OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 14. kapitola

Blodyn byla velmi neklidná, když se další den vracela. Nezlepšil to ani fakt, že už byl vzhůru. On si však s něčím takovým hlavu nelámal, sváděl svou vlastní bitvu...

15.01.2011 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3084×

 

Vzhlédla k němu. Na rtech měl zvláštní úsměv. Nejvíce ji však fascinovaly jeho oči. Bylo v nich zvláštní teplo a upíraly se přímo na ni. Pod jeho náporem se jí do tváře vléval ruměnec. Nutil ji vzpomínat na ten pocit, co jí procházel, když ji držel v pažích a ona jej líbala. Nebyla malá a ani hloupá. Věděla jak a co, ale nikdy netušila, že to bude takovéhle.

Její mozek vlastně naprosto vypnul a jediné, co se jí ostře vrylo do paměti, byl ten neskutečný pocit, který tak toužila prodloužit. Znovu jej zakusit, za každou cenu... A to ji děsilo.

 

Zvedla se a seskočila na zem. Naposledy se na něj ohlédla a pak se rozběhla k oknu. Jeho osamocený výraz se jí však vryl do paměti.

Na ochozu svého pokoje se stulila do klubíčka. Stále měla pocit, jako by se jí v břiše něco chvělo a kdykoliv zavřela oči, vybavil se jí jeho dotek a dřevitá chuť jeho úst. Celou noc se neklidně převalovala.

---

 

 

14. kapitola

Starý

 

Další den po dlouhé době opět zaváhala nad truhlicí. Stále se ještě nedokázala dát dohromady po včerejšku. Byla zmatená... ale rozhodně ne natolik, aby dokázala celý den jen sedět s pohledem na úlomek dřeva, který by ji k němu znovu zavedl...

 

Rozhlédla se po pokoji. Pohled se jí však zarazil při pohledu na postel, kde se střetla s párem šedých očí. Jako by tam na ni čekal. Trhnutím odvrátila hlavu. Netušila, jak se má chovat. Raději začala bloumat po pokoji.

Prsty přejela po římse krbu a pak i po jednotlivých hřbetech knih v knihovně. Stále se přitom úzkostlivě vyhýbala tomu, aby mu musela pohlédnout do tváře. Zároveň však cítila jeho pohled upnutý na sobě. Sledoval ji ze svého místa a zatím se ani nepohnul.

Roztržitě si začala hrát s jednou z knih zády k němu. K uším se jí doneslo jemné zapraskání postele. Kniha jí málem vypadla z prstů, když uslyšela tiché kroky mířící přímo k ní. Otočit se k němu čelem však nedokázala. Jen tam tiše a nehnutě čekala.

Došel až za její záda a jednou rukou ji objal okolo pasu, zatím co druhou jí vzal knihu z ruky a vrátil ji zpět na své místo.

Zhluboka se nadechla a točila. Musela hodně zaklonit hlavu, aby mu pohlédla do tváře. Díval se na ni pátravě.

„Jsem rád, že ses vrátila,“ zašeptal, jako by nechtěl rušit to ticho okolo nich.

Vzhlížela k němu bez jediného slova odpovědi a jeho oči stále více přitahovaly její pootevřené rty. Na bradě jej jemně lechtal její dech. Tomu prostě nedokázal odolat. Sklonil se k ní a jen letmo ji políbil. Rty od jejích však neodtrhl.

„Já taky,“ šeptla.

Koutky se mu zvlnily do úsměvu a on ji znovu políbil. Vyšla mu okamžitě vstříct. Její ruce se mu opřely o hruď a pak postupně vklouzly po jeho ramenech až za jeho krk. Spojily se a jemně si pohrávaly s konečky jeho vlasů na krku.

Blodyn si ani neuvědomila, jak ji pevně drží, dokud nohama nezakomíhala ve vzduchu. Nemohla se nabažit toho pocitu, co v ní vyvolával a chtěla ještě více. Ruce jí vyjely až na jeho temeno a prsty se zabořily do vlasů. Přitáhla si jeho rty ještě blíž.

Zhluboka se nadechl, jako by si chtěl trochu projasnit mysl, která se mu stále více zastírala touhou. Jenže přitom se mu do hrdla dostalo ještě více její vůně a bylo to mnohem horší. Téměř se už nedokázal ovládat. Nepamatoval si, kdy se mu něco takového kdy stalo, nebo něco co by se tomu vůbec dalo přirovnat.

Stálo ho nesmírné úsilí se od ní odtrhnout. Uvolnil hlavu z jejího sevření, ale z paží Blodyn nepustil. Dosedl ztěžka i s ní na křeslo. Seděla mu zmámeně na klíně. Hleděl na ni a snažil se získat nad sebou zase kontrolu.

Jednou dlaní, která stále objímala její pas, ji hladil na zádech. Stulila nohy pod sebe a přitiskla se k jeho rameni.

Nevěřil si. Věděl, že tohle nemůže být skutečné, ale zároveň cítil všechny ty pocity, které s ním zmítaly až do morku kostí. Přejel jí prsty po tváři. Byla opravdu nádherná. Světlá jemná pleť a tmavé řasy, které stínily očím. Dokázal by ji sledovat a zkoumat její tvář hodiny.

Jenže Blodyn se velmi rychle začala nudit. Prsty začala přecházet po jeho holé hrudi. Přejížděla po chladné kůži a zkoumala každý její kousek. Pak přiložila dlaň na místo, kde měl srdce. To jeho už dávno dotlouklo, ale jak vidno, tak jí to vůbec nevadilo. Dokázala se vloudit pomalu i do toho kusu kamene co měl nyní v hrudi.

„Jsou všichni staří tak, jako ty?“ zeptala se.

„Ne,“ usmál se. „Je mezi námi jen málo stejně starých nebo starších jak já. Většinou se stačíme navzájem zničit daleko dříve. Měl jsem štěstí.“

Zamračila se. Představa, že by tu nebyl se jí ani trochu nelíbila. Raději myšlenky odvedla nějak jinam. Prsty mu přejela po rtech a pak ho znovu políbila.

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 14. kapitola:

se začínají pěkně rozjíždět , směle dál

No sice byla kratší, ale zato hooooooooooooodně zajímavá. A určitě vlož další díl jak se vůbec můžeš ptát?

Krása!:)

nádherné a honem sem s další kapitolkou

Tak tedy posílám.

Samozřejmě, že mám zajem a jak velký.

No jasně že máme zájem . Ať už tu je. Protože tvoje tvorba je tak skvělá že jsem na každou kapitolku natěšená jak malé ditě na Vánoce.

Jé, jsem nesmírně ráda, že jsem se ještě zaměstanala další kapitolou, jinak bych si ji ani dneska už nepřečetla.
Ani nevíš, jak netrpělivě jsem na ni čekala. Zase je to tak strašná nádhera, že už mi nezbývá ni jného než tleskat a klanět se

Přidat komentář:

Nick:

Text: