OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Blodyn 23. kapitola

Boj začal a Hector velmi rychle pochopí, že nymfy nejsou tak slabým soupeřem, jak si myslel, právě naopak...

27.01.2011 (20:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2771×

 

O tři hodiny později se před jejich sídlem začala shrocovat celkem početná skupinka. Hector stál opodál a dohlížel na ně. Bylo vidět, jak jim vidina boje zvedla náladu a jejich bojovnost s každou minutou rostla, že se málem servali i mezi sebou.

Z jednoho z oken to sledoval i Gustav. Měl obavy. Nikdo z těch tam dole neměl ani ponětí do čeho se řítí. Dokonce i Hector na něj hleděl, jako by jen zbytečně plašil a neposlouchal jeho varování. Tohle prostě nemohlo dopadnout dobře.

---

 

23. kapitola

Vyrovnaný protivník

 

Nebe sice začalo světlat a čím dál rychleji se blížil den, ale při pohledu na hustá mračna na obloze, si nikdo z upírů nemusel dělat starosti. Na ramena se jim občas snesla i nějaká kapka, jako předzvěst deště. Hectorovi to náramně zvedlo náladu. Bylo mu jasné, že nymfy zaútočí ve dne, kdy bývají nejzranitelnější. Jenže pro dnešní den to očividně neplatilo.

Přes mračna bylo vidět, že už začal nový den, ale po nymfách stále ani známky. Jenže Hector věděl, že déle už tu bojechtivou smečku neudrží. Zavelel tedy, aby vyrazili oni. Vydali se přímo k místu, kde je ten mladý upír zahlédl.

Když tam však došli, nebylo tom ani živáčka. Hector se zaraženě rozhlédl. Možná si to raději rozmysleli, zjistili, jak mizivé jsou jejich šance... Davem za jeho zády se však začal někdo proplétat. V příští chvíli už po jeho boku stanul Gustav.

„Co ty tu děláš?“ zavrčel na něj. Věděl, že Gustav boje nesnáší.

„Nemohl jsem tě v tom prostě nechat.“

„Očividně mohl, byl to jen planý poplach.“

„O tom pochybuju...“ hlesl Gustav a tón jeho hlasu donutil Hectora pohlédnout nejprve na něj a pak směrem, kam upíral pohled. Byly tam jen pouhé stromy. Už se chtěl znovu podívat nechápavě na Gustava, ale něco ho zarazilo. Ty stromy byly nějaké zvláštní. Nebylo mu však jasné čím.

„Co to...“

„To jsem se ti snažil celou dobu vysvětlit,“ zamumlal Gustav, aniž by odtrhl pohled. „Nymfy jsou sice křehké a zranitelné, ale je docela problém se dostat až k nim...“

Hector nechápal jeho slova, ale na to už nebyl ani čas. K radosti všech se mezi stromy něco pohnulo. V příští chvíli se z korun stromů a z jejich stínů začaly vynořovat drobné postavy. Nikdo z nich nikdy nic takového neviděl. Byli tam muži i ženy, ale tak různorodého vzhledu, že by jim na to ani jejich fantazie nestačila.

Hector cítil to bojovné napětí za svými zády a už nemohl jinak než je vypustit. Stačil jen pohyb ruky a celá ta smečka bažící po boji se okolo něj prohnala kupředu. Nechápavě sledoval skupinu drobných bytostí, která jim stále šla v ústrety.

Celá situace se však v okamžení změnila. Zem se otřásla a před řítící se bandou upírů se objevila trhlina v zemi. Přímo z jejího nitra se vyšvihl dlouhý šlahoun a prudkým máchnutím odhodil upíry, co stáli v popředí. Ostatní se při tom pohledu šokovaně zastavili.

„Co to sakra bylo!“ zařval nevěřícně Hector.

„Tak tohle byly dryády,“ oznámil mu klidným hlasem Gustav. Hector se na něj šokovaně podíval a ten mu v odpověď jen pokrčil rameny, jako by pro něj pohled na útočící kořeny nebyl ničím zvláštním.

„Chceš mi říct, že když se pojí tak dokážou něco takového?“ zeptal se ho pomalu.

„Ne, na tohle stačí i jedna jediná,“ odpověděl mu, byl rád, že už Hectorovi konečně došlo o co tu jde. Nedivil se mu, že si něco takového nedokázal ani představit, ani on sám kdysi tomu nechtěl věřit... „Ony jediné nám mohou konkurovat v boji a proto jsme se je snažili vždy zničit. Jenže tentokrát to chtějí zřejmě vyřešit už jednou pro vždy,“ hlesl ještě.

Na hlavu se jim začal snášet déšť.

„No, čím dál lepší,“ hlesl Gustav.

Hector jej přestal poslouchat a na místo toho se vrhl do boje. Tohle byl jeho svět a hodlal za něj bojovat. Prosmýkával se okolo ostatních. Občas se musel vyhnout kořenům nebo jednomu ze svých, kterého zasáhly. Naštěstí se většinou rychle vzpamatovali.

Hector si pozorně hlídal kam šlape, ale úder přišel z naprosto jiného směru. Do ramene jej něco tvrdě udeřilo, až odletěl kus stranou. Okolo hlavy se mu převalil proud vody. Nechápavě vzhlédl a zatnul vztekle zuby, když zahlédl jak si jedna z nymf s tmavě modrými vlasy pohrává s vodou přímo nad hlavou. Sbírala padající déšť do velké koule, která se neklidně vlnila, aby ji v příští chvíli vrhla po jednom z jeho lidí.

 

Hector zavrčel. Tenhle boj nebyl vůbec vyrovnaný.

„Musíte zaútočit přímo na ně! Dostat se přes ty jejich triky!“ zahřímal na ostatní. Poslechli jej okamžitě. Několik jich vystartovalo s novým odhodláním přímo na ně. Většina za chvíli skončila na zemi či kus odletěli zpátky, jednomu se však podařilo dostat až k nim. Vrhl se vzteklo přímo do jejich hloučku. Neměli proti jeho útoku šanci.

Mezi jeho muži se ozvalo nadšené zahřímání, když jich pět zůstalo ležet. Než se ten odvážlivec stihl vrhnout i na další, snesly se na něj větve stromu a pak ještě několikrát, dokud se ještě hýbal. Ale ani to nedokázalo zmírnit spokojenost na jeho straně. Už věděli jak na ně...

 

Boj se stával stále krvavější a to na obou stranách. Upírům se pomalu začínalo dařit probojovat se až přímo k nymfám a ony při pohledu na ztráty ve svých řadách útočily stále silněji, jejich prvotní ohledy naprosto opadly. Šlo jim teď už o životy.

Adride s bolestným pohledem sledovala, jak jich ubývá. Na opačné straně tomu bylo stejně, ale přesto její hněv stále rostl. Svojí silou odtrhávala kusy skalisek a vrhala je po těch krvelačných nestvůrách. Pak jí však pohled padl na jednoho z nich. Nebyl tak zdivočelý jako ostatní, ačkoliv byl přímo v jejich středu. Ve tváři se mu sice odrážel vztek, ale měl jej naprosto pod kontrolou, stejně jako ostatní okolo sebe. Ti se po něm občas otáčeli, jako by snad očekávali nějaký příkaz a drželi si od něj uctivý odstup.

Došlo jí, že hledí přímo na jejich vůdce. Náhle se stal jejím terčem pouze on. Věděla, že pokud se jí ho podaří zničit, tak boj neustane, ale ti slabší už v něm nebudou mít oporu a třeba to i vzdají...

 

Hector se ohlédl právě včas, aby ji zahlédl, jak urvala další kus skály, která vyčnívala pod obnaženou půdou a roztrhala ji na menší úlomky. Všechny náhle mířily přímo na něj...

 

 

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek Blodyn 23. kapitola:

to je nádhera XD prosím rychle další DOufám, že se tam nějak přenese Blodyn a zarazí toXD

Nooo... Ale když budete fandit Hectorovi a Adride zařve, tak kdo dostane Blodyn do skutečného světa??

ufff... ty jsi sice pořád vyhrožovala krvavým bojem, ale já jsem z toho stejně vykulená a boj Adride s Hectorem... jak tohle skončí? držím palce Hectorovi

pááááni... už se moc moc těším na další, je to jako droga:-D

ostrý boj? Jak tohle může dopadnout

Tak nevím co na tohle říct... Teda- uvažovala jsem, že nymfy budou útočit nějak takhle, ale přečíst si o tom a ještě o tom, jak nám na Hectora míří ostré úlomky skály... Nezabiješ ho, viď že ne??!!!

Budu věřit, že Hector má lepší reflexy než já a nebo nějaký super fruper upír to schytá za něj. Tedy, nikdy bych neřekla, že nymfy jsou takové zákeřačky/zákeřáci.

Copak to tu vidím? no tohle... já se tě ještě začnu bát!!
Takže nymfy nejsou tak bezbranný, jak se zdá, že? A upírci jsoou bezradný... ale jen na začátku
A pak je to vyrovnaný, teda skoro.. nymfy mají pořád navrch.
Ale ouvej!! Nezabiješ Hectora, že ne? Nebo se před něj možná vrhne Gustav, či jak se ten knihovník jmenoval
Jsi říkala, že ho zabiješ, ne?
Blondyn se už musí dostat na svobodu, ta to tam spohlavkuje určitě

Přidat komentář:

Nick:

Text: