svéráznou výchovou mého otce. Nepatřil k šlechtě jako matka a neměl tak v domě dobrovolné dárce. On ostatně nikdy neměl ani dům. Své jídlo, a později i jídlo pro mě, musel sám obstarat. Dokud jsem nebyla dostatečně velká, abych si potravu lovila sama. Vlastně dárci krve opovrhoval. To až strach obětí dával krvi tu správnou chuť. Teprve poslední kapka chutnala jako ta nejlepší mana světa. Něco, co jste u dárců nikdy poznat nemohli. On totiž vůbec nebyl důvod kořist zabíjet. Z útoku si stejně nikdy nic nepamatovali a stačilo si vzít jen trochu krve, skoro stejně jako se dnes odebírá v nemocnicích. Dárci byli unavení, ti slabší omdlévali. Nic víc.

Mě učil stejnému životu. Vzpomínám si, že nejraději měl děti. Pravda, jejich chuť chutnala nadpozemsky, jenže ony se o život vůbec nebály. A rozhodně o něj nebojovaly. Proto jsem později přešla na zvířecí. Chutnala zvláštně, jenže zvíře se o svůj život rvalo. A to dělalo z lovu požitek.

Otec na tuhle mou revoltu přišel, když mi bylo kolem dvaceti lidských let. Chtěl mě za to zabít, že jsem zradila jeho přesvědčení. Nezabil, já zabila jeho. Možná, že tehdy se ze mě stal onen zabiják.

Od té doby uplynula spousta času, kolem šesti století. Myslím.

Zazvonil telefon.

„Ano, Jamesi?“ ozvala jsem se bez pozdravu. Tohle číslo měl totiž jen jediný tvor na světě. James byl upírem stejně jako já. On jen zlidštěl. Hodně.

„Belle, mám pro tebe skvělou a ještě lepší, ale i jednu ne zrovna příjemnou zprávu. Vyber si,“ zahlaholil v telefonu jeho hlas. Chvíli bylo ticho, pak ucedil něco ve smyslu „slečna chladná“ a pokračoval. Buď chtěl, abych to slyšela, nebo zapomněl, jak dobré smysly mám. Druhá možnost se jevila jako dosti nepravděpodobná. Těžko bych mohla patřit k nejlepším či být nejlepším vůbec, pokud bych nechala svoje upíří smysly byť i jen trochu zakrnět. Nedej bože tak moc, jako to udělal on.

„Takže ta blbá. Vypadá to, že jsi naštvala nesprávné lidi. Jde po tobě FBI, CIA i Interpol, těmhle si nejspíš začala pít krev, už jsem poslal do Kanady jednoho ze svých, aby tam svedl stopu. Pak taky Travis, toho ale na rozdíl od prvních tří institucí můžeš zabít. To je jedna z dobrých zpráv. Druhou je tvoje stěhování. Vím, že Miami nesnášíš,“ oznámil mi a já se ďábelsky usmála. Poteče krev.

„Belle, seš tam ještě?“ Tentokrát zněl trochu nejistě.

„Samozřejmě, že jsem,“ odvětila jsem. Domluvili jsme předání dokladů i termín. Měla jsem týden na vystěhování a vyčištění domu. Zbavení se všech důkazů, zbraní a tak podobně. A někdy během toho bylo v mém plánu odskočit si vraždit.

„Takže se uvidíme v Praze, Simone Lesterová.“

Autor: Catella (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Belle Morte - Prolog: