OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 17. kapitola

Blodyn by sice raději zůstala v jeho světě, ale sama velmi dobře ví, že to nejde. Jenže on si myslí něco jiného. Odmítne ji pustit.

18.01.2011 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2754×

 

Blodyn to sledovala. Předtím jí War připadal jak nestvůra, která číhá a obchází okolo, aby se mohla vrhnout na první věc co se pohne. Jenže nyní jí spíše připomínal obyčejné zvíře, ačkoliv stále ještě děsivé. Rval suché maso na kousky a lačně je polykal, dokud nezbyl ani kousíček.

Zvědavě si ho prohlížela, když si ještě olizoval čumák a tlapy.

---

 

 

17. kapitola

Porušený slib

 

Slunce pomalu začalo klesat a Blodyn pozorovala jeho rudnoucí paprsky dopadající na podlahu pokoje. Ležela na břiše a po zádech jí přejížděly jeho prsty. Zkoumavě jí přejížděl po holé kůži a ona si to vychutnávala o to více, že už za chvíli musela opět jít.

S povzdechem se vzepřela na pažích a dosedla na paty. Stačil mu jediný pohled, aby se zachmuřil.

„Nechoď,“ zašeptal.

Sklonila hlavu a zavrtěla jí.

„To nejde.“ Sama by si však nyní nic nepřála více. Sklouzla z postele na nohy a oblékla se. Když však obešla postel už tam stál.

„Chci abys zůstala, prosím...“

Zůstala na něj hledět a uvnitř jako by ji něco drtilo na prach. Nikdy o nic neprosil... až teď ji, aby zůstala a ona si tak přála to udělat.

„Promiň,“ šeptla se sklopenou hlavou, protože se mu nedokázala podívat do tváře. Věděla, že kdyby to udělala, už by nezadržela slzy co se jí začínaly tlačit do očí. Na místo toho se prosmýkla okolo něj a vyrazila k oknu.

Jeho ruka ji však zadržela. Chytil ji za paži.

„Nepustím tě.“

Vyděšeně na něj pohlédla a z jeho pohledu dostala náhle strach. Myslel to vážně. Neměl v úmyslu ji pustit, tentokrát už ne.

„Ne, to přece nemůžeš...“ Ustoupila od něj, že před sebou měla nataženou jen paži, kterou jí svíral. Viděla v jeho tváři lítost, ale zároveň také odhodlání. Začínala ji zalévat panika. Pokud se odtud nedostane, zjistí Aride pravdu a on pak také. Nechtěla si ani domýšlet co by se pak stalo.

Začala cloumat s paží a prsty zkoušela odtrhnout jeho sevření, ale vše marné.

Sledoval, jak se snaží vší svou silou, ale bez úspěchu. Byla o tolik slabší a menší než-li on.

„To je to pro tebe tak hrozná představa zůstat tady, se mnou?“

Nereagovala. Jen se stále urputněji snažila vyprostit. Den už pomalu končil. Nikdy tady tak dlouho nezůstala. Náhle zaslechla z nitra domu nějaký zvuk. Probouzeli se. Ostatní už byli také vzhůru. Po tváři jí začaly stékat slzy. Zapřela se do jeho těla. Jenže jeho stisk spíše ještě zesílil, než že by povolil. Cítila jeho prsty zoufale se zarývající do její kůže. Bolest však přes tu paniku ani necítila.

Jeho tělo náhle ztrnulo. Jen matně vnímala, jak se znovu nadechl a dech se mu zarazil v hrdle, když si uvědomil co cítí.

Jeho sevření povolilo a Blodyn, která to nečekala, dopadla bolestivě na zem. Jako by byl mimo, na ni okamžik jen hleděl, jak tam leží opírajíc se o jednu ruku a tu druhou má zraněnou a přitisklou k hrudi. Přes látku jí prosakovala krev.

Chtěl se k ní sklonit, pomoct jí, ale ona se odtáhla. Upírala na něj obviňující pohled.

„Slíbil to, slíbils...“ vydralo se jí přes slzy z hrdla. Pak už se vyškrábala na nohy a co nejrychleji dokázala vyrazila k oknu.

Paže ji příšerně bolela. Tepalo jí v ní a téměř s ní nemohla ani pohnout. Když se dostala opět do svého pokoje, dopadla na zem. Bolest jí zastírala téměř už vědomí a ona se propadla do temnoty.

 

Adride vyšla s podnosem jídla jako každé ráno až nahoru. Stále si s Blodyn nevěděla rady. Jenže netušila co s ní. Nejen pro to, že mnohdy natropila více zmatků než užitku, ale především se bála, že by ji mohli začít ostatní pro tuto její vlastnost odstrkovat.

Všechny tyto její úvahy však utnul jediný pohled, když vešla do jejího pokoje. Tác dopadl hlučně na podlahu a vše z něj se rozsypalo okolo. Adride se vrhla přímo k nehybné postavě ležící na podlaze.

„Blodyn!“ vyhrkla vyděšeně a přejela jí po tváři. Měla ji horkou, jak s jejím tělem začala zmítat horečka. S děsivou předtuchou se natáhla k její paži, kterou měla položenou přes hruď. Šaty měla zbrocené krví. To nebylo vůbec dobré.

„Pomoc! Pomozte mi někdo!“ vykřikla a pak se klonila přímo k ní a pohladila po vlasech. „Neboj se holčičko, to bude dobré. Dostaneš se z toho.“

Brzy se po schodech opravdu rozezněly spěšné kroky a to teprve dokázalo Adride trochu uklidnit. Vzhlédla od Blodyn a pohled jí padl na něco jiného, něco co velmi dobře znala a co mělo být ukryté tak hluboko, jak to jen šlo.

Vstala a rychle se vrhla k otevřené truhlici. Zaklapla víko a skryla ji, dříve než ostatní vešli a měli šanci to vůbec postřehnout.

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 17. kapitola:

snad bude v poriadku.. a upira by som nakopala do zadku sice ho chapem ale mal sa viac ovladat

Já nevím, jsem zmatená. Nejradši bych se za ním rozjela a dala mu na držku, ale zease chápu, že ji tam chtěl mít. Pak bych propleskla Blodyn, ale nejde to, protože má dost důležité důvody, aby se vrátila zpět. A pak... nevím, co na to říct. Vím, že určitě nechtěl, ale udělal to. Doufám, že to nebude ni c vážného.

Ooouuuu- ten to tak zkazil!!!Ale snad to bude zase dobré a Adride nebude moc vyšilovat...

trošku se nepohodli, ale je fakt, že chápu obě strany, takže nemůžu nadávat ani na jednoho z nich

jak jí jen mohl ublížit co s nimi teď bude dál?
aspoň že Adride schovala truhlici před ostatními, snad bude Bloodyn v pořádku, no začínáš přitvrzovat a vidím, že jsi to svoje "poteče krev" myslela naprosto vážně, doufám, že nakonec všechno dobře dopadne
moc se těším na pokračování

Přidat komentář:

Nick:

Text: