OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 10. kapitola

Blodyn začíná být stále zvědavější a její otázky ji občas zavedou i na velmi tenký led... Tato kapitola se jmenuje Zoubky - více už asi dodávat nemusím.

09.01.2011 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2497×

 

Mezi nimi zavládlo ticho. Přerušila jej až když se zvedla a vydala k oknu.

„Blodyn...“ ozval se za ní.

„Ano,“ odpověděla mu na otázku, než ji stihl vůbec říct.

Ještě chvíli zíral do míst, kde se mu rozplynula a pak se zvedl. Až nyní si uvědomil, jak je utahaný. Většinu dní čekal a nyní to na něj vše dopadlo. Košili odhodil na zem a lehl si do postele. Do nosu mu pronikla lehká vůně. Poslední co mu problesklo hlavou než usnul, byla otázka, jak může sen tak hezky vonět.

---

 

 

 

10. kapitola

Zoubky

 

 

Blodyn se opravdu vrátila hned ráno dalšího dne. Pohledem přelétla po jeho nehybné postavě v posteli. Chvíli přemýšlela co bude dělat než se probudí, tedy pokud vůbec. Pohledem zavadila o křeslo u knihovny. Bylo to pokušení a těm ona neskutečně špatně odolávala.

Došla až k němu a pohodlně se do něj zabořila s nohama skrčenýma pod sebou. S hlavou sklopenou na stranu ho pozorovala. Ležel na zádech a ústa měl pootevřená. Trochu se natáhla vzhůru a zkontrolovala mu pohledem horní zuby. Ani stopy po tesácích, všechny měl stejné - bílé, silné a zřejmě taky pěkně ostré.

Najednou se pohnul. Jeho pohled se stočil okamžitě k oknu. Chvíli to místo jen pročesával pohledem, než dolehl zpátky a dlaní si přejel po tváři. Pak se teprve posadil. Jen koutkem oka zahlédl něco, co tam určitě nepatřilo.

Prudce se tím směrem obrátil a zůstal na ni překvapeně hledět. Seděla tam a klidně ho pozorovala. Pokrčil nohu v koleni, opřel o něj paži a zabořil hlavu do dlaně. Pobaveně s ní zakroutil a znovu se podíval na ni.

„Myslel jsem, že nesnášíš místa bez únikové cesty.“

„Slíbil jsi, že na mě už neuděláš další past. Budu ti muset věřit.“ Zatím se opravdu nebála, byla naprosto klidná.

„To moc lidí nedělá,“ utrousil.

„Možná neznají tvé zásadové a pravdomluvné podvědomí,“ uculila se.

„Tak to bych měl být asi vděčný. Přes noc ho však asi budu muset zahrabat co nejhlouběji to jde.“

Nechápavě se na něj zamračila.

„Nerad bych skončil na cucky.“

Překvapeně zamrkala, když jí došlo jak to myslí. Vůbec se jí ta představa nezamlouvala. Raději stočila hlavu stranou. Ležela tam rozevřená kniha. Zvedla ji a nahlédla do ní.

„To proto čteš tyhle knihy?“

„Částečně,“ přikývl. „Je snazší se poučit z chyb cizích, než je všechny nejprve udělat sám. Mám pak přehled co všechno od ostatních můžu čekat a podle toho se i rychleji rozhodnout.“

Zamračila se.

„Jak jde žít a přitom všechny okolo stále jen podezírat?“ zakroutila nechápavě hlavou. Nedokázala si představit žít v něčem takovém.

„Nejde o to žít, ale přežít,“ opravil ji vážně. „Pochybuju, že někdo jako ty by tu přežil byť jediný den.“

„To je hnusná pomluva!“ zaprotestovala okamžitě a on se tomu usmál. Při tom pomyšlení jí však nebylo právě nejlépe.

„Dobře, uznávám, našli by se i nějací slušní a zásadoví, ale těch bys na jedné ruce napočítala. Moc dlouho nevydrží.“

„Proč?“

„Prostě je zlikvidujeme. Jsou slabší články řetězu a ty si prostě nemůžeme dovolit. Celá společnost je pouze tak silná, jako její nejslabší člen.“

Raději si to moc nepředstavovala v praxi. Ježily by se jí chloupky už tou děsivou představou.

„Něco podobného jsem myslím četla v jedné z těch knih,“ mávla rukou ke knihovně. „Tam to však bylo v trochu jiném kontextu.“

„Převedl jsem to z teorie do praxe...“ pokrčil rameny. „Počkat, ty jsi četla moje knihy?“

„Nudila jsem se,“ hlesla a zrudla. Nejraději by se plácla přes pusu. Takhle se prokecnout, že se mu hrabe ve věcech. „Sledovat jak spíš prostě není až tak záživný.“

„Jak mě můj sen může sledovat ve spánku?“

„Jak jsi před chvíli viděl, tak snadno,“ zakřenila se.

„A spokojená?“ ušklíbl se.

„Ne,“ zavrtěla nešťastně hlavou až překvapeně vytřeštil oči. „Nenašla jsem žádný tesáčky.“

Rozkašlal se.

„Co že jsi hledala?!“

„Měl jsi pusu dokořán, tak jsem se dívala, jestli máš takový ty dva trčící zuby,“ zopakovala mu podrobněji a dokonce je i prsty naznačila na svém vlastním chrupu.

Když konečně chytil dech a uklidnil se, zkontroloval, jestli mluví opravdu vážně.

„My rozhodně žádný 'tesáčky' nemáme. Znal jsem sice jednoho o němž by se něco takového říct dalo, ale to byla vyloženě deformace.“

Blodyn se zamračila. Už tenkrát tušila, že si z ní dělají ostatní legraci, ale byla ještě dítě...

„Zklamaná?“

„Možná trochu, ale tyhle zuby ti sednou líp,“ zamumlala.

„Ehm, díky, mám už je nějakou dobu a jsem spokojený.“

Raději změnila téma. Probírat s upírem jeho zuby byl asi přece jen tenký led. Taky by třeba mohl zabrousit i na to, jak je používá a to opravdu slyšet nechtěla.

„Co vlastně celé dny děláš?“

„Většinou je prospím a nebo si čtu. Jen poslední dobou mám na knihy stále méně času,“ zahleděl se na ni. Nevydržela ten upřený pohled a raději sáhla po knize ze stolku. Vypadala celkem čitelně, žádné drastické obrázky či popisky.

Aniž by o tom dále přemýšlela, začetla se. Četla chvíli tak, aby to slyšel i on, ale po chvíli ji přerušil pravidelný zvuk. Podívala se na něj. Ležel opřený o čelo postele a v sedě spal. Chvíli jej pozorovala a pak se tiše vypařila.

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 10. kapitola:

Mě teda je toho upíra taky líto
Mu z toho musí začít pomalu hrabat? ne? Já bych teda z toho rozhodně šibala
Co idělá Blondyn, když am místo něj bude někdo jinej? Ale to asi nehrozí, viď?

Barča:
Ostrý zoubky prostě stačí. Jako u fruka, uděláš dírku brčkem a už jen bumbáš.

Tesáčky!?Ježíšku já se zhroutím-smíchy!!

nádherný ale jakto že nemá tesáčky?

on prostě usnul a nemá tesáčky no to se ti teda fakt povedlo

kauza tesáčky byla výborná a to , že to zalomil při pohádce na dobrou noc

to by ma zaujimalo ci ho potom nebude boliet chrbat

Tesáčky neměly chybu a ani se nedivím, že je to Tvoje oblíbená kapitola - asi se u mě taky bude řadit mezi ty nejoblíbenější.

táí si z neho robý pekný dobrý deň

Tato kapitola beze sporu patří mezi mé nejoblíbenější, tak snad se bude líbit i Vám.

PS - toho upíra mi už pomalu začíná být líto

Přidat komentář:

Nick:

Text: