Blodyn 2. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Blodyn si z nudy začne prohlížet věci ve věži a narazí na zvláštní truhlici, uvnitř ní se nachází něco, co mělo být raději zakopáno hluboko pod zem...

16.12.2010 (13:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2837×

Blodyn osaměla. To ticho okolo ji náhle začalo drtit. Nikdy nebyla odloučená od ostatních. Rozhlédla se okolo po místnosti. Byla okrouhlá a jen dveře vedoucí ke schodišti do ní čněly. Vyběhla zpět na ochoz a pohlédla dolů. Všichni byli tak daleko. Dokonce i ruch tam dole k ní dozníval jako tichoučký šum. Dosedla zdrceně na podlahu.

Dveře nebyly zamčené a i kdyby, dokázala by se odtud dostat. Na něco takového si však netroufala. Neměla odvahu se vzepřít Adride, na to si ji příliš vážila a milovala.

Zůstala tedy sedět na podlaze ochozu a jen mezi sloupky shlížela na život tam hluboko pod sebou.

2. kapitola

Skutečný svět

Slunce se už po druhé vzneslo nad horizont a Blodyn stále jen seděla ve svém vězení. Ráno jí donesli jídlo, ale sotva se jej dotkla. Neměla hlad a už vůbec ne chuť. Ranní ruch pomalu utichal a všichni se už rozprchli po svých povinnostech. Blodyn tak přišla i o to málo, co ji dokázalo ukrátit čas.

Vstala a vešla do pokoje. Přecházela sklesle okolo stěn, u nichž byly postaveny skříně a vitríny. Byla zde uložena spousta věcí, které tak chránili před poškozením či příliš zvědavými pohledy. Spíše z nudy se tím začala probírat. Zvědavě otevírala skříně až v jedné našla podivnou truhlici. Byla z těžkého masivního dřeva a její hrany byly zpevněné kováním.

Měla sice otvor na zámek, ale stejně jako cokoliv tady, nebyla zamčená. Blodyn ji zvědavě vytáhla a položila na zem. Zvědavost ji nutila nahlédnout dovnitř a vůbec ji nenapadlo, že by tam mohla najít něco, co mělo být raději pohřbeno co nejdále od všech.

Pomalu nadzvedla víko a odklopila jej dozadu. Její zvědavý pohled se proměnil v nechápavý. Na dně ležela jediná věc, úlomek dřeva. Naklonila hlavu a pokoušela se přijít na to, proč si ho tu tak pečlivě někdo uložil. Vypadal jako kousek z vyřezávaného nábytku, možná dveří…

Natáhla po něm ruku a vzala jej do dlaně. Byl to určitě ulomený kus… Zamračila se, když jí začal v ruce těžknout. Byl stále těžší, až měla problém jej vůbec udržet. Pak se jí zamlžilo před očima. Vyděšeně zalapala po dechu, když se ocitla v neproniknutelné mlze. Skryla vše okolo ní a Blodyn měla pocit, jako by se ztrácela v prostoru.

Z paniky, která pomalu začala její mysl zachvacovat ji však vymanil drobný paprsek světla. Zahleděla se do něj a ten stále sílil, až nakonec uviděla samotné slunce. Prodíralo se škvírou a oslepovalo ji. Zmateně se rozhlédla a zamžourala po zešeřelé místnosti. Byl to tmavý velký pokoj… Co jí však se stále větší neodbytností docházelo, bylo vědomí, že tohle není jejich kraj. Ne. Všude okolo bylo tolik pachů a energie. Mohlo to tedy být jen jediné místo – skutečný svět.

Otevřela v pochopení ústa. Ten úlomek pocházel ze skutečného světa, tak proto byl tak skrytý!

Její překvapení se změnilo v naprostý úžas. Nikdy si takhle skutečný svět nepředstavovala. Začala se fascinovaně rozhlížet. Stěny pokoje byly tmavě zelené, jako nitro smaragdu a okolo nich bylo rozestavěno několik skříní. Při jedné ze zdí stál kamenný krb a v jeho nitru plápolal oheň.

Nadšeně k němu přiběhla a natáhla k němu ruce. Tento živel znala jen z vyprávění. V jejich světě jej k ničemu nepotřebovali, ale jí připadal úžasný. Opravdu hřál. Natahovala k němu dlaně stále více, až ji začaly žárem pálit. Teprve pak je odtáhla. Protočila se okolo radostí.

Uprostřed pohybu se však zarazila. Nebyla tu sama – pokud se to tak dá říct. Něco nedaleko ní se pohnulo. Uskočila okamžitě stranou a zůstala zírat tím směrem. Na posteli, přiražené čelem ke zdi a dostatečně daleko od obou oken po stranách, ležel nějaký muž.

Srdce jí bušilo až v uších a téměř jí zastíralo všechny další zvuky okolo. Nedokázala se chvíli ani hnout a jen tam hledět. Teprve až po chvíli se začala uklidňovat. Spal. Mezi rty mu proudil vzduch, jak hluboce a pravidelně dýchal. Tohle vědomí jí začalo dodávat odvahu. Chtěla vědět, kde se to ocitla, u koho.

Zdráhavě a jak nejtišeji dokázala, blížila se k jeho posteli. Čím blíže byla, tím více na něj třeštila oči, byl obrovský. Kdyby se vztyčil, mohla by mu být sotva k hrudi. Jeho ruce byly silné a velké, že by ji dokázal rozdrtit jediným pohybem. Přesto odhodlaně šla dál. Zastavil ji až pohled na jeho tvář. Nedokázala si pomoci, ale pokojem se ozvalo tiché zalapání po dechu. Vyděšeně si dala dlaň přes pusu.

Děs jí naprosto celou ovládl. Kdyby se náhle vzbudil a vrhl po ní, nebyla by schopna se snad ani pohnout. Oči měl naštěstí zavřené, ale jeho tvář stačila k pochopení, kdo je zač. Hrubé rysy ve světlé tváři, mohutná čelist se strništěm vousů ve stejně černé barvě jako jeho vlasy, které mu spadaly do tváře a na polštář.

Znovu vydechl a pohnul hlavou. To ji konečně probralo. Udělala několik prudkých kroků v zad a dopadla na zem. Pohled jí při tom padl na obraz který visel nad krbem a jež prve jen zběžně přelétla pohledem. Nyní od něj nemohla odtrhnout oči. Bylo to vyobrazení muže spícího opodál. Jeho mohutná postava hradě stála a v ruce dřímal meč. Daleko děsivější pohled byl však na jeho zčernalé oči upírající se teď přímo na ni. Tvář měl staženou v chladnokrevném výrazu a pod nohama ležela bezvládná těla pokrytá krví.

Ten obraz byl už několik staletí starý, stejně jako ten na něm. Pouze jediný druh se dokázal takového věku dožít a zároveň byl tak ukrutný. Blodyn se ohlédla k muži na posteli. K jednomu z těch, kteří nyní vládli světu. K démonu s lidskou tváří.

Vydrápala se prudce na nohy a rozběhla k oknu, kde se malou škvírou prodíral paprsek světla. Skočila do něj a vnořila se tak opět do všeobjímající mlhy, kde jediným zvukem bylo pouze její divoce bušící srdce.

Pak už dopadla na zem svého vězení. Ruce i nohy jí poklesly a ona se stulila na zemi vedle otevřené truhlice.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 2. kapitola:

8. maky21 přispěvatel

15.12.2010 [21:23]

hustý!! fakt nemám slov!! úžasný!! takže jsem to jaksi nepochopila xD jakože když příjde na slunce, tak se vrátí do jejího světa, nebo to byl jen ten paprsek jakože ten ještě z toho úlomku?? Emoticon xD